poiu komentáře u knih

Pražský novinář Petr Valeš se vrací zpátky do rodné vesnice v podhůří Orlických hor, odkud jako mladý utekl, když se ztratil jeho nejlepší kamarád Vojta (alias Pizizubka). Jenže po návratu se začnou dít divné věci a Petr má pocit, že se zbláznil.

Ale co když je to všechno jinak? Petr začíná pátrat v kronikách a zjišťuje, že nezmizel jenom jeho kamarád Vojta, ale taky další děti......

Při čtení mě dost často mrazilo a mrtvá jehňátka jsem viděla skoro všude..... Prostě mě to fakt chytlo a skvěle se mi to četlo a když jsem nečetla, aspoň jsem na příběh myslela.

A musím vyzdvihnout tu autorčinu nádhernou skoro až lyricky popisnou češtinu, díky které jsem měla pocit, že jsem opravdu v temném lese, na zasněženém kopci nebo ve smradlavém kutlochu radioamatéra pana Broma. A ta flétna! Tu jsem přímo nenáviděla a myslím, že už si hned tak žádnou neposlechnu. :-) :-) :-)

Hvězdička dolů je za ten uspěchaný konec, který mě trošku zklamal....

"Ze šumu se vynořila jemná melodie, lahodná flétna s hnilobným podtónem, zježila Petrovi pozůstatky pravěké srsti na krku. Bylo to jako napít se vody ze studánky, plnými doušky vychutnávat, jak je osvěžující a dobrá, a pak si všimnout, že na dně celou dobu tlelo tělo."

10 05.03.2024

Cestopisy mám moc ráda a ráda je čtu, vždycky jsem s autorem někde na výšlapu, prší na mě spolu s ním a nebo mě ve tmě pronásleduje žlutý pár očí: PUMA! (Tvl, bych umřela strachy!)

Tady je to hlavně o osobním příběhu, možná nějaká forma terapie? Ale musím říct, že za mě je Monika hrdinka, že to zvládla i se svou zdravotní indispozicí, kterou v době výšlapu řešila. Není to žádný návod, jak Hřebenovku projít a co si zabalit, ale je to osobní příběh, skoro-deník a jako takový mi jeho forma i obsah vyhovovaly. Moc se mi líbilo, jak se Monika dokázala osamostatnit, poradit si sama a prostě.... Zvládnout to. Respekt a obdiv. :-)

"Po několika dnech mi začal déšť lézt i ušima. Prší, proč pořád prší? Klusala jsem po trailu. Měla jsem nepromokavou bundu s kapucí a taky jsem nosila tu údajně nepromokavou sukni za 30 dolarů. Dlouhá, modrá, měla jen jednu nevýhodu: měla rozparek a promokla! Takže ve výsledku jsem pořádně zmokla a navíc jsem chytla rýmu.
Na to znám jediný recept. Jít dál!"

Ale teda fakt nechápu, jak jí mohl uplavat ešus i s lžící. Jak? Jak?

1 05.03.2024

(SPOILER) Hlavní hrdinkou je (pra)babička, která se snaží srovnat krok se současným světem, nade vše miluje svou vnučku Magdičku a pravnučku Karolínku, snaží se všem zavděčit neustálým pečením.

Mezi řádky ale na povrch vyplouvá její vlastní příběh o manželu alkoholikovi, o tom, jak pro něj nikdy nebyla tou první a jedinou, o jejích vlastních výčitkách vůči svému synovi....

"Magdička kojí Kájinku, kluky má vedle sebe a čte jim, to je báječný, co ona všechno dokáže. I že takhle dlouho kojí. Já ji obdivuju. To za nás nebylo, tolik se věnovat, furt chodit s dětmi ven a ještě pořád číst. No, my měli víc práce okolo provozu, ty plíny vyvářet, taky přesnídávky ve skleničce nebejvaly. Mnoho maminek dnes ani nežehlí ani Magdička ne.
(...)
Kdybych mohla vrátit čas, nežehlím, nehledám po hospodách. Byla bych s Románkem, četla mu, šla bych s ním krmit kačenky."

1 23.01.2024

(SPOILER) Taky se mi ty rozhovory nečetly zrovna lehce, ale mám taková témata (=osobní zpovědi a příběhy, rodová prokletí apod.) moc ráda.

