Ramondia1 komentáře u knih
Knihu jsem zakoupila včera a přečetla během jednoho odpoledne a večera. Nešlo se od příběhu odtrhnout. Smutné, depresívní, beznadějné, ale dobře a čtivě napsáno. Masakr dětské duše, vlastně několika dětských duší. Příběh je o to smutnější, že se vlastně odehrál téměř v současnosti a takových příběhů je kolem nás nemálo. Doporučuji přečíst, už jen proto, aby se lidé více dívali kolem sebe a všímali si, pokud se jim nezdá cokoli být v pořádku.
První třetina byla nudná a o ničem, žádný spád, myslela jsem, že knihu odložím, nemohla jsem se ponořit do nijakého a rozvláčného děje. Pak příběh překvapivě nabral spád a napětí. Ano, lidé dokáží být neuvěřitelně naivní a znovu a znovu dokážou podlehnout zvrhlému kouzlu osobnosti psychopatů, až k sebezničení. Že psychopatický jedinec na konci příběhu místo pádu na hubu zažívá triumf, ano, to je realita. Nicméně, žádným literárním skvostem tato kniha není.
Mrazivá svědectví několika různých lidí, co měli narozdíl od mnoha jiných odvahu a hlavně štěstí, že se jim podařilo z pekla jménem KLDR utéct a začít žít v rámci možností svobodně, ovšem za cenu bolestivých osobních ztrát. Doporučuji přečíst všem.
Přečetla jsem jedním dechem, o některých případech jsem věděla, přesto jsem neznala všechny okolnosti. Díky této knize jsem se dověděla více o pohnutkách, které pachatele vedly k těmto hrůzným činům, z nichž běhá mráz po zádech. O některých, zvláště o těch, co se staly před mým narozením, jsem nevěděla vůbec, o to víc šokující to pro mě bylo. Kniha moc zajímavá, ale nedoporučuji slabším povahám.
Kniha byla zajímavá, hlavně co se týká popisu japonských tradic, které nám nejsou až tak známé. Také mě bavily pasáže, kde je vylíčeno, co všechno je potřeba k tomu, aby vznikla vynikající fotografie. Ta love story mi tam chvílemi lezla na nervy, ale za mě dobrá kniha.
Příběh je sice fikce, ale zároveň tak uvěřitelný, až z toho běhá mráz po zádech. Ano, i takhle jsme mohli tehdy dopadnout. Přečetla jsem za dva večery, konec mi otevřený nepřipadá.
Půjčila jsem si ji, protože jsem dostala k Vánocům volné pokračování "Arabská krev", tudíž ještě potřebuji přečíst "Arabskou dceru". Mám načteno dost knih s touto tématikou a tady jsem trochu na rozpacích. Ano, příběh měl spád. Ale, za mě překombinované a ne úplně uvěřitelné. Každopádně i ostatní knihy si přečtu.
Kniha totožná se oblíbeným seriálem, v podstatě v to, co jsme viděli na obrazovkách je převyprávěné, žádné hlubší zamyšlení nad jednotlivými postavami. Ale celkem fajn.
Kniha v podstatě totožná se seriálem o základní vojenské službě v osmdesátých letech. Příběh je poplatný době, ale pro mě nostalgický návrat do mládí.
Hrdince a současně autorce jsem v prvním díle fandila a držela palce a byla jsem ráda, že se jí útěk od tyrana a současně nigerijského mafiána podařil.
Ale v tomhle díle mi neskutečným způsobem ta její naivita lezla na nervy. Dnes už je jí poměrně dost let, doufám, že už se poučila a dovedla svým dětem vytvořit lepší zázemí, aby, stejně jako ona, nenaletěly na každé hezké slovo.
Opět jeden silný příběh mladé ženy, která se rozhodla změnit svůj osud, kterému čelí ženy narozené a vychovávané v muslimském světě. Je smutné, že v jedné z nejbohatších zemí světa je se ženami zacházeno hůře než s pouhými věcmi.
Rana má při vší nepřízni tak trochu štěstí, že přes postavení žen v islámské společnosti nad ní v dětství a mládí držel ochrannou ruku milující otec, díky kterému jí nechybí kuráž a sebevědomí, což jí hodně pomohlo k osudnému rozhodnutí.
