Renanka komentáře u knih

Zajímavé téma jako protiváha k nesmyslům z dnešního New Age směru a pochybné "esoteriky", na které už dávno nic esoterního není a přitom stále přitahuje tolik zoufalých lidí, bohužel.
Zezačátku se mně kniha zdála zajímavá a plná potenciálu, který se postupně dle mého názoru vytrácel a asi jsem očekávala trochu jiné informace, které mám z jiných zdrojů, ale celkově to bylo dobré.
Líbí se mně, že se v knize neadorují pojmy jako je vizualizace, motivace, přehnaný optimismus a jen optimismus, magické pozitivní myšlení (zavádějící hlouposti z Tajemství) a jde o něco hlouběji než právě tyto povrchní pojmy. Třeba i ke smrti. Taky jsou zajímavé informace o "negativní cestě" a proč je pozitivní myšlení poněkud mimo. Kapitola o stoicismu mě taky dost zaujala.

16.03.2024

Autorův přístup je mně sympatický a blízký, kéž by takových lidí všude nebylo jako šafránu. Stále si myslím, že kde kdo by děti mít opravdu neměl, zvlášť, když je to ze sobeckých důvodů...

2 20.02.2024

Již druhá kniha, kterou jsem přečetla na doporučení a zase takový zážitek to nebyl.
Každopádně, jedná se o zajímavé téma, dozvěděla jsem se i něco nového, nicméně si myslím, že není nutné tuto knihu číst.
První 2 kapitoly mě bavily a díky kapitole Zločiny ve jménu anatomie jsem pochopila, že by bylo dobré se během studia na pitevně od mrtvých těl odosobnit a dodnes nechápu, že když už se s tím má student setkat, tak mu není řečeno vůbec nijak, jak s tímto nakládat a tak.... nebo jak je v této knize před více něž 20 lety napsáno - věnovat speciální blok o smrti a umírání místo pitvy (především u nelékařských zdravotnických oborů dle mého názoru).
Třetí kapitola - Život po smrti (o rozkladu člověka...) ve mně vzbudila odpor, bylo mně během četby mírně na zvracení a předpokládám, že právě proto jsem pak knihu četla nezvykle dlouho a pro jistotu vynechala kapitolu Sněz mě.
Během četby jsem pojala podezření, že se autorka v těchto záležitostech docela vyžívá...."Není to hrozný zápach, prostě pach spáleného masa. Chci se zeptat doktora Posselta, jestli se mu to líbí, ale nemůžu se odhodlat. Místo toho se ptám, jestli si myslí, že je špatně, když mi ten pach voní, což ale není pravda, nebo možná jen trošičku." "Řekl: Dívat se na někoho, jak je zpopelňován, není vůbec pěkný pohled. Rozhodla jsem se, že musím celý proces vidět na vlastní oči." Atd.
Jindy se mně autorka zdála až moc rádoby vtipná ve snaze dávat vtip i tam, kde to fakt nemuselo být, jakože na sílu. A to si nemyslím, že bych byla přecitlivělá na humor v této oblasti.
Pro mě byla nejzajímavější kapitola Jak se pozná, že jste mrtví (mrtvola s tlukoucím srdcem, pohřbívání zaživa a vědecké hledání duše) - zde jsem byla obohacena mimo jiné o slovní spojení orgánová sklizeň.
Kapitola Z ohně do kompostéru (a další novátorske způsoby, jak skončit) byla taky zajímavá.
Fascinuje mě, že ta kniha byla napsaná již v roce 2003, takže od té doby proběhl určitě další vývoj a pravděpodobně se ledacos mohlo vylepšit.
Nečekala bych, kde všude se mrtvoly využívaly a využívají a jak moc tato zjištění můžou prospět společnosti, třeba i v oblasti bezpečnosti.
Vždy na konci kapitoly je černobílá tematická fotka, pobavila mě jen kostra na kole, na většinu ostatních nebyl pěkný pohled.

04.02.2024

(SPOILER) Dobrá kniha. Zpočátku mě nebavily ty hry, kdy se Breuer snažil přelstít Nietzscheho, ale když už svolil ke spolupráci, tak četba utíkala velmi rychle. Baví mě, jak je pohlíženo na náboženství jako na nesmysl.

