potika komentáře u knih

Pro příběhy SH mám slabost už od dětství. Jen velký formát knihy mi nesedí - jako u žádné beletrie - a obrázky Adolfa Borna, které mám jinak moc ráda, mi k atmosféře příběhů také nepasují.

3 05.05.2018

Jak už je napsané níže - pro ty, kdo mají rádi SH , je to zážitek, bohužel rozměry knihy skoro vylučují příjemné čtení v křesle, v posteli... pokud tedy nechcete číst i posilovat zároveň. Obří kniha na stole, já nad ní skloněná-při čtení jsem si připadala spíš jako ve studovně :) ale naštěstí je to její jediný nedostatek.

5 02.05.2018

Také jsem věkově jinde, přesto to pro mě bylo příjemné čtení - zato film Tima Burtona - velké zklamání. Čekala jsem, že to bude přesně obráceně. Z moudré slečny P. se ve filmu stala sexbomba, změny v ději - a rozhodně ne k lepšímu.

5 01.05.2018

Tahle knížka zůstala v knihovně po mé prababičce, a někdy v deseti, kdy jsem přečetla všechno, co se mi dostalo pod ruku, se mi líbila - dobrodružně romantické čtení pro děti. Dnes by už neobstála.

2 26.04.2018

I když jsem knihu původně číst nechtěla, když se mi dostala do rukou, přece jen jsem jí věnovala dva večery... Je to smutné. Každý to máme občas v životě těžké, často mnohem, mnohem těžší než GK. Není nutné špinit ostatní kvůli vlastním problémům (v lepším případě) nebo prospěchu (v tom horším). Tohle bylo prostě zbytečné.

Poprvé píšu komentář ke knížce, kterou nemám dočtenou. Vůbec jsem neměla chuť pouštět se do něčeho, co připomíná červenou knihovnu. Rok knížka ležela v knihovně, ale - líbila se.

8 16.04.2018

V pětadvaceti to pro mě byla jedna z nejlepších knih, ve čtyřiceti jsem se nedostala přes padesátou stránku ... některé příběhy chytí napořád a některé své kouzlo časem ztratí.

4 04.04.2018

Jako hodně mladá jsem se těšila na pokračování Love story - s nadějí a vírou v dobré konce, ale až do posledních vět spíše beznaděj...ale i takový je život.

1 04.04.2018

Četla jsem ji někdy na střední. Už si moc nepamatuji děj, ale na atmosféru knihy a určité pasáže nikdy nezapomenu...chtěla bych se k ní někdy znovu vrátit, jestli by na mě zapůsobila stejně jako tenkrát.

1 28.03.2018

Moje prvni "Vonruska" a hezke oddychove cteni. Zarazila me jednoduchost postav i nenarocnost pribehu, ale byla to docela prijemna zmena. Zadne velke premysleni, jednoduchost, pohoda.

17.03.2018

Byla jsem po přečtení komentářů zvědavá, co se z knihy vyklube. Mě se knížka líbila a autorku si řadím mezi oblíbené. Že je tam občas něco trochu přitažené za vlasy mi vůbec nevadilo, spíš naopak.

4 22.01.2018

Mulderka, souhlasím. Ještě si říkám, že román vyšel proto, že složenky se platit musí, a taky na toho Bosse aby bylo. Po přečtení téhle knížky jsem si navíc uvědomila, že známky sebestřednosti se už objevují v předcházejících knihách. Myslím, že by pan Viewegh měl být vděčný za to, že vůbec přežil a že není závislý na péči druhých. Nicméně znám člověka, který zdravotně procházel něčím podobným jako Viewegh a jemu se knížka líbila - proto ty tři hvězdy.

4 20.12.2017

Tak nějak nevím... možná v určitém životním období by mě zasáhla víc. Víceméně souhlasím se vším, co autor čtenáři předkládá, ale od půlky knihy pro mě nuda a všechno tak nějak pořád dokola ... tyhle motivační knížky nejsou nic pro mě. Před dvěma lety jsem zažila něco podobného - na základě chybné diagnózy jsem několik měsíců žila s vědomím velmi blízké smrti. I když jsem měla priority rozumově srovnané, teprve pak se srovnaly i pocitově. Po půl roce přišla omluva lékařů za chybnou diagnózu. Dnes už jsem zpátky v realitě a dokonce si myslím, že v malé míře ty naše drobné stesky a nářky k životu patří a jsou vlastně život; ten tehdejší klid a nadhled bych zpátky nechtěla. Ale každý to máme jinak a někomu tahle knížka může dát mnoho.

4 11.12.2017

K téhle knize jsem se odhodlávala několik let - název pro mě lákavý a k tomu vysoké hodnocení. Prvních 100 stran jsem četla skoro měsíc, několikrát knížka skončila zpátky v knihovně s tím, že ji nedočtu ... do 200.strany už jsem si říkala, že není nakonec tak špatná, a pak se to rozjelo ... dočetla jsem během dvou nocí.

3 06.12.2017

Pro mě jedna z nejzásadnějších knih. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale s každou dalsí stránkou jsem si knihu zamilovávala víc a víc. Dost mě rozhodila, člověk si uvědomí prchavost mladí a života vůbec. Osudy několika lidí vyprávěné z pohledu každého z nich...úžasná kniha.

5 08.11.2017

Ooo...moje puberťácká klasika...a spousta vtipů mi došla až jako dospělé, takže jsem se u ní pobavila dvakrát ... viz Není to hezký pohled, vidět dva staré lidi běhat po louce...

3 08.11.2017

Knížky Simony Monyové mám ráda, jen si mezi nimi musím dát alespoň roční pauzu. Když je čtu za sebou, začne mi lézt na nervy naprostá nesamostatnost a neschopnost jejích hrdinek...ale jako oddych... sem tam...se čtou moc hezky.

1 08.11.2017

Pro mě je kniha krásná nejen obrázky, ale především krásným vyprávěním ... bez něj by byla sotva poloviční.

2 08.11.2017

Četla jsem tuto knihu jako hodně mladá, lehko ovlivnitelná a věřila jsem téměř každému slovu. Dneska už si z ní pamatuji jen to nejpodstatnější a ta moje víra se taky někam vytratila... Přesto dávám 4 hvězdičky, protože by bylo krásné, kdyby to všechno byla pravda.

4 08.11.2017

Četla jsem ji jako malá holka o prázdninách u babičky...dodnes si vzpomínám, jak moc jsem se u ní nasmála, a na tu krásnou atmosféru dětských prázdnin...pro mě idylické vyprávění ze starých časů.

3 08.11.2017