Radous Radous komentáře u knih

☰ menu

Pan Kaplan má stále třídu rád Pan Kaplan má stále třídu rád Leo Rosten

Těžko říct, co se mi líbilo víc, jestli tento nový překlad či původní ze třicátých let. Některé kapitoly byly takto lepší, některé méně.. ale nedá se to lehce porovnat - snad si to jen simultánně číst. Nicméně na mnoha místech jsem se skutečně vydatně zasmál, určité pasáže jsou zase méně vtipné. Přijde mi, že největší porci zábavy produkej (spíš než pan Kaplan) samotné jednotlivé osazenstvo třídy, taková ta chemie mezi nimi. Je to možná tím, že se jednotlivá slova, popisující chování posluchačů, opakují a geniálně k nim přirostou.
Opět musím říct, že to muselo být extrémně náročné na překlad a vůbec, na znalosti češtiny. Druhý díl, dvojnásobný respekt!

13.01.2020 4 z 5


Pan Kaplan má třídu rád Pan Kaplan má třídu rád Leonard Q. Ross (p)

Dost překvapivé je, že se jedná o náročné čtení i po překladu a transformaci do „českého“ prostředí. Vliv na to samozřejmě má i styl češtiny, který byl užit. Zajímavé. Upřímně – moc rád bych se podíval na originál, jak moc bych si s tím poradil. Přeci jen víme, že kouzlo vtipu leží vždy v původním jazyce. Ale tohle by byl jistě úplně jinej level.

27.12.2019 4 z 5


Cena slávy Cena slávy William H. Keith Jr.

Závěr trilogie je pro mě asi její nejlepší částí, o maličký kousek výš než druhý díl. Je to zároveň poslední kniha, která u nás byla v rámci univerza BT vydána. Od té doby nic. Tak nějak z vlastní iniciativy jsem si další literaturu dohledal na internetu a z hecu jsem se pustil i do překladu. Jednu knihu jsem zmáknul (nicméně tomu zatraceně moc chybí korekce), na další pracuju (tam jsem se poučil a pracuju s tím o poznání citlivěji). Případná pomoc vítána.

16.12.2019 5 z 5


Žoldnéřova hvězda Žoldnéřova hvězda William H. Keith Jr.

Z jedničky se nedá než plynule navázat dvojkou! Myslím, že je o kousek lepší než úvodní román. Ačkoliv ani tady nelze přehlédnout určité (z mého pohledu) nedomyšlené věci, příběh je to prostě dobrý. A o tom to je.

12.12.2019 5 z 5


Roklina hromu Roklina hromu William H. Keith Jr.

Rychlá, svižná, velmi čtivá záležitost. Zmáknul jsem to za tři dny, po pár hodinách denně. A ne na prvyraz - poprvé jsem ji přelouskal asi tak před dvaceti lety. Je to žánrově z oblasti, kterou osobně nazývám „reálná sci-fi“, a na tu já si potrpím.
Kniha je dílem ze světa battletechu (BT), který jsem si tehdy okamžitě oblíbil. Kdo BT zná, ví, že se točí kolem tzv. OBRů (Obrněný Bitevní Robot) a lidí, jež je pilotují. Primárně jde v tomto konkrétním románu spíše o člověka a ve zbylých dvou knihách (ano, jedná se o trilogii) také. A je to skutečně paráda.
Knih z onoho universa jsou doslova desítky, nicméně z 90% v AJ. Oficiálně byla do češtiny přeložena jen výše uvedená trilogie Legie Šedé Smrti. I tak se to ale dá v té angličtině číst, to z vlastní zkušenosti mohu říct. Až na technikálie to není těžká literatura. Dokonce jsem jednu knihu přeložil (bohužel jsem nestihl korekci, tak se mi to stále válí rozpracované v "hranaté" češtině), na druhé pracuji.
Pokud byste někdo měl zájem, dejte vědět. Můžeme spolu v tomhle směru něco vymyslet.

