Pozde

Příspěvky

Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Tohle mě bavilo. Začátek mi přišel těžkopádnější - jako kdybych procházela muzeem a četla si popisky. Ale potom muzeum ožilo a já byla uprostřed děje. Po hříchu jsem ještě nikdy Karvinsko a Ostravsko nenavštívila, ale knížka mě donutila si tento kout alespoň podrobně prohlédnout na mapě. Šikmý kostel tam je; přežil poddolování i komunisty, dokonce byl nedávno zrekonstruován a vypadá na současných fotkách moc hezky (po poddolování se propadl o neuvěřitelných 37 metrů!) Historie hornického kraje mě zaujala a stejně tak česko - polské "problémy". Po pravdě, byla to pro mě novinka. Z tohoto časového i místního rámce zas tolik načteno nemám a ve škole jsme to buď nebrali, nebo jsem chyběla (nebo zapomněla :o). Osudy postav a síť vztahů mi přišly velice dobře vymyšlené a dobře napsané. Dušezpytné pasáže byly pohlazením; jsem vždycky ráda, když narazím na podobně smýšlejícího člověka a můžu jenom souznít. Obzvláště jsem ocenila u zápornějších postav vysvětlení, proč jsou jaké jsou a co k jejich hořkosti či zlobě předcházelo. To často autoři opomíjejí.
V komentářích jsem narazila na zmínky o masivní propagaci této knížky. I já si ji koupila na jejím základě. Ale jedna věc je knížku prodat a druhá udržet čtenářovu pozornost. Šikmý kostel si ji nejen udržel, ale probudil můj zájem a zvědavost. Za mě potlesk a palec nahoru. Těším se na pokračování.

30.10.2020


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

(+ SPOILER) Je až s podivem, jak křehký a zranitelný je náš mikrosvět a jak jizvy z dětství dokážou přerůst v obludná tíživá monstra, která můžou ovládnout celou bytost. Sára je asi inteligentnější než její starší bratři (pokud lze jako důkaz považovat, že jako jediná se dostane na osmileté gymnázium), ale stejně ji její sourozenci válcují. Otec se k matce chová jako k ozdobnému bytovému doplňku a ve chvíli, kdy svoji dekorativní funkci přestává plnit, se od ní odvrátí a stará se jen o svoji tvář a kariéru. Těžko říct, jak vnímá dceru (a jak vnímal sestru a matku, dozvídáme se pouze náznaky a i informace o tomto "myceliu" vztahů vyvolají vrásku na čele). A asi houby ho zajímá, jak jeho rodina vnímá jeho.
Knížka má víceméně otevřený konec a nedivím se, protože usmíření s bratry (i s Milanem, který vlastně zapříčinil Sářiny vleklé zdravotní problémy - jen pro to, aby se s bráchou pobavili šikanou mladší ségry) je asi sci-fi, stejně jako Sářina možnost vytvoření nekomplikovaného partnerského svazku.
Zajímavé povídání o houbách (dozvěděla jsem se spoustu nových informací) a paralela mezi nimi a naším světem. Skoro určitě si od autorky přečtu něco dalšího, Anežka vypadá zajímavě.

25.12.2020


Úzkosti a jejich lidéÚzkosti a jejich lidéFredrik Backman

Po dočtení mi bylo jako po pohlazení. Přečetla jsem i tiráž ;). Lepší zakončení čtenářské sezóny 2020 jsem si asi nemohla přát. Občansky letošek za moc nestál, ale dokud budou mezi námi tak laskavé knihy a hlavně jejich předlohy, nebojím se ničeho. Po dočtení "Houbařky" od V. Hanišové a "Vděku" od D. de Vigan jsem přemýšlela, jak málo jsme schopni slovně vyjádřit nejhlubší city - záporné i kladné. U Backmana to šlo všechno krásně mimoverbálně, až se tajil dech a rosily brýle. Krásná přehlídka toho nejlepšího, co v nás dřímá, podaná vtipně - s nadsázkou - a zároveň dojemně. A až si příště budu připadat jako blbec, budu vědět, že v tom nejsem sama :o). Nejen za to veliký dík.

29.12.2020


CestaCestaCormac McCarthy

Naděje. Síla jít dál a nevzdat se. Takto to možná jednou skončí, nebo to takto mohlo kdysi začít. Otec, který vede a učí svého syna (jméno neznáme, ale co třeba - Adam?), jak "... jednaj ty hodný. Pořád něco zkoušej. Nevzdávaj se." (strana 91) Velice silný text o mnohém, ale i o schopnosti přijmout nevyhnutelné, i když se nám to nelíbí. O schopnosti přizpůsobit se. A o Bohu, který "... není a my jsme jeho proroci." (strana 112). Tak jo. / Amen.

