reader.007 komentáře u knih

Nebude má nejoblíbenější, to rozhodně ne. Na to má Bullerbyn prostě idyličtější atmosféru, nicméně je to rozhodně kvalitní kandidát na stříbro v žebříčku Top Lindgren.

I když příběh vyšel poprvé v 50. letech, jeho děj bych tipovala krátce po první světové válce, nebo možná i chvíli před ní. Když nepočítám to, že děti zde musí pracovat a při projevech nekázně se občas obávat i výprasku, asi se toho v atmosféře dětských domovů až tak moc nezměnilo. Pokud ovšem nepovažujeme oblečení, mobily nebo dovolené u moře za dostatečnou náhradu pro děti, které se musí smířit s představou, že je (zřejmě) nikdo nechce.
Příběh je dojemný i dobrodružný a to je kombinace, kterou jen tak někdo nedovede vyvážit jak se patří, tomu tedy věřte.

PS: Mimochodem DĚKUJU!! Astrid za ten tip s VAŘENÝMA kopřivama. Slepice snášej jak divý!

1 23.04.2024

Neuvěřitelné je na téhle knize hlavně to, že už kroutí 7. křížek. Možná že mne mate i filmové zpracování s Táňou Medveckou, ale z knihy bych (na rozdíl třeba od takové Robinsonky) nikdy nehádala že se odehrává v 50. letech. Čtivá, nadčasová, dojemná a velice lidská v dobrém i špatném slova smyslu. I když ani mně Víťa nějak obzvlášť přesympatická nebyla. Na to jak ji většina lidí na první pohled milovala a soucítila s ní, se občas chovala jako trucující malé dítě.

2 16.04.2024

Tahle kniha je... ujetá - to je to správné slovo. Je vidět, že Davidovi ta Akta X (možná v kombinaci se stagnací jeho herecké kariéry) poněkud vlezla na mozek. Což ale neznamená, že by neměl špetku pravdy. Nicméně, jelikož jsou na stole jako alternativa hlavně fazole a v poslední době nepříjemně často inzerovaní cvrčci, budu se i nadále držet svých zvyků. Promiň Šalome.

2 04.03.2024

Štval - to je přesně to slovo. Sice mám ráda různé skopičiny, popisované v sérii o Mikulášovi, Jirkovi (Williamovi), možná i Tomu Sawyerovi, ale Emil mě iritoval přesně tím způsobem, jakým mně prostě lezou na nervy všichni ti rozjívenci, které paní Lindgrenová přivedla na svět.
Některé její knihy jsou úžasné, jiné fajn, jenže pak jsou takové, kterým vévodí Pipi, Karkulín, Emil a pár dalších a ty já prostě nemůžu vystát. Ačkoliv Emil je z těch hrozných asi ještě nejmenší zlo. Možná proto, že u něj se to jako u malého kluka dá pochopit.

2 16.02.2024

Úchvatné je slovo, které bych v popisu této knihy určitě nepoužila, nicméně i tak mne trochu za srdce vzala. Jenže to je spíš tím, že si dovedu představit a připomenout dětské osudy podobné a i mnohem smutnější než jsou ty polopohádkové příběhy zde. A právě proto si myslím, že děti tahle knížka moc bavit nebude - nedokáží totiž docenit její hloubku a na pohádky pro děti je to poněkud "vlažné".

1 16.02.2024

Včera zasvítilo slunko a tak jsem sedla na kolo a dala si odpolední "tour de knihbudka", jak činím pokaždé, když chci spojit příjemné s užitečným. A vrátila jsem se (mimo jiné) s tímhle, protože jedno z dítek momentálně ujíždí na zvířátkách, pročež jsem si řekla, že by se jí to mohlo líbit. Líbilo. Velmi. Dokonce to pasovala na "nejoblíbenější knihu", jelikož ji zhltla asi během dvou hodin a to mi zavrtalo hlavou natolik, že jsem v noci následovala jejího příkladu.

Můj osobní verdikt je tedy o dost střízlivější, zlatá Lassie, Pirát, Kazan a mnozí jiní; tady mě nesmírně iritovalo především to americké svatouškovství. I když mám k pravdě pozitivní vztah, jsou chvíle, kdy je můj přístup... ehm... benevolentnější.