03.12.2019 5 z 5


Čestný dluh Čestný dluh Tom Clancy

Další Ryanovka odškrtnuta. Naschvál jsem si na to dal dostatek času, abych se připravil na další koňskou dávku patriotismu. Už to tak člověk nějak očekává. Začátek vypadal velice slibně, těšil jsem se na vnitropolitický děj, což by byla změna. Ale ouha. Celé se to nakonec mělo úplně jinak. USA standardně v roli světového policajta, tentokrát tedy dost zeširoka. Přiznám se, že to na mě bylo až příliš. Ne snad ani z celkovým průběh, ale už i v předchozích dílech mi prostě přijde, že to Clancy s tou morálností (černobílostí) svých hrdinů zkrátka přehání. Já jim to prostě nevěřím. Navíc jsem si nově vytvořil další averzi – k náně Ryanové, prototypu nejlepší mananželky, geniální lékařky a vůbec, miss world ve všem možném teď přibyl mladý agent, spasený bývalý člen gangu, nyní narychlo ovládnuvší ruštinu a (sic!) pokoušející se o japonštinu. Samozřejmě úspěšně studující nějakou z místních univerzit, mezinárodní vztahy. Byses pos*al. Než jsem to celé přelouskal, dalo mi to dost času. Vzhledem k výše uvedenému se to těžko tráví. No, možná to lehce zachránil závěr (to je zase jedna z věcí, která se nemůže Clancymu upřít – moc autorů by asi tohle neudělalo, on to v rámci téhle knižní linie udělal již podruhé. )Už se po několikáté opakuji, je to zkrátka čtení pro Američany, co každý den salutují vlajce před svým domkem. Těžko můžu být objektivní. A to jsem to kdysi žral! Ale co, úkol zněl jasně a já se stejně vrhnu do další pokračovačky. Až nečerpám síly. Jinak respekt Clancymu, že něco tak propleteno mohl dát dohromady. 6/10

03.12.2019 3 z 5


Hlava XXII Hlava XXII Joseph Heller

V rámci plnění předsevzetí přečíst alespoň nějaké tituly z tehdejší povinné četby, přišlo mi zajímavé zkusit Hellera. Musím říct, že jsem nepředpokládal, že mi tato záležitost bude trvat tak dlouho. Relativně krátké kapitoly, velice (až absurdně) vtipné… a přesto to bylo svým zvláštním způsobem nelehké na vstřebání. Jak jsem se dočetl, jednalo se o autorovu prvotinu. Tak to tedy bylo na první dobrou!

30.10.2019 5 z 5


Metro 2034 Metro 2034 Dmitry Glukhovsky

Oproti prvnímu dílu se celý děj odehrává na mnohem menší ploše a pár (docela podivuhodných) postav plní takříkajíc pouze hlavní quest.
Autor lehce poodkryje roušky celosvětové tragédie a zároveň si hodí vějičku do třetího pokračování (to tak odhaduji, nicméně co vím, tak aktuálnímu dílu herního zpracování to odpovídá). Sem tam mi přišlo, že jednotlivé odstavce nenavazují, nebo tak nějak podivně.
Takže jo, šlo to, nic zásadně negativního bych tomu nepřisuzoval. 6/10

27.08.2019 3 z 5


Nejhorší obavy Nejhorší obavy Tom Clancy

Velmi se mi líbilo naroubování skutečné historické události (Golanské výšiny, pokud si dobře pamatuji) na fiktivní vývoj. Dále skvělá Clancyho myšlenka na vyřešení náboženských střetů tří hlavních světových frakcí. Docela by mě zajímalo, zda by to tak mohlo i v reálu fungovat. Ústřední motiv – atomová bomba – byl taktéž skvělý, se vším všudy (výroba, nakonec i užití!). To se v mnoha knihách nevidí. Všechna čest. Musím ale podotknout, že kniha byla nakonec až neúměrně nafouklá, dost mi trvalo, než se mi jí podařilo prokousat.
Na překážku mi však (občas) přišlo opět až příliš tlačení na pilu v rámci rovnítka USA = světový policajt, nejlepší z nejlepších apod. (samotné autorem semtam zmíněné vzhlíšení ruských armádních činitelů k západu, no nevím). Ale jasné, člověk musí mít stále na mysli, kdo román napsal a co je to za styl. Prostě to vidím soudobýma očima. S exaltovaným patriotismem a maximální morálností (činitelů USA) prostě čtenář musí v rámci žánru počítat (ale jak vidno, moc mi to nejde :)
Ze všeho nejhorší mi ale přišla účast mé nejneoblíbenější Clancyho postavy – božské ženušky p. Ryana. To se mi otvírá nůž v kapse. Humus.
Jinak dobré 6/10