07.02.2021


Gentleman v MoskvěGentleman v MoskvěAmor Towles

Noblesa, elegance, jemný inteligentní humor. Nečekaný zážitek, který mě naprosto ovládl. Knížka se četla jedním dechem. Kromě spousty postřehů z ní odcházím i s poměrně dlouhým seznamem další četby. Autorův vkus mi mimořádně sedl, ráda si od něj nechám poradit.

13.04.2020


Zelená míleZelená míleStephen King

Komentář píšu až s krátkým odstupem, protože jsem knížku potřebovala rozdýchat. Už jen pro to, že když jsem ji dočítala, zasáhla mě zpráva o úmrtí mojí milované babičky. Pak mi chvíli trvalo, než jsem se k ní dokázala vrátit. Pan King je hodný svého jména. Dostat na pár stránek tolik lásky - ať už manželské, k bohu, k lidem - přátelství, nenávisti, lidskosti, pokory, soudnosti, duchapřítomnosti, odvahy, ale i podlosti, křiváctví - to je až k neuvěření. Smrt, rasismus, šikana starých a nemocných nebo bezmocných. Bože, bylo tam toho tolik! Z dobré knížky má stříkat energie a tady jí byly gejzíry. Nevím co ještě dodat. Doteď mám husí kůži.

17.01.2021


Přijde kůň do baruPřijde kůň do baruDavid Grossman

Knížka pro mě byla:
1. zajímavá šachová partie, kde hlavní figury (minimálně král, dáma a kůň) zůstaly, aby nakonec dosáhly těžce vydřeného vítězství - pár pěšáků během hry (tedy stand-upu) padlo, ale bez ztrát to nejde.
2. Účinná vakcína proti bolesti (když člověk nahlédne peklo druhých, vlastní - občas malicherné "záležitosti" pozbudou intenzity).
3. Poznáním, co všechno na své děti přenášíme, i přesto, že je milujeme a snažíme se je ochránit před našimi běsy. Minulost svoji a i svých rodičů neskryjeme.
4. Skvělým čtením.
5. Dočítala jsem ji minulou neděli dopoledne na letišti v kavárně Starbucks a přisedl si k mému stolu (všude jinde bylo plno) nenápadný skoro hubený pán v brýlích. Vyndal si vlastní knížku ke čtení - v hebrejštině. Protože mám problém s oslovováním cizích lidí, nezeptala jsem se, jestli není David Grossman. No, jestli nebyl, tak to muselo být jeho dvojče. Tož tak.

14.05.2018


HHhHHHhHLaurent Binet

Znáte to - sedíte v kině nebo v divadle, je konec a všichni ještě pár vzácných vteřin sedí ve strnulém úžase se zatajeným dechem a s vědomím, že právě prožili něco výjimečného. Stejný pocit jsem měla, když jsem dočetla poslední kapitolu. Taky mi vystydlo kafe, protože jsem na něj úplně zapomněla (a to se mi nestává skoro nikdy). Někteří spisovatelé píší literaturu, někteří publikují čtivo. Každé má svoje místo a účel, ale tohle byla teda zatraceně TA LITERATURA. Cítila jsem tu neodbytnost myšlenek, které vás nenechají ani vyspat a řídí skoro celý váš život, vaše rozhodování, váš čas. Tu oddanost tématu a opravdovost. Žádný trapný business. Téma je zpracováno skvěle a poctivě. Dnes je 23. května a mám narozeniny. Je mi mnohem víc, než bylo těm klukům a jejich mnoha pomocníkům, když jim bylo odebráno právo na další (a) svobodný život. Za čtyři dny bude výročí atentátu na Heydricha. Mám pocit velkého vděku a zodpovědnosti k tomu, co nám tu naši předci zanechali (a ano - také čeho nebo koho nás zbavili). Ještě ke všemu jsem se narodila v Pardubicích v ulici pojmenované po jednom z výsadkářů a asi kilometr od místa, kde má památník a kam jsme si se školkou chodili hrát...
No a jako obvykle u takto výjimečných knížek - díky odkazům a zmínkám v knize jsem opět neodolala a rozšířila svoji knihovnu o další tituly a potvrdila si svoji teorii o linearitě literatury - čím více čtu, tím více vím, co jsem ještě nečetla a mám potřebu to přečíst. Pořád čekám, že se ta nekonečná přímka jednou začne někde zaoblovat či zakřivovat (omlouvám se, ve fyzice a matice plavu) a jednoho dne se spojí v jeden obrovský kruh nebo aspoň tu zatracenou spirálu. Zatím teda nic :o).

