Rodaw komentáře u knih

NECHTE MĚ ODEJÍT
Kniha vypráví pravdivý (o to je děsivější a silnější, ale k tomu se ještě dostanu) příběh Caitlin, která žije ve Velké Británii a ve 14 letech se s rodinou přestěhuje do nového města. Než začne škola, chce si přivydělat a tak odpoví na inzerát na internetu, který shání modelky. Skutečnost je však taková, že muž, který za ní kvůli nové práci přijde, ji brutálně znásilní a následně prodá pákistánskému gangu. Caitlin se dostane do pekla na zemi – plného znásilňování a potratů…. Co mě hodně překvapilo, bylo to, že Caitlin vlastně žila dvojí „život“ – muslimští muži ji znásilňovali, ale ona se pak vrátila domů… člověk si častokrát říká „Proč to dovolila? Proč se nesvěřila?“ – musíme však brát v potaz to, že její rodina nebyla ideální a krom fyzického teroru byla i pod obrovským psychickým nátlakem.. Knížka je velice drsná. I když je krátká a čte se opravdu velice rychle, je plná násilí (včetně brutálního sexu). Po dočtení budou asi především ženy cítit vděk za to, že žijeme tam, kde žijeme. V relativním bezpečí. I když – Velká Británie!!! – do prkýnka… Kdyby se knížka odehrávala v nějakých echt muslimských zemích, člověk by to přijal trošku jinak – i když ty hrůzy se zmírnit nedají… Fakt, že se toto stalo (a pořád děje!!) ve Velké Británii tomu dodává o to větší děsivost a je to alarmující… Možná sami víte, že ve Velké Británii opravdu řádí muslimské gangy a cíl těchto mužů je jasný: mladé bílé anglické dívky (např. z dětských domovů). Caitlin v knize neuvedla své pravé jméno, protože se neustále bojí – a nejen o sebe, ale i o své dcery… To myslím mluví za vše.
Velice znepokojivá kniha.
PS: Tato knížka zaujala i mého přítele Edu (a to prosím téměř vůbec nečte!!!!), který ji přečetl během několika hodin...
Pokud Vás zaujala, přečtěte si ji… ale připravte se na velkou dávku násilí.
Více na mém YouTube :-).

9 28.09.2019

GUMP – PES, KTERÝ NAUČIL LIDI ŽÍT
Po dočtení této nádherné a dokonalé knížky jsem jen tak seděla asi 30 minut u stolu a uvažovala nad životem. Tato kniha se dotkla té nejniternější části mého srdce a já ji miluji. Děkuji za úžasný zážitek. Za knížku, která reálně pomůže a (snad) otevře mnoha lidem oči. Popisuje laskavé a věrné duše pejsků a ukazuje pravdu. Knížka, která má poslání a kterou budu doporučovat (nejen) pejskařům do konce svých dnů. Cítím velkou pokoru a vděk za to, že vznikla tak láskyplná, důležitá a výjimečná kniha. Velké díky všem, kteří se na ni podíleli. Gump je úžasný hrdina, kterého si musíte oblíbit. Tím, že pejsky doma adoptujeme (aktuálně jich máme doma 9:)) a jsme v dlouhodobém kontaktu se psími útulky, jsem Gumpův příběh prožívala o to víc. Dotkl se mě. Promítali se mi do něho naši pejsci a nebo pejsci, které znám z útulků… Moc bych si přála, aby každý opuštěný pejsek našel domov a poznal, co je to láska. Bohužel realita je jiná, bolestivá, krutá a neférová. Šťastných konců se dočká jen málo z nich.. ale právě proto, že existují lidé, kteří to nevzdají a pomáhají (třeba i prostřednictvím této knížky) vidím naději a víru. Mohla bych o této knize mluvit /nebo psát:)/ hodiny a hodiny… Jak jsem již zmiňovala, je pravdivá. A je v ní krásně vidět, že i když pejskovi ublížíte, stejně za Vámi přijde a bude Vás milovat. Protože psí věrnost a odevzdanost je nekonečná a psí charakter je daleko lepší než ten lidský… Je tu skvěle zachyceno i prostředí útulku – mimochodem tady se mi moc líbilo ztvárnění „zlého bojového“ psa – kde se opět potvrdilo, že za vším je člověk a že ten „zlý bojový“ pes je vlastně neskutečným způsobem zlomená a zraněná psí duše…Bohužel kniha ukazuje i to, že ne každá adopce pejska je dobrá a skončí správně (zase zkušenost i z naší smečky: pejska Míšánka někdo vrátil do útulku 2x (!!!) s tím, že je agresivní.. přitom se jen počuraval. Ti lidé ani neřekli pravdu a tím mu razantně snížili šanci najít domov..).. jak je v samotné knížce napsáno: V útulku jsou zapomenuté psí životy… ach jo, je to pravda a to mě bolí. Co na této knížce miluju je ten nápad. Do příběhu Gumpa totiž byly zakomponovány skutečné osobnosti – jak psí, tak lidské. Jejich příběhy se dozvíte na konci… u některých si nejspíš popláčete:). Tato knížka ve mně vyvolala všechno… lásku, smutek, víru, naději… klobouk dolů před všemi pejsky a před všemi lidmi, kterým není lhostejný osud útulkáčků či jinak opuštěných pejsků.. jste pro mě hrdinové. Tato kniha se nedá popsat slovy, musí se prožít. Budu se k ní v průběhu celého svého života vracet. A mám další hrdiny za Duhou- vlastně hrdinky:) - čivavku a obrovskou bojovnici Líliji + statečnou fenečku pitbula Jenny...
I jako čtenář a i jako pejskař děkuji za tuto knihu.
PS: tuto knížku krom mě doporučuje i 8 psích frajerů z naší smečky a samozřejmě i jediná princezna Zarinka:).
Neváhejte a kupujte. Stojí to za to.
Více na mém YouTube :-).

