petrucha86 komentáře u knih
Narazila jsem na ní úplně náhodou v knihkupectví a jsem moc ráda, že se mnou odešla domů! Velmi čtivý román co vás přiměje se zamyslet. 5* nedávám proto, že mě ze začátku René svým až urputným dodržováním stereotypů trochu rozčilovala, v průběhu se ale toto rozčilení vytratilo :)
Na téma a prostředí jsem byla zvědavá, bohužel mě příběh zklamal. Děj přeskakoval sem a tam, že jsem občas nevěděla, koho se daná pasáž týká a v jaké době jsem, jednání postav zůstalo nevysvětlené, konec useknutý a celkově to bylo takové ploché.
Ne že bych se dozvěděla něco nového (ale musím to brát tak, že kniha je z doby, kdy na nás instagram nechrlil desítky módních typů každou hodinu), ale kniha je psána zábavnou zápisníkovou formou, obsah sice trochu pokulhává za zpracováním, ale bavilo mě to.
Velmi zvláštní, musela jsem se přemlouvat, abych knihu dočetla a neodložila, nesympatické postavy, přemoudřelá hlavní postava, podivný závěr, nevím, co si z toho vzít. Vlastně od Geniální přítelkyně se mi nepodařilo do žádné knihy od autorky pořádně začíst a asi už to znovu zkoušet nebudu.
Poklidný příběh, ani smutný, ani optimistický, ale v pozadí se skrývá závažnější téma, které je jen lehce naťuknuto.
Zajímavé a čtivé eseje, konkrétně musím vyzdvihnout samotný závěr knihy, kde krásně shrnuje svůj přístup ke sportu (a třeba ne jen k němu).
Naprosto nadčasové a geniální dílo! Vše podstatné bylo řečeno v komentářích níže. Jen snad že prostřední povídka na mě působila vcelku neuroticky..ale rozhodně zaujala originálním stylem.
Skvěle napsaný příběh od skvělého autora. Ovšem těch překlepů v českém překladu..!
Asi nejsem ten správný čtenář, co ocení autorčin poetický jazyk a hru se slovy, mě tam zkrátka chyběl nějaký děj. A i přesto, že je kniha plná popisů, o hlavních postavách nevím skoro nicbyli staří/mladí, tvořili/netvořili pár a z čeho vlastně žili??
Každopádně to bylo určitě zajímavé literární setkání!
Ponaučení pro příště: nenechat se ovlivnit doporučeními knižních blogerů. Tohle pro mě bylo až na posledních 150 stran vyloženě utrpení a za ty jsou ty dvě hvězdy. Jinak příliš nesympatických nelogicky se chovajících postav a zbytečně překombinované dějové linky. Nemluvě o neustále se oblézajících rodičích, stačilo.
To, co nám teď přijde samozřejmé, bylo před pár desítkami let skandální a nepřijatelné a vlastně se to dost dobře dá říct i naopak! Lekce chemie je velmi zábavná kniha o spíše smutných věcech (ale psána s takovým nadhledem, že vám to vlastně ani nepřijde) a i když na knihy s blyštivou nálepkou koukám většinou nedůvěřivě, jsem moc ráda, že jsem jí dala šanci.
Velmi klidný, nostalgický příběh. Na pozadí majestátních hor se zde jakoby mimochodem bez zbytečných dramat řeší vztah otce se synem, vztah dvou dávných kamarádů z dětství, vše v souvislosti s pobytem/životem v horách. Moc příjemné čtení!
Leden je takový ideální čas na motivační literaturu, tak jsem jí dala šanci. A nebylo to vůbec špatné! Poměrně jednoduché a udržitelné rady na to “jak se stát lepším”. Jen v závěru už jsem se do čtení musela trochu nutit, hodně věcí se opakovalo a příklady sportovních týmů nejsou pro mě tím pravým.
Mimořádně obtížné čtení, několikrát jsem odložila, několikrát se zas vrátila, doufala, že autorce porozumím….bohužel se tak nestalo. Často jsem se v textu ztrácela, až samotný závěr mi připadal trochu srozumitelný, ale celkový dojem už nezachránil. Nicméně musím vyzdvihnout nádherný přebal českého vydání!
Splnila, co jsem od ní čekala - dopřála mi několik chvil odpočinku s knihou a pobavila.
Jednoduchý příběh z hor, bez příkras a kudrlinek, bez dějových zvratů. Moc jsem si to poklidné čtení užila!
Nejsilnější kniha, kterou jsem v posledních letech četla! Knihy od de Vigan jsou vždycky kvalitní a hutné čtení, ale tahle mě z nich zasáhla nejvíc, asi tím, jak moc osobní byla. Autorce patří můj obdiv za to, jak daleko s kůží na trh zašla.