23.05.2020


Petr a LuciePetr a LucieRomain Rolland

Malá rozsahem, hutná obsahem. Každá druhá věta váží tunu. Z minerálů má podobné vlastnosti zlato. Knížku jsem četla dlouho, protože jsem si užívala její poetický jazyk a znepokojivý děj. Láska dvou čistých lidí, schopnost žít okamžikem a v mlze se ztrácet před okolním zpitomělým světem plným nenávisti, války a zloby. Velice autentické a i po sto letech živé dílo.

29.05.2021


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchSvůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchOlga Tokarczuk

"Z hlediska přírody neexistují žádní užiteční nebo neužiteční živočichové. Takhle hloupě je rozdělují jen lidé." - zajímavá a odvážná rozprava o lidech a jejich společenstvích, zvířatech a hvězdách. Odvážná už jen tím, že za hlavní hrdinku si autorka vybrala stárnoucí ženu, což je v dnešní době kultu mládí sám o sobě pozoruhodný počin.
Neotřelé rozjímání o tak zvané pravdě a o zákonech, které si přizpůsobujeme svým potřebám a zájmům. Knížka rozhodně překračuje a boří nejen polsko -české hranice a jsem ráda, že jsme se našly. Doporučuji (ale možná jestli jste ještě příliš mladí, chvíli počkejte :o), knížka má svůj čas).

27.10.2017


MarťanMarťanAndy Weir

Za poslední dobu jsem přečetla hodně vážně dobrých knížek, ale od této jsem se navíc nemohla odtrhnout. Zajímavé, vtipné, má to švih a spád. Paráda.

21.09.2017


Příběh služebnicePříběh služebniceMargaret Atwood

Šel mi mráz po zádech, ale nemohla jsem se odtrhnout. Vznik totality a její prosazování, nastolení režimu, který vyžaduje poslušnost, omezení osobní svobody - vážně mě jímala hrůza. Četla jsem vydání s předmluvou od M. Atwoodové z roku 2017, kde píše, že inspirací jí mimo jiné byly i návštěvy zemí za železnou oponou, včetně tehdejšího Československa. V té době mi bylo asi deset a dodnes si vzpomínám, jak se třeba po prázdninách do třídy nevrátil spolužák a nikdo o tom nemluvil - prostě tam nebyl. Neexistoval. Když jsem to po cestě ze školy řekla mamce, tak se ohlídla, a řekla, ať nemluvím tak nahlas. Doma mi pošeptala, že spolužák i s celou rodinou emigroval, ale ať o tom nikde nemluvím. A takových vzpomínek mám víc. Bože, ať tohle nebo něco ještě horšího naše děti nezažijou.

06.06.2018


Konec civilizaceKonec civilizaceAldous Huxley

Pravda a krása nebo pohodlí a štěstí? Dát tyto dvě volby do protikladu se po přečtení Brave New World rozhodně nezdá divné. Dostal se mi do ruky výtisk z roku 1970 se zajímavým doslovem M. Holuba. Knížka dává miliony otázek a nabízí pár odpovědí. O čem je civilizace? Co je víc - jednotlivec nebo celek? Masy určitě je potřeba řídit, ale tady je to teda z gruntu. Určitě se ke knížce někdy vrátím, i po devadesáti letech má co říct.

22.08.2021


VděkVděkDelphine de Vigan

(+ SPOILER) Tohle ťalo do živého. Obsah jsem předem neznala. Přečetla jsem knížku za den těsně před dnem, kdy jsem se po dlouhé době dostala na návštěvu ke své dvaadevadesátileté babičce, která žije v domově pro seniory. Tenhle i díky knížce umocněný zážitek nikdy nezapomenu. Náhody neexistují.

