RyonMathrin komentáře u knih

Jako malý jsem četl několikrát. Velmi napínavé povídky pro děti cca 10+. Čtenář se podívá prakticky kolem světa. Vzhledem k Batličkovu životopisu evidentně podle skutečnosti nebo alespoň skutečností inspirované.
Uvedené věkové kategorii velmi doporučuji.

21 17.06.2019

Kdysi se mi tohle dostalo do ruky. Optimismus - budiž. Radost ze života - budiž. Ale ta forma... Nesedlo mi to. Pro mě je to takové.. nijaké. Plácání prázdných slov. Navíc se to ani pořádně nerýmuje... Jedna hvězdička za naivitu, která někomu může přijít možná miloučká - protože jak se zpívá ve Známce punku, každý zboží má svýho kupce. Jinak za mě odpad.

15 12.06.2019

Čarodějky jsou v bezvadné formě. Příběh si bere na paškál klasické pohádky a svérázným Pratchettovým humorem je překrucuje, tedy, pokouší se je narovnat. (Je tu však ještě další postava, velmi nečekaná, která je v pozadí všeho, ale ať nespoiluji.) Co mě však bavilo nejvíc, jsou dialogy, které zdůrazňují typické postoje všech třech čarodějek. Kromě parodie na pohádky je kniha nabitá právě humorem, vycházejícím z charakterů čarodějek. Sice je známe už z předchozích knih, ale přestože se to opakuje v bledě modrém dokola, pokaždé to znovu pobaví. Nemá to chybu.
Malé ochutnávky pro ty, kdož nečetli, připomenutí pro ty, kdož četli:

„Poslyš, s tím pitím bys měla začít brzdit, Gyto,“ ozvala se Bábi, když hospodský před Stařenku
Oggovou postavil další láhev. „Já bych nevěřila žádnému pití, které je takhle zelené.“
„Ale vždyť tohle není opravdický alkohol,“ uklidňovala ji Stařenka. „Tady na té vinětě se píše,
že je to vyrobené z různých bylin. Pořádný alkohol z bylin nikdy neuděláš. Okoštuj kapku.“
Bábi čichla k hrdlu otevřené láhve.
„Voní to jako anýzovka,“ připustila.
„Tady se píše ,Absinth’, na té láhvi,“ upozorňovala ji Stařenka.
„Ale to je přece jen jiný název pro pelyněk,“ usmála se Magráta, která se v bylinkách vyznala
dokonale. „Můj herbář říká, ,zze to na pokazzenj zzaloudek dobré geft, a kdyzz fe bere przed
gjdlem, przedchazj to zzaludecnjm tezzkoftem’.“
„Tady to máš,“ prohlásila s převahou Stařenka. „Bylinky. Vždyť on je to vlastně lék.“

Bábi strhla z blízkého stromu kus liány a švihala s ní do vody.
Stařenka Oggová o krok ustoupila.
„To bys neměla dělat, Esme! To bys neměla!“ zadrmolila poněkud poplašeně. Aligátor zuřivě rozvířil vodu a couvl.
„Takového drzého přerostlého niloka si můžu mlátit, kdy chci!“
„Můžeš, to víš, že můžeš,“ uklidňovala ji Stařenka Oggová, „ale možná…, že bys to neměla…
dělat… tím hadem…“

„Nic se neboj,“ utěšovala Magrátu Bábi, „budeme tam taky.“
„A to by mě mělo podle vás uklidnit, ano?“

„Nenávidím je!“
Stařenka zatahala Magrátu, která se nehýbala, za rukáv.
„Tak pojď už!“
„Já je fakt nenávidím.“
„Budeš je moct nenávidět ještě lip, když od nich budeš dost daleko.“

A krátká zmínka o sen-buddhistech mě zcela rozebrala: "Sen-buddhisté jsou nejbohatší náboženskou sektou ve vesmíru. Základní pilíř jejich náboženství spočívá v přesvědčení, že hromadění bohatství je velké zlo a nesmírně zatěžuje lidskou duši. Sen-buddhisté se proto bez ohledu na osobní risk a oběti snaží získat co největší bohatství, aby tak snížili nebezpečí, ohrožující ostatní lidi."

Doporučuji.
Neboť jak píše Stařenka Oggová v jednom ze svých neskutečně pravopisně zprzněných dopisů, "... protože dobro na konci pokaždý vyzraje."

