Pistácie
komentáře u knih
Saturnin zasahuje
Miroslav Macek
Tento díl se celkem povedl. Líbily se mi všechny příběhy, které zde jednotlivé postavy vyprávěly všem ostatním. Humorné scénky se Saturninem, tetou Kateřinou a Miloušem, který nesměl chybět, jsou také skvělé. Mám ráda i přirovnání tety Kateřiny, dědečka a dalších, kteří je rádi používají. Překvapuje mě, kolik různých přirovnání vůbec existuje, nebo jsou některá smyšlená?
Asi od poloviny knihy mi bylo jasné, kam bude příběh nejspíše směřovat. Akorát mě mrzelo, že to autor na konci tak rychle utnul a věnoval tomu jen pár řádků. Doufám, že ho napadne tomu věnovat v budoucnu další humorné kapitoly do knihy. :)
Můj příběh
Michelle Obama
Myslím, že příběh by se dal scuknout do kratší verze. Ale i tak to byla čtivě napsaná biografie jedné dnes již vyčnívající afroamerické rodiny. Líbilo se mi nahlédnout pod pokličku toho, jak to chodí v Bílém domě. Lépe jsem si představila nejen to, jak to tam fyzicky vypadá, ale i to, jak je taková rodina střežena, a jak jsou vlastně v kleci. Neměli to samozřejmě nikdy lehké ani z pohledu rasového. Vyšplhali se ale z chudé rodiny tam, kam to nakonec dotáhli. Je zajímavé vidět i za oponu toho všeho, co skrývá vlastně nejen prezidentování, ale i kandidatura. Myslím, že nejtěžší to mají děti, které jsou do něčeho vtažené, aniž by se jich kdokoliv předem ptal. I tady je důkaz, že to jejich dcery měly naprosto stejně. Nikdy se jich neptal, jestli chtějí být medializované, prostě do toho musely vplout. Nikdy jsem výrazně nesledovala Obamovu prezidentskou cestu, ale tahle kniha je zajímavým vhledem z jedné strany, z té, která mu byla nejbližší.
Hezčí svět
Barbora Šťastná
Tohle je úplně jiný šálek kávy, než na který jsem od autorky zvyklá. Ale mile mě to překvapilo. Příběh je čtivý, zajímavě propletený. Je to těžké rodinné téma, kde se neustále odkrývají nové rány a tajemství, ale i tak se mi to dobře četlo (dramata mě nevadí). Jediné, co mě vadilo, je přílišná předvídavost. Není vůbec těžké odhadnout při všech zápletkách, kam se bude příběh dále ubírat. Ale to mě neodradilo. Hlavní hrdinka mi byla celkem sympatická.
P.s. jo a štve mě, když se na nějakou knihu těšim tak moc a čekám na ní dlouho a pak ji během chvilky přečtu. Ale to je můj problém a známka, že mě kniha fakt bavila. :D :)
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Miluju psy a líbilo se mi, že autor pod rukama vytvořil celkem dojemný příběh, který si zamiluje spoustu milovníků psů. Je super, že se v knize snažil poukázat na problematiku týraných psů nebo množíren. Některé části mi ale přišly dětinské a nereálné. Že by pes přemýšlel doslova a takto do detailů jako člověk a popisoval čtenáři tolik podrobností? Musím ale uznat, že to bylo popsáno ze zajímavého úhlu pohledu, očima psa. Proč ne. Zase jiná ich forma (němé zvíře), se kterou jsem se dosud nesetkala. Ale upřímně jsem nečekala, a nemile mě zaskočilo, že kniha náhle a rychle skončila. Přišlo mi to dost krátké. Těšila jsem se, že to bude pokračovat o pár desítek stránek dál. Bohužel.