- Anička (jízda na koni, pád, šikana ve škole, znásilnění otčímem) "Hrozně jsem chtěla, aby se mě někdo zastal. Bylo by skvělé, kdyby s ním máma vyrazila dveře. Ale ona to neudělala., protože mi nevěřila. Říkám, že jí nic nevyčítám, ale tohle jí odpustit nemůžu. Sama mám dceru, a pokud se na ni někdo jen špatně podívá, tak bych ho snad zabila."

- Aneta (adopce, rebelie proti všemu, drogy, manipulátor) "Věc, kterou máme všichni stejnou, je upínání se. Někoho si najdeme a nalepíme se na něj, i kdyby nám ten člověk nejvíc ubližoval. Já to tak mám odjakživa. Bojím se opuštění."

- Dorota (trans, fotografka, stará se o babičku) "Ignorace" - "Spíš nezájem o skutečného člověka. (...) Nikdy mě plně nevnímala, jen chtěla, abych měla vzdělání, dobrou práci a nedělala problémy. To chtěla po každém."

"Jsem schopná ze sebe zvracet, dřív jsem se i škrábala v obličeji. Jeden z hadů v mé vizi mi řekl, že nosná emoce, která provází celý můj život, je sebelítost. Do té doby jsem nechápala, že to, jak se nemám ráda, jak mi chybí rodina a pochybuju o své dostatečnosti, že to je všechno sebelítost. Pod jediným slovem se skrývá všechno."

- Laura (dluhy, prostituce)

- Jana (pošahaný manžel z Pákistánu, boj o děti, stalking) "Viděla jsem pár pákistánských filmů a připadalo mi, že že v nich jsou všichni permanentně naštvaní, křičí nebo brečí. Ale jim to přišlo normální."

1 23.01.2024

Tenhle výběr mi moc nesedl, i když povídkové knihy mám celkem ráda...

° P. Šabach - Prokletí rodu Grussů -- tohle jsem už četla v jiném výboru, myslela jsem, že v každé antologii jsou nové, originální povídky.... No nic.
° M. Urban - Ve hře -- dvojice toulající se lesem narazí na LARP - live action role-playing.... Přidají se k nim, ale hra pokračuje dál...
° O. Neff - Tajemství stržené masky -- a chybné plátno mistra Zimy.

"Barvy si kupuju sám, ale šeps, pro ten posílám idiota domovníka. Přiznal, že tuhle krabici koupil jinde. Byla o polovinu lacinější než u Pittermanna, kde normálně barvy kupuju."

° I. Klíma - Dalekohled -- protože: "Matka si s Davidem nikdy nehrála, také se nepamatoval, že by ho někdy pohladila, byla přísná a velice zbožná."
° V. Welsch - Z deníčku zeleného aktivisty -- Vím, kam patřím. :-) :-) :-) Bylo to moc fajn.
° V. Kadlec - Vedlejší příznaky -- obyčejné ráno v koupelně a odloupnutá kachlička.....
° V. Huťková - Zastavit, nadechnout a.... -- ...... Tohle by asi chtělo víc rozpracovat...

2 12.12.2023

(SPOILER) Obecně mám povídky docela ráda a i tenhle výber byl celkem fajn... :-)

° A. Mornštajnová - Třešeň -- o osudové lásce (ale ten osudový muž je nakonec někdo jiný :-)
° M. Viewegh - Provence z Florence -- za mě ne, Viewegh opět trochu ublížený a útočný k ženám... (????)
° P. Dvořáková - Švihák -- láska v domově důchodců --- milé a moc fajn. Líbilo se mi.
° J. Rudiš - Vypisovači -- Tady se člověk ani pořádně nemohl nadechnout, psáno snad v jediné jediné dlouhé větě, ale žádný Hrabal to není...... Doufala jsem v nějakou pointu, ale...
° A. Nelis - najdisvujosud.cz --- o trablech s fotkou na seznamce :-)
° A. Geislerová - Důkaz -- tady docela woow efekt, důkaz lásky k paní doktorce. Samotář na chatě. ---> Musím říct, že mě Aňa G. už několikrát příjemně překvapila. :-)
° B. Bellová - Pohádka -- O dopisech Jeníka a Mařenky.... Proč si je jenom schovávala? Hmm...
°A. Bolavá - Motýlí křídla Marušky Cihlářové -- o tom, že láska nikdy neskončí...
°I. Hejdová - Má mě rád, nemá mě rád -- jaké by to jenom bylo, kdyby se nevrátil?
° B. Dočekal - Sofi --- hm, vlhký sen každého padesátníka o opálené blondýnce se sametově hladkými stehny, tentokrát ve Francii.

