PWM komentáře u knih

Moc hezky napsaná kniha o lidech, jejichž volbou byl útěk před problémy, o lidech o nichž si rádi přečtete, nahlédnete do jejich světa, pokusíte se porozumět jejich hodnotám a filozofii, ale přitom stále budete děkovat Bohu, že je nemáte za sousedy…

Ačkoli děj může, zejména kvůli proslulosti Hroznů hněvu, svádět k dojmu, že se odehrává za krize, z čehož vyplývá všeobecný “marast“, je děj ve skutečnosti zasazen více než desetiletí před ní do poválečného optimismu a konjunktury a stav, do kterého se hrdinové dostávají je vpravdě jejich vlastní volbou.

Vlastně je to úchvatný beatnický román, až na tu malou drobnost, že vnikl dávno před beat generation…

Vydání z roku 1960 má sice možná maličko slabší překlad, je ale obohacené o nádherné ilustrace Radima Maláta a navíc ještě i krásnou vnitřní stranu přebalu s ilustracemi Zdenka Seydla…

4 01.01.2019

Před hodnocením jednotlivých dílů této série každý raději přečtu dvakrát. Samozřejmě s ohledem na „mánii“ okolo knihy mám vždy vysoká očekávání, která jsou kvůli spisovatelské úrovni Rowlingové obvykle zklamávána. Nechci knihám proto křivdit a hodnotit zbytečně nízko a raději čtu dvakrát, abych se zbavil prvotního zklamání.

Nevím, zda si na Rowlingovou zvykám, nebo se opravdu postupně zlepšuje, nicméně tento díl je opravdu velmi podstatně lepší, než předcházející knihy. Přestože jsou postavy stále poněkud „nijaké“ a ploché a svět naprosto neuvěřitelnou slupkou na povrchu postrádající jakékoli „vnitřnosti“, je děj podstatě zajímavější a propracovanější. Opět jej sice trápí překotné vyprávění klíčových událostí, nekonzistence a nevěrohodnost některých událostí, rozhodnutí a jednání, přesto je vyprávěn podstatně lépe, čtivěji a zábavněji a již by jej nebylo možné zredukovat na několik málo stránek, jak tomu bylo u předchozích dílů.

Dost k tomu zřejmě přispívá téměř absolutní absence nejmocnějšího nejneschopnějšího kouzelníka všech dob, jehož obvyklý prostor je zde vyplněn jinými postavami a je dána šance i jiným událostem, které pomáhají rozvíjet děj celé série.

Celkově vzato: hezká kniha, která by klidně mohla úspěšně existovat i nezávisle jako samostatná pohádka.

2 21.10.2018

Přestože chápu, proč kniha vyšla a do jisté míry i oceňuji kombinaci povídek od spisovatelů a spisovatelů-amatérů, přeci jen je třeba přiznat, že podobně jako u jiných tiskovin, se povídky neotiskovaly podle úrovně jejich kvality, ale podle jiných kritérií. Dnes, když tato kritéria ztratila důležitost, zbylo v knize, vedle několika zajímavých počinů, mnoho nepovedených pokusů stát se spisovatelem.

Cením si ale všech těchto pokusů, proto jsem knihu neodhodil a poctivě dočetl až do úplného konce. A to i přes fakt, že se čtení táhlo jako kus žilovatého hovězího, který se marně snažíme rozžvýkat a dost možná, pokud bych vše měřil, byly by to asi jediná kniha, kterou trvalo déle přečíst, než napsat…

Celkově vzato: i přes několik pěkných povídek knihu asi není třeba ani otvírat…

21.10.2018

Když pominu první část, tak nemohu říci, že by mi popisy připadaly zdlouhavé (ačkoli musím přiznat, že první část šla opravdu jen obtížně zdolat, zejména když se popis některých květin i živočichů zdá spíše jako sci-fi, neboť jejich tehdejší jména v dnešním slovníku ani neexistují…)

Kniha je příjemně čtivá a napínavá. Některé pasáže jsou velice slibné, některé samozřejmě o něco slabší. Rušivé je velmi časté opakování a opakované vysvětlování téhož, které občas vyvolává dojem, že šotek některý text nechal vytisknout dvakrát. Mám pocit, že se při psaní mírně „ztrácel“ i autor a zapomínal, co již napsal a co ještě napsat chce. Děj je poměrně předpokládatelný, nedá se očekávat, že by hrdina díla dopadl „na jedničku“, je to přeci jen Hugo…

V knize (vydání 1953) jsou velice hezké a hojné ilustrace.