32 12.06.2019

Kniha inspirovaná Dračím doupětem a přímo z něj vycházející (něco jako krátké české DragonLance). Už je to nějaký ten pátek... ehm, desetiletí, co jsem četl, ale zpracování se mi líbilo. Dobrodružství (příběhy) si pamatuju jako celkem typické, ale dobře zpracované a čtivé. Povídka s Pavoučnatkou byla dokonce laděná až romanticky, což nebylo pro každou hru typické, ale četlo se to dobře. Čtenáři Dračákem netknutí možná ohodnotí jako průměrnou fantasy, někteří si možná mohli k jedné z nejlepších společenských her (jasně, že přeháním, ale jako Pán Jeskyně nemohu jinak :-) ) díky knize najít cestu.
Shrnuto: obstojná klasická fantasy, která však vznikla v ručně kreslené mapě a vymyšleném příběhu díky mnoha hodům kostek - a protože se řadím k podobné krevní skupině (D jako DrD :-) ), přidávám hvězdu navíc.

18 09.06.2019

Nápadité, humorné. Straky opět příjemně překvapily málo známou a kvalitní autorkou. Přestože zřejmě nejsem cílová skupina (YA holka), jsem knihou nadšen. Na první pohled trochu provařená zápletka se rozvinula v dobrodružství plné neotřelých nápadů. Líbilo se mi fungování magie, propojení… Také idea Zapisovatele dodala příběhu zajímavé rozměry. A hlavně ten styl… lehkost, humor a přitom v těch správných momentech napínavost… nádherně se to četlo. Romantický, ale nijak sladký konec taky potěšil.
Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale celkový dojem z knihy je tak fajn, že dávám 4,5 hvězdy a zaokrouhluji nahoru. Doporučuji.

24 09.06.2019

Jsem to ale hlava zapomnětlivá... návod na skvělou medicínu, a když je mi ouvej, nikdy si na to nevzpomenu, a to to znám samozřejmě nazpaměť. No nic, příště 3x denně prášek cukru vyzkouším :-)
A to jste věděli, že na počet slabik říkanka přesně pasuje do sloky písně Paranoid od Black Sabbath?
Pravda, není to potom už moc pro děti. I když... možná pro ty starší :-)

46 03.06.2019

Tady je svět ještě v pořádku, Albatros totiž tuto knihu vydává co zhruba 10 let :-)
Nádherné Hrubínovy verše, které brzy znáte nazpaměť, doplněné ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Nesmí chybět v žádné dětské knihovničce !

27 03.06.2019

Už je to hodně dávno, co jsem tohle četl. To bylo v dobách, kdy jsme od Sapkowského hltali vše... Pamatuju si jen povídku V kráteru po bombě, která mě zaujala a asi na ní něco bylo, když si ji matně vybavuji i dodnes :-)
Stálo za přečtení, dobrá oddechovka.

16 31.05.2019

To bylo velice Moudré, napsat pokračování. A ještě, že se toho zhostil někdo Moudrý :-). Sorry jako, kul-tovní mistře Kul-hánku, ale kdybych nevěděl, že jste to nenapsal vy, hádal bych, že jste to napsal. Ten styl se opravdu povedl. I když...
( a to je přesně to, co se mi tak líbí: něco je popsáno, a hned vzápětí se autor opraví - napíše „i když“ a zcela změní význam předchozího, sarkasticky a nelítostně:

„Sice jsem už zažil horší věci, ale vyprchávající dávka kinetinu má u mně za následek mírné snížení prahu bolesti. I když, mírné... Jak jsem sunul ruku ke kapse s kinetinem, polámaná žebra mě bolela tak strašně, že jsem těch čtyřicet centimetrů zdolával snad půl hodiny.“

„Všechno vypadalo v pořádku a nebýt navigace počítače, nikdy bych závadu nenašel. I když, závadu – jednalo se o konektor povysunutý o pět milimetrů – ani nebyl vypadlý.“

„…a místo střílení se dal do prudké přímé jízdy. I když, přímé...“)

Vážně povedené pokračování, nemám, co bych vyčetl. I když… ne, teď vážně. Zhruba v polovině knihy se paraziticky opakuje slovo „protivník“. Vyloženě mě to bilo do očí, když to bylo skoro v každé větě. Přece šlo použít místo toho „nepřítel“, „emzák“ atd. Ovšem proti celkovému dojmu z knihy je to jen moucha, zcela nedůležitý detail. A propojení se sérií Divocí a zlí odkazem na tatrgel je dokonalá tečka.
Shrnuto – za mě jednoznačně plná palba *****. (I když... :-) schopnosti toho palubního počítače Saladinu byly možná přece trochu přehnané)

A ještě jedna citace:
„Po zádech mi přeběhla stará známá ledová věc s množstvím nožiček…“

