Rinoa18 komentáře u knih

Vleklo se to jak stará žvýkačka, všechno zbytečně podrobně popisované, bez toho, že by to příběhu nějak významně přispělo (zřejmě na zamazání děr) a až zoufale snadno předvídatelné. Takové Bridget Jonesové to nesahalo opravdu nikam. Velice plytká oddechovka.

1 11.11.2019

Tak po přečtení této knihy se budu ještě nějakou dobu podobným tématům vyhýbat. Pfuu... Zajímavé, velmi zajímavé a také poměrně slušně depresivní - pokud jste někdy viděli film Melancholia, pak budete vědět, o čem mluvím.

Naprostá ztráta času.

Bohužel opět musím vybočit z davu. Řekla bych, že zvoleným tématem si autorka nabrala až příliš velké sousto. Kniha je plná klišé – od seznámení hlavních protagonistů až po její konec, což byla snad jediná solidně napsaná část, ale v konečném důsledku hodně absurdní. Autistická sestra B, ačkoliv se o ní často mluví, byla spíše vedlejším prvkem. Postavy byly ploché, dobré a spravedlivé nebo zlé a dost omezené. Zejména motivy těch zlých tam v podstatě skoro chyběly. Některé úseky vypadaly jako pokus o slohovou práci žáka základní školy. Mnoho scén působilo uměle, jako kdyby tam byly navíc, úplně zbytečně… stejně jako dialogy, jejichž existenci jsem v mnoha případech prostě nepobrala. Tato kniha určitě nelze srovnávat s takovými díly, jakými jsou Hvězdy nám nepřály nebo Než jsem tě poznala. Určitá světlá místa tam byla, ale nečekejte jich hodně. Nezbývá než doufat, že další literární pokusy této autorky třeba budou o něco zdařilejší.

5 17.08.2018

Svěží a velmi čtivé dílo se zajímavým nápadem.

Hlavní postavy jsou vlastně tři, byť jedna představuje stroj. Tento stroj, Athéna, je jedním z prvních robotických vojáků. Tedy minimálně jedním z prvních zdařilejších pokusů o robotického vojáka. I když jí duši přičarovala geniální a tak trochu šílená vědkyně Kateřina, Athéna sama občas bere situaci do vlastních "rukou" bez ohledu na řízení své stvořitelky. V lepším případě to končí poměrně komickými situacemi. V tom horším jde o životy… a nikdo nemůže přijít na to, kde je chyba.

Byť to může znít jako ohrané klišé – válka, roboti, umělá inteligence –, příběh je opravdu neotřelý. Místy jsem se královsky bavila, jinde jsem napětím skoro nedýchala. Na své si přijdou také romantické duše, byť tu zrovna tento aspekt příběhu nijak výrazně nevyčnívá ani nepobuřuje. Při zvoleném tématu je to z mého úhlu pohledu docela rozumné.

Když vezmu v úvahu mnohá překladová dílka daleko znělejších názvů a pod hlavičkou známějších nakladatelů, tak tady ani na chvíli nelituji, že jsem právě této knize věnovala svůj čas. Myslím si, že prvotina českého autora už nemohla dopadnout o moc lépe. :) Těším se na další tvorbu.

27.07.2018

Konečně kniha, která se Yoli (a samozřejmě autorce) povedla! Příběh jsem zhltla i s navijákem. :) Má hluboká poklona patří taktéž panu překladateli. Vřele doporučuji všem, kteří občas musí zápasit se svými vnitřními démony, stejně jako hlavní protagonisté.

29.06.2018

Příběh skončil a ve mně zůstal pocit, že ani pořádně nezačal. Jediným důvodem, proč jsem četla stále dál, bylo právě ono očekávání, kdy se konečně začne něco dít. To se ale nenaplnilo. Přijde mi, že ani autor sám pořádně nevěděl, co se svými postavami dělat. Z mého úhlu pohledu jednoznačná ztráta času. Vše by se dalo shrnout do několika vět.

23.06.2018

Spíše než vědecký sci-fi thriller velká love story ždímačka. Obě části tu mají své místo, jen ta druhá převažuje. Ale i tak je to zatraceně efektivní.

3 11.10.2017

Právě dočteno. Epické završení epické série. Víc slov netřeba. Prostě si to přečtěte.

11.05.2017

Kniha, která se dá přečíst doslova jedním dechem. Velmi zajímavé pojetí života a smrti. Zcela neobvyklý kousek, který z hlavy asi jen tak nevypustíte.