To prší moře
Radka Třeštíková
Musím říct, že mě u autorčiny prvotiny děj hodně mile překvapil. Nečekala jsem tak důmyslně propracovaný příběh a propletené osudy všech postav. Ze začátku mi byla Hanka velmi nesympatická, ale postupně se odkrývaly její rány a začala mi přirůstat k srdci. jediné, v čem mě byla celou dobu protivná, bylo to, jak se chovala k chlapům a chvílema mi v tomhle směru přišla docela bezcitná. Je to sice depresivní čtení, ale já mám těžké příběhy ráda. Paradoxně se mi čtou lépe než humorné nebo zamilované knížky.
Švábi
Jo Nesbø
Druhá kniha mě tolik neoslovila. O tom nejspíše vypovídá i to, že si pár týdnů po přečtení už téměř nepamatuju žádné detaily z knihy. Ale i tak zůstanu Harrymu zatím věrná a uvidím, co přinese třetí díl. Akorát ten děj vždy plyne tak pomalu, ale už jsem si na to u autora zvykla a myslím si, že to k němu patří. Naopak se mi líbí, jak prokresluje jednotlivé postavy a popisuje smýšlení a vývoj hlavního hrdiny až k tomu, než dopadne zločince.
Falešný román
Magdalena Mintová
Přišlo mi to jako trošku jednoduchý příběh, který nemá žádnou složitou zápletku. Ale přesto mě to bavilo a nutilo číst dál. A proto si mě kniha i autorka získala. Líbí se mi, že z toho udělala trilogii a už teď jsem zvědavá na další díl.
Hlavní hrdinka mě fakt prudila od začátku do konce tím, jak se chovala. Jak čekala, že se bude všechno točit jen kolem ní. A pak přišel prudký pád. Líbila se mi i ta absurdní vsuvka s rádoby manželstvím a hlavně kvůli tomu mě to tak chytlo. Rozhodně se těším, co dalšího si autorka pro Emu a Alberta přichystala.
Žijte dlouho, žijte aktivně aneb Komplexní medicína od kosmického lékaře
Ivan Pavlovič Neumyvakin
O téhle knize jsem si přečetla kladnou recenzi a nadchla mě. Ale asi jsem od kosmického ruského lékaře čekala víc. Je vidět, že autor je vzdělaný člověk, který se v oblasti zdraví pohybuje dlouhé roky a baví ho to. Některé předané myšlenky jsou opravdu zajímavé a k zamyšlení. Ale jiné jsou podle mě dotažené do extrému a přišly mi absurdní. Třeba to, když autor píše, že bychom se měli vyhýbat prostým slovům, že mají negativní vliv na naše fungování. Nebo když popisuje, že na nás mohou jít mdloby při požití peroxidu (který ale jinak denně doporučuje užívat), a přirovnává to tomu, jako když jdou mdloby na člověka z města, který se ocitne v lese.
Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
Už podruhé mi autorka jasně potvrdila, že i když nejsem cílovka a nepatřím k mládeži, nemusím nutně tuhle knihu vynechat. Naopak. Na tomhle psaní je vidět, jak je autorka vyspělá a jak skvěle a poutavě dokáže napsat knihu, aby si v ní každá generace něco našla.
Navíc umí skvěle skládat slova a věty tak, jak by to nezvládl ani leckterý starší spisovatel. Je vidět, že má načteno a má talent na psaní.
Její příběhy jsou jednoduché a není těžké odhadnout, jak to dopadne. Ale po tom tady ani neprahnu. Baví mě její styl psaní a to, že dokáže upoutat čtenářovu pozornost. Těším se na další literární počiny téhle mladé autorky.