1 12.12.2023

(SPOILER) Tak detektivka tohle moc není, i když vraždy tu nějaké jsou...

Je to spíš realisticky podaný popis ruského venkova a jeho okolní krajiny. Najdeme tu všechno: husté březové lesy, smutnou tajgu, úzkololejku vedoucí odnikud nikam a zatlučená, rozkradená a rozbitá nádražíčka ztracená v hustých lesích a bažinách. Opuštěné vesnice, kde žije 1 - 5 posledních obyvatel, kteří si vaří čaj na kamnech ze starého plechového barelu, loví ryby v ledové řece a spí na slamníku ze starých hader. Pořád prší nebo je hustá mlha, takže o depresivní prostředí je postaráno. Posvítit si můžete petrolejkou a žal zapijete v nejlepším případě vodkou či jinou pálenkou, v horším případě lékařským lihem, v nejhorším případě technickým lihem.

Lidé, které v knize potkáváme buď pijí do němoty nebo jsou nešťastní.... A do toho ještě mizí mladé dívky.

Ale kam mizí? Do města za lepší prací nebo zmizely navždy bez rozloučení? Kdo ví? Ale nikdo po nich nechce (nebo nemůže) pátrat...


Ukázka:
"Víte, když zmizela, byly Naděnce sotva tři roky. Vždy si stoupla k oknu.... dlouho se dívala ven na ulici, úplně tiše plakala, slzy se jí koulely po tvářích. Říkala: >> Maminko, vrať se už prosím, já tu na tebe čekám.<<"

3 12.12.2023

(SPOILER) Velmi příjemně napsaná detektivka, trošku pohed do zákulisí psychoterapie (za to díky :-) ) a vrahoun, který své oběti zabíjí podle * * * * * S P O I L E R !!!!! * * * * * * dětské knihy říkanek - Ježipetr (tohle je tak děsivé, že si tu knihu musím sehnat a přečíst!). Hlavní hrdinka Sabina i Maarten S. jsou celkem sympatičtí, a docela dobře tahle dvojka funguje.

Děj pěkně odsýpá, není tam moc hluchých míst, ale trošku mi tam hapruje ta časová osa posledních obětí. Vraždění buď 6. nebo 20. mi přijde strašně nesystematické a nesmyslné. (Dala bych jen jedno = významnějsí :-) datum.) Nicméně výborný nápad pro psychopaty - vraždit pokaždé v jiném městě nebo i státě a policie nikdy nenajde souvislost...

No a na konci jistým způsobem happy end, i když zrovna Helena mi nebyla moc sympatická. A hlavně jsem si celou dobu myslela * * * * * DALŠÍ S P O I L E R * * * ** že vrahem je ten její manžel Franck. Nebo že vrahovi minimálně platí za ty děsivé "dárky" pro Helenu.

Musím ale říct, že možná jsem i já trochu zralá na psychoterapii, protože na konci mi bylo vraha trochu líto (ve smyslu, že jako dítě JEN potřeboval TROCHU LÁSKY a tohle všechno se vůbec nemuselo stát....) No. Takže tak.

13 03.08.2023

Taková milá čtecí jednohubka třeba na prázdniny, na dovolenou nebo cestu vlakem...

Většina z nich je celkem reálná, uvěřitelná, několik z nich je o špatné komunikaci mezi dvěma lidmi, o tom, co mělo být řečeno, ale nebylo....

Za mě asi top:
Cizí rozhovory, Špatná matka, Sociální sítě, Cyklista, Poradna

Horší: Spisovatel, Kabelka, Rocker, Návrat

No. :-) Ale jako oddechová jednohubka moc fajn. :-)

Úryvek ze Špatné matky:
"Nebylo to samozřejmě pořád. Ale bylo období, kdy to s tebou bylo fakt těžký. Dokonce jsem měla chvílema pocit, že tě nemám dost ráda, a měla jsem kvůli tomu strašný výčitky. O to víc si těď vážím toho, jak si teď rozumíme."
(...)
"Hele mami, jak jsi říkala, že jsem Radka pořád provokovala, znamená to, že tě Radek tolik nevytáčel?"
Dlouhé ticho.
"Radek má úplně jinou povahu než ty. Je klidnější, trpělivější, snášenlivější, bylo s ním vždycky míň práce. Ty máš zase jiný kvality, akorát trvalo trochu dýl, než se ukázaly. Ale o to jsou teď výraznější."
Máma mě pohladila po tváři.

