Rossel komentáře u knih

Nebyla jsem překvapená, když jsem si přečetla, že autorka dříve hodně hltala Kinga. Inspirace, nebo spíš vykradení značné části románu TO z toho úplně kapalo. Bohužel.
Knize se ale nedá upřít čtivost a zajímavá pointa úplně na konci. Škoda jen, že některé linky zůstaly nedotažené a nevysvětlené...
Oddechové čtení ideálně za 3,5 hvězdy. To tu nejde, tak přimhouřím oči a dám 4, protože mě i vzhledem k tomu všemu čtení docela bavilo.

4 07.05.2021

Je to jedna z těch knih, na které člověk nikdy nezapomene. Neuvěřitelné, kruté, odporné, strašné! A z vědomí, že se vše zakládá na skutečných událostech, běhá mráz po zádech.
Je smutné, co všechno je možné, když trochu fanatizmu rozdmýchá nevinnou příhodu a kolik toho dokáže jeden odporný člověk. Stačí, když se dostatek lidí ze strachu či z touhy po vlastním prospěchu dívá jinam a ustupuje. Však jich se to přece bezprostředně netýká... A když se jich to týkat začne, už je pozdě. Příšera je má ve svých spárech a nepovolí.
Je ironie, že Boblig se zaštiťuje Bohem a svým svatý posláním potírat ďábla. Přitom on sám je tím ďáblem, který mezi lidmi rozsévá nenávist, strach a bolest. A ještě z toho má zvrácenou radost. No kdo by neměl chuť jemu nasadit španělskou botu a natáhnout ho na skřipec... bez jakýchkoli výčitek.
Dnes už naštěstí nežijeme v době temna, ale zdá se, že jsme se stále nepoučili. Ten plíživý mechanismus nástupu zla k moci jsme se zarazit nenaučili. Stačí se podívat do dějin...

17 26.04.2021

"Kdo dovede vypovědět blaženost tohoto prvního dne svobody? Nejen vjem svobody krásnější a sladší než vjem kteréhokoli z pěti smyslů? Pohybovat se, mluvit, dýchat, chodit si sem a tam bez hlídání a prost všeho nebezpečí! Ach, kdo dovede vypovědět blaho spánku, který se snáší na podušku svobodného člověka pod ochranou zákonů, jež mu zajišťují vrozená lidská práva? Ach, jak líbezná a drahá připadala té matce tvářička spícího dítěte, ještě milovanějšího pro vzpomínky na sterá přežitá nebezpečí! Mohla snad v tom závratném vědomí nesmírného blaha vůbec usnout?
A přece neměli ti dva ani jedinou píď země, ani střechu, kterou by mohli zvát svou - utratili všechno, co měli, do posledního troníku.
Neměli o nic víc než ptáci v povětří nebo polní kvítí - a přesto nemohli radostí spát.
Och, vy, kdo berete člověku svobodu, jakými slovy to zodpovíte jednou před dějinami?"

Autorka byla neuvěřitelně statečná, že knihu vydala v hluboké době temna amerického otroctví, ještě několik dlouhých let před jeho zrušením. Osobní statečnost a láska některých jejích postav je jímavá. O to víc, když je staví do kontrastu ke krutosti, hrabivosti a pokrytectví jejich pánů. A o to tragičtější, když čteme o těch "hodných a dobrých" pánech, kteří se sice ke svým otrokům chovali alespoň trochu lidsky, ale reálně neudělali nic pro zlepšení jejich situace. Jak praví moudro: "K triumfu zla úplně stačí, aby dobří a slušní lidé neudělali nic."

1 26.04.2021

"Kdo dovede vypovědět blaženost tohoto prvního dne svobody? Nejen vjem svobody krásnější a sladší než vjem kteréhokoli z pěti smyslů? Pohybovat se, mluvit, dýchat, chodit si sem a tam bez hlídání a prost všeho nebezpečí! Ach, kdo dovede vypovědět blaho spánku, který se snáší na podušku svobodného člověka pod ochranou zákonů, jež mu zajišťují vrozená lidská práva? Ach, jak líbezná a drahá připadala té matce tvářička spícího dítěte, ještě milovanějšího pro vzpomínky na sterá přežitá nebezpečí! Mohla snad v tom závratném vědomí nesmírného blaha vůbec usnout?
A přece neměli ti dva ani jedinou píď země, ani střechu, kterou by mohli zvát svou - utratili všechno, co měli, do posledního troníku.
Neměli o nic víc než ptáci v povětří nebo polní kvítí - a přesto nemohli radostí spát.
Och, vy, kdo berete člověku svobodu, jakými slovy to zodpovíte jednou před dějinami?"

Autorka byla neuvěřitelně statečná, že knihu vydala v hluboké době temna amerického otroctví, ještě několik dlouhých let před jeho zrušením. Osobní statečnost a láska některých jejích postav je jímavá. O to víc, když je staví do kontrastu ke krutosti, hrabivosti a pokrytectví jejich pánů. A o to tragičtější, když čteme o těch "hodných a dobrých" pánech, kteří se sice ke svým otrokům chovali alespoň trochu lidsky, ale reálně neudělali nic pro zlepšení jejich situace. Jak praví moudro: "K triumfu zla úplně stačí, aby dobří a slušní lidé neudělali nic."

