RyonMathrin
komentáře u knih
České nebe
Zdeněk Svěrák
Chválit dílo Smoljaka a Svěráka je na jednu stranu nošení dříví do lesa (chválí se samo), na druhou obligátní. Je neuvěřitelné a přitom nádherné být svědky toho, jak se díla současných autorů postupně stávají lidovou slovesností.
České nebe je pro mne jedním z nejoblíbenějších kusů. Skvost vybroušený do dokonalosti. Bohužel nedokážu vyplodit lepší slova chvály, než ocitovat několik hlášek. A vedle nich nelze nezmínit i neustálé narážky na oheň v dialozích s Janem Husem...
„Generála Laudona jsem si oblíbil, a on zase mě, mě, mě.“
„Nedám, nedám...“
„Dechová hudba!“
„Dobře, Říp a dost!“
PS: Tohle se netýká knihy, nicméně doporučuji divadelní záznam, kde hraje Ámose pan Svěrák a praotce Čecha pan Hraběta.
Afrika
Zdeněk Svěrák
„Pavědecké, Loudovi na zátop“ :-)
Mám pocit, že hry mají zlepšující se tendenci, vrcholící v posledních – Švestka, Afrika, České nebe. Miluji semináře před hrami a u tohoto díla podle mne seminář divadlo místy překonává. Jmelí, Josef Václav Sládek, Opeřený had... to se neomrzí.
Ale i hra samotná je špičková kompozice humoru.
„My víme co děláme – Český národ je prosíravý.“
„Jak je krásné vidět svou rodinu ... takhle hluboko pod sebou.“
„Poslyšte, doktore Žábo, já jsem znal nějakýho inženýra Pulce. Nejste vy jeho otec?“
„Dětem a blbcům sirky do ruky nepatří!“
Švestka
Zdeněk Svěrák
Cimrmana mám více naposlouchaného než přečteného. V rodině a mezi známými se běžně častujeme hláškami z her i seminářů. Švestka jich obsahuje jako tradičně mnoho.
„Lana, cepíny, závory, ... závory!!!“
„Koš se plní lanem.“
„Vystoupil Nastoupil...“
„Poživační samci... tak hezky už mi dlouho nikdo neřekl.“
Gerda: Příběh velryby
Adrián Macho
Překrásné ilustrace přes celou stránku, krátké kapitoly, takže čtení "vydrží" i menší děti. Jemné, něžné, hezké. Doporučuji.
Anna Elliotová
Jane Austen
Tak jsem si říkal, že musím zjistit, co na té Austenové moje žena má. Zjistil jsem to. Ta paní píše opravdu obdivuhodně. Co se týče komplikovanosti vztahů a důkladné charakteristiky postav, asi má málo konkurentů. Navíc žila v době a ve společenských kruzích, kde vybrané chování a jemnost vyjadřování bylo určitě normou.
Přes to všechno to není můj šálek čaje. Logicky se jistě kniha líbí více čtenářkám. Možná si za nějaký čas naordinuji třeba Rozum a cit, který znám jako film, ale asi až s delším časovým odstupem.
Ale jak jsem psal, autorčin um je nezpochybnitelný a jsem rád, že jsem si něco od ní přečetl.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
(tento komentář jsem původně psal k https://www.databazeknih.cz/knihy/20-000-mil-pod-morem-229877, nevěda, že existuje v databázi i tento odkaz, kde název nezačíná číslem)
Tato kniha je mimořádná. Podle mne jedna z nejlepších Verneovek. Fantazie autora pracovala naplno a vytvořila neuvěřitelné dobrodružství.
Kdyby Verne ještě Jules, asi by koukal, jak dnešní technický svět vypadá. Nicméně i tak si v něm kapitána Nema dokážu představit.
Je mezi vámi někdo, kdo si myslí, že Nemo je veselá oranžová rybička? Pokud ano, šup šup, honem si přečtěte tuto knihu, ať se vzděláte :-)
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Tak krásně nepravděpodobné, až si říkám, že se něco z toho muselo stát :-). Dokonale překombinované, absurdní, bavil jsem se. Vynikající nápady.