22 30.05.2019

Tak nevím, nevím... čekal jsem podle proslulosti celkem pecku, ale můj dojem z knihy je rozpačitý. Nebylo to vyloženě špatné, ale nijak zvlášť se nezarylo. Koukám do komentářů, že nejsem sám, komu nesedla jakási chaotičnost. Ale to není to pravé slovo. Některé části jsou opravdu pěkně napsané, akční scény a souboje se mi líbily, nevšední jména postav byla fajn. Ale občas jsem se přistihl, že se ztrácím a nepomohlo ani vracení se o kus zpátky.
Co však musím vyzdvihnout, je překlad. Některá jména jsou vysloveně vymazlená a protože neznám anglický originál, mohu se jen domýšlet, jak moc si překladatel s češtinou vyhrál. (například Dřevnov, který podle mě prostě neschová inspiraci v pražském Břevnově... a to je jen jedno z mnoha).
Příběh má proroctví, má i draky, takže je to fantasy jak má být, ale... jak to formulovat... možná to byl záměr autora, jen tak nakousnout, hodit rukavici, aby si čtenáři řekli "tedy co to je, musím si přečíst i druhý díl, abych věděl, jak to bude pokračovat" nebo možná "jestli je to takovéhle zvláštní i v dalším dílu". Takže se chystám na Dům mrtvých a doufám, že se mozaika začne skládat do lepšího obrázku.

24 30.05.2019

Pěkné, stojí za přečtení. Ti, kteří znají knihy Pavla Renčína se to bude pravděpodobně líbit. I když... měl jsem problém se začíst. Ze začátku se děj rozjíždí docela pomalu, slušné tempo to nabere až v první třetině až polovině knihy. Přišlo mi, že i styl se taky postupně vylepšuje přímo úměrně počtu otočených stránek. Obdivuji použitý jazyk, plný hříček se slovy a různých narážek. Chvílemi jsem se dost bavil.
Původně jsem chtěl dát 4*, za bezbřehou fantazii autora i jazykový humor. Ale možná právě kvůli gejzíru nápadů vše ve výsledku působí trošku preplácaně. Chvílemi městská fantasy, chvílemi groteska, chvílemi ještě něco jiného... A tak i přesto, že se jedná o mého oblíbeného autora, dávám 3,5 - v porovnání s Labyrintem nebo Městskými válkami to není taková pecka. Ale přes to všechno - stojí za přečtení.

18 22.05.2019

Tenhle skvost jsem naordinoval dětem schválně. Říkal jsem si: tohle prostě musíte znát, to je pecka, jeden z top večerníčků a zároveň knižních pohádek. Kdo tohle nezná, ten jakoby nebyl... prostě tak. No řekněte, z kolika pohádek zlidovělo tolik hlášek jako z Macha a Šebestové: Doba ledová je doba ledová... Haló, haló, proč je koček málo... Napij se pořádně, takové cucání nemá smysl... atd.
A víte co? Dobré zboží se chválí samo, ani jsem je nemusel moc přesvědčovat. A podle komentáře Metly zjišťuji, že nejsem sám, kdo instinktivně při čtení napodobuje dikci pana Nárožného, protože to k tomu prostě sedí jako máslo ke chlebu nebo skořice ke štrůdlu (nebo zvolte podobnou neoddělitelnou libou kombinaci). Rozhodně kvalitě dost přispívají i nádherné obrázky pana Borna. Díly jako Kropáček má angínu nebo M. a Š. mezi piráty jsou samozřejmě nejoblíbenější, ale překvapilo mě, že si potomstvo oblíbilo i příběh o slušném chování, a to právě díky dvoustránkové ilustraci, kde je zobrazeno co je správně a co ne.
A teď se to vše pokusím shrnout dvěma slovy: Národní poklad.
Takže za mě plná palba, tehdy i dnes.
PS: a z večerníčku bych ještě vypíchl Žlababu a její nepřekonatelné: "Ahoj"...

50 16.05.2019

Na tuhle knihu vzpomínám velice rád. Byl to můj první Robinson i první kniha s robinsonovskou (či survivalovou :-) ) tematikou a jsem za to rád. "Klasický" R.Crusoe od D.Defoe také stojí za přečtení, obě knihy mají své obrovské kouzlo. Samozřejmě převyprávěný příběh je vhodnější a poutavější pro věk cca 8-15, verze od Defoea pro věk 15+. Takto jsem to četl i já a takto doporučuji. Souboj člověka s přírodou (nebo snad i soulad? kéž by) - to se neomrzí.
Doporučuji!