26.08.2019 3 z 5


Metro 2033 Metro 2033 Dmitry Glukhovsky

Ke knize jsem se dostal na doporučení své známé a jsem tomu popravdě rád, falloutovské záležitosti mi vždy přišly zajímavé. První co mě na padá je, že tento román je určitou paralelou na knihu Silo od Hugha Howeyho, navíc se stejně tak jedná o trilogii. Jsem na další díly Metra zvědavý, jelikož úvodní kniha se mi líbila Nicméně, tak tomu bylo i tehdy se Silem – avšak s každým dalším dílem to pak šlo (poměrně) z kopce.
No ale zpět k Metru. Bylo to promyšlené, okolnosti světové tragédie byly uvolňovány pozvolna, tím to vše nabíralo na napínavosti. Putování hlavního hrdiny skutečně svým způsobem připomínalo staré dobré erpégéčko – interakce s novými postavami, získávání questů, vybavení, objevování nových lokací, dotváření příběhu.. no sranda. To se fakt povedlo. A co víc, mnohé protagonistovy úvahy byly dost hluboké, vyvíjející se spolu s tím, jak poznával okolní po(d)zemní svět.
Avšak několik věcí mi přišlo docela zvláštních – například pro našince těžko představitelné vzdálenosti mezi jednotlivými stanicemi, nepočítám ani komplikované schéma metra – naposledy jsem mapku využíval snad u Pána Prstenů. Dále bych řekl, že dopad jaderné války na okolní prostředí (vliv radiace) byl autorem dost přeceňen. Jistě, mutace a všelijaké bizarnosti, ty by zcela jistě vzešly, ale podle mého laického názoru s rozhodně větším zpožděním (tedy – alespoň v podobě, v jaké jsou v románu znázorněny) než v pouhých třiceti letech po „incidentu“. Ale třeba to byl záměr. Celkově první díl průběžně vršil nevysvětlené otázky (ačkoliv jejich počet dost zredukuje docela překvapivý závěr), ale od toho je to taky trilogie, že ano. No jsem zvědavý, jak to bude dál. 8/10

25.07.2019 5 z 5


Proti proudu času Proti proudu času Ray Bradbury (p)

Původně jsem myslel, že si pod tímto názvem půjčím knihu od zcela jiného autora, jenže v knihovně ho neměli a tak jsem to již nechal být.
Jedná se namísto románu o sbírku povídek z celého spektra Bradburyho tvorby. Popravdě, z celkového množství mi přišlo více zajímavých jen několik, nicméně neřekl bych, že by se mi zbytek nelíbil. Určitý dojem na mně zanechaly všechny. S Bradburym zatím větší zkušenosti nemám, tak to nechci nijak soudit.

18.07.2019 3 z 5


Jasné nebezpečí Jasné nebezpečí Tom Clancy

Nebylo to špatné. Promyšlené a rozvětvené, klasicky kvalitně popsané technické detaily.
Co je ke škodě - ale s čím se dá tak nějak počítat - je (oproti chronologicky předcházející Ryanovce) nárůst klišodinosti (např linie sekretářky FBI či pana SUPERClarka, ale i jinde).
Dále člověka až překvapí, kolik postav nechal autor ležet v poli. Překvapivě hodně sympatická mi byla postava jednoho ze záporáků (Cortez). No, obecně je rozdělení postav v Clancyho románech dost černobílé. 6,5/10

