roso.mak
komentáře u knih
Les, čtyři otázky, život a já
Tessa Randau
Malá knížka, která by ale mohla být ještě tenčí. Konkrétně na čtyři řádky. Vlastně jenom na jeden. Protože čtyři otázky jsou ve skutečnosti jedna otázka a odpověď už tady byla mnohokrát. Aneb další kniha o seberozvoji, která nepřináší nic nového.
Malujeme Prahu akvarelem
Maria Ginsburg
Autor ma svůj osobní styl a snaží se na něj předat své know-how. To je to, kvůli čemu se mi kniha líbila. Na rozdíl od všech ostatních knih, které první půlku stráví na tom, že žlutá a modrá dává zelenou, vás takhle může zase o malička posunout. Akorát se musíte najít zrovna v autorově obrazech.
Démon ze sídliště
Iva Hadj Moussa
Naprosto dokonalá kniha. Kdybych mohla dát šest hvězdiček, tak jsou tam.
Četla jsem spousty knih, kde dospělý autor měl hlavního hrdinu puberťáka. A dost často stály za koprolit. Jakoby bylo tak těžké si vzpomenout, jak se člověk cítil, když byl děcko, nebo puberťák, hrdinové jsou pak ve výsledku dospělí v mladém těle, nebo prostě jenom retardi.
Tady se to povedlo ale naprosto geniálně. Stačí pár narážek a o každém charakteru tam víte všechno. Protože takovéhle lidi potkáváte vlastně dnes a denně.
Z konce jsem byla nejdřív zklamaná, ale vlastně dokonale koresponduje s příběhem. Zdánlivá jednoduchost vysvětlení záhady a vyšumění do ztracena, sděluje přesně to, co říká celou dobu celá kniha. Život je zatraceně obyčejnej.
Zakázané dějiny ve fotografiích ČTK
Hana Řeháková
Zajímavá kniha zvláště tím, že se týká České republiky. Ocenila bych víc z příběhů, které stojí za fotografiemi, ale chápu, že se prostě možná víc ani neví.
Soumrak fotožurnalismu?
Filip Láb
Přestože tato kniha má všechny znaky diplomové práce druhu kvalitativní analýza a případové studie, i tak je až lehce bulvárně poučná.
Rozhodně, poučit se o různých typech manipulace, které se doopravdy staly, bylo velmi zábavné.
Vějíř a meč. Kapitoly z dějin japonské kultury
Libuše Boháčková
Stručné dějiny Japonska zaměřené hlavně na múzická umění. Což je dobře. Přeci jenom číst soupis datumů,bitev a vládců občas proložený příběhem kdo koho bacil po hlavě obzvláště silně, za chvíli přeci jen nudí.
Vítejte v Pekle
Roman Bureš
Povídky do jedné všechny skvělé. Vážně se těším, až si přečtu inferno.
Dech: Nové poznatky o ztraceném umění
James Nestor
Patero faktů nacpane do příběhové knihy. Většinou to nefunguje, ale tohle se velmi dobre cetlo. Takova beletrie s poucenim. Za mě, velmi prijemne strávené odpoledne.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
To byla ale divna kniha. Jako detektivka to naprosto nefunguje. Jako magický realismus je tam příliš mnoho sexu. A jidla. Za to jsou tam mluvící mandragory, nefunkcni byť nebezpecne magicke společenství a dost mrtvych, kteří si to nezaslouží. A hodně dalsich divnot, které jsou tam dost zbytečné.
Hlavní hrdina se tim nenechává rozhodit, ale tak trochu si myslim, ze svou cenu s příchutí minerálů ziskala kniha hlavně proto, ze ji nikdo nerozumnel.
Zvuky probouzení
Petr Třešňák
Naprosto skvělá kniha. Na autorovi je velmi znát, že se psaním živí. Dokáže tak sdělit přesně to, co potřebujete.
Předávání ohně
Peter Podlesný
Nevím. Z knihy jsem trochu rozpačitá. Byť její vznik musím ocenit. Dokážu si představit, že může být nápomocná.
Velké Plus: Není to návod jak být macho alfa samec vytahující svůj půlmetrový úd při každé příležitosti a vidící ženy pouze jako trofeje. (Nesmějte se a zkuste si vygooglit případ Liver Kinga.)
Nejvíc jsem oceňovala konec knihy, kde jsou reakce na situace ze života. Ty byly poměrně pravdivě a lidsky popsané.
Mírné mínus: Mám pocit, že v některých ohledech autor ve svém životě objevil Ameriku a v některých pohledech je jeho vidění situací (a žen) trochu zjednodušující.
Pět temných osudů
Kendare Blake
Nic moc. Gradace děje žádná, napění nula bodů a spoustu zbytečných příběhových linií, které akorát sérii nafukují.
A všechno tak nějak vyšumí do ztracena. A tak pěkně to bylo rozjeté...
Dvě temné vládkyně
Kendare Blake
Tak tohle hodně zklamalo. Knihu jsem v sérii přeskočila. A víte, co se stalo? Nic. Během pár stránek čtvrtého dílu jsem se chytla a jelo se dál.
Ex na koštěti
Erin Sterling (p)
Myslím, že by z toho byla hezká novela. Téhle knize by prospělo, kdyby ji byla obsahově asi polovina. Napad hezký, trochu erotiky a romantiky, proč ne? Ale trochu. Na můj vkus se tam příliš málo kouzlilo na úkor vztahových keců a ten konec byl takový uspěchaný.
Čtyři tisíce týdnů
Oliver Burkeman
Knihou se line defakto jedna základní myšlenka zabalená do nestrukturovaného balastu, který připomíná beletrii mnohem víc, než něco, co má vzdělávat.
Nicméně jsem velmi ocenila, že autor silně kritizuje trend "zpenež svůj volný čas", který se teď velmi silně táhne mou sociální bublinou a neskutečně mě štve.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Takové milé počtení na téma, co kdybyste dostali dostatek informací, abyste se mohli rozhodnout správně o svém životě.
Čte se to rychle, pobaví, ale žádná bomba to není.
Organická oprátka
Vilém Koubek
Autorův styl vyprávění je překvapivě poetický, na to jaký s sebou nese obsah.
Ze začátku se budete bavit, pak to časem budete muset vzdát a prostě se nechat unášet a nesnažit se to racionálně pochopit.
Ale to nevadí. Protože tahle knížka je jako pořádný trip, aniž byste se museli nastřelit nějakým doopravdovým svinstvem.
Krevní pouto
Scott Reintgen
Tak nevím. Celé to bylo jaksi moc pohádkové. Nic se tomu vlastně nedá vytknout, ale celé to ubíhá tak nějak bez velkých překvapení. Do podsvětí se všichni dostanou moc snadno, nikdo se tam ničemu nediví a s několika bohy je zatočeno tak jednoduše, že mám pocit, že nakladatel nakázal autorovi povinný počet stran.
Vládci popela
Scott Reintgen
Část z dostihu je velmi zábavná. Ale ta část před ním je velmi nevyrovnaná.
Bavilo mě číst hlavně vyprávění o Imeldě, docela dobrá byla i Pippa, ale tu Adrianovu jsem vždy jen přelétla a nemám pocit, že bych přišla o nějakou zásadní informaci.
Nicméně jako celek to za přečtení stojí.
Jeden temný trůn
Kendare Blake
Pořád skvělá jízda. Sice už nehltám každé slovo, ale přečetla jsem ji na posezení.