Kniha je to poměrně pěkná, vlastně nic ale nevybízí k opětovnému čtení a z mého pohledu je poněkud opomíjená celkem právem. Málokterý autor dokáže mít se svým jménem po takové době spojeno více knih a vedle Bídníků i Chrámu Matky Boží prostě zůstává stranou...

03.10.2018

Zvláštně vyprávěné podobenství, které si každý může vyložit po svém v závislosti na tom, co bude považovat za jádro příběhu, hlavní postavy a jaké symboly budou v dané chvíli nejčitelnější.

Pro mě osobně se jedná o příběh o našich životech i našem světě, světě, ve kterém není možné odpustit, ale je možné zapomenout. Světě, ve kterém není možné se smířit, ale je možné zapomenout. O světě, kde se rány vlastně nehojí, ale jsou zdánlivě zapomenuty. Zavřít oči a nevědět. Nevědět a nehledat.

Poznání pravdy může zničit naše malé soukromé mikrokosmy i celý náš svět. Jenže, je to špatně? Vždy se objeví nějaký Sas a bude se snažit vnést světlo do tmy a rozehnat mlhu z našich očí i myslí a pokročit vpřed a vždy budou existovat ti, kdo se budou za každou cenu snažit ubránit starý pořádek, protože to je to dost možná pro dobro všech… Co je vlastně žádoucí? Co je pro nás lepší? Co je důležitější, pravda, nebo smír?

Slovy klasika A: „Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“

Slovy, Jižtéměřklasika B : „Co je to Matrix? Manipulace. Počítačem vytvořený iluzorní svět. Stvořený k tomu, aby nás mohli ovládat…“

Každý se musí rozhodnout sám, na kterou stranu se postaví…

Ačkoli mnozí fanoušci Fantasy z ní asi nebudou příliš nadšení, protože je to spíše pouze „jentaktrochufantasy“, je to každopádně velmi dobrá kniha a stojí za přečtení. Dost možná opakovaně.

13 27.09.2018

Útlá kniha, která se elegancí a grácií dokáže poukázat na tragičnost válek a jejich děsivou realitu – to vše téměř bez krve, s minimem akce a napětí. Žádné hory mrtvých. Žádný patos.

Z přátelských rozhovorů pěti přátel se odvíjí anglický pohled na život, svět, morálku a čest a všichni společně ukazují, jak si zachovat lidskost i nelidském prostředí. To vše s jemným nevtíravým humorem a nadhledem.

Shrnuto: Pro milovníky akce není, ale rozhodně stojí za přečtení

1 17.09.2018

Evangelium podle Houbaře…

Po všech v poslední době přečtených knihách českých autorů by mě vůbec nenapadlo, že zde někdo ještě vůbec umí psát a dokáže napsat takhle skvělou knihu. Netuším, zda to byl Šabachův záměr, nebo jen náhodný omyl, ale je to výborná kniha a stojí za přečtení.

4 08.09.2018

Otevíral jsem jí jak humoristickou knihu a parodii na Sci-fi, za kterou je Stopařův průvodce vydáván. Měl jsem matné povědomí o vogonské poezii a několika dalších detailech a s tím jsem do toho šel…

Musím přiznat, že předsudky a očekávání jsou hrozná věc…zatmí naše oči i srdce a vidět vše v nezkaleném světle se nám podaří, jen když máme obrovské štěstí…. Já ho měl…

Teprve po přečtení Stopaře (ve skutečnosti se obávám, že to bylo až po „Život, vesmír a vůbec“) mi došlo, že Adams vůbec nepsal humoristickou knihu, ve které se to hemží skvělými „frky“ a je to parodie na Sci-Fi „k popukání“, jako třeba filmoví „Space Balls“ apod.

Adams je podle mého názoru spisovatel se spoustou skvělých nápadů, který si ale nevěří dost na to, aby se s nimi rozepisoval do klasické SF a tak jí ukryje do humoristického hávu a zamaskuje jízlivým humorem, vtipem a sarkasmem, čímž se kniha stává čtivou i pro ty, kdo by jinak po SF asi nesáhli.

Humor se mu nedá odpárat a tak se v něm nápaditost a originalita knih tak trochu ztrácí.