1 03.08.2023

Taky mám bohužel pocit, že se ...... hmm.... dalo z příběhu dostat víc. Alex žije spolu se svými sourozenci a rodiči v malé anglické vesnici. Matka si snila svůj sen o práci reportérky a otec o prodeji počítačů a počítačových kurzů. Děti si své sny jen opravdu snily..... Co se stalo, že z celkem obyčejné, nepříliš bohaté rodiny stalo tohle?

Dívka A: Alexandra (Lex), která příběh vypráví
Chlapec A: Ethan, nejstarší ze sourozenců (korunní princ božího království)
Dívka B: Delilah: nejkrásnější z všech, roztomilá holčička
Dívka C: Evie: sdílela s Alex pokoj, byly si nejbližší
Chlapec B: Gabriel ..... Dobrosrdečný, zlatý chlapeček, ale potom..... :-( :-( Zoufalé hledání podpory a lásky, ale... Bez úspěchu
Chlapec C: (Daniel) - hodně, hodně, hodně pláče
Chlapec D: Noah - nejmladší miminko
_________________________________________
"Počkej, až se vrátí," řekla jsem nahlas. "Když je takový, ber to tak, že odešel někam, kam se ti za ním nechce jít. Vždycky se k tobě zase vrátí."
___
"Vím, jak se asi cítíte. Můžete ten dům zbourat nebo nás vyzvat, abychom ho prodali. Ale nemůžete vymazat minulost ani ji napravit či přibarvit na růžovo. Vezměte ji takovou, jaká je, a použijte ji pro dobrou věc. Můžete z ní vytěžit něco dobrého, podobně jako to musíme udělat my."

1 13.06.2023

Adrien žije svůj život v roce 2014 a trápí se nešťastnou láskou ke své kamarádce Marion.
Hadrien žije svůj život v roce 1914 a trápí se tím, že mu jeho otec nedovolí jít studovat do města na lyceum a plánuje pro něj práci na statku.

Náhle se jejich životy protínají, když Adrien posílá novoroční přání svému bratranci, ale dopis dostane do rukou Hadrien. (A může za to tajemná schránka u domu :-) ) Kluci se spolu spřátelí a když Adrien zjistí, že Hadrien opravdu žije v roce 1914, plný zděšení ho varuje před nadcházející válkou. Hadrien mu ale nevěří... Proč by měla být válka zrovna u nich? U nich na vesnici? Vždyť tomu nevěří ani pan učitel....

Kniha je moc fajn a četla se dobře, za mě by mohla jít trochu do hloubky, ale myslím, že pro mladší čtenáře, kterým je určena, je super.

Ukázka:
"Tohle vůbec říct nechtěl, ale když se člověk naštve, nehlídá se, co z něj padá. Na jazyk se člověku derou jen ta nejostřejší, nejošklivější slova, ale není pravda, že by byla také ta nejpravdivější."

2 14.03.2023

"Válka není, všude mír." Tak by mohla začínat anotace k této knize. Ale ono to s tím mírem po druhé válce nebylo tak jednoduché.

Odsunutí Němci s ranečky ještě ani nezašli za roh a do jejich domů či bytů už se stěhovali naši čeští "vlastenci" (teď by to byli ti, co se píší s F). Poválečná doba je těžká a pro spoustu "obyčejných" lidí dobrá příležitost, jak přijít k nějakému tomu majetečku, trochu si zchladit žáhu a pocit ukřivděnosti na někom, kdo s tím neměl nic společného... Jak bychom se asi zachovali my na jejich místě? Hmm...

Jindřich Klemsa před válkou i během ní pracuje v cihelně jako účetní. S politikou nechce mít nic společného. Potom ho ale národní výbor jmenuje národním správcem cihelny a pomalu se roztočí kolotoč událostí, které musí Jindřich chtě-nechtě řešit. (Samozvané poválečné mstitele, kteří tyranizují německé zaměstnance cihelny, mstu na bývalém německém starostovi, navrátivšího se manžela své milenky Ireny nebo zběha z Rudé Armády Pavla (kde to asi taky nebylo růžové) a potom i vlastní boj o život.).

