RomanTilcer komentáře u knih

Další kniha, o které dlouho přemýšlím, jak psát. Pokud jste už Pavla Skořepu někdy četli, jistě víte, co vás čeká. Začněme formou: jedná se o stovku krátkejch příběhů o sto slovech. To je dost těžká disciplína, když uvážíte, kolik námětů musí člověk vymyslet a jak je musí oholit na dřeň. Pavel Skořepa se toho zhostil více než se ctí, je vidět, že ho to upřímně baví. Tohle je pro něj navíc už druhá sbírka takovejch mikropovídek, takže to má v malíku. Jistě, je to jako bonboniéra, některý příběhy pobaví více, některý méně. Mohu-li doporučit, nečtěte jeden za druhým jako na běžícím páse, abyste je stihli řádně vydejchat. Ony totiž zabíjí především výběrem témat. Dostatečně to asi shrnuje závěr anotace: „() obsah knihy je vhodný pro náruživé konzumenty černočerného humoru. Četbu nedoporučuje 10 z 10 upjatých moralistů.“ Takže ne, opravdu to není pro každýho. Zvlášť proto, že hlavním tématem tohohle svazku se z nějakýho důvodu stal fekální humor. Pokud vám ale není cizí třeba kapela Gutalax, směle do toho! Novým prvkem je taky větší množství aluzí na známý popkulturní záležitosti (setkáte se třeba i se zpruzeným Fremenem vracejím se pouští do síče). Novinkou jsou rovněž vtipný ilustrace Michala Březiny (kterej se tentokrát postaral i o obálku). Sečteno a podtrženo, silná a výrazná věc určená specifickýmu čtenářstvu. Ostatním hrozí mírnej šok, ale myslím, že je vyloučeno, aby vás to tak či onak nepobavilo!

3 11.02.2024

Svěží komiks, svébytná kresba, dobrej scénář, skvělej překlad!

3 20.05.2023

Klidně bych ještě přidal erotiky, ale zase jsem se u toho bavil, zvlášť u prvního příběhu, díky povedenýmu scénáři, druhej byl pak silnější v kresbě. Zájem o sérii obnoven. :-)

2 24.02.2023

Darebáci v domě – velmi zdařilá adaptace. Scénář si vzal na starost Patrice Louinet, zřejmě jeden z největších současnejch odborníků na Howarda, a dopadlo to na výbornou. Oceňuju nejen věrnost originálu, ale i vtipnej štěk „Rudé Sonii“ v bikinové zbroji. Po výtvarné stránce (Paolo Martinello) to bylo taky super, hlavně pak ztvárnění Thaka a souboj s ním. Tohle se vskutku povedlo.

Hodina draka – každej si asi pomyslí, že román nejde jen tak nacpat do komiksu o rozsahu dvou alb, ale Julienu Blondelovi se to celkem povedlo. Samozřejmě bylo potřeba děj poněkud osekat, ale vyšel z toho soudržnej, srozumitelnej příběh. Ještě působivější než um scénáristy je tu ale výtvarná stránka. Ačkoli mi při prvním letmým pohledu nepřipadalo, že půjde o něco, co by mě uchvátilo, musím uznat, že Valentin Sécher podal skutečně pozoruhodnej výkon. Při čtení máte pocit, že se díváte na film, a i když jsem už zanechal vší naděje, že snímek s králem Conanem někdy vznikne, tohle ve mně zase probudilo chuť ho vidět. Čtvrtej svazek Conana z Cimmerie je velice silnej, ne-li zatím nejlepší!

5 08.01.2023

Rudé hřeby – mám trochu smíšený pocity. Ač Régis Hautière ve scénáři přišel s několika chytrýma zkratkama, pořád mu toho zbylo hodně k vysvětlování, což komiks zaměřenej především na bojový scény poněkud brzdilo. Rudý hřeby za mě líp fungujou jako povídka. Nicméně po výtvarné stránce (tu mají na svědomí Olivier Vatine a Didier Cassegrain) to bylo působivý. Obličej samotnýho Conana mi teda příliš nesedl a líbilo by se mi, kdyby výtvarníci používali ostřejší linky, ale oceňuju práci s prostředím, a hlavně se světlem. I ty bojový výjevy byly dobrý.

