Qasa
komentáře u knih
Stmívání
Stephenie Meyer
str. 405:
"No ... předpokládala jsem, že jde o nějakou ... událost. Ale nenapadlo mě, že to bude nějaká banální lidská záležitost ... stužkovací slavnost!" ušklíbla jsem se.
"Lidská?" zeptal se bezvýrazně. Zachytil se klíčového slova.
Sklopila jsem pohled na své šaty a pohrávala si v prstech s kouskem šifonu. Mlčky čekal.
"Dobře," vyhrkla jsem. "Takže jsem doufala, že sis to třeba rozmyslel ... že mě nakonec přece jen změníš."
Přes obličej mu přeběhl tucet emocí. Některé jsem poznala: hněv ... bolest... a pak se zdálo, že se sebral a zatvářil se pobaveně.
"Ty sis myslela, že je to událost, kdy se vyžaduje společenský oděv, ano?" žertoval a dotkl se přitom klopy svého smokingového saka.
Zamračila jsem se, abych skryla své rozpaky. "Nevím, jak tyhle věci fungují. Mně se to alespoň zdá rozumnější než stužkovací slavnost." Pořád se usmíval.
"To není legrace," řekla jsem.
"Ne, máš pravdu, není," souhlasil a jeho úsměv pohasl."Radši bych to ovšem považoval za vtip, než abych věřil, že to myslíš vážně."
"Ale já jsem vážná."
Zhluboka si povzdechl. "Já vím. A opravdu to chceš?"
Do očí se mu vrátila bolest. Kousla jsem se do rtu a přikývla.
"Tak rozhodnutá, aby tohle byl konec," zamumlal téměř pro sebe, "aby tohle byl soumrak tvého života, ačkoliv tvůj život sotva začal. Jsi odhodlaná všeho se vzdát."
"Není to konec, je to začátek," nesouhlasila jsem šeptem.