21.12.2020


Anna ze Zeleného domuAnna ze Zeleného domuLucy Maud Montgomery

Jsem vděčná za tuto knížku. Anna mě sice ze začátku svojí upovídaností štvala, ale její dospívání a přerod v mladou ženu byl okouzlující. Celý příběh byl protkán láskou, tolerancí, pokorou k Bohu a lidskou sounáležitostí. Přiznám se, že na konci jsem bulela, protože i mě nedlouho před čtením zasáhla ztráta někoho blízkého. Ale i díky Anně to možná přijímám už o trochu líp. Určitě si přečtu další díly. Dcera básní i o seriálu na Netflixu, asi mrknu i na něj.

17.01.2021


PředčítačPředčítačBernhard Schlink

"Vzpomínka občas zapírá štěstí jenom proto, že konec byl bolestivý." (strana 33) Knížka o nepřístojné, ale opojné lásce, otupělosti jako reakci na nesnesitelnou bolest, lhostejnosti, přecitlivělosti, vině, vyrovnávání se s minulostí osobní i minulostí národa. Vytáhnout kostlivce ze skříně a snažit se zjistit, kým a čím byl, než se kostlivcem stal, a otevřeně o tom mluvit, to chce koule. Knížka má osobní i národní rovinu a obě se zajímavě zrcadlí a prolínají. Teď z předcházejících komentářů zjišťuji, že knížka byla zfilmovaná. Asi dám filmu šanci.

11.03.2021


AnežkaAnežkaViktorie Hanišová

(+ SPOILER) Knížka by mohla mít "aneb". Anežka, aneb co se všechno dá v rodičovství po(kazit). Autorka soustředila do příběhu všechny možné průšvihy, chyby a přehnané představy, které si jen o rodičovství můžeme vybavit. Při čtení mi bylo jako kdyby někdo vzal ostrý nůž, ťal do živého a do čerstvé rány poctivě sypal sůl a pepř a pro jistotu to pak ještě pořádně vmasíroval. Multiprůšvih odkládaného rodičovství, potratu, adopce, ztráty partnera - z toho by jeden fakt zešílel. Ještě v kombinaci s přehnanými ambicemi a citovým mrzáctvím, neschopností přijmout dítě takové, jaké je - to je drsný koktejl.

02.04.2021


Marťanská kronikaMarťanská kronikaRaymond Douglas Bradbury

Přečteno jedním dechem. Některé obrazy a příběhy jsou velice silné. Dokonce tak silné, že když jsem četla jednu z kapitol, přesně jsem si vzpomněla, že jsme ji měli na základce v čítance, což už je třicet let. Dodnes jsem si ji pamatovala, jen jsem už nevěděla od koho byla a z které knížky. Tak teď už to vím (nějak jsem si vždycky myslela, že to musel napsat Rus; že nám v osmdesátkách dali do čítanek Američana, je zpětně překvapující) . Bradbury přesně vystihl podstatu lidských společenství a snažil se vypořádat s několika americkými traumaty (hlavně devastace původního obyvatelstva, země a otroctví). A mnohem více. Rozhodně stojí za přečtení a můžu jenom doporučit.

01.02.2019


Dallas 63Dallas 63Stephen King

"Na okamžik bylo vše jasné, a když se tohle stane, vidíte, že svět existuje jen taktak. Copak to všichni v hloubi duše nevíme? Svět je jen dokonale vybalancovaný mechanismus výkřiků a ozvěn, které předstírají, že jsou kolečka a pastorky, snový orloj cinkající pod malovaným sklíčkem, jemuž říkáme život. A co je za ním? Pod ním a kolem něj? Chaos, bouře. Muži s kladivy, muži s noži, muži s puškami. Ženy, které pokřiví to, co nemohou ovládat, a znevažují to, čemu nerozumějí. Univerzum hrůzy a ztrát obklopující jediné osvětlené pódium, kde smrtelníci tančí na obranu proti temnotě."
Pane Kingu, dostal jste mě. Tuto knížku jsem kdysi dávno koupila manželovi k Vánocům a od té doby ležela na poličce. A čekala. Pak jsem si ji vzala já, aby mě zavalila jak lavina. Nevím, kde začít. Jestli dobrým a skvěle zpracovaným tématem, hlubokou a podrobnou znalostí reálií, skvělým slohem, nádherným lidstvím, jiskřící erotikou nebo nadáním krotit slova a poskládat je do uměleckého díla. Bylo tam všeho ve správném množství a už dlouho mě přes sedm set stran neudrželo po celou dobu ve stavu napětí, soustředění a zájmu. Gratuluji a děkuji. Máte dalšího věrného čtenáře.