Myslím, že velmi dobře to ilustruje již sám fakt, že s dalšími knihami (musím přiznat, že jsem zatím četl jen první tři) humor do jisté míry vyčpívá (asi proto jsou další knihy maličko méně oblíbené) ale nápaditost a komplexnost myšlenek přibývá a knihy jsou proto méně „třeskuté“, ale ještě lepší SF.

Celkově vzato: je to skvělá a netradiční Sci Fi plná nápadů a humoru.

7 08.09.2018

Velice pěkná a poutavá kniha z historie mikrobiologie. Přestože pravděpodobně opravdu nedosahuje úrovně a věhlasu Lovců mikrobů, zejména první dvě části jsou mimořádně zajímavé a čtivé. Styl autorova vyprávění je tak strhující, že se kniha stává bezmála až dobrodružnou literaturou… Kapitoly ze „současnosti“ lékařství se již zabývají stále aktuálními problémy medicíny a jsou podstatně vážnější a o něco méně čtivé a zůstávají stále otevřené.

I přes používaný jazyk se nezdá, že by kniha stárla a stávala se archaickou. Bude vždy zajímavá a lze ji jen a jen doporučit všem, kdo se zajímají o mikrobiologii, lékařství apod.

2 06.09.2018

Strašně moc by mě zajímalo, jakou knihou by se Harry Potter a Tajemná komnata stal, kdyby se toho namísto Rowlingové ujal nějaký spisovatel…

Někde jsem četl, že lidé buď mají nápady, nebo umějí psát. Pro tuhle knihu (konec konců i pro předchozí díl) je to velice trefné.

Na jednu stranu je o maličko lépe napsaná než Kámen mudrců, na druhou stranu je v podstatě její kopií - tedy celkem lineární příběh, otrocké plnění po sobě následujících úkolů a konec. Stále nechápu neochotu, nebo snad neschopnost, autorky klíčové události rozepsat na více než jen pár vět - například odbyté vyprávění závěrečné scény. Vždy mi to připadá, jako by autorka samou nervozitou ze sebe všechno vychrlila tak překotně, až jí není rozumět…

Na druhou stranu je zajímavé, že mnohé vedlejší události jsou popsány velice obsáhle, ale s vtipem a velice zábavně. Například scény v Doupěti, které na děj (pravděpodobně) žádný vliv nemají a přitom jsou napsány lépe, než podstatnější části knihy. Rovněž jsou zde nové hezké nápady, např. deník.

Celkově vzato je to ale čtivá a zábavná kniha, která potěší a stejně jako první díl baví děti a dává jim chuť číst – a za to dík!

2 02.09.2018

Tři muži ve člunu mají svůj věhlas a stalo se téměř povinností je přečíst, stejně jako téměř patří k dobrému tónu, mít je rád, ale co naplat, kniha už byla napsána před nějakým tím pátkem a je to z ní velmi znát… (Vydání Alois Srdce, 1929)

Kniha je plná tak velice jemného anglického humoru a vytříbené satiry, že jej čtenáři zvyklí na novodobý „třeskutý“ humor mohou lehce přehlédnout. Komu se líbí „pecky“ typu „Rafťáci“ a podobné, pravděpodobně Tři muže ve člunu příliš neoslní. Humor i styl vyprávění prostě odpovídají době, kdy ještě existovaly společenské konvence a ne vše bylo možné udělat, či vyslovit.

Jakmile knihu ale čteme s vědomím doby vzniku (1889), je s pokorou třeba uznat, že ačkoli popisuje svět, který již neexistuje, dobrodružství v místech, která by dnes již nikdo nepoznal, společnost, která již dávno vymřela, přes to všechno je stále neuvěřitelně aktuální a trefná a opravdu vtipná.

Celkově vzato: Můžete jí klidně číst i v tramvaji: nebudete smíchy padat ze sedadla, ale budete se stále jemně a decentně uculovat…

8 18.08.2018

Nechci jakkoli hodnotit mimořádnou odvahu, sílu a odhodlanost, kterou autor, stejně jako ostatní popisovaní letci museli projevit, ale pouze knihu jako takovou.

Ta je čtivá, napínavá, strhující, brutální, syrová a opravdu se čte jedním dechem. Jenže poměrná „nabubřelost“ a především častá manipulace s fakty knize ubírají na autenticitě a důvěryhodnosti. V knize je tak výrazné množství nepřesností a tolik „autorské licence“, že to naneštěstí „shazuje“ i ostatní části knihy, které tím přestávají být uvěřitelné.

