roso.mak
komentáře u knih
Zlatá klec
Vic James
Moc číst se to nedá. Svět je takový nepravděpodobný (a to mluvím o žánru fantasy, takže to je co říct) a u hrdinů jsem se nedokázala rozhodnout, jestli jsou tak ploše napsaní, nebo jsou pouze blbí. Trilogii dočítat nebudu.
Mechanická princezna
Cassandra Clare (p)
Závěr knihy docela čtivý, i když přeslazený, až to bolí. To se to povolává Deus ex machina, když se píše fantasy.
Mechanický princ
Cassandra Clare (p)
(SPOILER) Ach jo. celou knihu jsem čekala, že Tessa konečně začne používat tu svoji úžasnou schopnost, a kde nic tu nic. Jediné, na co se zmůže, je proměna v upírku, aby mohla proniknout na ples.
Já být v její kůži, tak začnu sbírat osobní předměty od kdekoho. Minimálně už jenom proto, abych se do boje mohla proměnit v někoho většího silnějšího a s lepšími bojovými zkušenosti, než je 16 letá holka, rozpačitá, když na sobě nemá korzet.
Mechanický anděl
Cassandra Clare (p)
Kniha je vlastně klišé na klišé, ale kupodivu to funguje.
Zaprvé oceňuji, že kniha je opravdu součástí pouhé trilogie. Nástroje smrti vlastně do teď nemám přečtené, protože se mi kdysi před lety nechtělo čekat kolika tentologie to vlastně bude.
Jen mi trochu vadilo, že aby to mohlo být na konci pořádné drámo, tak se postavy chovají trochu nelogicky mírumilovně.
Rodinné sídlo
Edward Morgan Forster
(SPOILER) Pokud je rodinné sídlo odrazem doby, pak bych v té době asi nechtěla žít. A jsem si zcela jistá, že pokud bych v té době žila, rozhodně bych byla nějakou bláznivou radikální feministkou. To, jak tam neustále ženám připomínali, ať se do ničeho nepletou, protože jsou hloupé a ať se nerozčiluji ,protože jsou hysterické, z toho by mě asi jeblo.
Proto jsem si hned ze začátku oblíbila Helenu s Markétou. Svou inteligencí, vzdělaností a sebevědomím mi trochu připomněly hrdinky z knihy Malé ženy. (A Wilcoxovi zase někoho, kdo by se měl na potkání střílet.) Proto mě opravdu překvapilo, že si někdo jako Markéta, která na mě působila jako přesvědčená o zachování duševní i jiné svobody, dobrovolně vezme někoho jako je Henry Wilcox.
To, že tenhle chlap typu: kdo neuhne z cesty, toho sejmu, je zbaven svých iluzí natolik důkladně, že mu ani nevadí, že na rodinném sídle bydlí s nemanželsky zplozeným synovcem, a že nafrněný synáček Karel si sedne za katr zato, že se rozhodl bránit rodinnou čest ženy, která o to hovno stála, mi připadá příznačné a spravedlivé.
Na shledanou v Zeleném údolí
Robert Penn Warren
(SPOILER) Depresivní kniha, ve které nikdo není šťastný a ten, co by šťastný být mohl, skončí nespravedlivě popraven.
Smíření přináší až úplný závěr, kdy alespoň jedna z postav dokáže být spokojená se životem.
A tím nemyslím hlavní hrdinku. To, že je někdo šťastný zavřený v ústavu a díky tomu, že se dokázal přesvědčit o tom, že se něco nestalo, nepovažuji za štěstí.
Slavné obrazy
Rolf H. Johannsen
Slavných obrazů je opravdu velmi mnoho a tak je tato kniha opravdu jenom drobnou sondou.
Velice se mi líbí, že autor nepředkládá jen historii obrazů, ale i okolnosti jejich vzniku a hlavně rozbor díla tj. na co se to vlastně člověk kouká.
Autor by se mohl soustředit opravdu jen na rozbor jednoho konkrétního obrazu. Mám pocit, že snaha vecpat tam pár vět o dalších autorových dílech, zásadně ubírá prostor, který by mohl být věnován podrobnějšímu rozboru.