40 19.09.2019

TICHO NEMÁ OZVĚNU
Jill miluje hudbu celým svým srdcem a chce se jí nadále věnovat. Její rodiče – především tatínek – však mají jinou představu. Vidí ji na prestižní univerzitě, jako pilnou studentku, která se jednou stane nejlépe lékařkou nebo právničkou (hihi, to mi trošku připomíná mého dědu:-)). Jill se snaží svému tatínkovi zavděčit (ten jí totiž neustále připomíná, jak je míti diplom z vysoké školy důležité) a tak najde na internetu místo, které vypadá ideálně ke studiu její vášně – hudby. Na tom místě se však pohybují velice nebezpeční lidé, fanatici a Jill se nevědomky řítí do obrovských problémů… Uff. Začnu těmi pozitivy. Knížka krátká, čtení utíká rychle, budete ji mít přečtenou brzy. Pan autor Zdeněk Hanka žije v Kanadě, vzděláním je lékař, profesí záchranář. Našla jsem si ho i na Facebooku a vypadá jako milý pán:-). Témata, která mi přišla velice atraktivní a lákavá: 1.) únos, 2.) sekta, 3.) nebezpečí internetu. Všechno v této knížce najdete, ale.. ALE. Příběh pro mě byl jednoduchý (což je však z jedné strany i jeho výhodou), místy naivní a nelogický a bohužel s tím se váže to, že na mě jako čtenáře to působilo mírně nepropracovaně. Já bych ocenila daleko více scén ze sekty – prostě nějaké temné psycho scény (klidně bych osekala scény z předchozího „normálního“ života Jill – např. často se opakující rozhovory s tatínkem, který neustále zdůrazňoval důležitost vysoké školy – čímž pak začal mírně zlobit i mě jako čtenáře:P). Nechci tuto knížku odsoudit, to si nezaslouží, má něco do sebe. Já sama za sebe bych ji doporučila dvěma skupinám čtenářům: 1.) teenageři, kteří si chtějí přečíst něco vážnějšího a temnějšího, 2.) čtenáři, kteří nemají z thrillerů tolik načteno a chtějí začít s něčím mírným. Jako jednohubka byla knížka příjemná, ovšem já už prostě potřebuji „něco víc“ – ale já jsem zase „divná“ (:D), protože thrillery čtu často a ráda a hlavně (a to je v tomto případě ještě více než „jen“ ty knížky)- mám nakoukané velké množství hororů a thrillerů a proto mi tato knížka přijde „málo“. Pokud je Vám však knížka Ticho nemá ozvěnu sympatická, zkuste ji. Já si u ní odpočinula… Jen prostě – za mě tak boží téma sekty nevyužito, mohla to býti fakt dosti velká psychárna. Každopádně opět se ukázalo, jak nebezpečný internet je…
Více na mém YouTube :-).

10 18.09.2019

TAKOVÍ NORMÁLNÍ #PŘÁTELÉ
Elizabeth jednoho dne najde na seznamce Jamese – muže, který se jí moc líbí… chce ho. A už i z toho důvodu začne na internetu pátrat po Jamesově bývalé přítelkyni – Becce. Zjišťuje, že má Becca dokonalý život: je krásná, má úžasného manžela a dceru, překrásný dům, výbornou a snovou práci… Stačí jedna zpráva, která je omylem odeslána jinému příjemci a peklo začíná… Víc neprozradím:) Čím méně toho budete o této knížce vědět, tím lépe. Knížka ukazuje sílu – ale zároveň především i všechna negativní hlediska jako je iluze, závist, věrohodnost (sociální sítě jsou plné lží a to je děsivé…) a tak dále- sociálních sítí. Jak dokáží měnit a mnohdy i ničit životy… Jaké zlo dokáží vyvolat. Ano, už díky tomuto má knížka i jistý přesah a vede k zamyšlení… Očekávala jsem skvělý thriller a dostala jsem skvělý thriller. Od začátku velice čtivá záležitost, která si se čtenářem celou dobu perfektně hraje.. Během čtení jsem si několikrát položila otázku: komu vlastně já mám věřit?!? … a věřte mi, že názory na postavy se průběžně mění, stejně jako různé scénáře… a odpovědi (hlavně na tu hlavní otázku – tedy: kdo je zlý a kdo hodný?) dostanete stejně až na konci, který je… SUPER!!! … Psychopatie, mánie, ZLO. Tato knížka má v sobě dle mého i nějaké hororové prvky… Stále to považuji spíše za odpočinkový thriller, ale ano – bavilo mě to, chytilo mě to, opakovaně mě to překvapovalo. Rozhodně doporučuji. Myslím si, že tato knížka by mohla sednout lidem, kteří mají rádi Sebastiana Fitzeka (❤), příp. knihy Ví o tobě a nebo Poslední paní Parrishová – a to ne pointou, ale spíš tím stylem – je to hodně hra o vztazích a o tom, že nevíte, kdo je oběť a kdo je ten největší záporák… Jediné, co bych na knížce změnila, je možná ta obálka: knížka by si zasloužila hardback a co se týká obálky jako takové: no, ta slečna aspoň mohla být blondýnka :P (Beth i Becca jsou blondýnky:)).
Takže konečné shrnutí: ANO, doporučuji, za mě hodně dobrý thriller!
PS: a jak říká můj kamarád Kuba (❤): sociální sítě = dobrý sluha, ale zlý pán.... Sociální sítě vlastně můžou být neuvěřitelně moc nebezpečné... a mě to svým způsobem dost děsí.
Více na mém YouTube :-).

13 10.09.2019

NIMBUS
Smrtku jsem četla už dvakrát (a podruhé to bylo ještě lepší než poprvé:-)) a tak jsem se na Nimbus moc a moc těšila – zvlášť po všech těch jásajících a nadšených ohlasech od čtenářů, mnohdy tvrdících, že Nimbus je ještě lepší než Smrtka. Nimbus beru jako automatický krok – myšleno tak, že kdo přečte Smrtku (a líbila se), MUSÍ číst i Nimbus. Jinak to nejde:-). Já si čtení užila, bylo to příjemné a milé, opět výborně a čtivě napsané, ALE… za mě se druhý díl vydal trošku jiným směrem, než bych si přála (uvidíme tedy, co přinese třetí díl, jsem hodně hodně zvědavá). Oproti prvnímu dílu: méně vraždění // kosení, méně psychopatie – tudíž pro mě méně akční a napínavé. Nimbus se hodně soustředil na politiku, intriky.. cítila jsem z něho i filozofii (pasáže psané Nimbem vyvolávaly mnoho otázek a vedly k zamyšlení), důraz na technologie a zkrátka to bylo.. jiné… na jednu stranu důkladnější a zaměřující se na detaily a na pochopení celé té mechaniky světa, ale mně osobně vyhovoval více díl první… Konec Nimbu je akční, překvapivý, napínavý a máte okamžitě chuť číst dál:). Celkově Nimbus přinesl hodně zvratů a obratů v ději – sama za sebe možná některé vnímám spíše lehce rozpačitě, ale knížka určitě překvapí.. Takže abych to shrnula: za mě Nimbus slabší než Smrtka, ale zároveň povinnost po Smrtce a jsem zvědavá na další díl!:)
Více na mém YouTube :-).

14 10.09.2019

ZLOMENÍ ANDĚLÉ
Na tuto knížku jsem se moc těšila a líbila se mi, ale zároveň s tématikou druhé světové války jsem už četla i daleko lepší knížky... Každopádně do Zlomených andělů jsem se začetla už hned na začátku, paní autorka píše krásným stylem - takovým elegantním, hlubokým, pečlivým.. zkrátka Gemma Liviero dokáže čtenáři skvěle předat myšlenky, nastínit postavy... První polovina příběhu na mě působila určitě líp - a víc mě bavila - než polovina druhá, ta byla spíše psychologické drama soustředěné na sirotky (tedy odklon od např. koncentračních táborů).. Jeden z hlavních hrdinů - Willem - je lékař a to do knížky přináší mnoho zajímavých scén, momentů a celkově prostředí gynekologie a s tím se pojící věci (např. potraty, ženské problémy, znásilňování...) - na druhou stranu však já osobně čekala a doufala, že tam toho bude ještě víc... Ovšem zcela jistě s postavou Willema přichází i mnoho otázek - hlavně pojící se s koncem... V knížce je hodně scén, které mě zasáhly... Takže celkové shrnutí: četla jsem sice už i lepší knížky, ale pokud Vás toto téma "baví" a "máte ho rádi", doporučuji :-)
Více na mém YouTube :-).