Kniha je velice čtivá, napínavá a zajímavá a jistě bych jí doporučil přečíst, nicméně bych jí nebral jako literaturu faktu.

4 13.08.2018

Zábavné převyprávění klíčových událostí Starého Zákona překvapí neabrahámovským pojetím boha, který rozhodně není ani všemocný, ani vševědoucí a aby dosáhl svých cílů, může sice vůči světu činit zázraky, ale vůči lidem často jen hrát „tricky“. Kniha je napsaná jadrným „černošským“ nářečím, a přestože by jí bylo v některých kapitolách možné interpretovat jako „urážlivou“, je to přeci jen milé a vtipné vyprávění na jedno odpoledne.

6 11.08.2018

Vůbec netuším, proč jsem Nesvadbu dosud opomíjel. Kniha i v ní obsažené povídky jsou staré – ano, to je pravda. Postavy, děj i ladění jsou poplatné době vzniku – ano, i to je pravda. Některé náměty byly poté obsáhleji a často lákavěji zpracovány jinými autory – ano, i to je pravda.

Jenže tohle všechno ve skutečnosti není tím, co je třeba „strhat“, ale naopak tím, co je třeba vyzdvihnout. Plně to ukazuje, jak jsou kniha i její autor famózní, jak i v šedém komunismu může vznikat skvělá SF literatura plná spousty nápadů. Ukazuje, jak ve zkratce a formátu krátkých povídek dokázal autor popsat mnohé problémy, aniž by bylo zapotřebí vytvářet zvláštní světy a psát celé romány.

Nesvadba si většinou vystačil s ČSSR a pár soudruhy vědci, soudruhy piloty, soudruhy lékaři apod. Zatímco z podobného materiálu např. uznávaný Dietl stvořil paskvil typu „Okres na severu“, Nesvadba celou kulisu naplnil úžasnými nápady a tématy, které jsou ve skutečnosti aktuální dodnes. To vše navíc na pár stránkách, kde se nezabýval složitými popisy a „vatou“, ale šel vždy přímo k jádru tématu, zatímco jiní autoři potřebovali pro stejnou, často i slabší výpověď, mnohem více prostoru (například Nesvadbova povídka Poslední dobrodružství kapitána Nema (1960) vs. Lemův Návrat z hvězd atd.)

Některé povídky jsou samozřejmě slabší, některé zcela mimořádně silné (Ostrov pirátů, Po stopách sněžného muže, Ztracená tvář, Blbec z Xeenemünde, Anděl posledního soudu)

Celkově vzato: Mimořádně příjemné překvapení.

3 10.08.2018

Nechápu sám sebe. Po každém přečtení některé z knih Nových případů soudce Ti si říkám: „blbče, proč to kupuješ, vždyť je to knihu od knihy slabší!“

Rozvod po čínsku už vlastně není ani detektivka – spíše politický „thriller“ a téměř nic zde nepůsobí věrohodně – postavy, děj, prostředí, logika ani nic jiného. Kniha má několik zajímavých momentů ze vztahů císařské rodiny, ty jsou ale povětšinou až spíše v samém závěru knihy.

Je pozoruhodné, že autor dokáže tak výrazně pokřivit nejen zobrazovaný svět i charakter postav, ale zvládne bez mrknutí oka i protiřečit sám sobě.

Ve zkratce: Kniha je slabá i na Lenormanda

3 06.08.2018

Popravdě řečeno, dílo z počátku padesátých let bylo i u tohoto úchvatného autora z pochopitelných důvodů výrazně formováno komunistickou ideologií a bylo jí zcela zřejmě naprosto oddáno.

A je tedy třeba přiznat, že dříve, než se Aškenazy „našel“ jako auto několika úžasných knih pro děti, souborů minutových románů i cestopisů, dokázal napsat i několik opravdu příšerných knih – jako například právě Německé jaro.

Když čtu podobné knihy, vždy se obávám, aby se nějakým nedopatřením nedostaly do rukou někomu, kdo nic jiného od Aškenazyho nečetl a mohl by si tím udělat chybný obrázek o autorovi a zavrhnout jej. Je pro mě téměř nepředstavitelné, že by pak tito lidé kvůli tomu nakonec vůbec nečetli takové klenoty, jako jsou Dětské etudy, Indiánské léto, Černou bedýnku či Putování za švestkovou vůní…

1 02.08.2018

Harry Potter a Kámen Mudrců je pro mě výjimečná kniha – patří totiž do velice exkluzivního klubu, kde filmové zpracování výrazně předčí svou knižní předlohu…

Tuto knihu jsem četl poprvé až v dospělosti a dost let poté, co jsem zhlédl film. Musím přiznat, že hlavní pocit, který jsem při čtení měl, bylo zklamání.