Politika a dějiny 20.století naservírované s výtečným nadhledem. Krásně „v kostce“, stručně, výstižně, klobouk dolů. Okořeněno suchým a ironickým humorem (Alan vlastně politiku nesnášel).
Dále spoilery:
„Je tak, jak je a bude tak, jak bude.“ Člověk by si možná docela ušetřil nervy, kdyby se tímhle moudrem řídil :-)
„strýček Stalin“ - to nemělo chybu
„...se sušenkami jako by nebylo něco v pořádku. Bezpochyby chutnaly po čpavku. Továrník se rozhodl, že počká, až skončí bohoslužba a pak si to se Sigrid vyřídí. Prozatím se spokojil s tím, že si objednal ještě sklenici mléka, aby spláchl pachuť, kterou měl v puse.“ :-D
A země s nejnižší mírou korupce... to bylo dokonalé.
To je můj případ
Miroslav Barták
Při vzpomínce na 30 let staré kreslené vtipy mi paradoxně vytanula současná hláška "fail" (selhání, chybička, uklouznutí - doufám, že to tak překládám a chápu správně?). Přesně v tomhle duchu jsem vnímal obrázky pana Bartáka. Jednoduše výborný humor.
Knížka pro snílky
Vladimír Jiránek
Opět jedna perla z knihovny mých rodičů. Vladimír Jiránek se neomrzí. Chytrý, jemný humor. Doporučuji.
Encyklopedie letadel
kolektiv autorů
Tuhle knihu dostal před mnoha lety brácha. Já mu v ní často četl, přestože jsem do modýlků nebyl tak zapálený jako on. Nicméně krásné obrázky, množství údajů popisující letouny a výzbroj specifikovaná u bojových typů mne uchvátily. Pro všechny kluky milující letadla je to určitě báječný dárek.
Rytíři - od Římanů po současnost
Petr Dvořáček
Mé dítě si v této knize listuje podezřele často. A protože začal nedávno číst, neustále se ptá a já mu vysvětluji. Trochu mu závidím, že ve svém věku toho ví o zbraních a zbrojích tolik, co já sám se naučil až o dost později. Nejlepší je, jak o tom pak poučuje mladšího: "Víš, co je tohle? To je řemdih." Nebo: "Plátová zbroj je lepší než kroužková, tu neprostřelíš šípem." :-)
Generální úklid
Jan Vodňanský
"Dřív než tvoje oči usnou
pohladím tě rašplí drsnou."
"Jde poručík z kasáren,
hlavu plnou prasáren."
(báseň má ještě druhou sloku)
"Jde poručík z prasáren,
hlavu plnou kasáren."
Texty pana Vodňanského, mezi kterými najdete i jeho známější písně, ale hlavně méně známé básničky ve stylu, v kterém jsem citoval na začátku.
Naprosto báječná záležitost.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Klasika. Povinná četba pro všechny, stejně jako 1984, jen toto je zjednodušené a zabalené do bajky.
Kdyby tak lidé, kteří nečtou knihy skoro vůbec, víc četli... třeba toto dílo. A třeba kdyby se dovtípili... tak možná život vypadá jinak.
Je to pořád dokola. Protože to, že některá zvířata jsou si rovnější, vidíme dnes a denně.
Vzpoura mrtvých
Otomar Dvořák
Soubor hororových povídek s fantasy námětem oživlých mrtvých byl příjemná oddechovka. Zajímavé nápady, pěkně psané. Obzvlášť mne zamrazilo z povídky Mrtvý luh, popisující podivné věci v šumavském rašeliništi po druhé světové válce.
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Jak udělat z "obyčejného" vyrůstání malého pejska milou pohádku - obdivuhodné. Tradičně krásný jazyk Karla Čapka. Ještě geniálnější jsou ovšem kresby štěněte. Jakoby jednoduchá čára definuje základní tvar, který je však tak dokonale přesný a výstižný... někdy vyjadřuje téměř štěněcí mimiku, prostě paráda.
Fantom Opery
Gaston Leroux
Pozor spoilery!!