14 10.09.2019

JEDINÝ MUŽ
Tato knížka mě přesvědčila o tom, jak ošemetné a těžké je (pro mě) hodnotit knížky hvězdičkami. Protože když dám této 5 z 5, správně bych měla většině z ostatních „pětihvězdičkových“ přečtených snížit hodnocení.. jelikož tato kniha patří fakt mezi ty mé „zářivé hvězdy“ a do kategorie, která je úplně mimo „normální“ knížky. Geniální, úžasná, dechberoucí, napínavá, emotivní a pro mě dokonalá záležitost. Vždy jsem uváděla jako svou nejmilejší knížku z prostředí 2. světové války Slavíka – samozřejmě, miluju ho stále! – ale Jediný muž ho „dorovnává“ a co se týká napětí a akce, snad ho i předčil.. Asi není nejlepší nápad tyto knížky porovnávat, každá je jiná, jen chci říct, že Jediného muže byste si dle mého vážně neměli nechat ujít. Patří mezi nejlepší knížky, co jsem kdy četla (a nejen s tématikou války). Náš hlavní hrdina Nathan – chytrý, neskutečně statečný a osudem zlomený (nacisté mu vyvraždili rodinu) mladý muž – je poslán na nebezpečnou misi, do pekla na Zemi – do Osvětimi. Má za úkol zachránit pro spojence velice významného a důležitého muže – vědce – fyzika – Alfréda. Což je šílené i z toho důvodu, že nikdo neví, zda Alfréd vůbec ještě žije… Už zde se nabízí otázka: šli byste do toho jako Nathan také? … Možná Vám to přijde šílené – a ano, tato mise je šílená a nebezpečná… dalo by se to nazývat i sebevraždou a nebo minimálně hazardem o život… ale jak sami při čtení pochopíte – spojenci TOHO muže zkrátka potřebují. Pan autor vymyslel vše do nejmenšího detailu, tato knížka nemá žádná hluchá místa. Postavy jsem si zamilovala (třeba mladého Lea – geniálního šachistu!!) a o to víc děj prožívala, protože jsem se v podstatě neustále bála, že o někoho z nich přijdu… protože… protože Osvětim. A můžu říct, že Osvětim je tu popsána a vystižena dokonale. Skvěle popsané prostředí a opravdu nahlédneme do „života“ a rutiny vězňů… V souvislosti s Osvětimí a Březinkou jsem vždy všem doporučovala knížku Dívčí orchestr (která samozřejmě stále zůstává perfektní a skvělá), ale odteď budu doporučovat i Jediného muže. Jediný muž se čte jedním dechem. A se zatajeným dechem. Přináší velké množství zvratů a překvapivých momentů. Napínavé k prasknutí… některé scény jsem musela pomalu rozdýchávat… Potřebovala jsem číst dál, ale zároveň jsem se i bála (několikrát jsem se přistihla, že jsem knížku odložila s pocitem a myšlenkou na to, že: „teď se sice už mají špatně, ale žijou, bojím se číst dál, co přijde, nechci je ztratit“..) a do toho jsem nechtěla, abych se blížila konci… Sám konec byl.. monumentální. Doporučuji, doporučuji, doporučuji..
PS: tuto knihu maximálně doporučuje i má maminka.
Více na mém YouTube :-).

16 30.08.2019

POMSTA & ROZBŘESK
Na tuto knížku jsem se moc těšila – a to hned z několika důvodů. 1.) tato série má „jen“ dva díly, což je fajn – není to nekonečná série… 2.) orientální prostředí + retteling na pohádky Tisíce a jedné noci… 3.) byla mi doporučena na míru od kamarádky Šárinky (@sharys_and_books❤). Očekávala jsem napínavý a dobrodružný příběh, ve kterém bude nezapomenutelná, osudová a velká láska – i když zakázaná a nešťastná… Knížka se mi líbila, ale hodnotila bych ji spíše jako průměr, nedostalo se mi takového „wow“, jak jsem čekala… Je to taková zamilovaná pohádka, pro mě místy plochá a v pár momentech nelogická, ale člověk si u čtení odpočine… Je to originální zpracování a pokud Vás toto prostředí a téma láká, klidně knížku vyzkoušejte – čtení jsem si užila a na druhý díl se těším – jen jak jsem psala – nebylo to prostě TAK MOC super, jak jsem očekávala... Uvidím, jak na mě zapůsobí druhý díl.:-)
Více na mém YouTube :-).

7 27.08.2019

MISERY
Stephen King mi byl pravidelně doporučován a tak když se mi naskytla příležitost přečíst si Misery, neváhala jsem. Mohla jsem mít i další knížky od pana Kinga, ale byla jsem opatrná už na začátku a rozhodla jsem se, že napřed přečtu Misery a uvidím, kdyžtak poté vezmu další. Dobře jsem udělala, s panem Kingem totiž asi kamarádi nebudeme.:-( Opravdu mě to mrzí, jelikož jsem milovník hororů, ale prostě… ALE.. Styl psaní pana Kinga – ačkoli chápu, že jeho fanoušci a věrní čtenáři právě ten styl milují – mi absolutně nevyhovuje. Příliš popisný, omáčkový, vycpávkový, filozofický, plný metafor… Samotný námět: vězněný spisovatel a žena psychopatka – je super, ale mně zkrátka nesedlo to zpracování. Nebavilo mě, nudila jsem se… Panu Kingovi ještě úplně dveře nezavírám, plánuji přečíst Dlouhý pochod, který na mě na poličce čeká už několik let :-), ale upřímně si nemyslím, že se ze mě stane věrný čtenář pana Kinga. Ale Dlouhý pochod ještě zkusím! Pokud si Misery chcete přečíst, je velká šance, že se Vám bude líbit – 99,99% čtenářů je z ní vážně nadšených… já patřím do toho malinkatého zbytečku:) I když mně osobně knížka nesedla, jsem ráda, že jsem ji zkusila, protože je to v dnešní době už klasika a dříve či později bych se k ní během života stejně dostala. :-)
Více na mém YouTube :-).