36 23.04.2019

Perfektní titul pro povinnou četbu! Nebudete litovat!
Jen tak pro prostřídání žánrů a tak trochu ze zvědavosti jsem sáhl po velmi profláklém titulu... a jsem velmi příjemně překvapen. Troufnu si knihu zaškatulkovat více než kamkoli jinam do úvah o morálce. Ovšem (nejen maturanti), nedejte se tímto strohým prohlášením odradit, jedná se o napínavý, vynikající čenářský zážitek. Trochu starší jazyk vůbec nevadí, naopak by to bez něj nebylo ono. Téma úvahy nad sobeckostí a bezohledností je stále aktuální.
Doporučuji!

41 23.04.2019

Pozor, obsahuje lehké spoilery!
Prokousávání se podhoubím je zajímavé, ale občas trochu zdlouhavé.
Líbí se mi, jak každý díl odpovídá názvu každého posvátného čaje pětice, podle kterého se konkrétní díl jmenuje. Lucasův pád do temnot začíná být opravdu problém a časová prognóza ještě horší. Naštěstí se Lucas dovídá, že existuje něco jako lék, aby později tuto naději ztratil... nebo možná ne úplně? Zamotává se to velice, stále mám mnoho nezodpovězených otázek. Autorka taky ještě nezjevila, co je psáno v originálu dopisu od Lucasova otce.
Celkově dávám čtyři zasloužené *, aby se zprůměrovaly všechny zatím přečtené díly do cca 4,5*, protože občas se to opravdu táhne a pocity jsou pitvány až téměř do atomární škály. Nicméně laťka je stále vysoko a čtenářský zážitek parádní.

citace:
„Někdy je mi z tebe doopravdy špatně. Dokážeš být neuvěřitelně krutý.“
„Krutost je jen jiné slovo pro upřímnost. Myslíš, že to, co o ní říkám, není pravda?“

Chytil ji za hýždě a přirazil na sebe. Říkal si, že to bude záležitost několika vteřin ... Jenže ona se vůbec nepohnula.
„Pomalu přece,“ zašeptala mu do ucha, když se o to pokusil on. „Jestli se nedokážeš ovládnout, říkej si při tom žalmy.“

19 23.04.2019

Jedlé, velmi dobré. (Jde přece o houby… tedy, ne, že by šlo o h…, samozřejmě o říši Fungi). Ale teď vážně. Vážně je to dobré. Řekl bych össenciální :-) Tajemný Fomalhiwan se stal jedním z hlavních aktérů a konečně se o něm dozvídáme víc. Po několika dějových zvratech postupně vyplouvají na povrch motivy různých frakcí ve hře o návštěvníka z Hiwaiw. A do hry se dostává další strana… Nechci spoilovat, byla pro mne trochu nečekaná, ale perfektně do všeho zapadá a já se jen tetelím blahem nad propracovaností světa a co z toho ještě vznikne. Zamotává se to pěkně... A ta šprťouchlata, která si autorka tropí z esoterických pavěd, jsou taky k popukání.

Co se týče děje, významné části knihy popisují psychologii postav a to poměrně rozsáhle. Kdybych si takovouto charakteristiku přečetl někde předtím, pravděpodobně by mě to mírně odradilo. Nicméně jsem pochopil, že psychické pohnutky jsou nezbytné, pro tuto knihu zcela organické. Četlo se mi báječně, krásný jazyk a přirovnání. A občas se opět vyskytnou perfektní moudra ze skutečného světa, např.:

Lucas se zatvrdil a spolkl veškeré jízlivé poznámky. Ženská iracionalita je zkrátka druh přírodní katastrofy; moudrý muž snáší takovou pohromu se stoickým klidem, protože ví, že s ní nic nesvede.

„Že Fomajzla nevede zištnost, to jsou jen blbý pindy. Na světě neexistujou žádný jiný motivy než zištnost.“ Ëltaühl teatrálně rozhodila rukama, až široké rukávy zavlály. „Život je kšeftování! Celá ta naše banální a truchlivá vezdejší existence… celý to naše ubohý pinoživý potácení ve výhni Akkütlixovy nevole… dyť to je akorát hromada smluv a příkazů k úhradě!“ hřímala pateticky. „Lidi můžeš házet do škatulek podle toho, v jaký měně chtěj tu svou mrzkou proklatou mzdu: jestli berou radši city a ideály, slávu, pořádnej šuk nebo smysl života… anebo třeba fakt akorát prachy; ale nikdo není mimo, nikdo nemá patent na božskou netečnost! Mocnej mág z Fomalhiwy má taky svoji cenu. Je úplně jedno, že není vyčíslená penězma.“

Takže za mě plný počet a jdu na další díl, Pád do temnot.