Víc, jen víc takových knížek a víc takových knížek (nebo jejich vyprávění) do škol. Ať jen se ví, jak tady Češi (a taky Rusové) po válce řádili. Protože co není zakázáno, je dovoleno, že...

Ukázky:
"Patří jim to," řekla a dolila si z láhve. Když neodpověděl, ozvala se: "Ty je snad lituješ?"
"Ne, ale taky jim nepřeju to nejhorší, protože ti, co by to zasluhovali, už pláchli do bezpečí. Tihle válku nevyvolali a teď to odskáčou."
"Ale jsou to taky Němci."
Neklidně sebou pohnul, zavadil o kraj stolu a v posledním okamžiku zachytil vratkou lahev.
"S tímhle argumentem si poslouží každý našinec, aby si ulehčil svědomí, pokud nějaký vůbec má. Nemusí přemýšlet a ostatní mu napoví rozhlas či noviny."

1 14.03.2023

Pro mě docela náročné čtení, protože jsem si musela spoustu jmen vyhledávat (a to si myslím, že mám celkem přehled :-), nicméně mě kniha velmi obohatila a a poskytla spoustu nových pohledů na známé či méně známé - pro mě) umělce.... Moc ráda bych si přečetla, co se takhle dělo třeba u našich malířů / spisovatelů...

Třeba "Karel Čapek si doma zapálil cigaretu a rozepsal Bílou nemoc."

"Probouzení jara: 8. března se ve vídeňské kavárně Imperial po probuzení setkají Frank Wedekind, Adolf Loos, Franz Werfel a Karl Kraus na dvojité mokka se smetanou."

2 03.01.2023

(SPOILER) Laurel Macková má tři děti. Nejstarší je chlapec Jake, potom dcera Hanna a nejmladší a dcera Ellie. Ellie je vzorná a bezproblémová studentka, která ale jednoho dne záhadně zmizí. Laurel po ní nepřestává pátrat, ale policie už je bezradná... Po deseti letech už pátrání pomalu vzdává, když se náhle objeví Elliiny ostatky....


Kniha je velmi čtivá, vlastně se o ní skoro nedá odtrhnout, ale je tu několik ALE:
(POZOR SPOILER!!!!!!!!!):
- To se vážně 15 letá holka pokusila o útěk jen jednou?
- Co to okýnko? Nedalo se otevřít? Pokud ne, dalo se na něj bouchat, vždyť vedlo na ulici! Pokud se otevřít dalo, dalo se jím buď prolézt nebo aspoň volat o pomoc. (Pokud se otevřít nedalo, jak se tam dostával čerstvý vzduch?)

Otázky, samé otázky..... :-)



A taky matka mi nebyla moc sympatická: "To tys měla zmizet a ne tady jíst toast s fazolemi."

Ukázka:
"Ta otázka Laurel zaskočí. Nezněla totiž, jestli ji nenáviděly, ale jestli ji nenávidí. Vybaví si včerejší telefonát s Blue a Jakem. Vybaví si, že Hanna je ochotnávést pouze tu nejzákladnější lidskou komunikaci, i to, jak si ji oba potomci drží od těla."

Larel matce Ruby: "Chci, abys věděla, že jsi ta nejlepší a nejbáječnější máma na světě a já mám mimořádné štěstí, že jsi tu se mnou tak dlouho. (...) A že jsi nemohla být v ničem lepší, než jsi byla."

"Laurel," odtuší Paul opatrně, "řekl bych, že jestli od tebe Hanna něco opravdu potřebuje, tak odpuštění."
"Odpuštění?" diví se Laurel. "A co bych jí měla odpustit?"
Nastane dlouhá odmlka, Paul si rozmýšlí, jak odpovědět.
"Měla bys jí odpustit...," řekne nakonec, ".... že není Ellie."

1 12.10.2022

Komiksová jednohubka, ve které si za zavřenými dveřmi u kávičky povídají íránské ženy... Musím říct, že se mi to četlo dobře (je to opravdu rychlovka), ale z některých příběhů mi bylo hodně smutno (nevěsta musí být panna, jinak nemá cenu; vyděračské chování matky, loupež šperků atp.) - vlastně to není ani moc veselé čtení .....