22.10.2020


Obraz Doriana GrayeObraz Doriana GrayeOscar Wilde

Ďábelsky napsaná kniha o neřestech, vině a trestu, hledání rovnováhy, lpění na malichernostech, opiu, nudě, narcismu a duši. Napadá mě třeba i “podobnost” s Harry Potterovským viteály, nebo s pokleslou morálkou vyšší společnosti tak dokonale popsané v Nebezpečných známostech. Je zajímavé, co všechno může probudit zlo v člověku a kam až to může dojít, když se nechá růst.

25.02.2021


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Velice intenzivní, voňavé, osamělé. Kdo se odváží jít s autorkou za hranici bolesti a šílenosti, toho nakonec čeká vykoupení. Ne, vážně - skvěle napsané, stoprocentně stojí za přečtení.

26.09.2017


Myslete na děti!Myslete na děti!Ian McEwan

Ian McEwan je skvělý pozorovatel. A ještě k tomu to co vidí (a čeho si hodně lidí nepovšimne) umí trefně popsat. Jeho schopnost rozebrat situace, city, lidi na prvočinitele, podrobit je přesnému a často nemilosrdnému prozkoumání mě nikdy nepřestane uchvacovat.
The Children Act je pro mě mimořádná v mnoha ohledech - případy řešené soudkyní Fionou by vydaly přinejmenším na esej. Ale asi nejpozoruhodnější a nejpravdivější jsou momenty, kdy vysoce postavená odbornice a vážená žena, která se svojí pracovitostí a sebezapřením dostala až na vrchol profesního a společenského žebříčku, zdánlivě (viděno jejím pohledem) prohrává ve chvílích, kdy neovládne svoje emoce. A přitom když se nechá náhodou a nekontrolovaně ovlivnit svými emocemi (na koncertě, kde hraje na klavír) je nejlepší. A zaslouží si za to ovace ve stoje.
Minimálně dvakrát během příběhu se rozhoduje ne na základě své intuice, ale zvažuje "co by tomu řekli lidé"? Její přísná sebekontrola a sebekázeň je jí prostě občas na překážku. Jakoby se bála být člověkem, ženou, milenkou, matkou a stala se prostě "jenom" soudkyní, která stojí nade vším a nade všemi.

16.03.2019


No a jáNo a jáDelphine de Vigan

"... protože já teď vím, že život není nic jiného než střídání klidu a zmatku, které se neřídí vůbec žádnými pravidly." Moje třetí setkání s tvorbou Delphine de Vigan bylo opět velice vydařené. Její cit pro detail, jazyk, křehkou rovnováhu života mě opět nenechal v klidu. Tentokrát se jí podařilo skloubit témata bezdomovectví, dětí z neúplných nebo tragédií zasažených rodin a dospívání. Zpracováno opět skvěle. Bravo.

10.10.2020


Sedmá funkce jazykaSedmá funkce jazykaLaurent Binet

Tato knížka mi vyrazila dech. Původně jsem po ní sáhla z nostalgie a těšila se, že si zavzpomínám na léta strávená na fakultě a na všechny ty přednášky, testy, diskuze a zkoušky z lingvistiky, ale netušila jsem , že mě čeká TAKOVÝ nářez. Knížka má vtip, spád, neskutečný záběr, pokud jde o vědomosti a znalosti, a taky pořádnou porci drzosti. Klobouk dolů před skvělým překladem M. Markové. Vrcholový výkon!
POZOR, SPOILER!!! Už jen začátek - "Život není román. Nebo by tomu člověk rád věřil." - tato neurčitost a nejistota, která je ztělesněná (nejen) v postavě Simona, kterého ve finále autor (který není vševědoucí) nechává převzít iniciativu a svým způsobem se podílet na vývoji dalšího děje, je geniální. Teorie Morrise Zappa (díky, Petře A. Bílku! až ve Vašem doslovu jsem si vzpomněla, odkud to jméno znám - "Hostující profesory" jsem četla totiž už více než před dvaceti lety :o) - o naivní záměně literatury se životem - to je literatura na třetí. Potom už jsem vážně nevěděla, co je fakt a co fikce a hltala jednu stránku za druhou.
Dostalo mě, jak Binet často lže nebo neříká celou pravdu a jak to se čtenářem mistrně koulí (nejdříve se dovíme, že Barthes za čtvrt hodiny zemře a o dvě kapitoly dále nás autor postaví před skutečnost, že "za čtvrt hodiny však stále ještě mrtvý není", Umberto Eco tvrdí, že už přišel o hodnost v Logos Fraternitas a tak dále. Jakže to Binet napsal? Že správná a uvěřitelná lež musí obsahovat devadesát procent pravdy? Tak to teda sedí :o)))).
Samotná existence sedmé funkce jazyka - jazyka a sémiologie jako novodobé nejmocnější zbraně, pro kterou stojí za to se bít, zabíjet, cestovat přes půl světa, je při existenci všech televizních debat a bůhvíčeho ještě asi nepopiratelná.
Kdyby kniha byla bývala existovala už v době, kdy jsme studovali (kondicionál minulý - "ten nejhorší čas ze všech, čas lítosti"), asi bychom byli bývali přednášky z jazykovědy nebrali jako děsnou suchárnu a opruz.
Ještě jedno malé mínus úplně na konec, abych jen nechválila: je škoda, že v knížce bylo poměrně dost sazečských chyb, což bych od nakladatelství jako je Argo asi nečekala.