08.07.2019 3 z 5


Kardinál z Kremlu Kardinál z Kremlu Tom Clancy

Kniha byla násobně lepší než předchozí Ryanovka (VHP). O tunu méně klišé, o dost více napínavosti. Takhle nějak bych si to představoval. Četla se tedy velmi dobře. 8/10

20.06.2019 4 z 5


Řbitov zviřátek Řbitov zviřátek Stephen King

K nápadu přečíst si tento román mě přivedla upoutávka (respektive zmínka) na jeho filmovou adaptaci. Už kdysi jsem uvažoval, že si od Kinga něco přečtu, ale nikdy jsem se k tomu nakonec nedostal. Tak jsem si to musel splnit. Popravdě to bylo moje první setkání se psaným hororem. A rozhodně ne marné – King své pověsti skutečně dostál.
Co se mi líbilo nejvíce bylo, jakým způsobem je kniha stavěna – krátké kapitoly, které umožňují v klidu kousek přečíst a pokračovat podle chuti dál, aniž by se člověk ztrácel v sáhodlouhých částech. Všeho všudy mi to dalo zabrat několik dní (první polovina), druhou půlku jsem zvládnul za dva večery. Popravdě ani jsem nečekal, že mě z toho nějak zamrazí – přeci jen mám dosud zkušenosti v rámci této tématiky pouze s filmy a až na pár výjimek jsem se nikdy pořádně nezapotil. No a knize se to povedlo. Jinak, myslel jsem, že zápletku i konec odhadnu, ale docela jsem se (ke svému potěšení) mýlil. Takže u mě dobrý!

03.05.2019 4 z 5


Cesta k Eldorádu Cesta k Eldorádu Eduard Kondratov

Román mi do ruky přišel v podstatě řízením osudu – znáte to, jdete do krámu pro půl chleba a vrátíte se ještě s románem v podpaždí. Je fakt, že ještě na místě jsem ho lehce prolistoval, abych zjistil o co jde. No a když jsem našel rok a místo vydání, byla to jasná volba. Sovětská tvorba! A když uvážím, že tématikou je výprava španělských dobyvatelů (imperialistů, doslova) za bájným Eldoradem, už jsem se moc těšíl, co za agitku z toho vyleze.
A jak jsem byl pak překvapen! Co jsem si dal tak nějak dohromady, je to (až na určité detaily) docela věrohodná záležitost. Navíc není z toho cítit vůbec politické klima doby (rozuměj: doba vydání knihy), a to, co by se tak snad dalo vnímat jako vtíravé poukazování na třídní boj, to bych řekl, že prostě do věku, v němž se děj odehrává (první polovina šestnáctého století) a do konkrétní situace zkrátka patří (evropské pohrdání americkými domorodci, třídní rozvrstvení, vliv náboženství). Také mne moc překvapil otevřený popis surovostí, kterých se dobyvatelé na místních (skutečně) dopouštěli. Zajímavý byl přerod ve vnímání těchto všech okolností hlavním hrdinou.
Já se docela divím, že tato kniha vlastně vyšla – nicméně, tehdy v pětašedesátém u nás vrcholili demokratizační tendence, což by to mohlo vysvětlovat. Kolem a kolem, jsem rád, že jsem si tuto útlou knížku mohl přečíst. Asi ji zase pošlu dál po proudu.

24.04.2019 5 z 5


Vysoká hra patriotů Vysoká hra patriotů Tom Clancy

Druhá kniha v dějovém pořadí Jacka Ryana. Oproti prvnímu dílu (Hon na ponorku) je tato kniha delší, ale co se týče příběhu, zde už tolik silná není. Čte se dobře, to ano, je to promyšlené, jasná věc - ale s postupujícím vývojem se tam začnou množit hrozná klišé, až je to skoro směšné (mimochodem, cenu za nejnesympatičtější postavu by u mně získala Ryanova ve všech směrech perfektní bezúhonná manželka). A vůbec, všichni tam jsou takový charakteři, to se nevidí .. a všichni ostatní jsou teroristi :) Upřímně nevím, jestli v originále se tam toto slovo tolikrát skloňuje, nebo to jde na vrub překladatele (celkově překlad určitých slovních spojení si taky vyslouží zasmání - na druhou stranu, pokud se mám opakovat - jestli je to tak i v originále, tak si translativec nevybere). Kolem a kolem, beru to. Je to prostě akčňák s dobrým veskrze americkým koncem (jen tak bokem, doporučuji tematicky vztažený film Tichý nepřítel). 6/10

