Petratra komentáře u knih

Náhodou jsem tu knížku viděla na pultu mezi doporučenými od knihovnic a zaujala mě její obálka :) Není to marný čtení, docela praktický.

1 22.06.2016

Pokud jste viděli film a podobné vyznění čekáte i v knize, raději nečekejte. Kniha rozhodně není tak romantická. Je to popisný cestopis a je znát, že autor není spisovatel. Pokud však někoho zajímá Tibet, je tato kniha dobrá volba. Je v ní hodně o místním životě, lidech, zvyklostech.

6 10.06.2016

Výborné čtení, skvělé ilustrace Adolfa Borna.

5 18.05.2016

Krásná knížka, která pohladí. Ale není to jen veselý hřejivý příběh o kocourkovi v knihovně. Je to i povídání o lidech, které život zrovna nešetřil. A Dewey tomu všemu dodává sílu a přitulení. Chtěla bych taky kocourka :-)

8 20.03.2016

Drsné vesnické životy podané z různých úhlů pohledu. Někdy jsem se v tom propletenci lidských osudů trochu ztrácela, ale přesto si říkala, že je to nádherný čtení.

"Ještě nikomu jsem to neukázala." Hlas se jí chvěl pohnutím. Zvedl kamínek s blyštivým hráškem a položil si ho na dlaň. Kamenné očko na něho potutelně mrklo. Takových jí může nanosit plné kapsy.
A tu ho zasáhlo poznání, že i kdyby to udělal, nebudou mít cenu toho jediného. Neuzavřel svůj nenadálý objev žádnou myšlenkou, zůstal jen pocit, že hodnota věcí nespočívá v nich samých, nýbrž v nás.

11 08.03.2016

Kniha roku 2012 zde na databázi a aktuálně 29. nejhůře hodnocená kniha. Hmm, zajímavé...

A u některých knih je dobře, že se happy end nekoná, protože by k nim nesednul... Tohle je jedna z nich :) Viděla jsem i film, taky povedený.

Tuto knihu mi před pár lety doporučila kamarádka a já se k ní dostala až teď. Uff, dočteno, a je tak těžký tohle čtení komentovat. Je to knížka dojemná a inspirativní. Taky smutná, plná citů a hrdosti, exotická, akční, místy skoro až moc sentimentální... ale krásná. Díky ní mám trošku jiný úhel pohledu na Afghánistán. Ráda si přečtu další knihy od Hosseiniho. A hlavně - všechny děti na světě by nikdo nikde neměl připravovat o dětství, ale bohužel se to děje...

"Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jestli příběh Hasanův, Sohrábův a můj dopadl dobře, nevěděl bych, co odpovědět. Může to vůbec někdo o sobě říct? Život přece není indický film. Zendagí mígzára, říkávají Afghánci: život jde dál bez ohledu na začátek nebo konec, na kámjáb, nákám, krize nebo katarze, postupuje vpřed jako v pouštním prachu pomalá karavana kóčíů."

8 04.02.2016

Dlouhá souvětí a podivné, občas až nesympatické postavy. Přesto mě něco stále nutilo číst dál a to čtení mě bavilo... Právě ty podivné vášně a slabosti dodávají této knize čtivost.

2 28.01.2016

Nevím, nějak tuhle knihu nechápu, proč budí tolik nadšení nebo nenávisti. Zároveň ale nechápu ani ty desítky ženských, které jsem viděla číst tuto bichli v tramvaji. Působilo to na mě bohužel podobně, jako když lidé v tramvaji čtou Blesk. Je tolik hezčích, lepších a nápaditějších knih, které v sobě taky mají erotiku, ale zdaleka tolik lidí si je nepřečte, protože na ně není reklama. Proč je tolik lidí tolik ovlivitelných reklamou? Proč raději nepátrají po hezkém čtení sami? Takové otázky by se ale daly aplikovat i na hudbu a spousta jiných věcí...
Nečetla jsem, jen jsem šla ze zvědavosti na film. Smáli jsme se tomu a spíš než erotický se nám to zdálo směšný a trapný. Všichni tři jsme se po filmu shodli "No tak jo, máme to za sebou, ale stačilo."
Mám jen jednu kamarádku, která tuhle knihu četla, tak jsem ji zpovídala s úmyslem pochopit, co tohle čtení lidem dává. Výsledkem debaty bylo to, že ta kniha je vlastně o ničem, všechno se tam stále opakuje a číst další díly už jí nebavilo. Tak nevím. Co se týče zvrhlostí a erotiky, raději zůstávám u Irvinga.

Jedna z mnoha mých dětských knih, které jsem vylovila v knihovně u babiček a fascinovaně četla s takovým zvláštním nezapomenutelným pocitem, že ty samé knížky drželi v rukách moje rodiče když byli sami dětmi. Patří k nim i Vinnetou, Dva roky prázdnin, Foglarovky a další.