05.05.2018


ŽertŽertMilan Kundera

Výjimečná kniha. Rozhodně to není jen příběh z doby totality, ale neskutečně hluboká, přesná a úchvatná studie lidského chování, existence v čase a vývoje (jedince i společnosti). Studie křivdy, lásky, náboženství, lidské geneze, paměti. Když občas někdo někde položí už značně otřelou otázku, kterou knížku bych si s sebou vzala na opuštěný ostrov, byl by to s největší pravděpodobností Žert. Už jen pro to, že se dá číst stále dokola a pokaždé se v něm dá nalézt něco nového. Jedno přečtení rozhodně nestačí.

13.02.2019


Na Chesilské plážiNa Chesilské plážiIan McEwan

Ian McEwan a jeho skvělý drobnohled. Obdivuji jeho schopnost pozorovat a přesně popsat situace, na které zaměří svoji pozornost. Styl, kterým nás provedl životem dvou mladých lidí v době, kdy sex byl tabu, byl opět dovedený k dokonalosti. Jeho maximalistický způsob popisu maličkostí, které dva mladé lidi formují a vedou k tomu, jak se zachovají v pro ně kritické a rozhodující chvíli je mistrovský. Člověk si uvědomí, jakými křižovatkami a zkušenostmi sám kdy prošel, jak nás měnily a ovlivnily naše další chování a konání.

30.04.2019


PsohlavciPsohlavciAlois Jirásek

Veliké a příjemné překvapení. Ze školy jsem si odnesla dojem, že to bude usedlá a stará historie psaná nudným a školometským způsobem. No, nemohla jsem se mýlit víc. Knížka je psaná krásnou češtinou; líčení smutných událostí mě fakt nenechalo chladnou a postavy ze stránek přímo vyskakovaly - tak byly hmotné. Překvapil mě i lehký nástin erotiky. Dialogy v chodském nářečí chvíli trápily, ale brzy jsem si zvykla. Určitě si přečtu další Jiráskovy knížky (bože, buď stárnu nebo moudřím nebo obojí :))))).

12.05.2019


Ani později, ani jindeAni později, ani jindeDelphine de Vigan

Bylo to silné a jemné zároveň. Miluju autory, kteří umí do pár správně vybraných slov nacpat skoro celý svět. Téma opuštěnosti uprostřed davu je podáno velmi sugestivně. Šikana taky. Husí kůži mám doteď. Knížka mi námětem a mistrovským zpracováním trochu připomíná Sobotu od Iana McEwana, kterého považuji za špičku současné literatury. Toto byla první knížka od autorky a rozhodně ne poslední.

05.07.2020


Temná hmotaTemná hmotaBlake Crouch

Tuto knížku jsem si pořídila jako oddychovku, až mi nebude dobře. K tomu došlo před dvěma dny, tak jsem po ní sáhla. Dostala jsem to, co jsem čekala - jako když jdete na jídlo k McDonaldovi - příběh s rychlým spádem, plný obrazů a akce (aby se to případně dalo dobře natočit), pár informací z kvantové fyziky, trochu sexu, vztahologie a citů. Prostě spíše než knížku produkt zábavního průmyslu, který na chvíli pobaví.
Poměrně vysoké hodnocení dávám za inteligenci, uspořádání myšlenek a za naplnění očekávání.

04.10.2017


VýpověďVýpověďW. G. (pseudonym)

Bezpečné a legální mírné afrodiziakum. Bezvadně jsem si u čtení odpočinula a vypnula.

30.05.2020


1