Hello, Ruby : dobrodružné programování
Linda Liukas
Smysl mi dává 2. polovina knihy. Ta pohádka na začátku je fakt marná. Chápu, co tím chtěla autorka říct, ale jenom proto že jsem sama prošla základy programování. Ale vzhledem k tomu, že to má fungovat naopak, to jest, že člověk na základě této pohádky má teprv pochopit základy programování, tak to dost neplní účel.
Atlas koček
Barbara V. Tittenbrun-Jazienicka
Dcera má kočkové období a tak jsem si atlasů koček napůjčovala docela hodně. A tenhleten se mi zdá nejhezčí, byť není nějak zvlášť podrobný. Čím ale vyniká, jsou krásné obrázky.
Pěstujeme ve městě - Zelené balkony, sousedské záhonky a komunitní zahrady
kolektiv autorů
Zelené balkony mě zajimaly nejvíce a o nich je tam ale fakt prd. Je to zaměřeno hlavně na komunitní zahrady, aneb nic není víc hippster než vyvýšený záhon.
Ale jsou tam pěkné obrázky.
Móda má duši aneb Metoda osmi stylových typů OCTO CODES®
Táňa Havlíčková
Stojí za to asi jen úvod. Kniha mi přijde jako souhrn článků, které se čas od času objevují v ženských časopisech. To, že "rebelky" nosí kožené bundy s cvocky asi fakt nikoho nepřekvapí.
Prolistováno.
Olympio, aneb, Život Victora Huga
André Maurois
Zatraceně zevrubné. Ocenila bych menší poetizaci přednesu, ale chápu to jako úlitbu doby.
Každopádně někdo si dal s touto knihou zatraceně práce.
Radost z mála
Francine Jay
Úvod docela jde, ale jinak mě kniha přišla jako další z mnoha na toto téma. Zvlášť (ta větší) část knihy, kde se probírá pokoj po pokoji jak ho uklidit, mi přijde úplně zbytečná. Je to pořád dokolečka: všechno vyházet roztřídit, většinu vyhodit, naskladnit zpátky.
Mám pocit, že každý, kdo si dokázal doma vyházet všechen bordel, má pocit, že má na to patent a musí napsat knihu.
AB ORIGINE
Spira Mayko
Skvělá a napínavá kniha se sympatickými hrdiny kterou zhltnete na posezení, abyste pak zjistili, že přestože kniha má poměrně uspokojivý závěr, tak je myšlená jako první díl série. A čert ví zda bude někdy další díl...
Světová válka Z
Max Brooks
Velmi čtivá kniha. Formát interview byl zvolen dobře. Dokáže udržet tempo a zároveň předat spoustu informací. Dokážu si představit, že kdyby to byla kniha hollywoodského typu: hrdinný hrdina cestuje a bojuje se zombie, dokázala by kniha být dost rozvláčná a autor by si nemohl dovolit předat ten krásně celkový obraz o válce, jako v tomto případě.
Jsem velmi spokojena.
Český pitaval aneb Královraždy
Miroslav Ivanov
Mírně zastaralá, ale i tak zajímavá kniha. Jen ty pokusy o beletrizaci by si autor mohl odpustit. Bez pana detektiva bych se klidne obešla.
Pyramidy
Joyce Tyldesley
Poměrně povedená populárně naučná kniha, která nekončí výkladem svaté trojice pyramid – Chufu, Rachef a Menkaur. Pokrývá poměrně velké časové období, proto nečekejte velké podrobnosti (které ani mnohdy neznáme).
Vhodné i pro naprosté egyptoanalfabety.
Až do konce času
Brian Greene
Tenhle pokus aplikace rozvláčného filozofického stylu vyprávění aplikovaného na zákony fyziky mi opravdu nesedl. Vážně nemám chuť hledat fakta o fungování vesmiru v kupě balastu.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Kniha, u které je asi dobře, že byla napsána, nicméně mi vadí, že předkládá jen problémy (které místy přechází až v hospodské nadávání na poměry) a žádná řešení. A přitom se toho Tabery normálně vůbec nebojí. Kniha je alespoň aktuální, ale jinak mě zklamala.