Příběh je čtivý, nelze se od něj odtrhnout. Jediné, co mě rušilo, bylo vyprávění v přítomném čase o minulých věcech.
Souhlasím, že Mé nepálské lásky byly čtivější, optimističtější, ale tady autorka zase dobře popsala rozdílnost dvou kultur a pohledů na život, na vztah, na manželství, výchovu dětí a stáří, mně se kniha líbila.
Fotografie dodávají celému příběhu autorky další rozměr, takto si čtenář snadněji představí rozdíl mezi kulturou naší a tou nepálskou. Fotografie si prohlížím ráda i po přečtení příběhu.
Knihy spisovatelky Fieldingové většinou přečtu jedním dechem a mám problém se od nich odtrhnout. Tady jsem měla trochu problém ji dočíst do konce, první dvě třetiny byly zbytečně rozvláčné, měla jsem problém udržet pozornost. Poslední třetina knihy už měla spád a zajímavé bylo i rozuzlení. Ale celkově má spisovatelka knihy lepší.
Zpočátku jsem měla problém zorientovat se, kdo je kdo, protože v jedné kapitole je paralelně popisován život Anny i Alžběty, že se člověk ztrácí v ději. Ale v momentě, kdy je čtenář vtažen do děje a "rozdělí" tři hlavní hrdinky, je příběh čtivý a napínavý. Jen je v příběhu opravdu zbytečně moc postav, z nichž některé nemají na příběh žádný vliv (například dvojčata Alžběty a dva starší synové paní Králové). A některé zvraty a proměny postav a vztahů mezi nimi byly pro mě taky trochu nepochopitelné.
Ale knihu doporučuji, dobré přečíst.
Téma každopádně zajímavé a je dobré o něm vědět, ale některé momenty poněkud nevěrohodné. Že by se řadová zdravotní sestřička z České republiky po měsíci pobytu a práce v Africe tak aktivně dokázala zapojit do boje proti organizovanému zločinu? To ne, prosím.
Ale celkově se kniha četla dobře.
V době, kdy se tato smutná událost stala, jsem o ní příliš nevěděla, vše se tou dobou točilo kolem 11. září 2001. Loni jsem zhlédla reportáž p. Klímy a tento příběh mě začal zajímat. Proto jsem uvítala, že vyšla tato kniha. Upřímně řečeno, čekala jsem něco jiného, jak zde mnozí píší - cestu po stopách ztracených studentů, setkání s lidmi, co si možná pamatují, ale mlží, čekala bych i otevřený konec. Ale ty těžko uvěřitelné akční scény, záhadný dům uprostřed panenské přírody, kde se děje organizovaný zločin, to mi tam prostě nesedělo.
Ale jinak, napínavá kniha byla, měla spád, četla se dobře.
Rodina žijící v krásném, ale drsném prostředí švýcarských Alp, je terorizována zlým, primitivním a surovým otcem. Cokoliv dobrého se v této rodině pokusí vyklíčit, je okamžitě zadupáno. Proto není divu, že se rodina rozhodla pro radikální a nešťastné řešení. Ale jak dál žít?
Moc silný, až depresívní příběh.
Moc zajímavé čtení o životě v Nepálu, je dobré si občas takovou knihu přečíst, aby si člověk uvědomil, že může být rád, že žije tady, kde i ti sociálně nejslabší žijí lépe, než možná 70 procent lidí na naší planetě.
A autorka? Někdy je trochu naivní, ale právě o to víc zapálená, člověk, když chce něco dokázat, tak musí počítat i se ztrátami a zklamáními. Těším se další knihy, určitě si objednám i na thao.cz
Moc smutný příběh. Přestože Sára na dobu svého dětství, před tím, než se TO stalo, vzpomíná v dobrém a s láskou, je jasné, že tam bylo od počátku něco hodně špatně. Slabošská matka a nepříliš inteligentní bratři, manipulovaní dominantním otcem. Hlavně, aby byl zachován společenský statut rodiny. Hnus.
Kniha nekončí happyendem, není divu, to ani nelze. Celkově se mi kniha líbila už jen proto, že jsem vyrostla v Plzni, mám ráda Šumavu, znám popisovaná místa a taky ráda sbírám houby.