8 27.08.2019

HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY
Dala jsem si (jak říká moje maminka❤)rejding této knížky a bylo to silné. Po mnoha letech jsem si ji znovu přečetla.. a po mnoha letech se (doufám) dnes večer znovu podívám na ten film (a mimochodem se na něho moc těším, protože jsem tenkrát byla nadšená)… Tato kniha je pro mě hodně nostalgická. Četla jsem ji ještě před vydáním a na film jela do Prahy na předpremiéru.. v podstatě tento příběh doprovází mou knižní internetovou historii.:) Už tenkrát jsem byla z příběhu nadšená – a to jak z knihy, tak z filmu. Musím říct, že druhé čtení bylo asi ještě silnější než to první… Věděla jsem, do čeho jdu a knihu si (překvapivě – mám totiž strašnou paměť) dosti pamatovala. Určitě patří k nejsmutnějším knihám, co jsem kdy četla.. Augustus i Hazel – oba dva naprosto úžasní lidé. Bojovníci. Lidé, kteří jsou vážně fyzicky nemocní jsou většinou ti největší rváči o život. Všechny je obdivuju a cítím k nim velký respekt. Augusta jsem si zamilovala právě už před lety – počínaje jeho vztahem s cigaretami. Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet (cigaretu si nikdy nezapálil…). Augustus je takový knižní Jack Dawson, aspoň pro mě.. Jeho pohled na svět a myšlenkové pochody – úžasné, inspirativní, silné… Slovo „silný“ používám často, já vím, ale toto slovo se k této knížce neuvěřitelně moc hodí… Kniha je plná krásných a pravdivých myšlenek a citátů. Vyvolá ve Vás emoce, včetně hlubokého smutku a uvědomění si faktu, že je život nefér (a jak říkali naši hrdinové – svět není továrna na splněná přání:)). Po dočtení mám trošku podobný problém, jako měla Hazel se svou oblíbenou knížkou: chtěla bych vědět víc… chtěla bych vědět, co bylo dál a vědět odpovědi na otázky, které mi teď vrtají hlavou.. hlavně na tu jednu, i když asi tuším odpověď… Knížku rozhodně doporučuji. Je nádherná. Nejde jen o ten příběh, jde i o to, co si jako čtenáři při čtení sami uvědomíte a prožijete… Určitě se k této knížce během života ještě vrátím, i když budu zase hodně hodně smutná, protože na toto se prostě (i když chcete a můžete to plánovat sebevíc) připravit nedá. Některé momenty mi přišly v knížce až mírně filozofické a možná to nesedne každému, ta knížka je svým způsobem (místy) trošku zvláštně napsaná, ale já sama za sebe doporučuji – nemůžu jinak.:-) Ufff, teď to nějak „setřepat“, ať můžu v reálu zase normálně fungovat.. i když – ta knížka ve Vás podle mě zůstane už navždy… Tam někde, hluboko, možná jen takový malý puntík, ale zůstane.. Těším se na večer, na film, až ten příběh znovu prožiju – zase trošku jinak a třeba i ještě více intenzivně (protože před lety mi ten film přišel vážně skvělý) a asi se ten puntík tam někde hluboko ve mně i zvětší.:) Dobrý? Dobrý.❤
Více na mém YouTube :-).

22 30.07.2019

HOREČKA
Miluju postapo příběhy. Vidím v nich (a nebo alespoň v některých) jistou reálnost a právě to mě děsí. K tomu všemu každý scénář (ať už zombie v The Walking dead a nebo plošný výpadek elektřiny ve Vteřinu poté či cokoli jiného) vede k tomu, že jsou nakonec lidi proti lidem. Když se nad tím zamyslíte, je to hodně strašidelné a znepokojivé… Na Horečku jsem se MOC těšila. Očekávala jsem naprostou pecku (však i proto jsem ji zařadila do červencového společného čtení..). A co přišlo? Velké zklamání… A připadám si trošku jako mimozemšťan, protože knížku většinou všichni chválí. Jak na Databázi knih (89%), tak na Goodread (přes 4 hvězdičky) najdete mnoho pochvalných komentářů.. Ale za mě prostě ne. Kdybych měla tuto knížku popsat jedním slovem, tak (bohužel): NUDA. Čekala jsem napínavou a akční jízdu, dostala jsem spíš takový.. jak to popsat… hodně pomalý román, místy až filozofický, pro mě nezáživný… od cca strany 300 jsem přeskakovala a to dělám jen v největším případu nouze:-(. Pokud chcete příběh, který Vám ukáže budování komunity v postapo světě (včetně zamýšlení se nad politikou- př: demokracie nebo tyranie a dalšími podobnými tématy), tak ano. Já však očekávala primárně příběh o přežití. A i když tam ten postapo svět byl, necítila jsem to, co jsem cítit chtěla a podle mě i měla… K zamyšlení tato kniha vede… ale pro mě – pro mě to prostě není… Já se těšila fakt na drsné přežívání v drsném světě. Jsem zklamaná a mrzí mě, že mi Horečka nesedla, těšila jsem se na ni moc… Ale co se dá dělat. Věřím (a vidím), že se mnoha lidem tato knížka líbí a líbit bude, ale sama za sebe ji doporučit nemůžu.
Více na mém YouTube :-).

10 27.07.2019

KDE SE SKRÝVÁ ĎÁBEL
Tak na tuto knihu jsem se opravdu hodně těšila, jelikož její anotace byla asi jedna z nejvíce lákavých anotací, co jsem kdy četla. A to je co říct. :-) Ocitáme se v Československu (což je samo o sobě zajímavé – pan autor je totiž cizinec. Ovšem troufám si říci, že naše prostředí popsal moc hezky a slušelo mu :-)) v roce 1935 – čili krátce před válkou (předválečná atmosféra jde znát a zase: pan autor nejen prostředí, ale i samotnou dobu dokázal výborně vystihnout). Dá se říci, že se nám rozjíždějí dvě dějové linky: 1.- mladý (pohledný a mně na první pohled sympatický) psychiatr Viktor Kosárek nastupuje do nového zaměstnání – do psychiatrické léčebny na odlehlém hradě, kde je uvězněno 6 bestiálních vrahů – tzv. Ďáblova šestka - fakt jsou to ti nejhorší z nejhorších… nejšílenější a nejvíc zlí lidé z celé Evropy (a nejen muži! Což bylo psycho) … 2.) v Praze řádí sériový vrah „Kožená zástěra“, policie je bezmocná..
Tato knížka mě chytla od samého začátku. Čtivé, akční, napínavé. Co na ní miluju nejvíc, je samotná ta atmosféra – temná, tíživá, tísnivá a fakt „nacucaná“ zlem. Během čtení nahlédneme do hlavy bestiálním vrahům a lidem, u kterých si budete říkat – je toto vůbec možný? … JE!!! Člověk dokáže být stvůrou. A častokrát bývá. To je fakt. Málokdy se mi stane, že čtu fakt tak moc temnou knihu, užívala jsem si to. :-) Ale zase… mám nějaká ale. Zdá se mi, že druhá polovina knihy se mírně odklonila od hororu/thrilleru a šla i trošku jiným směrem – psychologické drama, vyšetřování – takže spíš krimi. Na konci se to zase vrátilo, ale vlastně od thrilleru skočilo přímo k hororu – přičemž k takovému, který… nemůžu říct, že nemám ráda, ALE svým způsobem je to trošku abstraktní a asi záleží hodně i na čtenáři, jak si to přebere. Knížka je tak trošku „skákavka“:-). Sama za sebe bych byla asi nejspokojenější, kdyby to fakt šlapalo jako mrazivý thriller – nějaká akce (třeba, že nějaký ten vězeň uteče nebo něco takového), ale.. to už jsou spíše drobnosti. Jako celek rozhodně doporučuji, za přečtení to stojí rozhodně – zvlášť, pokud stejně jako já máte rádi napětí :-). Knížka má téměř 500 stran – teoreticky by to trošku zkrátit šlo, ale jak jsem psala – jako celek to funguje a to je hlavní. Konec je šokující… Myslím si, že překvapí každého… no a úplný konec… :-) … Od pana autora bych si rozhodně ráda přečetla i jeho další temné příběhy. Mám pocit, že je tato knížka u nás v Čechách tak trošku „zastrčená“ a to je fakt velká škoda, protože co se týká napínavých knih, patří mezi nejzajímavější kousky. Je originální a fakt hodně dobře zpracovaná. Za sebe tedy doporučuji a budu doufat, že se v Česku dočkáme i dalších knih a že pan autor dále pojede na této (vcelku velké) temné vlně. :-)
Více na mém YouTube :-).