Lidé černého kruhu – ke scénáři (Sylvain Runberg) nemám tentokrát žádnou výtku, svištělo to, jak se na příběh meče a magie sluší a patří. Jen mi teda vždycky přišlo kapku neuvěřitelný, že ať se Conan hne kamkoli, vždycky zná tamějšího náčelníka nebo tak něco, ale to lze vyčítat jedině Howardovi. :-) Co se týče kresby (Park Jae Kwang), hlavně v první polovině ji zbytečně znepřehledňovala všudypřítomná svislá šrafura – a náznaky manga stylu jako by kreslíř vypínal a zapínal docela náhodně. Celkově vzato to ale vůbec nebylo špatný, čišela z toho dynamika, v boji to opravdu vypadalo, že se postavu pohybujou, místo aby jen strnule pózovaly. Za mě spokojenost.

Zambulské stíny – Gessova kresba mi místy sedla méně, místy více. Určitě tam byly výrazný momenty, třeba po vstupu do chrámu, i Baal-Pteor se velmi povedl. Barvy byly jednoduchý, ale vesměs působivě podtrhovaly atmosféru, jen kontrastní scéna, kdy se seznámíme se škrtičem z Jotapongu, mi málem vypálila sítnice. :D Pokud jde o souboj s Baal-Pteorem, neubránil jsem se myšlence, že z toho šlo vymáčknout víc (hrozně rád bych to viděl v podání Simona Bisleyho, Rafy Garrése nebo třeba Dermota Powera), a Zabibi na mě spíš než jako kráska v nesnázích působila jako nějaká drogově závislá ubožačka, což je vážně škoda. Celkově bych ale řekl, že byla tahle adaptace v pohodě. Co se rozhodně povedlo, bylo potlačení rasistickejch tónů původního textu – nenásilný řešení zachovalo všechno, co mělo, odpadla jen ta divná pachuť.

6 01.01.2023

Podmanivá pohádková fantasy, kterou jsem nechtěl odložit. V závěru se teda všechno vyřešilo celkem snadno, ale to tomuhle kousku na kvalitě ubírá jen pramálo. I překlad byl vynikající (až na pár úletů, který se do toho světa nehodily, například že něco „dostalo zelenou“). Moc jsem si to užil.

4 29.10.2022

Příběhy jsou svižný, vtáhnou vás, a než se nadějete, postaví vás před nějakou potvoru, obludu, bestii… S mým vkusem se to úplně nesešlo, ale řemeslně to není vůbec špatný. Oceňuju hlavně tu přímočarost, kdy jde Kučera stručně a jasně rovnou k věci – to mám rád, protože o to víc pak vynikne, jestli je povídka dobře vystavěná. Občas jsem teda měl pocit, že menším přibržděním v dramatickejch momentech by se z nich dalo vymáčknout větší napětí, ale v zásadě to byla sympatická sbírka, a až autor vydá něco dalšího, zřejmě po tom zase sáhnu. Při čtení jsem se neubránil dojmu, že by z Kučery byl dobrej scénarista, kdyby se někdo rozhodl natočit drsnej krimi-hororovej seriál.

7 18.10.2022

Svou recenzi Zlověstí, debutové sbírky povídek a básní Pavla Skořepy, jsem končil tím, že má autor rozhodně potenciál a zajímá mě, co vyplodí dalšího. Z toho důvodu jsem hned sáhl po jeho novince Jedno sto skořápek.