1 11.02.2024

Ještě jednu věc bych k téhle knize chtěla poznamenat: zvažovala jsem, že bych ji načetla, jenže jsou pasáže které nahlas prostě nedám, třeba tahle:

EPILOG
Závidím klukům, kterým se tátové vrátili z války. Strašně jim závidím. Vlastně to není závist. Je to něco jiného. Pocit, který nedovedu vysvětlit. Je v něm bolest nad ztrátou, hořkost nesplněné naděje i obyčejná závist.
Závidím vám, kluci. Závidím, že se vaši tátové vrátili. Závidím i raduji se za vás a s vámi. Jinak to ani nemůže být.
A přece na tatínka čekám. Přes to všechno. Přesto, že padl. Přesto, že to vím.
Čekám. Je mi šestadvacet let. Mám syna. Ale stále čekám na tatínka.
Čekám a čekám.
Čas od času se mi zdá, že přijde. Zaťuká. Vstoupí ve vojenském plášti a botách. Ohromný a mladý. Takový jako na fotografii. Řekne: „Dobrý den. Tak jsem se vrátil. Čekali jste na mě?“
Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Myslím, že ano. Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Pochopí. Neodsoudí ani mě, ani maminku, nikoho.
Čekám na něj. Pro mě bude vždycky takový jako na té fotografii. Mladý a usmívající se. Pro mě nikdy nezestárne.
Pro mě válka dosud neskončila, protože můj otec se nevrátil a já na něj čekám. Je pro mě hrozné pomyšlení, že můj syn na mě také bude čekat. A nedočká se.
To není bázeň ze smrti. Je to i obava o budoucnost mého dítěte, obava o všechny syny, kteří budou čekat na své otce.
Znova čekám, čekám a čekám.

2 28.01.2024

Přestože mne tahle kniha motivovala vypsat si pár skutečně moudrých vět, je ve svém výsledku nesmírně plytká, povrchní a především velmi naivní. Jestli si totiž někdo myslí, že protektorát byla nějaká selanka, kde ti správně smýšlející čeští vlastenci mohli až do osmého května 1945 poklidně držet pospolu, chodit si do školy, po ulicích a Němcům a jejich pohůnkům se beze strachu leda smát do ksichtu, jak na ně jednou dojde, tak se velice plete.
Dobytek jsme pro ně byli, nic jiného! Dobytek který je zatím v ohradě, ale nože už se brousí...
Je s podivem, že knihu v takovém stylu sepsala paní Bořkovcová, která jako Židovka měla úplně jiné zkušenosti. To že jde o knihu pro děti je výmluva více než směšná.
Navíc jsem měla z knihy neodbytný pocit, že text psal někdo, kdo s první republikou nikdy neměl co dělat. Asi nejvíc mne iritovaly „židle“ ve třídě. Viděl někdo z vás prvorepublikový film ze školního prostředí? No tak!

Ale ať nekončím jen hudráním, jeden citát:
"Myšlení není moderní vynález, víš, jenže dodnes není v obecném užívání. Jen jsme si nějakou dobu namlouvali, že už se vžilo."

1 05.01.2024

Jednoznačně skvělá kniha v mnoha ohledech.
Připomínání, co znamenala a kam vedla Mnichovská smlouva naši republiku, není nikdy dost a člověk skoro s láskou vzpomene reklamu s bábinkou, která na ni s takovým gustem plivla (výstava originálu Mnichovské dohody v letech 2008 - 2009). Sama bych neodolala.
Ale ke knize: dějištěm dramatických událostí je malá víska v Čechách, která naplno pocítí tvrdou a nesmiřitelnou moc, jakou nás Němci oblažili v roce 1938 a která definitivně nerozdrtila český národ jen proto, že Hitler byl ve svých cílech příliš nedočkavý a tak "položil svá vejce do příliš mnoha košíků", na což mu ale nakonec navzdory podpoře československého vojenského průmyslu nestačily síly.
Postupné utlačování ve formě likvidace české školy, svévolné zavírání lidí pro sebenepatrnější podezření i nasazení zrádce tam, kde je společnost nejzranitelnější - tedy mezi děti, to vše dohromady i každý krok zvlášť je tím mrazivější, že v nich momentálně spatřuji paralely i v současných událostech.

