sachista komentáře u knih

První povídku hodnotím jako průměr až slabší průměr s několika zábavnými vstupy, druhou povídku hodnotím vyloženě kladně, protože jsem se náramně bavil, zasmál se a tematicky zavzpomínal na Nápady svaté Kláry.

5 23.06.2018

Knihy Petry Soukupové jsou jedna lepší než druhá, ale opakovaně budu psát, že rovněž jedna smutnější než druhá. S trochou nadsázky bych si troufl konstatovat, že by mělo být na obalu napsáno, že její knihy se nedoporučují slabším, labilním jedincům se sklony k depresím, protože si nedovedu představit, že i s tím nejpohodovějším sangvinikem či flegmatikem alespoň trochu neotřásne nějaký lidský osud zobrazený v některé z jejích knih. Zmizet obdrželo zaslouženě Magnesii Literu. Je obdivuhodné, jak dokáže autorka vystihnou dětskou psychiku a pocity a tak umně zobrazit všechnu "nespravedlnost světa" dětskýma očima. Nezapomenutelný čtenářský zážitek, u nějž ale zabolí u srdce.

20 06.05.2018

Jako čtivý klasický thriller dobré, velmi dobré. Jako klasický detektivní román neuspokojivé. Já zkrátka nemám rád, když je hlavní pointa prozrazena předčasně a už vůbec nemám rád, když téměř na začátku knihy. Neupírám této knize kvality, i přes prozrazení pointy se opravdu velmi dobře čte a je napínavá, ale pro mě hlavní kouzlo vyprchává. O to víc mě to mrzí proti předchozímu dílu Temné hlubiny, který si nechával pointu až pěkně na konec.

8 19.04.2018

Velké zklamání. Dosud nejslabší literární počin Emila Hakla, s nímž jsem se setkal. První část mi připadala bezdějová a hlavně psána mně nevyhovujícím jazykem, druhá část obsahovala nejvíce klasické Haklovy záblesky vtipu, humoru, ironie, nadhledu a zábavného čtení, třetí část už zase spadla dolů. Vyvozuji z toho závěr, že Haklovou nejlepší a nedostižnou knihou pro mě nejspíš zůstane Umina verze a je nepravděpodobné, že se na tom ještě něco změní.

1 15.04.2018

Famózní, dosud nejlepší díl, za mě osobně velká spokojenost. Od začátku strhující, napínavé, neustále jsem si lámal hlavu nad tím, kdo mohl ublížit malé holčičce a přitom případ vypadá celou dobu naprosto beznadějně. Jsem doslova natěšený na další případ Eriky Fosterové.

10 12.04.2018

U prvních povídek jsem spíše vnímal absenci kvality, avšak postupně kvalita opět rapidně vzrostla a byl to zase starý dobrý Bukowski se vším, co k němu patří. U některých povídek jsem se smál nahlas. Trochu mě mrzelo a vadilo, jak se Bukowski vymezuje vůči slavným spisovatelům. Domnívám si, že někteří z nich si to nezaslouží.

4 29.03.2018

Starý dobrý Woodehouse a vylepšený o francouzský prvek, takže dvojnásobná porce zábavy. Dal jsem si od něj trochu delší pauzu, protože jsem byl posledně zklamaný, ale zase jsem se k němu vrátil a v nelehkém období mi pomohl - zasmál jsem se opravdu dobře se bavil. Zmizet po francouzsku bych si velmi dobře uměl představit také v divadelním provedení.

1 25.03.2018

Tradičně nesmírně čtivé, současně ale pravděpodobně nejbrutálnější díl série, některé vraždy byly příliš sadistické a naturalistické popsané. Paradoxně není v Lovci králíků tolik prostoru pro Joonu a Sagu. Nemám příliš co vytknout, snad jen jedna připomínka - hlavní rozuzlení není příliš originální, objevilo se už nesčetněkrát v různých krimi a thrillerech.

7 16.03.2018

Když pročítám komentáře, potvrzuje se stará pravda - kolik lidí, tolik názorů. Tentokrát se ocitám v názorově menšině, protože tuto knihu považuji zatím za nejslabší počin pana spisovatele. Nevtipné, nezábavné, nudné až otravné. Dvě hvězdičky dávám za posledních čtyřicet stran, u nichž jsem se začal bavit, až mi paradoxně bylo líto, že kniha končí. Francouzské vegetariánky a stádo býků zajistily aspoň špetku humoru a svižnosti. Škoda, nicméně na Paasilinnu rozhodně nezanevřu.

18.02.2018

V mnohém připomínající Pod sněhem, ale pro mě osobně mnohem smutnější až depresivnější, silnější a hlubší. Nezapomenutelný čtenářský zážitek. Petra Soukupová začíná být moji srdeční záležitostí. Jsem rozhodnutý si přečíst všechny její literární počiny.

10 13.02.2018

U detektivního žánru jsem konzervativní. Zajímá mě vyšetřování, napětí, překvapivé zvraty a šokující rozuzlení. Nepotřebuji do toho míchat prvky akce či thrilleru. U Stalkera mám pocit, že akce a thriller převládly nad napětím a knihu zbytečně natáhly. Musím však ocenit rozuzlení a pointu, kterou jsem narozdíl od Písečného muže neodhalil. Na druhou stranu Písečný muž mě bavil více, protože mě děsil. Stalker mi připadl přemrštěný v mnoha ohledech. A hlavně - chyběla Saga.