2 12.10.2022

Ben Braun je nadšený sportovec a hlavně lyžař, kterému se po nehodě na lyžích život obrátí vzhůru nohama. Teda nohama. Nohy on po agresivní jízdě a srážce se sypačem nemá. Leží v nemocnici, přemítá o všem možném a hlavně o tom, co se to vlastně na sjezdovce stalo. Zdálky občas slyší nějaké hlasy, hádku, ale nedokáže si vzpomenout, o co vlastně šlo....

Na pokoj k němu přidělí strochu staršího kluka Emila, který je od pasu dolů ochrnutý po nehodě v autě. Emil se s Benem zkamarádí a vlije mu do žil sílu pro nový život. :-) A na protézách už to "půjde" skoro samo. :-)

Kniha by si zasloužila být delší a propracovanější, ale i tak dávám vysoké hodnocení za námět; za to, jak byla pozitivní (jde to vůbec?), za to, že se Ben nevzdal a neutápěl se v depresi a sebelítosti (jak bych to určitě udělala já...).

UKÁZKA:
"Znám jednoho, kterej se na lyžích řítil z kopce šusem jako postřelenej nosorožec a.."
"Přemku...,"snaží se do hovoru vstoupit malá bílá víla Bianka, ale Přemek udělá zamítavé gesto.
"... a jaksi mu ušlo," pokračuje, "že cestou srazil malou holku a dole ohrozil život jednoho chudáka řidiče, kterej od rána sypal zledovatělý silnice, aby byly sjízdný a bezpečný pro návštěvníky hor."

5 30.08.2022

Letní oddechovka o klukovi, který nese domů špatné vysvědčení a moc neví, jak se s tím má vypořádat. Rozhodne se domů nechodit, aby nepřitížil už tak nemocné mamince. Na útěku potká galantního pana Hermanna, který mu nabídne práci(čku - in terminus technicus) i peníze. Ale postupně se to celé nějak vymkne z rukou a kdyby nebylo "prolhané" holčičky Elfi, dobrý konec by to nemělo... :-) :-)

Ukázka:
"Protože dostal špatné vysvědčení," vysvětlil jí Martinův otec.
"Tím mě nemohl rozčilit," řekla smutně. "Věděla jsem to už dávno."
(...)
"Ovšemže jsem to věděla. Copak si myslíte, že jsem si nevšimla, jak se tu chudák nadřel, když jsem nemohla nic dělat? Copak si myslíte, že jsem nevěděla, že se nedostane k učení? Dobré vysvědčení letos přinést NEMOHL!"
(...)
"Ale proč si o tom se mnou nepromluvila?" zeptal se pan Zohner překvapeně.
Manželka se na něj mile podívala. "Nechtěla jsem tě tím zatěžovat."

___________________________________
Prostě je to jen o komunikaci. :-)

1 13.07.2022

(SPOILER) Effie se hroutí život pod rukama. Stále žije u rodičů se svým kocourem, "píše" román a pracuje v knihkupectví (což je super, ach!!!! :-) :-) a každý večer vyzungne lahev vína. Po jednom nevydařeném rande potká Thea. Theo jí změní život k nepoznání, když jí vytvoří seznam úkolů, které má splnit. Pustí se do toho společně - na tréninku boxu, ztratí se spolu v neznámé krajině, a postupně se z Effie stává veselá a pozitivně naladěná holka. Jednoho dne vezme Theo Effie představit rodině, ale stane se něco hodně nečekaného - na koncertě Theo omdlí a je převezen do nemocnice a od té doby už s Effie nechce mluvit..... A na povrch začne pomalu vyplouvat Theova minulost.

Effie neví, co se stalo a po nějakém čase se rozhodne vzít svůj život do vlastních rukou a začne dobrovolničit v útulku pro bezdomovce (za tohle neuvěřitelný palec hore, za mě fakt super nápad, jak zapomenout na rozchod! :-) ), ale na Thea pořád myslí....

"Svět proti Tobě nic nemá. Mohla bys být šťastná. MY bychom mohli být šťastní. Jestli se hodláš dál utápět v tomhle oceánu sebelítosti, posluž si, ale já se ke dnu stáhnout nenechám."