10 30.06.2019

POSLEDNÍ HODINY
Moc jsem se těšila na historický román, který nás přenese do středověku a do doby, kdy se do Evropy rozšiřoval mor alias černá smrt, onemocnění, které zabilo velkou část evropského obyvatelstva. Napřed se mi knížka líbila moc, ale čím víc jsem se blížila konci, tím zklamanější jsem byla. I když slovo zklamaný asi není to nejlepší vyjádření. Zpracování po historické stránce se mi líbilo moc. Paní autorka perfektně přiblížila tehdejší dobu (např. i vztahy mezi nevolníky a těmi „výš“) a skvěle vykreslila atmosféru černé smrti (popisy surové, drsné, mrazivé). Ovšem osobně bych byla raději, kdyby tato knížka nebyla rozjezdem do série, ale jednalo by se o samostatný román – byl by akčnější a tak nějak „plnější“. Takto to na mě (místy) bylo pomalé – až rozvleklé. Každopádně atmosféra moru je tu skvělá, to se nedá knížce upřít – tíseň a i jistá forma strachu se na čtenáře určitě přenese.. Moc jsem se oblíbila postavu Thadeuse, dalo by se říci, že „na první pohled“ :) - bohužel ke konci knihy jsem názor na něho díky jistým faktům (názory na zvířata:D) musela přehodnotit. Paní autorka si (v mnoha věcech) nechává otevřené dveře do dalších dílů. Jak jsem psala – za mě by to fungovalo lépe jako samostatný román. Uvidíme, zda do dalšího dílu půjdu. Zatím neříkám ani ano, ani ne. :D Super zápletka byla i s Eleanor, to mi přišlo hodně originální a dobré, ale zase – v podstatě se to nevyřešilo a tím pádem se to „přeleje“ do dalšího dílu. Tuto knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány.
Více na mém YouTube :-).

11 07.06.2019

FURYBORN
U této knížky jsem opravdu zvědavá na názory ostatních čtenářů.:-) Počítám s tím, že teď bude hojně čtená, tak uvidíme!!! Hned po dočtení jsem měla /a pořád mám/ velkou chuť s někým si o této knížce popovídat, probrat ji.. Tak jsem zavítala na Goodreads. Mnoho uživatelů vidí podobnost se Skleněným trůnem od Sarah J.Maas - což nemohu potvrdit, nicméně na Skleněný trůn se chystám a těším... Furyborn je kniha, s kterou mám komplikovaný vztah. Něco se mi na ni opravdu líbilo, ale jako celek na mě působila dosti chaoticky - až překombinovaně. Mnoho věcí jsem nepochopila - u něčeho to může být samozřejmě moje vina, ale jako celek to vnímám poměrně jako problém. Paní autorka vymyslela složitý svět, který mě bavil, ALE přišlo mi, že bylo těch partií rozehraných až moc - tudíž ve výsledku jsem se v tom (mírně) ztrácela. Byly tu skvělé zápletky - jako např. unášení žen a dívek - nicméně paní autorka se jich jen tak zlehka dotkla... Možná v tomto případě platí věta, že všeho moc škodí.
Svět se mi líbil, připomínal drsný středověk. Je tu i pár poměrně dosti brutálních scén a knihu bych tudíž (i s přihlédnutím na sexuální scény) doporučila spíše starším čtenářům (mladší v tom dle mého budou plavat už úplně). Z této knížky jsem... rozpačitá. Když nad tím teď tak uvažuju, možná by neuškodilo, kdyby to nebyla další série, ale "jen" stand alone román. Nadupaný akcí. Jak jsem psala – hodně věcí se tu vlastně nedořešilo/nevysvětlilo… Zvláštní knížka. Pro mě taková neúplná.. svým způsobem těžko pochopitelná. Některé scény úžasné, napínavé.. naopak některé pasáže mě zase tolik nebavily (např. promlouvání skrz myšlenky).
Začátek knížky jsem četla třikrát, vracela jsem se k němu. Po dočtení pochopíte spojitost mezi našimi hlavními hrdinkami – Rielle a Elianou. Dělí je více než tisíc let a celou knížku sledujete příběhy obou dvou děvčat… Rielle odhalí svou schopnost ovládat všech 7 živelných kouzel v momentě, kdy asasíni napadnou jejího nejlepšího přítele – korunního prince. Rielle musí následně podstoupit 7 zkoušek… Eliana se po zmizení své matky přidává k veliteli rebelů – Simonovi – a vydává se na nebezpečnou misi…. Hned v první kapitole nám paní autorka vlastně vyzrazuje děj – jak to skončí. Ačkoli je začátek (a vlastně konec) knihy velice dramatický, nechápala jsem ho – mnoho jmen, dělalo mi problém si to pospojovat – tudíž jsem se následně k této části knihy vracela. Mně osobně by pomohlo, kdyby v knize byl nějaký přehled postav, příp. více rozepsaná historie.. Velkou roli tu hrají andělé, ale i jejich postavení v tomto světě jsem doteď úplně nepochopila…
Doporučuji tuto knihu? Těžko říct. Teoreticky. Prakticky však asi raději nechám ještě na ostatních, aby přidali své názory a hodnocení…
Více na mém YouTube :-).