Netopýr
Jo Nesbø
Konečně jsem nasedla od začátku na dráhu zvanou Harry Hole. Uvidíme, jestli se bude každý díl zlepšovat. Jeho prvotina je dobrá. Ne skvělá, ne špatná. Jak to tak u detektivek bývá, začátek se vleče, ale pak se to rozjede (většinou). Je to často protkané nudnějšími pasážemi, ani tady se tomu nevyhnete. Škoda. Ale těším se na další díly. Už jsem před lety přečetla Sněhuláka, u kterého jsem měla opravdu husinu. Snad mě to samé čeká i u jiných jeho knih.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Vím, že ne každému tato kniha sedne. Ale já jsem byla nadšená. Užila jsem si ji od začátku až do posledního písmenka. od Backmana jsem už nějaké knihy přečetla, ale tohle bylo opravdu humorné. Každému, kdo se rád zasměje a ještě si u toho trošku potrápí hlavu nad nevšední zápletkou, tomu tuhle knihu ze srdce doporučím. Rozhodně se nebudete nudit. Autor zde vykresluje různorodé povahy lidí a životní osudy jednotlivců, kteří se setkají při nevšední zápletce. A sepsal to celkem geniálně. Díky za to.
Dobrý proti severáku
Daniel Glattauer
Jsem plná dojmů a emocí. Aby ne, když jsem ji akorát dočetla a odložila. To je asi poprvé, co se jako žena stydím za jinou ženu, i kdyby za fiktivní ženskou hrdinku z knihy. Nikdo mi nikdy nepřišel tak sobecký, sebestředný a naivní? Na druhou stranu ji omlouvá (ze zkušenosti sama vím), že spoustu věcí vyzní jinak, když je člověk vysloví nahlas a když je napíše. Ale i tak ... Leo byl milý, sympatický a na nic si nehrál. Tak na mě aspoň působil. Nebo jsem si ho přes tu korespondenci vybásnila jinak, než jaký by byl ve skutečnosti?
Už vím o tom, že je pokračování knihy. Ale tak nějak si neumím představit, kam dál by tohle mohlo vést? A chci si kazit dojem z prvotního příběhu? Nevím. Ještě jsem se nerozhodla, zda dám Leovi a Emmě druhou šanci.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Od autora jsem přečetla téměř vše a patří k mým oblíbencům. Tuto knihu ale považuji za slabší. Uvidím, zda si vůbec za pár měsíců vzpomenu na dějovou linku. Všechny postavy mi přišly krajně nesympatické. Nefandila jsem ani hlavní hrdince, která by si zasloužila sympatie za to, čím procházela. Naopak se vrhala do výrazně absurdních románků, chovala se divně a její myšlenkové pochody mi byly cizí. Jediné, co mi bylo blízké, bylo prostředí Krumlova, mého oblíbeného města. Škoda jen, že ho autor více nevyužil a nepopsal detailněji. Klidně bych se tak v knize déle toulala uličkami a užívala si to místo.
Chlapec na vrcholu hory
John Boyne
Autor mě každou další knihou nepřestává překvapovat. Příběh je zasazen do opravdu nezvyklého prostředí. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli je to podle nějakých skutečných událostí a dochovaných dokumentů, nebo si autor linku Pierrota a jeho tety, která slouží v sídle vůdce, jen vymyslel. Každopádně je zde velmi věrohodně popsáno a vykresleno to, jak malý kluk dokáže vyrůst a jak je ovlivňován díky přítomnosti zla.
Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec
Kniha mě celkem překvapila. Čekala jsem, že se bude pouze zpovídat ze svých nemocí a neduhů, že se bude obhajovat, proč skončila a jak jsou k ní všichni oškliví. Ale je vidět, že člověk, jako televizní divák vidí opravdu jen 1 % z toho všeho, co sportovec prožívá i v zákulisí, s trenéry, při přípravách, s ostatními kolegy z týmu a podobně. Gábina šla skutečně hodně do minulosti a odvyprávěla životní příběh, a je vidět, že to neměla v životě zadarmo a jako sportovkyně se opravdu nemusí před nikým obhajovat. Dokázala víc než dost. Těžko říct, jestli jí rodiče do toho skutečně tak nutili a hnali za každou cenu. Možná je to přikrášlené, a možná ne. Jediné, co mě fakt vadilo, byl pocit, že má v knize neustále potřebu obhajovat svoje manželství. Z knihy na mě stejně působilo spíše to, že to Gábina nechtěla, že se hrnula do něčeho, co se jí nelíbilo. A ve většině knihy jen obhajuje svůj vztah, o kterém si ale ani po letech není vůbec jistá. Přesvědčuje o správném kroku do manželství ale čtenáře, nebo spíše samu sebe? Já osobně myslím, že to druhé.