Nejvíc se mi líbila první část, kdy se postupně odhaluje tajemství záhadné postavy. Je to krásně podané - než čtenář přijde na to, že fantóm je člověk z masa a kostí (i když to očekávání tam je), tak to chvilku trvá.
Druhá část byla víc citová, milostné drama, ale přirozeně navazující. Poutavý popis temného podzemí pařížské opery a fantómova "zázemí". Překvapily mne Erikovy technické vymyšlenosti. Až za pár let vyrostou moje děti a budu s nimi konečně hrát dračák, mám novou inspiraci na dobrodružství :-)
Není krve bez ohně
Miroslav Žamboch
Tohle se mi líbilo ještě víc než Pašerák. Nejprve jsem se zarazil zmínkou o Napoleonovi, ale nakonec to bylo dobře napínavé. I když odhadnutelné, ale přesto potěšilo. Andrea je k nakousnutí, Vincent je borec a JFK dokonale doplňuje rovnostranný trojúhelník hrdinů. Opět ta lahůdková přirovnání. A parodie na Cimrmana mě fakt pobavila :-)
Pašerák
Miroslav Žamboch
Tak má teprve druhá kniha od Žambocha, nicméně opět nezklamala. Hlavní hrdina je sympaťák a ty kočky, s kterýma flirtuje, jsou popsané tak, že mu je závidím :-). Navíc mám rád časovky. Líbí se mi styl psaní, autor používá neotřelá přirovnání.
Jsem z toho jelen
Rudolf Křesťan
Podle jména mám autora v povědomí zařazeného jako velmi známého. O to větší překvapení bylo, když jsem se do knihy začetl. Podtitul "77 fejetonů o údivu" je podle mne jaksi zavádějící. Fejetony mi přišly rozvláčné, nijaké. Údiv jsem prožíval spíše já. Ani po přibližně šestém fejetonu nepřicházelo nic, co by mne přesvědčilo přečíst kihu celou. Ještě, že jsem ji dostal jako dárek, jinak by mi bylo vyloženě líto vynaložených peněz.
Možná jsou jiné Křesťanovy knihy lepší (nevím, snad dám autorovi ještě někdy šanci), možná nejsem ta správná cílová skupina. Tak jako tak, za mě 2* s odřenýma ušima.
Impérium
Ryszard Kapuściński
Velmi zajímavý náhled na Rusko (hlavně období SSSR) jako impérium. Popis vlastní autorovy zkušenosti a cestopisu kombinovaný s citacemi z vybraných knih, zabývající se touž tématikou. Celkový dojem z knihy mám ten, že autor se snažil objektivně charakterizovat tuto ohromnou zemi, která je v mnoha ohledech obdivuhodná. Obdivuhodní jsou i řadoví obyvatelé, kteří již po staletí snášejí nesmírnou chudobu a těžký život a dřou pro elitu, která jim velí. Vrchnost je příčinou všeho utrpení obyčejných lidí.
Velmi zajímavé vybrané pasáže z knih, které popisují pracovní a likvidační tábory. Pochmurně, věcně. Člověk o tom má povědomí i normálně, ale každá tato zmínka znovu pomůže uvědomit si ty nepředstavitelně nespravedlivé hrůzy, které páchali lidé na lidech. A ještě nedávno.
Velmi znepokojivý popis toho, jak Stalinovo vraždění „stvořilo“ statisíce vykořeněných sirotků a čeho jsou tito bezprizorní základem.
Na jednu stranu kniha neřekla nic nového. Rusko je země ohromných možností, hrdých a nesmírně odolných lidí a neskutečných surovinových zdrojů. To se všeobecně ví. Na druhou stranu je to vše podáno zajímavě a čtivě. Autor vyzdvihne to důležité a občas popíše detail, třeba krátký rozhovor s nějakým člověkem. Tím se mu podaří několika slovy popsat něco, co by jistě mohlo být popsáno i na desítkách stránek.
Kniha popisuje neveselý vývoj a neodhaduje o moc lepší do budoucna, přesto na mě sem tam mezi řádky prosákla i trocha optimismu.