3 26.04.2021

Člověk má chuť Emmu přetrhnout. Chronicky nespokojená, alibistická a, chce se říct, hloupá paní Bovaryová, je bezpochyby trochu semleta dobou a upjatými konvencemi tehdejší společnosti. Na jednu stranu její touze po citu, blahobytu a vášni rozumím. Na druhou stranu jí vnímám jako, útlocitní prominou, zhýčkanou povrchní krávu, kterou pálí dobré bydlo.
Zajímavé je, že ona funguje, ke své zkáze, jako takové zvětšovací sklíčko. Zrcadlo, ve kterém se odráží malost, zkaženost a přetvářka ostatních. Říká se, že charakter člověka je průměrem 5 osob, s kterými se daná osoba stýká. Mohla být tedy vlastně Emma jiná?

Flaubert vytvořil hlavní postavu, která je jiná než klasičtí kladní a odvážní hrdinové. A i když to oceňuji, kniha si mě prostě nezískala. Vyprávění bylo rozvleklé a bohužel docela nudné. A antipatie k hlavním i vedlejším postavám limitující...

4 31.03.2020

Taková jednohubka na večer. Hezky ilustruje, jak nás naše lpění na tom známém a bezpečném ve skutečnosti vězní. Ale větší přesah nebo hloubku jsem v tom nenašla. Kniha zkrátka otisk příliš nezanechala a po docela krátké době úplně vyvanula z mysli.

31.03.2020

Velmi surový a drsný příběh o tom, jak drogy dokáží udělat z člověka naprosto trosku a je až s podivem, jak uboze dokážou někteří tvorové živořit.
Svou povahou a trochu nadřazeným přístupem byla Christiane celkem nesympatická. Na druhou stranu oceňuji, jak autenticky, bez obalu a bez příkras dokázala věci vypovědět a přiznat. A fandila jsem jí, aby se dokázala z toho pekla dostat.
Běžnému člověku se nepoštěstí poodhalit oponu, za kterou bují drogové království se vším svým falešným pozlátkem a absolutním lidským dnem. Tedy pokud se do něho sám nevydá. Proto se vůbec nedivím, že kniha se stala kultovní. Ukázala světu šokující, ohyzdnou a děsivě reálnou tvář komunity drogově závislých...

7 31.03.2020

Velmi citlivě a poeticky popsaný příběh. Lily měla neuvěřitelnou odvahu čelit všem osobním, společenským i medicínským nástrahám. Přístup Gerty k celé věci je opravdu obdivuhodný až neskutečný. Kdo ví, jaký byl jejich vztah doopravdy, že k tomu dokázala takto tolerantně přistupovat. Ale knižní (i filmové) vykreslení milující a přijímající ženy, která nedokáže stát v cestě touze a snům svého muže, je dojemné.

5 31.03.2020

Jo, je to tam. Po tom, co jsem si kvalitu paní Mornštajnové otestovala v méně profláklé Slepé mapě, věděla jsem že tahle vychvalovaná kniha nebude zklamáním.
Příběh Hany je nesmírně tragický a smutný. Ale ta neuvěřitelná osudovost událostí kolem ní příběhu dodává přídech antické tragédie. O to tíživější vše je.
Spisovatelský um autorky je nediskutovatelný. Nelze jinak než 100% :)

21 31.03.2020

Mistrně vykreslený obraz maloměsta se všemi jeho obyvateli. Moc se mi líbilo, jak sugestivně a realisticky je rozebrána psychologie postav.
Chudák Štěpka, naprosto jsem jí rozuměla a dokázala se ztotožnit s jejím - nejlépe vystihujícím slovem je asi "nenaplněným"- životem. Trochu mě mrzel konec, doufala jsem že výhled hlavní hrdinky do budoucna bude trochu šťastnější a upřímnější, na druhou stranu by to k tomuhle dílu nesedělo. Jednoduše by se dala kniha shrnout větou: Tak, takový je život.
Jen taková poznámka bokem: Myslím, že původní název "Vyprahlé touhy" by knize přináležel daleko lépe :)

6 31.03.2020

Zajímavé vyprávění a obyčejné dívce ze 2. světové války. Umím si představit, že takových „Franek“ bylo v té době po celém Německu moc.
Příběh byl dobrý, i když bez větší hloubky, a šikovně zasazený do historických reálií (ačkoli určité výhrady bych k tomu měla).
Spíše takové oddechové čtení. Kniha neurazila, ale ani nijak extra nenadchla.

4 15.01.2020

Kniha opravdu neskutečně těží z prostředí, do kterého je vyprávění zasazeno. Slovanská mytologie je zatím celkem neokoukaná. Osobitá ruská země, kde panuje zima tak třeskutá, že se lidé strachují o svůj život, zabydlená mimo jiné rozmanitými kouzelnými bytostmi. Má to magickou a tajemnou atmosféru a pomalu se probouzející hrozba tomu dodává ten správný šmrc.