3 10.02.2018

Děsivé a strhující zvláště prvních a posledních sto stran, velmi slušný až nadstandardní krimi thriller, v němž jsem si oblíbil Sagu a doufám, že se bude objevovat v dalších dílech. Plný počet nemohu dát proto, že mě zklamalo odhalení hlavní pointy, a to nemám rád, preferuji, když mě autor nachytá na švestkách nebo vodí za nos a ne, aby mě nasměroval k cíli. Ale celkový dojem výborný a hned sahám po Stalkerovi.

7 28.01.2018

Naprosto zasloužených 93 procent a zcela jednoznačně jedna z nejlepších knih loňského roku. Má totiž vše, co kvalitní a mimořádný román má mít - na půdorysu fiktivního maloměsta se rozehrává řada aktuálních společenských témat, láska, přátelství, nenávist, zrada, předsudky, arogance, davové chování, vina, trest, nadhled, lidskost a další. A samozřejmě se vše točí kolem hokeje, takže hokejové národy, mezi něž Češi patří, román obzvlášť ocení. Nezapomenutelný čtenářský zážitek, mí přátelé jsou odsouzeni k tomu, že budou Medvědínem obdarováni :-)

16 21.01.2018

Tak mi rok 2018 začal z čtenářského hlediska nejlépe jak mohl. Pod sněhem je první kniha od Petry Soukupové, kterou jsem měl možnost přečíst a od první do poslední stránky jsem byl nadšený. Mám rád knihy a filmy o mezilidských vztazích, zvláště těch rodinných, kdy si autor dává záležet, aby čtenář pochopil jednání jednotlivých postav postupným odkrýváním jejich minulosti. Velmi čtivá a hořkosladká záležitost, nicméně se domnívám, že nemusí řadě čtenářů sednout autorčin styl a detailní popis jednoho dne jedné rodiny, de facto jedné cesty autem a jedné oslavy-neoslavy.

7 05.01.2018

Kniha je především určena pro náctileté čtenáře, nicméně autorka rozvíjí klasický kriminální příběh o šesti lidech v místnosti, z nichž jeden je zavražděn a postupně odhalujeme tajemství ze soukromí všech ostatních. Čte se to dobře, rychle a rozuzlení je přijatelné. Na debut rozhodně slušná záležitost.

1 25.12.2017

Knihu pohádek bych asi zrovna nezvolil, kdyby nebyla zařazena do čtenářské výzvy. Na druhou stranu jsem si některé pohádky osvěžil a zjistil jsem, že některé jsem snad ani nikdy neznal, anebo slyšel či četl hooodně dávno.

1 17.12.2017

Zábavné čtení na jeden spíše kratší zimní večer. Postavu profesora Kepesha znám z Umírajícího zvířete a připadalo mi, že v tomto případě na mě promlouvá úplně jiná postava, jiný charakter. Celkové vyznění, atmosféra a břitký humor s nádechem existenciálního děsu zůstává typicky rothovský. Získal jsem zajímavou a úsměvnou inspiraci na dárek patrně spíše pro mužskou část mých příbuzných a přátel.

17.12.2017

Ian McEwan patří mezi mé oblíbené autory, ale Sobotu řadím na poslední místo, opravdu zatím nejslabší počin, který jsem od něj četl. Přemítat šedesát stran nad tím, jestli se ráno pomiluji se svou ženou a přemýšlet o leteckém neštěstí ruského letadla, to je na mě trochu moc. Jsem rád, že alespoň zůstal věrný leitmotivu svých knih - nečekaného vpádu zla do života běžných lidi, ale to přichází trochu pozdě. V doslovu se uvádí, že Sobota přišla po Pokání, to je tedy pořádný skok směrem dolů, nicméně to potvrzuje staré pravidlo, že není tak těžké dosáhnout úspěchu jako jej dokázat zopakovat.

2 13.11.2017

Na Policii jsem se obzvláště těšil kvůli zápletce, připadla mi atraktivní a tajuplná. Říkal jsem si, že po dvou slabších dílech musí přijít zase případ, který mě posadí na zadek. Nenastal efekt jako u Sněhuláka, zato jsem ale stejně spokojen a o hodně více než v předchozích případech. Mám rád, když neodhalím hlavní pointu a tentokrát se mi to nepovedlo ani náhodu, neměl jsem šanci, oceňuji, že Nesbo nás nechal konečně napnuté téměř do konce a zbytečně neodkryl všechny karty. napínavý a otevřený závěr nás všechny láká na Žízeň...

4 21.08.2017

Většina příběhů je vysloveně nechutných a je to škoda, protože ty, které nechutné nejsou, jsou celkem povedené a vtipné. Nedal bych více než dvě hvězdičky, ale vzhledem k mimořádně nádherným barevným ilustracím, hodnocení zvedám o hvězdičku. Obsahově ale s Walliamsem již druhé zklamání za sebou. Skoro začnu věřit tomu, že knihy, v nichž nevystupuje uražený Rádž, jsou slabší.

4 31.07.2017