4 17.03.2017

Surový příběh z postapokalyptické budoucnosti, v níž se z nakažených lidí stala monstra libující si na mase těch zdravých. A že už jich zbývá jenom hrstka. Děj příběhu má spád, těžko se od něj odtrhnete, a ačkoliv popisuje něco, co se nestalo a pravděpodobně ani nikdy nestane, je až nepříjemně životně realistický. Zvlášť konec mě dost rozsekal. Všem, kteří si na podobných příbězích libují, vřele doporučuji.

31.01.2017

Já nevím. Asi vybočuji z davu. Možná jsem "zmlsaná" příběhy, které vznikly ještě v minulém století a napsali je přímí účastníci války. Chápu, že tahle kniha měla být v prvé řadě románem a upomínkou, nikoliv odbornou či populárně naučnou publikací. I přesto mi tam ale pořád chybí více popisů, detailů, informací o prostředí i době. Je to hodně zaměřeno na osudy ústředních postaviček a samotná loď a válečné okolí působí spíše jako kulisa, která má do jisté míry vliv na jejich utváření. Popsání samotné tragédie mi přišlo takové uspěchané a neúplné, navíc v četbě nezabralo ani oněch padesát minut, po které se loď potápěla ve skutečnosti. Kdyby autorka na konci nezmiňovala svá slova díků všem těm lidem, pozůstalým, příslušníkům mnoha národností, se kterými spolupracovala, možná by mě tahle jistá nepropracovanost až tak nezklamala. Popisy pěkné, ale čekala jsem prostě víc.

12 13.01.2017

Kniha trošku působí takovým osnovitým dojmem. Úvod a první část na mě byla možná až moc uspěchaná, druhá polovina už o něco lepší. Úplně dobře jsem se nedokázala sžít s pocity a postoji hlavní hrdinky. Čekala jsem, že to bude dramatičtější a mnohem obtížnější na psychiku, ale navzdory všemu to nakonec byla vlastně docela příjemná oddechovka na pár večerů. :)

17.12.2016

Málokdo si v dnešní době uvědomí, jak to za války vypadalo. Ten, kdo to nezažill, může maximálně tak okázale přikyvovat nad epickými snímky s vystajlovaným Bradem Pittem. Jaké to ale bylo doopravdy? Ač tenounká, tato kniha vám leccos přiblíží mnohem věrněji než kterýkoliv film. Dostanete to naservírováno očima přímého účastníka, ponoříte se do myslí těch chlapců a nezbyde vám nic, než s otevřenou pusou obracet stránku za stránkou.

2 24.10.2016

Velmi důstojné zakončení série.

1 07.10.2016

Jojo Moyes zcela jistě umí chytit za srdce. A nejen to. Asi nejvíc mě uchvátily pasáže z pohledu Sophie za první světové války. Ačkoliv jsem o autorce měla slušné mínění už podle jejích předešlých titulů, tímto v mých očích stoupla ještě výše. Během válečné atmosféry tak, jak ji popisovala, jsem si nejednou vzpomněla na knihu oceněnou Pulitzerovou cenou - Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doerra. Řekla bych, že určitými popisy se mu paní Moyesová zvládá vyrovnat, i když v jejím případě jde primárně o romantický román.
Ta část knihy, která se odehrává v přítomnosti, mě pak až tak nenadchla. Řekla bych, že autorka trošku nezvládla "ukočírovat" hlavní hrdinku - místy to působilo uspěchaně a dá-li se mluvit o nějakém vývoji, pak byl hodně kostrbatý. A nakonec ten konec... ale nebudu spoilerovat. Tak jako tak i přes drobné mouchy nelze hodnotit jinak než kladně.

3 07.10.2016

Naprosto nepochopitelná slátanina. Slibný pouze začátek. (A to jsem fantasy fanda.)

1 26.09.2016

Jeden z těch příběhů, u nichž za pár dní zapomenete, co se tam vlastně dělo...

1 26.09.2016

Právě dočteno. Oči mi vlhnou, ačkoliv vlastně nemají pořádně ani důvod. Dle mého názoru epické dílo poukazující na to, jak nevyzpytatelné mohou být stezky budoucnosti a kupodivu i minulosti v závislosti na našich rozhodnutích. Narozdíl od mnohých jiných publikací zabývajícími se cestami časem, se v této autor mistrně popasoval s paradoxy, které v podobných případech často vznikají. Nejednou vás přiměje k zamyšlení. Ostatně, vzhledem k tomu, kolik o jistých věcech víme, v této oblasti nelze příliš věcí vyvrátit. A právě v uvěřitelnosti, propracovanosti a otevřené možnosti toho, aby si čtenář udělal vlastní názor (nevštěpuje vám svoji pravdu - nechává otevřený prostor), spočívá hlavní kouzlo tohoto díla.

3 20.09.2016

Taková příjemná pohádka... :)

1 01.01.2016