6 03.06.2019

JEJÍ ŽIVOT V OČÍCH PANENKY
Francouzi umí točit skvělé horory, které jdou až na dřeň a jsou prostě psycho a tato kniha dokazuje, že je umí i PSÁT. Moc bych si přála, aby u nás od paní autorky vyšly i další knihy - obávám se, že toto přání nebude vyslyšeno, ale naděje je vždycky, že.... K této knize se mi nejlépe hodí slovo PSYCHO. Ale dobrá, kdybych to měla rozvést... depresivní, smutná, zvrácená, utrápená, bezvýchodná... V podstatě vše, co se tu děje, je špatně. Poznáte tu špínu života a ta nejtemnější zákoutí lidské duše. Možná se v něčem uvidíte a nebo v tom uvidíte někoho, koho znáte - o to hůř. Tato knížka z Vás možná vyždímá to dobré, co vidíte na bytí. Vlastně ani jedna postava tu není kladná - mně tu nebyl sympatický snad nikdo! A to je co říct... Psychologická, místy nechutná - ovšem dle mého hodně kvalitní. Přinese děsivý příběh, šokující rozuzlení (i když pro mě zas tak moc ne, ale k tomu se ještě dostanu...) a bude rezonovat určitě ještě dlouho po dočtení. Přemýšlím nad tím, jak velké neštěstí dokáže člověka potkat a kolik hnusu a zla je schopen unést, než sám podlehne.. Jak těžké je zachovat si důstojnost a zdravou mysl v některých případech. Jak tenká hranice je mezi "normálností" a naprostým a čirým šílenstvím... a jak dokáže člověk nebezpečný být - ze své vlastní podstaty. Jak děsivé je, že nevidíme ostatním do hlavy, že nevíme, co se jim v ní honí za myšlenky.. i když ty myšlenky - kdybychom věděli.. možná je někdy lepší nevědět... Svět je šílený a špinavý, alespoň z určitého úhlu pohledu. Jak jsem psala, tato kniha je místy nechutná, ale za mě - klidně toho mohlo být ještě víc:D (a do toho počítám celkově to zlo, násilí atd..). Je to drsné (mě šokoval třeba hned na začátku popis znásilnění), to rozhodně. Konec většinu lidí hodně překvapí - já a možná je to díky všem těm hororům, které jsem za život viděla, jsem to čekala.. ale jako nebudu si zase hrát na drsňáka, i tak to se mnou pohlo, trochu:), ale prostě jsem nebyla TOLIK překvapená.:)
Na konci jsem si vzpomněla na film Noc s nabroušenou břitvou - na samotný ten konec.. protože tam bylo zachyceno za mě to pravé šílenství - a to jsem cítila i v této knize... a bylo to silné.
Tato knížka je hodně psychologická, za mě mohla i přitvrdit, nesedne všem, ale za sebe ji doporučuji. Osvěžující mezi těmi všemi psychothrillery, děsivé a znepokojivé ... Navíc paní autorka je psycholožka, která se specializuje na sexuální kriminologii a při psaní čerpala ze svých zkušeností - to myslím tu knihu posouvá zase na vyšší level a všechno je to... reálnější? Sugestivnější? A s tím jde ruku v ruce ta strašidelnost... Nikdy nemáte jistotu, zda ten někdo není blázen, prostě nevíte...:)
Za mě spokojenost!
Více na mém YouTube :-).

13 24.05.2019

ONI
Knížka je pro okrajovou skupinu čtenářů, kteří mají rádi horory - to bez debat a nebo alespoň tak to vidím já. Člověk, který má rád gore, exploitation a tak dále - toho kniha ONI určitě zaujme. Hororových knih je málo - hlavně vyvražďovaček. Já mám nakoukaných strašně moc hororových filmů, mám ráda napětí. Survivaly - alias vyvražďovačky - patří k mým oblíbeným, takže i mě tato kniha v knihkupectví okouzlila a já si ji hned koupila (mimochodem ta obálka mi pořád připomíná Noc s nabroušenou břitvou, nevím proč, ale doporučuju mimochodem:)) i když teda je to celkem drsný film... ale jeden z nejlepších twisterů - převratů, psycho...). Ano, je to vyvražďovačka (i když teda hlavně spíš ke konci), ale mé hlavní problémy s touto knihou: málo napětí, příliš (zvrhlých) sexuálních scén. Já bych fakt ráda víc četla třeba o mučení než o sexu - prostě spíš vraždění než porno! Ta knížka šokuje - podle mě každého. Špatně se mi hodnotí - právě i skrz to, že sama mám ráda horory. Já tam vlastně vidím ten potenciál, ale pro mě osobně to šlo "špatnou" odbočkou hororu - já bych raději více stupňovaného napětí a strachu... K této knize cítím podobný vztah, jako mám s filmem Srbský film (mimochodem tento film má pan autor rád a dle mého to jde poznat). Je tam to NĚCO, ale pro mě osobně je to prostě.. moc... Srbský film jsem vlastně jen proklikala, ONI jsem celé poctivě přečetla, ale vidím tam mnoho společného... je to prostě hororová odbočka, do které ráda už nechodím, na mě je až příliš.. špinavá? Asi tak:D. Každopádně i skrz to, že jsem hororový fanda, panu autorovi přeju vše dobré. Třeba si od něho někdy i něco dalšího přečtu... pro mě osobně jsou to spíš C-čkové horory, ale.. proč ne.. A moc moc moc fandím hororovému nakladatelství Carcosa, něco takového jsme tu potřebovali, snad se bude dařit..:-) .. Jinak vzkaz pro všechny, kteří tvrdí, že je Mark E.Pocha psychopat - možná je, těžko říct, psychopatů je kolem nás hodně (možná i Vy sami:)), každopádně toto je velice inteligentní a charismatický člověk a jestli mi nevěříte, koukněte na rozhovory na YT.:)
Nejsem cílovka, nemůžu to doporučit, vlastně se mi to ani nelíbilo (prostě míň porna a víc napětí, pak by to bylo prostě.. o TOLIK lepší), ale i tak tomu vlastně fandím. Pokud máte rádi horory, třeba mě i pochopíte.:) Sama za sebe budu doufat, že v příštích knihách to prostě (pro mě) bude trošku víc jako třeba Jack Ketchum, trošku víc "na úrovni" - i když jak jsem psala, tohle je prostě jiná hororová odbočka..
PS: ten konec... za mě v tomto případě ne, na mě to působilo celé jako ještě (větší) slátanina, ale kdyby to zpracování bylo trošku jiné, mohlo by to fungovat dost dobře..
Mám to ale komplikovaný vztah s touto knihou, že... :P