Vzdelaná
Tara Westover
Téhle knize bych se asi vyhnula obloukem, ale doporučovalo to více lidí, tak mi to nedalo. Nakonec jsem se začetla do neskutečně silného příběhu, který nenechá chladným žádného čtenáře. Jako člověk, který vyrůstal v láskyplné rodině, si tohle ale jen těžko dokážu představit. Nikdy mi nic nechybělo a byla jsem šťastný dítě. O to víc mě mrzí, že je tohle pravdivý příběh jedné holky, jejíž šílená rodina se podepsala na jejím dospívání, vnímání (všech i milostných) vztahů, ale i vnímání sebe sama. Je hrozné, že se k vám rodina takto chová, ale zároveň bojujete, aby vás ze svého života úplně neodstřihli. Přišlo mi to líto, a nejradši bych se s hlavní hrdinkou skamarádila a pomohla ji. Takhle jsem byla jen nezúčastněný divák, který s otevřenou pusou zírá, co všechno za ta léta vytrpěla, ale i to, jak silná byla a kam až se svou silnou osobností probojovala.
Muž, který už nezavolal
Rosie Walsh
Musím se přiznat, že název je trochu zavádějící a čekala jsem, jaká telenovela se z toho vyklube. V průběhu odhalování pravdy o tom, proč vlastně ten muž nezavolal, jsem tu knižní verzi opravdu nečekala a byla jsem ráda, že to není prvoplánový zamilovaný cajdák. Ale skutečně zajímavě vykreslená dramatická zápletka, kde se ale samozřejmě odehrává velká lovestory. Začátek byl pro mě nudný a nezajímavý, ale postupně mě to chytlo. Jsem ráda, že jsem to hned po pár stránkách neodhodila, a naopak tomu dala šanci.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Přečetla jsem již nespočet knih týkajících se holocaustu. Ale tahle bych řekla, že je jedna z těch nejsyrovějších. Detailní a upřímné vyprávění dívky, která toho ve svém mladém věku prožila víc než dost. Její vyprávění vás přesvědčí, že se k tomuto nedá použít jen slovo hrozné. Toto období snad ani nemá správné pojmenování. Popisy toho, co nacisti prováděli, mě opravdu nenechali chladnou a emoce se ve mě bouřily každou další stránkou. Smutné, ale přitom čtivé. Je vidět, že i po tolika letech, co autorka příběh do knihy vyprávěla, ji i ty nejmenší detaily zůstaly navždy vryté do paměti.
Máš mě v krvi
Elizabeth Norebäck
Navzdory tomu, že jsem na posledních 50 stránkách už věděla, jak to dopadne, bylo to strhující a čtivé až do konce. Thriller je můj oblíbený žánr a tahle kniha mi to jen potvrdila. Zajímavě smotané dílo, které se krásně rozmotává s každou novou stránkou. Konec mi přišel už hrozně utnutý, jako by to chtěla autorka konečně a rychle dopsat, ale i tak mě to bavilo. Jsem ráda, že jsem dala této nové autorce šanci, a těším se na její další díla.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Ze začátku jsem se bála, že se autorka pustila do těžkého kalibru - psát román o budoucnosti. Ale ono to bylo tak krásně propojeno s minulostí a všechno to nakonec do sebe tak zapadalo, že se to krásně četlo. Líbily se mi i autorčiny myšlenky o tom, jak se v této době bude nejspíše komunikovat, jaká bude technika a jakým směrem se to za těch x let asi vyvine. Markétiny knihy čtu od začátku a patří mezi mé oblíbené autorky. Je vidět, že s každou další knihou se vyvíjí. Propojení této knihy s její prvotinou, to už byla jen třešnička na dortu, která mě velmi mile překvapila. Já na autorku nedám dopustit a těším se na další příběhy. :)