RoseDadas komentáře u knih

4,5*
V pořadí dvacátá osmá autorčina kniha je psychologickým dramatem, kde o mrtvoly skutečně není nouze. Jedná se o napínavé čtení od začátku až do konce. Kudlanka udržuje čtenáře po celou dobu v napětí a téměř do poslední chvíle není stoprocentně jisté, kdo vraždí.

2 07.11.2023

Natasha Lester vyniká skutečně velkým vypravěčským talentem, který uhranul desetitisíce čtenářů po celém světě. Pro její díla jsou charakteristické dvě dějové linie, z nichž je každá z jiného časového období, a přesto se v určitém bodě protknou. V jejích knihách jsou často tematizovaná válečná léta a módní průmysl. Autorka si obvykle volí hrdinky s osobitým charakterem, dívky a ženy, které se jen tak ničeho nezaleknou a které by pro své milované obětovaly i vlastní život.

2 01.10.2023

3,5*
Lucie Salová se v knižních vodách nepohybuje poprvé. V roce 2021 jí taktéž u nakladatelství Epocha vyšel román s názvem Bez tváře, jehož recepce nebyla u českých čtenářů úplně nejhorší. Nyní přichází s novým příběhem, jenž rozezvučí struny téměř každé ženy. Spisovatel je totiž erotickým románem, který si nebere servítky a neostýchá se "erotiky bez obalu".

Kniha vykresluje české prostředí, přičemž se nejvíc soustředí na spisovatelskou scénu, která je v tomto případě vnímána dosti naivním pohledem.

Po jazykové stránce se mi líbilo, že autorka využívala neotřelé popisy sexuálních scén, některá její přirovnání mi přišla trefná a sexy. Dialogy byly plynulé, živé a zajímavé. Co rozhodně nelze upřít, je fakt, že autorka dokázala stvořit tři zajímavé osobnosti Hanu, Ezru a Ali. Ali jsem měla asi nejradši, a to díky její prořízlé puse.

Spisovatel je četbou pro dospělé ženy, které hledají vzrušení a útěk od reality. Bonusem je nahlédnutí pod pokličku toho, co vše obnáší vydat knihu - a že to rozhodně není nic jednoduchého.

28.09.2023

3,5*
Americkou spisovatelku Marianu Zapatu znají všichni po celém světě jako autorku tzv. slow burn romancí, což jsou romány založené na postupném budování vztahu mezi postavami. Často je to ve stylu hate-to-love, mnohdy to celé vázne na zjištění, že jsou něco víc než jen kamarádi. Zkrátka a dobře, čtenář musí překonat cca 400 stran, aby se na posledních zhruba 30 stranách dočkal toho, že si hlavní protagonisté uvědomí, že chtějí být spolu a konečně si vyznají lásku.

U Zapaty nemůže být čtenář zklamaný nijak drtivě, protože přesně ví, do čeho se namáčí. Drahý Aarone je milá oddechovka, kterou přečtete jedním dechem.

2 03.09.2023

Po jazykové stránce Tereza Herzogová předvedla, jak může být čeština krásná, jak si s ní lze vyhrát, kolik pěkných obratů se s ní dá vytvořit. Sympatické je i to, že Šárku postavila do role učitelky českého jazyka a literatury. Příběh plyne hladce, nezadrhává a čte se moc pěkně. Když k tomu přidáte i osobitý humor, pak dostanete příjemnou odpočinkovou četbu, u které se místy zasmějete.

5 17.06.2023

Z pohledu osoby, která má sama doma adopťáčka, musím říct, že kniha mapuje nejrůznější úskalí, ke kterým zkrátka se zvířetem v domácnosti dříve či později vždy dojde. Text je psán hovorově, jako kdybyste se samotným autorem seděli na jednom na zahrádce a on vám vyprávěl své životní peripetie. Miroslav Hrabě má obrovský smysl pro humor, který, jak se domnívám, bude čtenářům velmi blízky. Ovšem je třeba zmínit, že místy se vtipné situace opakují a fráze s hééércem je po několikátém zmínění už jaksi otřepaná.