Některé myšlenky mě inspirovaly. Např.: "Pravdy člověk dosahuje skrze nevíru a skepticismus, nikoli dětinským přáním, aby se stalo to, co chce. Přání vašeho pacienta, aby byl v Božích rukou, není pravda. Je to jen dětinské přaní a nic víc. Je to přání nezemřít, přání mít neustále k dispozici prs plný mléka, který jsme nazvali Bohem. Evoluční teorie vědecky dokazuje, že Bůh je zbytečný - třebaže Darwin sám neměl odvahu dovést důkazy do jejích důsledků. Jistě si musíte uvědomovat, že jsme si Boha stvořili my a že jsme jej teď všichni společně zabili."
"Staň se tím, kým jsi."
"Skutečným nepřítelem není objekt, ale skrytý význam posedlosti."
"Sním o takové lásce, kdy oba touží po tom, aby spolu hledali nějakou vyšší pravdu. Možná bych to neměl nazývat láskou. Možná jde ve skutečnosti o přátelství."
"Zemřete v pravý čas. Vyčerpal jste možnosti svého života? Žil jste svůj život? Nebo jste se jím nechal vléct? Zvolil jste si jej sám nebo si život zvolil vás?"
"Prvotní zdroj úzkosti je způsoben tím, že ve svém nitru překypujete životem, který jste nežil. Čas je nenasytný, a co schvátí, to nenavrátí. Je hrozné stanout tváří v tvář smrti, aniž byste kdy okusil svobodu, přes veškerá nebezpečí, jež přináší."
"Já učím, že by život nikdy neměl být měněn nebo utiskován kvůli přílivu nějakého jiného druhu života v budoucnosti. Nesmrtelný život je tento život, tento okamžik. Není žádný život po životě, žádný cíl, k němuž tento život směřuje, žádný apokalyptický tribunál nebo soud. Tento okamžik trvá věky, a svým publikem je jen každý sám."
"Je lepší mít odvahu své přesvědčení změnit. Povinnost a věrnost jsou jen zástěrka, pod nimiž se skrývame. Osvobození sebe sama znamená svaté ne, je třeba říct ho i povinnosti."
"Musíte se naučit poznat svou zkaženost. Nemůžete být svobodný jen zčásti: vaše instinkty také touží po svobodě; ti zdivočelí psi zavření ve sklepě štěkají, protože chtějí svobodu."
"Abyste mohl formovat děti, musíte být nejdříve zformovaný vy sám. Jinak je budete chtít kvůli svým zvířecím potřebám nebo samotě nebo proto, aby záplatovaly díry na vašem já. Úkolem rodiče není vyprodukovat další své já, ale něco vyššího. Znamená to vytvořit stvořitele."...(jaká škoda, že se tím většina neřídí)
"Manželství by nemělo být vězením, ale zahradou, v níž je pěstováno cosi vyššího. Možná své manželství můžete zachránit jen tak, že se jej vzdáte. Manželství je slib posvátný, ale přesto je lépe porušit slib než se jím nechat zlomit."
"Pravda je také iluze - ale taková, bez které nelze přežít."
"Navždy zůstanu sám, ale je to jiné, je to tak nádherně jiné, když si mohu vybrat, jestli to tak chci. Amor fati - vyber si svůj osud a miluj jej."

Každopádně v sobě musím ještě toto celé nechat uzrát.

3 31.10.2023

Vizuálně pěkná kniha, pro mě především vzpomínka na dětství a jedny z prvních informací o výživě. S velkým odstupem času po nahlédnutí musím zkonstatovat, že je tam spousta výživových nepravd, někdy až úsměvných.

02.08.2023

Toto dílo mě nebavilo. Poprvé jsem o existenci knihy slyšela v roce 2018 z nadšeného vyprávění, dlouhodobě jsem si ji tedy chtěla přečíst. Dostala jsem se k ní až na konci listopadu 2022 a teprve na začátku března 2023 ji dočetla, už i s přeskakováním odstavců.
Zezačátku četby to ještě šlo, zhruba od poloviny knihy jsem se musela nutit a celkově to pro mě bylo spíše utrpení - třeba nekonečně dlouhá kapitola Rybníky, zdlouhavý popis různých jevů života v přírodě. Kdybych byla odpojená od přírody, netrávila tam spoustu času, nevážila si jí atd., tak by mě možná dílo něčím uchvacovalo poněkud víc... Pár zajímavých myšlenek tam bylo, pro mě osobně však nic zásadního nebo nového. Naopak si myslím, že tam byly vyloženě i nesmysly a v mnohém s autorem zásadně nesouhlasím. Řekla bych, že autor tam i plete náboženské směry dohromady. Mě to neoslovilo. Možná, že v době vydání šlo o něco objevného.

6 05.03.2023

Jsem nadšená. Shodou okolností a náhod přečteno pár dní po knize Svatá Anežka Česká - Život a legenda a musím říct, že se to pro mě v něčem hezky doplňuje - i když jde v případě Bílé Vody o román. Napadlo mě, že se nebude tematicky, ale ani počtem stran, jednat o většinově přitažlivé dílo.
Poznámka pro mě - přečetla jsem za 4 dny, což je můj životní rekord, vzhledem k tomu, že neznám pomalejšího čtenáře než sama sebe ... evidentně mě to bavilo a téma dlouhodobě zajímá :-)

11 11.10.2022

Vážně jsem věřila, že je kniha podle skutečnosti. A tak mě zajímalo, jak paní vypadá a čím žije, pokud je ještě na světě. Podle fotky nevypadala jako někdo, kdo září zdravím a nakonec jsem přišla k informaci, že je to fikce. Škoda. Poslední kapitoly se mně tak už nechtěly číst, ale dočetla jsem do konce. Pár zajímavých myšlenek jsem našla, otázkou je, kde k nim autorka přišla.

3 14.03.2022

Tuto knihu jsem chtěla přečíst již před rokem, ale dostala jsem se k ní až tento měsíc. Moc jsem se na nic těšila, a proto mě zprvu zklamalo, že mě moc nebavila. Časem mě však její děj natolik pohltil, že jsem jí dočetla snad jedním dechem. Je psaná moc hezky, dokázala jsem si vše živě představit. Nejvíce se mně líbilo vylíčení tamější oblasti, zvyků, bohování, ale také Dořina cesta pátraní v archivech. Smutné bylo zacházení se Surmenou, způsobené tehdejším režimem. Poněkud mě překvapil vztah mezi Dorou a Janigenou. A ten Dořin konec. Epilog je také zajímavý.

1 13.09.2014