Tentokrát Skořepa přesedlal zase na něco jinýho – sbírku tvoří stovka drabblí, totiž mikropovídek o rozsahu sto slov včetně názvu. Říkal jsem si, že na tom člověk pěkně pozná, jestli autor umí psát. Po zkušenostech s první sbírkou jsem čekal víc hororu, ale jak se ukázalo, drabble přejou hlavně asi humoru. Ne že by horor chyběl, některý příběhy rozhodně hororový jsou, mnohdy jsou brutální, většinu bych ale asi označil za černohumornou. Kolikrát je to takovej ten humor, u kterýho se jen suše uchechtnete, ale když takovejch věcí čtete víc za sebou, začne vás to do sebe vtahovat. Nejednou jsem si říkal, že by tomu slušelo zpracování v podobě komiksovýho stripu jako Red Meat nebo dnes populární Terapie masem. Tak třeba jednou, až Pavel Skořepa bude chtít zkusit zase něco novýho a najde k sobě správnýho ilustrátora. Nicméně zpátky ke sbírce – účel zjevně splnila, slupnul jsem ji jako malinu, a i když mě některý kusy neoslovily, často jsem se bavil a stále mě zajímá, s čím autor přijde příště. Můj oblíbenej kousek: „Paranoik“.

7 17.10.2022

Pokud jde o povídky, hned zkraje mě autor překvapil vytříbeným slohem. Sem tam jsem narazil na škobrnutí, místečko, které bych přeformuloval (asi moje profesionální, překladatelská deformace), ale v zásadě by stačilo pár menších redakčních zásahů a práci s jazykem by nebylo absolutně co vytknout. Styl má autor zvládnutý. Pak už jde jen o to, jestli vám vyhovuje, k čemu ho využívá. Nečekejte zadumané, tísnivé příběhy, z velké části se jedná o takové ty zábavné, rychle plynoucí historky. Vlastně nevím, jak se tenhle subžánr nazývá, ale kolikrát mi to připomnělo sešitovou řadu John Sinclair – na stopě hrůzy. Povídky stojí převážně na svižných, živých dialozích. Nejsou nijak zvlášť hloubavé, většinou tušíte, jak dopadnou, ale na cestě k tomuhle očekávanému konci se pořád něco děje, takže je slupnete jako malinu, jako takovou lehkou svačinku. Pokud nechcete, aby se vám přejedla, možná si mezi jednotlivými příběhy dejte menší rozestupy, protože při nepřetržitém čtení si asi všimnete místy se opakujícího vzorce, kdy protagonisté pijí alkohol, načež se něco neodvratně zvrtne. Nelze ale všechny povídky házet do jednoho pytle, rozhodně jsou tu kusy, které se vymykají silnější atmosférou, pointou, úderností. Sbírka je to pestrá. A co ji krásně osvěžilo, byla určitá slovenská stopa. Kniha vyšla u slovenského nakladatelství Art Floyd, v několika povídkách se postavy na Slovensko vypraví a i na nějakou tu slovenštinu v přímé řeči dojde.

Co se týče básní, některé jsou určitě působivé, ale ve větší koncentraci mi začaly trochu splývat. Je to samozřejmě velice subjektivní záležitost. Osobně bych asi ocenil, kdyby jich bylo míň a byly třeba roztroušené mezi povídkami, ale možná bude stačit, když projevíte určitou čtenářskou kázeň a nebudete je číst spotřebitelsky, jednu za druhou.

Sbírka je to ambiciózní a v mantinelech, které si autor vymezil, se jí tyhle ambice vesměs daří naplnit. Pavel Skořepa má jako spisovatel rozhodně potenciál, jsem zvědav, jak ho bude dál rozvíjet.

6 17.07.2022

Jak mám Fukse rád, jeho výjimečnej styl úplně nestačil na to, aby utáhl celou tuhle knihu. První třetina byla docela bezdějová, dál příběh zase plevelily nezáživný řeči rychtáře a sedláka v hospodě. Jazykově super, tajemno vynikající, byly tam silný momenty, ale celkově je to takový planý.

3 15.07.2022

Styl tak zběsilej, až hrozí, že rodiče začne štvát, ale pokud jde o děti, autorka umí udržet jejich pozornost volbou témat. Hlavním zdrojem zábavy je tu nicméně sám jazyk. Je potřeba to číst nahlas a náležitě se do toho opřít. Překlad Robina Krále se povedl a ilustrace Nikoly Logosové jsou taky fajn.