"Sice se mi po něm stýskalo a stejnou měrou jsem ho milovala i nenáviděla, uvědomovala jsem si však, že mám život ve svých rukou a že pokud se mi nelíbí, jakým směrem se ubírá, musím to změnit. Já a nikdo jiný."

4 07.07.2022

Na tuhle antologii jsem narazila úplou náhodou a musím říct, že mě nadchla. Spousta příběhů se mi líbila víc, než když jsem četla některé povídkové soubory od známějších autorů. :-)

Za mě TOP (ne nutně v tomto pořadí): Mechanoidi, Bellkana, Kchrat, Poslední krok k dospělosti, Plocha a Příživník.

° Poslední krok k dospělosti: o tom, že být dokonale připraven ještě neznamená být OPRAVDU připraven na to, co člověka čeká.
° Na malinách: letní brigáda nemusí být tak lehká, jak se zprvu zdálo.
° Stříbrňák: "Tak snad zítra. Musí se přeci najít dobrá duše, pro niž stříbrňák není jmění a kterou hned neodpudí můj vzhled." Snad ho našel.....
° Srdce a zdroj: o čekání na spravedlnost...
° Příživník: až hororově napsaná povídka o tom, že čerstvé maso se nedá jen tak sehnat. Zvláště za Protektorátu....
° Bellkana: o zpěvu ptáků a začarovaném lese...
° Cestující: Skvělý nápad, vnoření se do mysli různých lidí pomocí telepatie! Super!
° Návštěva: o tom, že není dobrý nápad nechávat si všechno po původním majiteli bytu...
° Plocha: moc milá (a asi nejpozitivnější) povídka z celé série; o tom, co se děje, když v nebi začne celozávodní dovolená. :-) :-) Za mě super! Příjemné osvěžení.
° Slečna z lepší rodiny: o tajemství ukrytém v lese a slečně, která ho umí vyřešit.
° Plout nevídanou pouští: tohle nebylo bohužel moc můj šálek čaje, ale umím si představit, že třeba jako audiokniha by to pro mě mohlo být přijatelnější.... Kdo ví.
° Mechanoidi: o tom, že xenofobie a strach z neznámého se nevyhne ani tomu, co si lidstvo samo vytvoří.... Škoda, že tahle povídka neměla tak 600 stran, bavilo by mě to číst dál a dááááál....
° Poslední rozkaz: Fuuu, tak tady se něco hooodně vymklo z rukou. Moc pěkná povídka. :-)
° Kchrat: tady mě celkem štvala hlavní hrdinka Erin, protože na mě působila trochu hystericky, ale příběh samotný super. (I Daniel mě štval, no, velmi povedený páreček.) Ale za Ichkerata všechny palce nahoru.

"Jsou mi milejší vojáci, kteří střetu dokáží předejít než je vyvolat, Yatchkrene."

2 06.06.2022

Jazykovědec Jacop je starší, osamělý pán, který je osamělý tak moc, že chodí na pohřby cizím lidem. Na těchto pohřbech má aspoň zdánlivý pocit, že někam patří a hrozně moc touží být součástí nějaké komunity nebo rozvětvené rodiny. Pokaždé vypráví příběh, který ho k zemřelému poutá (poutal) a čtenář vlastně neví, co je pravda a co je vykonstruované, vysněné Jakopem.

V osobním životě ho doprovází maňásek Pelle, který je jeho alter egem a se kterým si o všem povídá. Na jednom pohřbu se seznámí s Agnes, se kterou se začne přátelit a které píše dopis o sobě, o svém životě a o všem, co ho na pohřbech potkalo.

Rozhodně to není jednoduchá kniha a její čtení vyžaduje spoustu soustředění, ale myslím, že kdybych ji četla na vysoké, kdy jsem byla podobně osamělá, tak taky začnu chodit na pohřby cizím lidem, jen abych mohla pozorovat pozůstalé a představovat si, jaký asi měli se zemřelým vztah....

"Ale pro mě byla představa, že stojím na silnici se zdviženým palcem, nervově náročná. Vadilo mi, ž nevím, kdo mi zastaví. Co je k tomu vede."

"(Sven-Åke Gardell) vytvořil si vlastní pojetí Ježíše coby Božího syna, podle něj byl adoptován silou svých skutků, nikoli svým původem."

3 24.05.2022