13.04.2019 3 z 5


Sinuhet Sinuhet Vojtech Zamarovský

Na titul jsem narazil v domácí knihovně vlastně docela náhodou. Když jsem zjistil, o co se jedná, hned mě to zaujalo. Popravdě mě hned ze začátku docela vykolejilo vyvrácení (lépe řečeno – uvedení na pravou míru) některých skutečností Waltariho románu (který jsem sice nečetl, ale měl jsem to v budoucnu v plánu). No tak nějak už se mi ta fikce bude číst jinak, že jo. No ale zpátky k Zamarovského vydání – je to moc pěkné, včetně ilustrací. Je to vlastně faktografická literatura. Přes čtyři tisíce let stará. Neuvěřitelná věc. Čte se jedním dechem.

06.03.2019 5 z 5


Hon na ponorku Hon na ponorku Tom Clancy

Knihu jsem četl již nejspíš potřetí, nicméně v rozpětí takových patnácti let.
Při porovnání s filmovou verzí (což je skutečně velice, velice povedená adaptace) tam samozřejmě jsou nějaké rozdíly, ale to vždycky. Když nad tím člověk uvažuje s odstupem, ani to není tak america-the-best (jako tomu je se vzestupnou tendencí u většiny následujících dílů). Nicméně s tím se musí vzhledem k původu (a zejména prvotní profesi) autora tak nějak počítat.

05.03.2019


Bez výčitek Bez výčitek Tom Clancy

Po tisíci letech jsem se rozhodnul pro menší (větší) návrat k jedné z oblastí svých literárních kořenů, k nimž Tom Clancy patří. Kdysi jsem četl jeho romány podle chronologického vydání, což jsem chtěl zopakovat, nicméně se mi to jaksi nepodařilo – román „Bez výčitek“ lze totiž zařadit zhruba někam do první třetiny (je „startovačem“ pro jednoho z několika hlavních hrdinů TC universa) jeho nefaktografické bibliografie. No, alespoň že jsem to podchytil takhle zpočátku. Ale k věci - kniha je v technickém směru velmi dobře sepsaná, je znát, že ji vytvářel člověk z vojenského prostředí. Co se týče vlastního příběhu – těžko říct, jaký k tomu zaujmout postoj. Určité linie jsou velice napínavé, i dost nečekaný zvrat v nich člověk najde, na druhou stranu jiné jsou otravné (rozuměj: jsou nasáklé klišé, až to z nich kape). A direktem do nosu vás trefí až příliš přetažená rychlost vývoje ústředních motivů hlavního hrdiny (což je nejspíš – mimo další věci – tím vlastním epicentrem klišoidnosti). No, koneckonců i samotný hrdina je podle mého názoru (s ohledem na jemu přiřazený věk) těžko uvěřitelný. 5/10

19.02.2019


Astrofyzika pre zaneprázdnených Astrofyzika pre zaneprázdnených Neil deGrasse Tyson

Další záležitost, která se mi dostala pod ruce díky Vánocům. Jednalo se o skutečné překvapení, navíc v originálním jazyce. Už díky tomu jsem si s tím docela užil (nehledě na to, že kniha byla psána pro obyčejné laiky, tak užité anglické termíny prostě nejsou zcela standardní slovní zásobou). Ale rozhodně to stálo za to. Obzvláště poslední kapitola se mi líbila. Kéž by si to vzali k srdci všichni lidé. NdGT je opravdu borec, jsem jeho velký fanoušek.

23.01.2019 5 z 5