Mimochodem, právě ten záškodník v roli oblíbeného učitele a vychovatele ve mně dokonale přehodnotil doteď naprosto nevinně vyhlížející postavu Rikitana z Hochů od Bobří řeky.

Já vím že volit mezi mnoha skvělými leporely paní Štíplové je velký oříšek, ale tenhle příběh by se každopádně umístil mezi TOP 5.

Za devíti horami,
za hromadou dříví,
ve světničce s mucholapkou
bydlel jeden děda s babkou,
oba tuze chtiví.

Měli pěknou chalupu,
k tomu záhon zelí,
na dvorečku koně hnědku -
rozumu však jenom špetku,
co viděli chtěli.

3 11.12.2023

Od té doby co jsem ji přečetla mne tahle kniha zabolí u srdce, kdykoliv na ni vzpomenu a moc bych si přála říct k ní, že je to věc dávné minulosti. Jenže jak to teď s námi vypadá, tak se to na naše děti dnes valí zas.
Proto bych doporučila každému kdo na ni náhodou narazí, ať rozhodně čte! Aby věděl, co nás to do budoucna ZASE bude stát...

A pamatujte: i povolávací rozkaz se dá odmítnout! Pro vaše děti je důležitější živý táta a máma víc, než plná krabice vyznamenání, i když to možná dnes ještě neví.

8 18.09.2023

Že bych to někdy vzala znova do ruky, to teda nevezmu, protože mi nekritické až slizké adorování pánů zámku Rackreant nepřipadalo nijak přitažlivé, ale kdo chce po zhltnutí celé Austenové vidět i odvrácenejší tvář panstva 18. století, klidně si dejte nášup u Edgeworthové. Jen Darcyho nečekejte...

6 02.04.2023

Kniha byla společností Netflix zfilmována a šla do kin v prosinci 2022.

3. února následujícího roku došlo v místě, kde se film natáčel, ke skutečné havárii a vykolejení vlaku vezoucího vinylchlorid a devět dalších nebezpečných chemikálií - tedy ke scénáři, jaký popisuje kniha.
Poškozené kontejnery začaly následně hořet a uvolnily do ovzduší, půdy i vod mnoho jedovatých látek. Následně evakuovaní obyvatelé poblíž ležícího, asi pětitisícového města, East Palestine se sice za několik dní směli vrátit do svých domovů, ale následky havárie budou pravděpodobně nedozírné. Podle některých jde o největší ekologickou katastrofu na území USA za posledních sto let.
Prozatím nejsou hlášeny lidské oběti, nicméně řada lidí si stěžuje na zdravotní potíže, které s havárií mohou souviset.

Od chvíle kdy jsem si jeho první vydání pořídila, jsem ho považovala za vynikající odrazový můstek pro svůj účel - hromadění knih "chci si přečíst" a musím říct, že jsem s jeho pomocí odvedla pořádný kus práce v době, kdy (a teď bacha, následuje cesta do pravěku) neexistovala žádná DK, internetový obsah byl v plenkách, knihbudky neexistovaly, internetové obchody veškeré žádné, staré knihy leda v kamenných antikvariátech a většina knihovnic byla stejně ochotná jako dnes...
Ztížené podmínky je tedy pořádný eufemismus a není divu, že jsem tento slovník považovala za dar z nebes.

Co mne dodatečně mrzí je zjištění, že už pro jeho první vydání autoři neodvedli zdaleka bezchybnou práci, protože jsem nyní třeba zjistila, že u některých (mnoha) autorů schází data o úmrtí. Jistě, každá encyklopedie stárne, jenže to o čem mluvím jsou chybějící údaje dokonce i z roku 1981(!), přičemž kniha vyšla v roce 1996.

4 08.02.2023

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových sbírek provázená kouzelnými ilustracemi Vladimíra Brehovzského. Pohádky jsou nejen zábavné, ale většinou i moudré.