04.06.2023

Atmosféra knihy je pochmurná a tajemná, svůj podíl na tom nesou i doprovodné obrázky. Autorka vymyslela nápaditou zápletku a dokázala vystavět poměrně solidní příběh, přesto je znát, že je na začátku své spisovatelské cesty, z některých částí prýští nevypsanost. Styl vyprávění je jednoduchý, nejde příliš do hloubky a repliky postav mnohdy působí dost strojeně.

14.01.2023

2,5*
(Ne)spoutaný Vlk sestává z několika kapitol obsahujících nepříliš dlouhé příběhy, dalo by se říct, že jsou to takové drobné odbočky, které nakonec dohromady vytvoří celý obrázek. V knižní podobě jsem se s výběrem podobné tematiky ještě nesetkala. Je třeba upozornit na to, že příběh nesedne každému. A pokud se přece jen rozhodnete brázdit vody sadomasochismu, tak počítejte s tím, že se pořádně zapotíte. A kdo ví... třeba při čtení odemknete vaši třináctou komnatu.

2 14.01.2023

4,5*
Z náhodného setkání se může vyklubat i přátelství na celý život. A co že velká panda s malým dráčkem tvoří vskutku mimořádnou dvojici? Od jara napříč létem, podzimem, zimou a opět jarem procházejí noví přátelé krajinu křížem krážem, míjejí pohoří, bambusová pole, brány torii, třešňové stromy, a přitom spolu vedou rozhovory.

Mnohdy banální věty čtenáře zasáhnou svou pravdivostí. Autor čerpal z buddhistické filozofie a spirituality, a ačkoli příliš nevyhledávám nejrůznější motivační a esotericky zaměřené knihy, tak nejen kombinace zvířecích kamarádů, ale i celkové poselství uvnitř obsažené mě dostalo.

Navíc, kniha je neskutečně krásně ilustrovaná, James Norbury dokáže velké dobrodružství odvyprávět pouhými malbami, z nichž jsou některé barevné a další zas černobílé. Potenciálního čtenáře by nejspíš mohla odradit vyšší cena publikace, ovšem je třeba vzít v potaz nádherné vyvedení a také to, že ke knize se budete nejednou vracet. Při listování s dětmi kniha předává mnoho ponaučení. Panda a dráček jsou úchvatnými souputníky, kteří si získali mé srdce.

2 01.01.2023

Děj knihy se odehrává v amerických horách na internátní střední škole plné upírů. Autorka v prvním díle odkryla fantaskní svět, jaké mají jeho obyvatelé mezi sebou vztahy, kdo je s kým nepřítel a jaká je zde nastavená hierarchie. K tomu přidejte přátelství až za hrob, boj o popularitu a zakázanou lásku. Tento koktejl je sice typické klišé, ale ono to sakra pořád funguje.

1 28.12.2022

Kniha má pouze 55 stran textu, není příliš dlouhá, nebude mít tak problém udržet pozornost dětí. Nabízí zajímavý a originální příběh, který však bohužel nenaplnil potenciál, jenž měl. Například bych vzhledem k počtu stránek očekávala větší péči, co se jazykové redakce týče, obzvlášť, když je kniha určena dětem. První čtení by nemělo v dětech podporovat špatné návyky.

Knihu bych v žádném případě zcela nezavrhovala, pokud bude předčítána dětem jejich rodiči, bude vše v pořádku. Ovšem pokud by si ji měly ratolesti číst samy, nemyslím si, že vzhledem k tolika jazykovým nedostatkům, je vhodný titulem.