9 24.05.2019

ČERNOOKÁ
Tuto knihu jsem neplánovala číst a asi bych ji ani nikdy (i když zase - nikdy neříkej nikdy!:D) nečetla, kdybych na jaře 2019 nepotkala na Yoli narozeninách spisovatelku Aničku Musilovou. Anička je velice sympatická, milá a elegantní dívka a její osobnost mě přiměla ke koupi knihy. Kde začít.. :-) Začnu asi tím, že kniha je napsána stejně noblesně a elegantně, jako je i sama Anička. Opravdu jsem tam viděla velké spojení a propojení. Ten styl psaní je vskutku skvostný. A navíc toto Anička napsala tak mladinká? Toto je prvotina? To mi přijde neskutečné... Takže ano, krásně napsáno, klaním se před takovým stylem psaní v takovém věku - v jakémkoli věku... a teď pojďme dál. Musím na rovinu říct, že nejsem cílovkou a tím pravým čtenářem této knihy. Ovšem s tímto faktem jsem do toho šla. S tímto vědomím knihu koupila a četla. Brala jsem to vlastně i jako takový experiment a vybočení z mé obvyklé zóny. A vybočila bych znovu.:-) Kdybych mohla vrátit čas, přečtu si to znovu. Ovšem asi především díky konci... Budu zcela upřímná: nejvíce se mi na knize líbil konec. Temný, zlý, bezvýchodný.. Tam, dá se říci, vystrkoval růžky thriller - potažmo horor. Kdyby na této vlně jela celá kniha, byla bych maximálně spokojená. Takový je však až samotný konec.. který je velice překvapivý a ve mně zanechal stopu a dokonce se k němu myšlenkami vracím i několik dnů po dočtení. Ovšem ten zbytek knihy je jiný. Opravdu nečekejte thriller, toto je ryzí a poctivý psychologický román. Který řeší jedno velké téma: deprese. Najdete tu (dle mého) velice autentické a pravdivé popsání deprese, postupné padání hlouběji a hlouběji - až dojde k vysílení, ke ztrátě, kdy už prostě nemůžete... je to vlastně jisté ztrácení sebe ... a s tímto souvisí Černooká. Každý čtenář si ji může vysvětlit tak trošku po svém, pro mě to prostě bylo ztělesnění deprese hlavní hrdinky Viktorie (která byla mimochodem vášnivou čtenářkou a to mi na ni bylo velice sympatické:)). Prvních 100 stran jsem vlastně pořád čekala na to, co přijde, o čem to bude... v jednoduchosti řečeno: bylo to o popisu pocitech a právě o zmiňované psychické nemoci... pro mě velká část knihy málo dějová, zkrátka niterní a velice pečlivý popis pocitů Viktorie a toho, jak nad sebou sama ztrácí kontrolu.. Tady se to ve mně trošku bije: protože pro mě málo dějové, ale zase na druhou stranu kdyby ta knížka byla jiná, nebyla by už tak věrným odrazem a zrcadlem psychiky hlavní hrdinky.
Takže když to shrnu: knížka se mi líbila nejvíce svým koncem, po dočtení ve mně rezonoval a vyvolal ve mně poměrně silné emoce. Jako celek beru tuto knihu za experiment. Já osobně nejsem zase tolik na detailní popisy pocitů a taky nemám moc ráda, když vlastně nevím, co je pravda a co představa (Černooká byla z jednoho úhlu pohledu vlastně docela abstraktní). Kniha se mě však dotkla např. i zpracováním a popisu toho, jaké to je ztratit blízkého člověka... Doporučuji lidem, kteří mají rádi hodně hodně hodně psychologické romány - ten styl psaní je vytříbený a dle mého popis psychické nemoci nemohl být napsán lépe.
A za mě osobně velký palec nahoru za ten konec. :)
Více na mém YouTube :-).

18 07.05.2019

P.S.: NESNÁŠÍM TĚ
Měla jsem chuť na nějakou oddechovou romantiku a tak jsem sáhla po nové knize od Winter Renshaw. Doma máme od paní autorky Nebezpečnou iluzi - ta mě hned po vydání zaujala podle anotace, mám ráda, když se někdo vydává za někoho, kým není... teď si tedy nejsem jistá, zda se mi Nebezpečná iluze bude líbit, no ale šanci ji dám určitě! Kdyžtak ji pak věnuji na bazárek pro pejsky... každopádně, zpět k P.S.:Nesnáším tě. Ta knížka je romantická, je i zamilovaná, ale je TAK MOC SLADKÁ. Momentálně se cítím jako cukrkandl a i když jsem si myslela, že jsem romantik, asi nejsem až tak velký romantik.:-)
Hodně čtenářek je z této knížky nadšených... já prostě nejsem cílovka. V tomto případě jsem měla dát už na tu obálku, protože tady opravdu platí - jaká obálka, taková kniha. Točí se to kolem vztahů, má mě rád/a, nemá mě rád/a, nesnášíme se a přitom se milujeme - a nesmíme se milovat! Pro mě málo děje, příliš povrchní a tak nějak plytké. Krom toho ta láska tady.. nevím. Samozřejmě to bylo založeno na erotice, vzájemné přitažlivosti.. Bylo mi to celé takové nějaké.. vzdálené :-D ... brala jsem to od začátku jako relax a knihu na oddech, ale i když se to četlo, chybělo mi tu prostě něco navíc - asi více akční děj.. Já jsem totiž čekala, že autorka nějak využije toho, že je hlavní hrdina Isaiah voják.. že tam třeba dá scény z války, boj o život - myslím si, že pro tuto knihu by to bylo velice zajímavé okořenění a prospělo ji to... On sice byl voják, ale když to přeženu - pro tuto knihu to spíš znamenalo to, že má sexy a neodolatelné tělo. V tomto směru za mě poměrně nevyužitý potenciál a je to škoda, ta válka tam mohla být zajímavě zakotvená... Plus mně osobně také vadilo, že snad každá ženská hrdinka v této knize měla nějakou plastiku (včetně hlavní hrdinky, od 18ti let umělá prsa). Tohle je asi můj osobní problém, ale prostě.. jak říkám - pro mě velice vzdálený svět a hlavní hrdinové mi k srdci nijak extra nepřirostli, spíš jsem je brala tak nějak neutrálně.
Komu bych tuto knihu doporučila? Slečnám a ženám, které mají rády romantické a erotické knížky. Je to příběh, u kterého se dá vypnout. Já tuto knihu pošlu dál - troufám si říct, že ji pošlu do těch správných rukou:) - věnuji ji kamarádce Denisce a třeba u ní si myslím, že se jí libit bude.
Takže za mě: jednou a stačilo... takový typ knih jen jednou za čas, teď dám na vyvážení horor :-).
Více na mém YouTube :-).

