Rewati
komentáře u knih
Vrstva ticha
Vilma Kadlečková
Tak. Konec. Dál už to asi nedám :D Sestupná tendence ve čtivosti jednotlivých dílů se bohužel nadále projevuje. Natahovaný je to jak sopel, z Lukase je nadčlověk, no agónie. Čtu to už jen ze setrvačnosti, abych si mohla udělat čárku. Je mi absolutně šumák, co se tam ještě semele, hlavně, ať už to skončí.
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Opravdu taková pohádka. I na Young Adult literaturu je to hodně přímočaré, nepřekvapivé a naivní. Nechybí klasická klišé a spousta drobných nelogičností (z toho obracení očí v sloup jsem si je málem vykroutila z hlavy). Ale napsané je to relativně čtivě, takže to slupnete jako malinu. A mě stačí málo, takže jakmile tam lupnete trpící a sebeobětující se sexy mužské protagonisty, máte mě na háčku :D Prostě velmi jednoduchá oddechovka u které je vám přemýšlení spíš na škodu, 3,5*
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Tak jo. Šla jsem d toho s tím, že jsem od toho nic nečekala…a dobře jsem udělala. Protože jsem dostala ne moc záživný koktejl nahodilých prvků ze slovanské mytologie (to je teď populární, já vím), emo teenagerských „hlubokých myšlenek“ a skřípající romance. Kdyby mi bylo čtrnáct, patnáct, slupla bych to s nadšením jako malinu, ale to už mi bohužel není :( Když se u toho budete snažit nepřemýšlet, tak se to dá jako oddechovka přelouskat. Chraňte vás ale bohové zapojit na chvilku mozek, protože většina motivací a jednání postav je bolestivě nesmyslná.
Nesmrtelný příběh
Catherynne M. Valente
Nesmrtelný příběh suverénně zaujal nejvyšší příčku na žebříčku mých oblíbených knih. Omamná a syrová atmosféra, ten příběh, to destilované Rusko. Po neuvěřitelně dlouhé době jsem četla něco svěžího, u čeho jsem tajila dech od začátku do konce. Nenapadá mě moc knih, které bych si ráda přečetla znova, a už vůbec ne taková, kterou bych si chtěla přečíst znovu hned po dočtení - až tato.
Principálova dcera
Jostein Gaarder
Dobrá kniha. Ale ne výborná, zvlášť na Gaardera. Zápletka vcelku ničím nepřekvapila. Na to jak je tenká, jsem knihu četla na několikrát a nijak zvlášť jsem se na čtení netěšila, což by mělo u pořádně knihy podle mě být. Vlastně to na mě působí tak, že Gaarder měl v šuplíku právě ty nápady na synopse a náměty, které Petr v příběhu vypráví, a pak k tomu vymyslel "to okolo", aby se neřeklo, ale možná to tak není. Nicméně mi během čtení často vytanulo na mysli, že Petr svou imaginaci, život a příhody popisuje pořád dokola a jen jinými slovy opakuje stále to samé, že je to otravné a že to na mě působí jako vata a zbytečné natahování, aby z toho byla alespoň ta útlá knížečka. Bylo to pěkné čtení, ale asi nad knihou nebudu dumat, nepřečtu si ji znovu a nejspíš na ni co nevidět zapomenu.
Tři a půl hvězdy zaokrouhleno nahoru.
Město schodů
Robert Jackson Bennett
Někde ve dvou třetinách knihy jsem si říkala, že knize nedám víc jak tři hvězdičky, ke konci mě to ale docela chytlo. Nebyla to vyloženě kniha, kterou bych zhltla bez dechu na jeden zátah, hlavní postavy byly buď geniální nebo nesmrtelné a mě vesměs dost nesympatické, ale zachránilo to moře zajímavých a netradičních nápadů. Hlavně mě oslovil pěkně propracovaný svět a náboženství.
Nevím ale, co si mám myslet o tom politikaření, místy mi to přišlo spíš úsměvné...obecně jsem měla trochu problém s tím, že občas se kniha snažila být drsně realistická a jindy působila dost dětsky a naivně, jako taková Young adult novela.