03.12.2022

4,5*
Ačkoli je kniha řazena do YA kategorii, bez problémů zaujme i dospělé čtenáře. Děj knihy totiž není ani zdaleka tak banální, jak by se mohlo zdát. Vypravěčský styl je velice příjemný a plynulý. Ne vše je v textu řečeno napřímo, je třeba si některé věci propojit, určitá znalost řeckých bájí se také bude hodit. Autor používá pěkné jazykové obraty a při líčení nešetří barvitostí. V knize se objeví několik postav, z nichž některé vyniknou a není problém si je hned oblíbit (jako například mluvícího lva, který má strach z krve, nebo otrokyni Tekmessu, která touží po svobodě). Chtělo by to však strávit s postavami více času, občas mi informace jen tak klouzaly po povrchu. Rozhodně doufám, že se brzy dočkáme pokračování, poněvadž ten konec by takhle nešel.

2 02.12.2022

Dílo v originále vzniklo v roce 2002, takže když přihlédneme k tomu, v jaké době to bylo a že tehdy virtuální RPG bylo něco neokoukaného, přišel autor s revoluční myšlenkou hráčů uvězněných ve hře. Dnes se stále jedná o čtivý počin, avšak nelze přehlédnout nějaké ty mušky v podobě povrchních vztahů mezi postavami, absencí detailnějšího popisu fungování světa apod. I přes to všechno zůstává SAO kultovním dílem, které se proslavilo po celém světě. A moje romantická duše zkrátka nemohla jinak než Kiritovi a Asuně fandit.

Pro čtení knihy nepotřebujete znalost anime, fungování světa SAO pochopíte okamžitě.

27.11.2022

Plameňák je dílo, jež v české beletrii vynikne nejen svou minimalistickou obálkou, ale zejména nahlédnutím za oponu lidské masky. Kniha je jednohubkou, kterou jsem měla za dva večery přelouskanou, avšak její obsah ještě chvilku ve mně rezonoval. Plameňák je nadprůměrným počinem, který má tendenci přilákat českého čtenáře téměř jakéhokoliv věku.

1 13.11.2022

Styl vyprávění čtenáře pohltí hned od prvních stran, jazyk je velmi pěkný, obohacený o některé japonské výrazy. Autorka si zvolila dvě dějové linky, jednu z minulosti a jednu ze současnosti, dvě silné ženské hrdinky. Naoko jsem si oblíbila okamžitě a s napětím jsem spolu s Tori odkrývala její osud.

Autorka si dala velikou práci s dohledáváním informací v historických pramenech, aby mohla odvyprávět málo známou etapu japonsko-amerických dějin. Na konci knihy je vysvětlení některých reálií, přičemž nad některými člověk jen žasne, že se něco takového opravdu dělo.

1 30.10.2022

4,5*
Při čtení myšlenek různých lidí s HPO mnohdy běhá mráz po zádech. Nejhorší je, že nevíte, co přesně čekat. U některých kapitol je na konci pár řádku psaných s odstupem, kde je například napsáno, zda léčba zabrala. U jiných v průběhu čtení jen trnete hrůzou, protože tak nějak tušíte, že nebudou mít šťastný konec. A právě ta nejistota je něco, s čím se potýkají nejen "hraničáři", ale také jejich přátelé a rodinní příslušníci. Jeden den může být tím nejlepším dnem v životě, avšak záhy nastoupí den, kdy je slunce za mrakem a není jisté, zda ještě někdy vyjde.

Život na houpačce není odbornou literaturou, mnohdy nespisovnou formou jsou vyprávěny výseky ze života pacientů s HPO. Čtenář si tak připadá, jako když čte něčí deníček. Domnívám se, že i přestože jsou v dnešní době psychická onemocnění již přijímána poměrně s otevřenou myslí a neustále probíhá snaha o jejich detabuizaci, stále se najdou tací, kteří budou emoce druhých brát na lehkou váhu, nejhorší je, že řada těchto lidí se nachází ve zdravotních institucích, tedy v místech, kde by měla být "hraničářům" poskytnuta adekvátní pomoc.

2 23.10.2022

Titul v poličkách knihkupectví na první pohled šokuje už jen samotnou obálkou. Poté, co se do knihy začtete, budete zcela jistě znechuceni a zároveň fascinováni lidskou brutalitou. Buď vás to odradí, nebo u knihy setrváte až do konce. V tom druhém případě se vám dostane syrový příběh, jenž není nijak ochuzen o všemožné drsné popisy. Varování, konzumace stránek pouze pro silné žaludky!