Jen je škoda, že většina novějších vydání (ověřeno u ročníků 1979 a 1988) postrádá pod názvy pohádek označení, zda jde o příběh lotyšský, litevský nebo estonský. Ale už jsem to (alespoň tady) napravila ;-)

10 05.02.2023

(SPOILER) Chodíme chodímééé hore po dědiiněééé, nejednej maměncé cééru obudímééé… Tak tohle si hrdina určitě nezpíval. Ten si naopak dával setsakramenský pozor, aby neobluzoval žádnou cérečku, jejíž matinka by mu mohla obratem nasadit chomout.
A tak spokojeně poletuje jako motýlek od jedné vdané květinky k druhé a diskrétně se raduje, jak mu to rozdávání parohů hezky vychází, jenže padne kosa na kámen. Jedna z květinek náhle ovdoví a další se rozhodne, že i když dosud spokojeně nymfomanila po různých záhonech, najednou už se jí dlouhé vdovství zajídá a tudíž by byl tento motýlek vhodným kandidátem pod její špendlík. A že je to květinka s dlouhými prsty, je rázem motýlek pěkně v čudu.
Naštěstí pro něj mu rozhodování zjednoduší jiná květinka, která je v podobném, ne-li horším maléru a ukují spolu plán, jak svým nápadníkům a nápadnicím vytřít zrak. Než ale skutečně spočinou na vavřínech happyendu zjistí, že jejich protivníci jsou mimořádně schopná a mstivá havěť a mimo to je čeká dobrodružné intermezzo v exotickém Orientu.

1 29.01.2023

(SPOILER) Důrazné varování: ať už svého milovaného zbožňujete sebevíc, raději nepadejte naznak pokud nemáte v záloze připravené šikovné konto pro budoucí výchovu případného dorostu. Mohlo by se totiž snadno stát, že následně padnete do pracek hulvátovi, který si z vás ochotně udělá lacinou pracovní sílu (nebo i něco horšího) a to že váš bývalý milovaný dodatečně vstane z mrtvých je předpoklad poněkud nejistý.

1 27.01.2023

Nevím jaký oslavný ódy na válku se pěly před vydáním tohohle svazku, když údajně kdysi vzbudil takový nadšený ohlas - prý to bylo dílko svým antimilitaristickým postojem revoluční - nicméně musím uznat, že to BYLO čtení poměrně působivé, i když na první pohled trochu roztřesené a zbrklé.
Jenže svým způsobem právě tenhle styl zběsilého pobíhání člověka dokázal přenést na zmatené bojiště, kde nevíte odkud přiletí kulka, furt se někam pochoduje, občas někoho obvazuje nebo se už jen zatlačej oči a hned zase je čas na pochod... chci říct na útok... tedy útěk... no to je vlastně skoro to samý... Hlavně fit fit... ať si ti tupí pěšáci neuvědomí "Co já tu vlastně dělám, vždyť je to celý nesmysl". A kdo by nám pak padal do toho tak krásně vymyšlenýho mlejnku na maso, žeano? Hlavně Za svobodu! Za krále! Za vlast! Za prachy! Teda za prachy ne, to nezní vznešeně...
Jo a taky ne že se někdo budete cukat nějakým trapným pacifismem, to bychom vás museli potrestat veřejným opovržením, bílejma brkama a kdo bude pořád dělat zagorku, tak možná i kulkou.

4 26.01.2023

Poměrně jednoduchý příběh lásky z prostředí českého maloměsta zhruba z počátku 20. století, kde významnou roli hraje tehdy ještě dost nebezpečná až fatální choroba. Děj by se dal shrnou jednoduše do věty "Pro jedno kvítí slunce nesvítí aneb konec dobrý, všechno dobré."

Archaický jazyk mi nevadil a navíc si eviduji další synonymum pro syfilis - "tajná nemoc".

1 26.01.2023

(SPOILER) Tak to chcete (jak říkává moje dcera).... Svého milovaného a vyvoleného dotlačíte k oltáři a jen co vás poslední gratulant radostně oslizne za to, že si na vaše konto může dát pořádně do nosu u svatební tabule, zjistíte, že se váš zákonný manžel zatím někam vytratil a Vám nechal jen malý lístek na ledničce. Novopečená manželka tedy statečně snáší uštěpačné pohledy a poznámky a po roce... ejhle kdo nám to přistál na prahu... a jak je pěkně opálenej, holomek...

1 26.01.2023