precetl komentáře u knih

Po přečtení Murakamiho knihy Kafka na pobřeží jsem se nadšeně pustil do čtení dalšího jeho románu Konec světa. Těšil jsem se na to, že i tato kniha mě od první stránky okamžitě pohltí a bude se číst sama. To jsem se ale přepočítal. Pohlcení nepřišlo ani na první ani na desáté ani na padesáté stránce. Už jsem byl téměř rozhodnutý knihu nedočíst a nad Murakamim zlomit hůl. Bylo mi však líto těch nedočtených stránek, a tak jsem se s velkým sebezapřením hrdinně prokousával románem dál. Nyní jsem sám sobě vděčný, že jsem to nevzdal. Asi po první třetině mě kniha začínala bavit víc a víc, až jsem se nakonec do děje ponořil natolik, že už nebylo úniku. Román se, stejně jako Kafka na pobřeží, skládá ze dvou dějových linií, které se pravidelně střídají. Zde se jedná o dva paralelní světy hlavního hrdiny. Čtenář prožívá jeho dobrodružství v tom „normálním“ světě tak jak ho známe my, a zároveň s ním putuje jinou realitou nacházející se ve skrytu jeho vědomí. Bylo pro mě velice zajímavé s každou další stránkou kousek po kousku odhalovat tajemství hrdinovy mysli a s napětím očekávat jeho rozuzlení.

11 25.08.2015

Tato kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četl, a svou první stránkou mě ihned vtáhla do děje a už nepustila. Román je rozdělen na dvě zdánlivě na sobě nezávislé dějové linie. Dva příběhy. Dva hlavní hrdinové. Každý je úplně jiný, i jejich příběhy jsou naprosto rozdílné. Postupně se však začíná vynořovat jejich vzájemná souvislost. Oba příběhy v sobě mají svá tajemství, k jejichž odhalení se čtenář více či méně přibližuje, tak aby nakonec zjistil, že to největší tajemství si nechal autor pro sebe. Murakami ve čtenáři otevírá Pandořinu skříňku jeho vlastních myšlenek a jejich působení na okolní svět, a předkládá mu k úvaze otázku odpovědnosti za to, co si myslíme.

23 21.08.2015

Idiot je jednou z nejlepších knih, které jsem ve svém životě četl. Dostojevský dokáže mistrnně rozehrát psychologickou partii se čtenářem, kterému nedovolí uhádnout budoucí tahy románových hrdinů, a to až do úplného velmi překvapivého konce.
Děj není tak důležitý. Hlavní dobrodružství je skryto v poznávání charakterů jednotlivých postav a jejich vzájemné prolínání se.
Na Dostojevského hrdinech mám nejraději skutečnost, že nejsou ani úplně dobří ani úplně špatní. Proto se s nimi může čtenář ztotožnit. Co může být zajímavého na kladném hrdinovi? To, že vždy jedná správně? A na záporném to, že vždy jedná nesprávně? Dostojevského postavy tímto černobílým komplexem rozhodně netrpí. V hlavním hrdinovi knížeti Myškinovi se snoubí naivita s moudrostí. Na tyto dva zdánlivě protikladné rysy se můžeme podívat také tak, že vyúsťují jeden ve druhý: Kníže Myškin je svou naivitou moudrý, protože se díky ní umí na svět dívat jinýma očima než ostatní. Zároveň se jeho nepochopená moudrost jeví mnohým jako naivita.

47 28.06.2014