Celé vyprávění en bloc je vlastně milé a hezké a je to čtivý příběh se spoustou vtipu, děje i hravých nápadů, milých kouzel a spousty zábavných postaviček. Na druhou stranu je ale z knihy výrazně cítit autorčina „nevypsanost“ a velice rušivá povrchnost - vyprávění je velice ploché, postavy jsou výrazně černobílé, jednají schematicky, naivně a zcela lineárně - vše trochu podle hesla „buď jste s námi, nebo proti nám“. Prostředí působí jen jako divadelní kulisa – jakoby existovaly jen dvě koleje, jen několik místností a nikoho nezajímalo, co je se zbytkem obrovského hradu apod. Kniha se vlastně celkově vyvíjí jako „počítačová adventura“ s plněním různých úkolů. (Nechci nijak komentovat náročnost samotných úkolů – např. obranných opatření na ochranu kamene – kdyby je měl zdolávat někdo jiný, než malé děti - je to přeci jen dětská knížka a nějak se vyřešit musí.) Samotný způsob vyprávění je velice překotný, zásadní dějové zvraty se odehrají mimořádně rychle na několika málo řádcích. Nemohu se tak zbavit dojmu, že to je takový komiks bez obrázků… Z celé knihy mám pocit, jako by si sama autorka nebyla jistá, zda chce pokračovat – jde tedy pouze o příběh a vše okolo je „šité horkou jehlou“ a takové „nedomrlé“. A celý svět se tak rodí zároveň s knihou a je proto naplněn spoustou nelogičností a nedokonalostí.

Kdybych se měl rozhodovat, zda dám dětem číst Harryho Pottera, nebo Hobita, samozřejmě vyhraje Hobit, stejně jako by vyhrál Mluvící balík a další knihy. Nicméně jsem moc rád, že právě Harry přivádí tolik lidí ke čtení…

Celkově vzato: Sám si Harryho rovněž někdy znovu rád přečtu, i když kvalita psaní je slabší, je to zábavná a čtivá kniha.

4 29.07.2018

Tato překvapivě poutavá sbírka povídek je důkazem, že i v Čechách vzniká kvalitní Sci-Fi. Povídky jsou zajímavě kombinované, velice pestré a plné nápadů, děje i zábavy a jsou velice čtivé.

Kniha může být zajímavou sondou do žánru pro ty, kdo SF nijak neholdují.

28.07.2018

Moc pěkný cestopis pro ty, kdo mají tento typ literatury rádi i pro ty, kdo ještě nevědí, zda se jim cestopisy vůbec budou líbit. Je poměrně krátký, zábavný, zajímavě napsaný a navíc díky době vzniku ještě i bohatší o dobrodružství „dřevních dob“ cestování, kdy vše bylo o trošičku méně snadné...

3 28.07.2018

Kniha je takový dost klasický a zároveň zcela neklasický Adams… Kniha je totiž hrozně chytrá a nacpaná spoustou nádherných, absurdních a zajímavých myšlenek. Ty jsou navíc napěchované do Adamasovského humoristického hávu, což krapítek mate zařazení žánru, zda se jedná o sci-fi, nebo humoristickou novelu. Podle toho, který pohled na žánr si čtenář vybere, bude pak hodnotit výsledek jako více či méně povedený… Prostě Adams…

Naneštěstí je kniha tak přecpaná myšlenkami, narážkami, postavami i hříčkami a hádankami, že v ní prakticky nezůstává místo pro plynutí děje a kniha se topí sama v sobě, což ještě více komplikuje čtení a řekl bych, že máte tak cca 35%, že s tím praštíte.

Každopádně pro čtenářovo dobro je dobré si před začátkem četby několikrát zopakovat ústřední mantru: „Toto není Stopařův průvodce Galaxií ani jeho žádný díl, toto je Dirk Gently“, jinak je zde vysoká šance na zklamání.

Facit: „Je to moc dobré.“ Oprava: „Je to moc dobrého najednou.“

2 23.07.2018