V knize je moc hezky ukázáno, jak se z lidstva postupně stává stádo ovcí, jak někteří dokáží úplně zdegenerovat, příkladem je třeba obava z nakažení ptačím trusem, přičemž na ochranu chodí lidé venku s roztaženými deštníky. Nová generace dětí nemá ani ponětí, jak chutná vepřové nebo kuřecí, zato si mládež moc ráda hraje hru jménem Znamenitá mrtvola, v rámci které se hádá, jak kdo asi chutná. Je to morbidní a zvrácené a jistým způsobem i naléhavé. Doufejme, že autorčina vize je na míle vzdálená skutečné budoucnosti.

Při této exkurzi do možné budoucnosti jsem bohužel postrádala jakýkoliv hlubší příběh, víceméně je v knize líčena konzumace lidského masa a jak probíhá jeho zpracování. Dále bych vytkla jisté nelogičnosti, zejména pokud jde o vztah Teja a Cecilie. Počin to rozhodně není špatný, neoznačila bych ho ale ani za nejlepší. Kniha ve mně sice zanechala dojem, domnívám se však, že téma by mohlo být více rozvinuto.

4,5*
Theresa Black je novou nadějnou autorkou, jež ve své prvotině Vesmír rozhodl jinak ukázala, že se nebojí brázdit vody mnohovesmíru. V knize propojila prvky sci-fi a romantiky, přičemž vše čtenáři naservírovala tak, že v něm příběh Rivy a Axara bude po dočtení ještě chvilku rezonovat.

Autorka má vše moc pěkně promyšlené, a i kdybyste sci-fi příliš neholdovali, zde se nemusíte vůbec bát. Text je srozumitelný, vyprávěn z pohledu Rivy, žádné velké složitosti se nekonají, současně ale není zápletka úplně banální, čtenář se dočká i pár zvratů a s velikou netrpělivostí očekává, jak bude příběh zakončen.

3 04.10.2022

Máj jsem vždy měla ve značné oblibě právě díky jeho jazyku. Bavily mě nejrůznější obrazy a figury, nejraději jsem vždy měla oxymoróny. Krom toho myšlenkové pochody postav přenášely na čtenáře všechny možné emoce. Nejsilnějšími pasážemi jsou ty s Vilémem, kdy ve vězení bojuje se svým osudem, přemýšlí nad smrtí a nad tím, co na člověka čeká po ní. V Intermezzu zas duchové zemřelých s dalším dnem očekávají přírůstek do světa mrtvých, z čehož až mrazí. Popisy přírody plné kontrastů jsou rovněž velmi sugestivní.

14 26.09.2022

4,5*
Třetí pokračování série Zlatá Grai se nese ve stejném duchu, jako předešlé dva díly, děj čtenáře hned od začátku vcucne jako tornádo a vyplivne až na konci, přičemž konec je tentokrát velmi brzký, Otisky Chribdy mají "pouze" kolem 300 stran. Nebudu zastírat, že již netrpělivě vyhlížím čtvrtý díl, na ten si však budeme muset ještě pár měsíců počkat.

Atmosféra knihy je temná, není se čemu divit, když se převážná většina příběhu odehrává na nepřátelském území. Sarreiští posluhovači jsou zkrátka zrůdy, mezi nimiž musí Isarell každým dnem bojovat o přežití. Přišlo mi, že některé popisy byly v tomto díle o trochu více drsnější, také psychicky náročnější, protože Isarell je neustále vystavována krutým zkouškám, naštěstí na to není úplně sama...

Pokud jste čtenáři této série, Otisky Chribdy slupnete jako malinu během pár hodin. A nebojte, děj nemá vůbec sestupnou tendenci, což je neuvěřitelný výkon. Pokud si autorka udrží stále stejnou laťku, tak aspiruje na nejlepší českou fantasy za poslední dobu.

3 05.09.2022