9 07.05.2019

KLÍČ K MINULOSTI
Na tuto knihu jsem se opravdu velmi těšila, dá se říci, že jsem očekávala další pecku typu Slavík. No, tady se mi opět potvrdilo, že lepší je nemít přílišná očekávání (ale ono nešlo jinak, i po všech těch pochvalných komentářích a názorech!!!). Pozor - kniha není špatná, líbila se mi, jen to prostě nebylo takové wow, jak jsem očekávala. Bylo to silné čtení - jen ne TOLIK, jak jsem původně myslela... Zhruba do poloviny knihy se střídá současnost s minulostí. V současnosti máme hlavní hrdinku Julii, Američanku žijící už dlouho ve Francii (má francouzského manžela Bertranda - což mimochodem neuvěřitelně nesympatická postava a obrovský sobec, já bych s ním nevydržela ani chvíli! - a s ním dospívající dceru). Julia začne postupně odkrývat příběh malé židovské holčičky Sarah - a tím se dostáváme k druhé lince příběhu (psanou kurzivou), která se odehrává v roce 1942 a popisuje osudy rodiny 10leté Sarah, spjaté s událostí Vélodromě d'Hiver, což je taková temná část francouzské historie (největší hromadné zatýkání židovského obyvatelstva během druhé světové války, na zátahu se podíleli francouzstí policisté - dělali to vlastně svým vlastním lidem...většina z těchto židů zemřela v koncentračních táborech...). Linka z minulosti mě bavila z celé knížky nejvíc, proto ta druhá polovina byla taková pomalejší, rozvláčnější - historie se v ní odkrývala a řešila stále, ale hodně se to soustředilo na Julii a její problémy a bylo to spíše jako společenský psychologický román pro ženy. Ano, kniha je hodně psychologická. Může možná působit i mírně odtažitě - což ale zase není na škodu, i tak je napsána s citem a na čtenáře hodně zapůsobí - hlavně ta jedna konkrétní scéna... to je asi to nejsilnější, vyvrcholení všech těch hrůz a jistý dopad na čtenářovu mysl, kdy si uvědomí, jak zlé to je... Viděla jsem i film a líbil se mi. Nějaké změny nastaly, ale přišel mi celkem věrný své knižní předloze, takže já osobně jsem s ním byla spokojená. Ještě se chystám na film Odsun, který také Vélodrome d'Hiver zpracovává...
Klíč k minulosti stojí za přečtení, líbilo se mi to, jen to nebyla tak velká pecka, jak jsem očekávala... příběh z druhé světové války tu najdete, ale krom toho velkou část knihy zaujímá i příběh Julie - ze současnosti.
Doporučila bych ji lidem, kteří mají rádi psychologické společenské romány a nebrání se odkrývání hrůzného tajemství z válečných let... ale za mě - té války (a třeba i napínavých scén z koncentračního tábora) tu mohlo být víc..
PS: postava Sarah je zajímavá sama o sobě..ale bohužel nemůžu psát víc, nevyhla bych se spoilerům:) Možná škoda, že jí nebylo v knize věnováno ještě více prostoru..
Více na mém YouTube :-).

16 07.05.2019

DÍVKY BEZE JMÉNA
Skvělý - ale zároveň děsivý - pohled na "život" v koncentračním táboře Ravensbrück... Pohledem vězenkyně Kasii, ale i nacistické lékařky Herty - o to to bylo zajímavější... Tato knížka je věrna historii a právě tohoto faktu si velice vážím. Paní autorka Martha Hall Kelly vše pilně a svědomitě nastudovala a příběh je o to více autentický, reálný... až z toho běhá mráz po zádech.
Některé scény byly hodně silné (např. roztrhání vězenkyně německým ovčákem, popisy chirurgických pokusů...) a atmosféra koncentračního táboru Ravensbrück dle mého nemohla být podána lépe a věrohodněji.
Z historických skutečností kniha čerpá vskutku hodně - však dvě ze tří hlavních hrdinek opravdu existovaly a to sice lékařka Herta Oberheuserová a Američanka Caroline Ferridayová, která svůj život zasvětila charitativní pomoci a já se před ní pomyslně skláním, skvělá žena. Kasia je sice postavou smyšlenou, ale jak paní autorka sama na konci knihy píše - vložila do ní skutečné vězenkyně - je to taková "slepenina". Když jsme u té Kasii - v druhé polovině knihy mi tak trošku připomínala Gertu Schnirch - svým přístupem a chováním, daleko blíž jsem měla k Zuzanně... i když ono se to všechno dá chápat - i když chápat, je to to správné slovo? Můžeme to my jako čtenáři pochopit? Můžeme se snažit vcícit a nebo při nejmenším soucítit s postavami, ale ty hrůzy... ty musely být ve skutečnosti milionkrát horší, než jak jsou zachyceny na stranách knih či televizních obrazovkách.. Občas si jen tak sednu, přemýšlím a nejde mi do hlavy, jak se toto mohlo stát.. je to prostě příšerné, strašné, bolestivé... kruté. Co mi přijde jedním slovem otřesné je to, že mnoha nacistům to prošlo... po válce si žili dál své životy. Těžko říci, zda se třeba před smrtí objevily nějaké výčitky svědomí - ale když si tak vzpomínám na všechny ty výpovědi a rozhovory, při kterých jsme mohli nacistům trošku "nahlédnout do hlavy" - nemyslím si... Svět je nespravedlivý a nebo minimálně v otázce holokaustu byl.. a jak...
Část knihy se věnuje i tomu, jak to bylo dál, po válce... Bylo to čtení zajímavé, dozvěděla jsem se nové informace, ale už ne tolik strhující, napínavé - až nervydrásající - jako předchozí část, z války. Ovšem samotný konec to celé zase vcelku dost vygradoval a rozhodně vyvolá ve čtenáři mnoho otázek...
Dívky beze jména jsou úžasná knížka. Poutavé a silné čtení. Napsáno je to velice čtivě, což oceňuji. Rozhodně doporučuji všem, kteří rádi čtou z této doby... co se týká koncentračníh táborů, toto je (zatím) spolu s knihou Dívčí orchestr to nejlepší, co jsem četla...
Nechci říkat, že je to částečně i literatura faktu - je to psáno formou románu - ale autorka do knihy vložila opravdu hodně pravdy a o to intenzivněji to bude na čtenáře působit... ačkoli postava Herty tu byla vykreslena ještě vcelku "dobře" - když jsem si pak o ní něco četla, přišla mi jako ještě větší bestie, než byla v knize... + je svým způsobem škoda, že postava Paula je vymyšlená.:) Paní autorka píše, že by to Caroline určitě nevadilo - že ji vymyslela takového knižního fešáka - no.. asi je to tak, ale přeci - škoda, že neexistoval!:D Mimochodem zápletky s Paulem byly také hodně zajímavé a celé se to vyvíjelo jinak, než jsem původně čekala...
Ano, knihu doporučuji, rozhodně. A pokud se zajímáte o druhou světovou válkou hodně a chtěli byste si počíst i něco z literatury faktu - současně doporučuji i knížku Ravensbrück - Život a smrt v Hitlerově koncentračním táboře pro ženy - z té dokonce i sama paní autorka vycházela. Velice objemná kniha, ovšem napsána také poutavě, je to čtivé a asi neexistuje žádná lepší publikace, která by se tak pečlivě a komplexně Ravensbrückem zabývala...
Více na mém YouTube :-).

21 28.04.2019