A jak bylo příhodné, že všechny ty národy mluvili jedním jazykem, že? Některé typické fantasy neduhy mě prostě rozčilují :D Nějakých těch nedomyšleností nebo nelogičností tam zepár bylo, ale asi bych neměla být takový hnidopich. Jestli si někdy dám další díl zatím nevím, asi až budu v nouzi...
Turnus
Hugh Howey
Eh, zvládla jsem půlku. Atmosféra dobrá, napsané to je čtivě, ale proboha, ta sebranka hlavních postav je ještě horší než v prvním díle - sexy mrcha, submisivní blbeček, emo teenager...prosím ne, bylo to utrpení, skutečně jsem si přála, aby už se jim něco nepěkného přihodilo. A vůbec pak raději nezmiňuji místy těžce pokulhávající logiku.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Ze začátku jsem byla nadšená, ale pak už se to začalo moc opakovat.
Veškerá zajímavost a vtipnost knížky je založena na základních povahových rysech hlavních postav, které jsou pouze jakýmsi archetypem a nejsou nijak dál propracované a působí vyloženě plytce, a na humorných situacích vyhnaných ad absurdum, jichž tam nakonec bylo tolik, že už mě vlastně vůbec nebavily. Příběh pak už postrádal jakékoliv překvapení a nijak negradoval. Kniha neurazí ani nenadchne.
Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
Naivní, nesympatické postavy…i přes jakousi autorovu snahu zůstaly v podstatě plytké, šablonovité, takže mi pranic nezáleželo na tom, co se s kým stane. Vyloženě mě místy štvalo až do očí bijící nelogické chování (nemůžu uvést příklad bez spoilerů a jasně, člověk je občas iracionální, ale tohle bylo sem tam vyloženě mimo). Saša byla prostě na facepalm, stejně jako autorovo vnímání a popisování žen obecně.
Rychlosetkání s Arťomem mi tu přímo vadilo, ač mi byl jako hlavní hrdina daleko sympatičtější než sebranka v této knize. Tady působil jaksi vynuceně.
Vším prosakující filozofování mi ani tak nevadilo, i když v podstatě nic nového ani zajímavého nepřineslo a k zamyšlení mě nedonutilo. Míněno jako hloubání pseudofilozofa Homéra, starého dědka nad hrobem, budiž, ale bylo zbytečné a nezáživné, jinak mi to spíš přišlo jako by se znuděný autor nad sklenkou vodky zabýval nesmrtelností chrousta – takto jsem mudrovala ve svých nácti, nepotřebuju tím natahovat už tak zdlouhavý, vatou vycpaný příběh. Je to dobrodružný post apo román nebo filozofické hloubání? Knížka není ani ryba ani rak, nevím, čím měla zaujmout.
Vyřešení konce se mi na rozdíl od jiných zde komentujících docela líbilo, i když to působilo trochu ala „deus ex machina“. Ale úplně poslední kapitolka tam byla spíš na škodu.
No, prý je trojka zas o něco lepší, tak neztrácím naději.
Mluvčí za mrtvé
Orson Scott Card
Vzdávám se, nejde to. Přes osmdesát stránek jsem se donutila přečíst, ale asi si zbytek nechám ujít. Nerozumím tomu - jak moc mě Enderova hra nadchla, tak moc mě zklamal Mluvčí za mrtvé. Čekala jsem po ohlasech ostatních, že to bude něco krapet jiného, ale že to bude tak nesrovnatelně horší, to jsem se nenadála. Jako by knihu snad psal někdo jiný. Enderovu hru jsem přečetla jedním dechem, nadchl mě příběh, popis pohnutek a myšlenkových pochodů, poměr akce a psychologie, byla jsem po přečtení upřímně pohnutá a o knize jsem ještě dlouho přemítala. Ve srovnání s ní je Mluvčí za mrtvé vesměs nudný, plný zbytečných pojmů z cizích jazyků se zbytečně teatrálně se chovajícími postavami, které by snad měly být inteligentní, ale působí spíš dětinsky a hloupě. (No dobře, možná jsem spíš dětinská a hloupá já, když knihu ani nedočtu a odsoudím). Takový neslaný nemastný, vážně se beroucí sci-fi odvar. Možná by se to zlepšilo, ale zatím se moje nechuť knihu dokončit spíš s každou stránkou kupila. Mrzí mě to.