Autorka je bezesporu nadaná. Zvlášť popisné pasáže a celkový poetický tón je moc příjemný. Navíc dokázala vytvořit velmi sympatické postavy, které člověk rád poznává.

Bohužel zhruba od ¾ pro mě kniha postupně ztratila dech. Nedokážu přesně postihnout čím to… Připadá mi to takové nepromyšlené. Jako kdyby autorka najednou nevěděla, kam se vrtnout. Některé věci se opakují a vyvrcholení příběhu je za mě takové na sílu. Navíc líčení akčního dění, teoreticky toho nejnapínavějšího okamžiku, napětí spíš postrádá. Na tom asi bude potřeba v psaní ještě zapracovat.

Pokračování si asi ráda přečtu a jsem zvědavá, jak se to vyvine. Ale velmi doufám, že to nebude t v duchu závěru knihy... :)

5 15.01.2020

Já teda nevím... Oceňuji originální hledisko vyprávění a silný, i když dost předvídatelný konec. Je ale hodně znát, že autor se moc nezabýval reáliemi kolem „Oušicu“. Místy je to dost neuvěřitelné a nepravděpodobné (ne-li nemožné), což knize v mých očích hodně škodí. Vadila mi i Brunova přehnaná nevědomost až ignorance. Ano, chápu, že jde o to zdůraznit, jak na to celé mohlo nazírat malé dítě, ale tohle bylo chvílemi na 9-10 letého chlapce prostě moc…

9 18.12.2019

Trochu něco jiného, než jsem čekala, ale to není chyba knihy :) Dobrý formát - krátké příběhy s moudrou pointou, vyložené s nadhledem a vtipem. To je koncept už předem odsouzený k úspěchu.
Některá vyprávění pro mě ale byla jen příběhem pro příběh. Nebyl mi úplně jasný účel (kromě demonstrace spisovatelského umu a zkušeného žertování).
Většina z nich ale byla milým pohlazením a asi dvě nebo tři se mě přímo hlouběji dotkla.

4 12.12.2019

Z deníku je velmi zřejmé, jak lidsky dobrá, nadaná, chytrá a dobře vychovaná dívka Anna byla. Kombinace vyspělých úvah a zároveň určité dětinskosti podtrhuje celou smutnou ironii osudu... Četbu bych doporučila v teen letech, myslím že to kniha nejvíce zasáhne. Pokud jste to ale nestihli, jako já, určitě neváhat v žádném věku. Příběh je hodnotným dobovým svědectvím.

4 11.12.2019

Tato kniha má v sobě speciální "něco", co se velice špatně postihuje, ale jakmile se s tím setkáte, tak to poznáte. Krásný příběh o osobní identitě a smíření. Už se těším na film.

3 08.11.2019

Souhlasím s tím, že kniha je nadčasová a neuvěřitelně aktuální. Autor zručně a s velkou osvíceností píše o tématech, která se se vší důležitostí a objektivností pomalu otevřela až za desítky let. Nejen o rasismu a skandálním vztahu černocha s běloškou. Ale o postavení a hodnotě ženy ve společnosti, o nefunkčních vztazích v rodině, o šikaně...
Někteří píšou, že se ke knize neustále vracejí. Přiznávám se, že mě to moc neláká. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale styl vyprávění a jazyka mě bohužel tolik nevtáhl.

1 08.11.2019

Ke knihám, které jsou momentálně nejčtenější, v trendech a bestsellery, přistupuju ze zkušenosti trochu se skepsí a opatrně. Často jsem totiž byla zklamaná. Počkala jsem tedy, až vlna nadšení kolem paní Mornštajnové trochu opadne a vybrala si ne až tak zprofanovaný titul.
No a musím říct, že veškerá chvála na tuto autorku se mi potvrdila. Jednoznačně má velký dar slova a velmi příjemný vypravěčský styl. Postavy i jejich osudy jsou velmi živoucí a uvěřitelné a jejich příběhy rezonují s naší vlastní rodinnou historií. Určitě nejsem sama, kdo si při čtení v určitých chvílích vzpomněl na vlastní rodiče, prarodiče...
Nádherná ukázka toho, že kniha nemusí mít zběsilé tempo, neustávající akci a cliffhanger na každé druhé straně, aby k sobě čtenáře úplně přikovala.

22 11.09.2019

Nádherný příběh, který skoro fataskně, ale přesto dojemně, smutně a uvěřitelně (ostatně jako život sám) spojuje tři naprosto odlišné postavy a zároveň vypráví o statečnosti, věrnosti a i hrůzách války. Velmi se mi líbila zejména linka Wernera.

6 11.08.2019

Kdybych měla charakterizovat novelu jedním slovem, bylo by to "zajímavé". Příběh je podivuhodně napsaný a je zajímavou sondou do obyčejného života vesničanů. Hordubal se po letech vrací domů a očekává dosti naivně, že se od jeho odchodu nic nezměnilo. Jenže život jde vždy dál i na tom nejodlehlejším místě na světě... A s tím se někdy nedokážeme vyrovnat.

4 11.08.2019