27 27.03.2019

Po čase jsem si opět připomněl Dänikena... I po letech je to stále fajn, ponořit se do těchto knih, i když poselství znám. To poselství je jednoduché, dalo by se shrnout do několika vět. Po světě je nesčetně stop, více nebo méně jasných náznaků, ale hlavně ověřených písemných pramenů a to je na tom to nejzajímavější (zmíním hlavně staroindický svazek Vymaanika-Shaastra, objevený a přeložený až ve 20. století. I jen podle krátkých ukázek je neuvěřitelně podrobný...)
Když se nad tím zamyslíte, stačí dát si dvě a dvě dohromady a je to jasné. Ale stále je to pro mě fascinující a stále vyvstává přehršel otázek. I když mám za to, že Ludvík Souček zkoumal tematiku v širších souvislostech.

26 20.03.2019

Tenhle díl má zpočátku volnější tempo. Vztahy mezi postavami se ještě dále rozvíjejí, těžce romantické pasáže překvapivě dobře zapadly do celku, zejména Matthiasova zdrženlivost vůči Nině byla kouzelná. Naopak spárování Wylana a Jespera bylo na můj vkus popsané příliš detailně.
Hrdinové jsou stále velmi sympatičtí: jednak proto, co všechno jsem s nimi prožil v prvním dílu a také protože si nechávají jistou morální úroveň. Přestože jsou zkažení a vychovaní zkaženým prostředím, mají v sobě stále určité ideály. Autorka se sem tam vrací do minulosti, aby dodatečně vysvětlila příběhy některých postav. S tímhle stylem nemám problém, spíše si myslím, že kniha by ani nemohla být napsána jinak.
Zhruba v polovině nabírají události spád a zapletení všech dějových linek opět vyústí v očekávaný konec pomocí neočekávaných prostředků. Klobouk dolů před autorčinou fantazií. A opět mírně otevřený konec byl taková pěkná tečka za tím jejich případem.
Umně utkáno!

22 15.03.2019

Tak jsem si vzpomněl na jednu z knih, kterou jsem četl zhruba v 10 letech. Moc se mi tehdy líbila, určitě jsem četl minimálně dvakrát. A zpětně si říkám, že se jedná o jednu z nejdobrodružnějších knížek vůbec... Asi mě bude chtít někdo kamenovat za to, co teď napíšu, ale nedá mi to: vidím v tom archetyp fantasy. Putování za úkolem, objevování nových krajů, překonávání známých i neznámých nestvůr, a nakonec krásná žena... Prostě to v tom vidím, ano, optikou nadšence do fantastiky, ale ty prvky tam jsou.
"Tento luk napnul jen Odysseus... nikdo jiný nemá takovou sílu." Tak mi napadá, kolikaliberní by asi ten luk byl, podle dnešních měřítek :-) Určitě víc než 50.

22 07.03.2019

Chvíli, opravdu jen chviličku jsem váhal, jestli dát 5 hvězd. Ale ano, kniha si to zaslouží. Je to zážitek. Je to strhující. Pokud máte rádi příběhy o všeho schopné skupince, která má proniknout na nedostupné místo, tohle je kniha (nejen) pro vás. A pokud jste dlouho nic nečetli o prostředí, kde žije ta nejhorší spodina, také vřele doporučuji. Já si takhle nějak představuji ty nejdrsnější zlodějské gildy...
Každý ze šestice hrdinů má pohnutý osud, ale v prostředí, ve kterém musejí každou minutu bojovat o svůj život nebo své pozice, přežili a stali se vlastním přičiněním
výjimečnými. Když víte, čím si zejména někteří museli projít, držíte jim palce, i když víte, že to nejsou žádní svatouškové a jen málokdy se zdráhají někoho zabít.
Velmi se mi líbil systém kouzlení , rozdělení grišů na větrostrůjce, vlnostrůjce... (i termín "materiálčik" a podobné rusismy působily spíše netradičně a svěže, než že by nějak rušily, zajímalo by mě, jestli to je jen překladem nebo to použila autorka i v originálu; ale to jen tak na okraj).
Také styl psaní mi vyhovoval - děj se věnuje velmi vyváženě každé postavě, není tam hluché místo ani v pasážích vysvětlujících historii postav. Neočekávané zvraty (klacky pod nohy hrdinům), jsou znovu vystřídány opětovnými úspěchy hlavních postav nebo nečekaným vstupem nových okolností a pak dojde zase ke krizi... ale vše je dokonale načasováno, perfektní napínák nervů.
Plynule přecházím na druhý díl "Prohnilé město" a už se nemůžu dočkat, jak to dopadne.

29 06.03.2019