2 28.05.2022

Doporučuju nečíst anotaci.

2 19.12.2021

Krásně to odsejpalo, skoro až moc rychle. Postavy jsou přesto prokreslený pěkně. V Barkerovi se nezapře dramatik. Zjišťuju, že mě nebaví jeho pokusy o vtipný poznámky (ovšem jeho humor v tematické rovině, to je jiná), vynahrazuje to ale svébytnou estetikou. Užívám si i ten retro náboj. :-)

11 17.10.2021

Ligotti je literární poklad, jsem rád, že se konečně dostává i k nám. Tohle je jeho první sbírka, takže je tu i pár slabších kousků (slabších na Ligottiho, ale pořád jsou to dobrý, poctivý povídky), vyšly tu ovšem i zcela zásadní texty, který by fanoušci temnoty rozhodně neměli minout. Doufám, že se dočkáme i dalších sbírek, protože ty jsou ještě lepší.

6 17.10.2021

Zlatá klasika. Bavilo mě to stejně jako v dětství, snad ještě víc, člověk do toho po těch letech vidí přece jen trochu hloub. Jenom mi teda bylo líto, jak dopadlo setkání s draky. Jinak bych se docela vsadil, že když se Joe Abercombie rozhodl napsat Půl krále, načetl nejdřív to nejlepší YA a načerpal tu spoustu inspirace - mladej hrdina čelící svejm chybám, dospívání, Ged - Gettsko, Gedova teta - matka Gudrun, všechno to plavení se po moři a tak dále.

Přes to, jak to bylo civilní a jakoby o ničem, mě to velice bavilo, scénář to táhl, kresba a barvy super, překlad vynikající. Jestli mi něco nesedlo, tak jenom font na zadní straně obálky. :-)

6 22.06.2021

Ke konci, kde se řeší tiskový technologie, už to bylo jen tak letem světem, takže jsem trochu propadal hrůze, kolik mi toho asi uniká, ale jinak to byla velmi poučná publikace a odkazuje na spoustu dalších zdrojů, takže ve výsledku jsem spokojen.

6 04.06.2021

Krotší než Kilián Nedory a ne tak vybroušený jako Karla Klenotníka cesta na Korsiku nebo Zápisky milencovy. Ne že by to bylo úplně marný, jakožto topolofil jsem si to užil, ale o něčem myslím vypovídá už to, že když autora po letech od původních samizdatovejch vydání oslovili s tím, že by tyhle povídky rádi vydali oficiálně, ani si nepamatoval, že je napsal.

3 30.05.2021

Netroufl bych si to doporučit člověku, kterej nezná Psí vojáky a netuší, kdo byl Kilián Nedory a co znamenal pro Filipa Topola. Je potřeba si uvědomit, že tahle kniha přináší torzo nedokončenýho díla plus bár básní a črt, takže je ze své podstaty notně zmatená a nevyvážená. Já jsem si to ale velice užil, hlavně pro tu jazykovou neukotvenost a Kiliánovu rozervanost. (A taky jsem se tu dozvěděl, že se potom Kilián přerodil v Karla Klenotníka, kterýho znám z dřívějška.) Pro fandy PV povinnost řekl, bych. Pěknej artefakt, jsem moc rád, že to vyšlo.

5 23.05.2021

Černá tlupa: Hostovskýho bych mohl číst už pro ten jazyk, kterým vypráví, ale tentokrát se mu povedlo přijít s nabokovovsky strhujícím a nejednoznačným hrdinou - i vedlejší postavy se velice povedly a celý to bylo moc pěkně vystavěný. Jedna z nejlepších věcí, co jsem od něj četl, a určitě ne poslední. :-)

Žhář: toto mělo nebývalej spád, vskutku strhující věc, slupl jsem to jako malinu. Nádhernej jazyk, výrazný postavy, a byť je to vlastně psychologickej román (poněkud hravějšího ražení), můžete jako u detektivky až do konce dumat, kdo je tím titulním žhářem. Hostovský je poklad.

3 09.05.2021