Krásné čtení. Možná i díky této knížečce mám dodnes ráda žirafy ;-)

Jsem ráda, že jsem tohle dostala od mámy a mohla to číst už jako dítě, leccos mi to usnadnilo... :-)

1 22.01.2016

Geniální knížka. Jedna z těch, kterou milují děti i rodiče :-)

4 20.01.2016

Nízké hodnocení možná nemusí souviset nutně s knihou jako takovou ale třeba s pojetím výuky celkově. Věřím, že to není špatná učebnice, ale co je to za výuku jazyka, když na vás učitelka za celé čtyři roky mluví německy jenom dvakrát a to tehdy, když má v hodině studentku na praxi. Všechny hodiny vypadaly tak, že jsme přečetli článek, slovíčka a potom jeli od prvního k poslednímu gramatickému cvičení... S tak železnou pravidelností, že si každý mohl odpočítat, kterou větu v daném cvičení bude mít. Tohle znechucení se u mě bohužel projevilo i na vztahu k této učebnici :-) Později jsem se k tomu vrátila a "Německy s úsměvem nově" se mi zdá výrazně lepší než ta starší vydání.

4 18.01.2016

Až mrazivě nadčasový čtení...

"Žádné zvíře nesmí nikdy bydlet v domě, spát v posteli, nosit šaty, pít alkohol, kouřit, používat peníze či obchodovat. Všechny lidské zvyky jsou špatné. A především: žádné zvíře nesmí nikdy tyranizovat jiné, slabé či silné, chytré či prosté. Všichni jsme bratry. Žádné zvíře nesmí nikdy zabít jiné zvíře! Všechna zvířata jsou si rovna."
"Mám už slabý zrak," řekla Lupina. "Ani za mlada jsem nepřečetla, co tam je napsáno. Zdá se mi ale, že zeď vypadá nějak jinak. Je tam oněch Sedm přikázání, jako dříve, Benjamine?" A Benjamin poprvé porušil svoji zásadu, když jí přečetl, co je na zdi napsáno. Nebylo tam nic mimo jediného přikázání. To znělo: VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.

10 17.01.2016

Nostalgie. Tyhle písničky jsem milovala jako dítě a mám je ráda pořád. K tomuto zpěvníku jsem se dostala dost zajímavě. Knižní veletrh Svět knihy, nevím kam dřív koukat a najednou vidím, že u stánku vedle mě sedí Svěrák a Uhlíř s propiskami. Popadlo mě dětské nadšení :"Jéé, já si chci něco nechat podepsat, když už tu jsou". Bylo tam spousta krásných knížek, ale zpěvník byl jasná volba.

3 16.01.2016

vojta5894: Mám ten dojem, že každý si to může pochopit po svém a jinak, že to nemusí být jen jedno pochopení... :-)

1 15.01.2016

13.1.2016
Tak, přečteno. Můj názor na tuto knihu zůstává podobný jako před čtením. Dokážu pochopit, že mnohé čtenáře nadchne až k pěti hvězdičkám. Stejně tak chápu, že někteří jí dají jen jednu nebo odpad. Ta knížečka totiž podle mého má v sobě obojí. Mnoho názorů a myšlenek, které jsou skvělé a užitečné. Není to nic převratného ale v každodenním shonu se na to snadno zapomíná. Horší je provedení těch myšlenek. Některé formulace a věty mě vyloženě rozčilovaly a odpuzovaly a vkradály se díky nim pochybnosti, jestli tuhle knihu opravdu chci číst. Nakonec jsem se rozhodla vzít si z toho jen kus toho, co je dobrý pro mě. A ze zvědavosti se chci podívat i na provedení od J. Duška.

7.5.2015
Zatím jsem knihu nečetla, takže k takovým komentář nedávám, ale u této mi to nedá, protože vzbuzuje hodně emocí, buď pozitivních nebo negativních.
Na úvod mě napadá jedna věc - tahle kniha není a nemá být filosofie.
Nemyslím si, že by bylo nutno za každou cenu tuto knihu a pana Duška buď vyzdvihovat nebo odsuzovat. Znám několik fajn lidí, kterým tahle kniha trochu pomohla. Znám pár lidí, které nakopla k většímu přemýšlení o sobě samém, o životě, o vztazích a o komunikaci. Pokud tohle ta kniha dokázala, tak myslím splnila svůj účel.
"Pro člověka neznalého jakékoliv filosofie je to možná něčím sugestivní, ale já znovu a znovu nacházela odkazy k jiným filosofům, většinou značně dezinpretované. " (frenchie) V souvislosti s touto větou jsem si vzpomněla na jednu debatu s dvěma lidmi. Jeden byl věřící křesťan, druhý student filosofie. Ten věřící se zajímal o můj názor na Boha a víru z mé pozice nevěřící ženy a upřímně ho moje názory a odpovědi zajímaly. Filosof ale celý večer zastával postoj, že díla od filosofů může číst každý a kdo je nečte, ten je tak trochu nižší inteligence. Po tom večeru mi došlo, že přístup toho věřícího je mi daleko bližší než určitý fanatismus toho studenta filosofie.
Nedělám si o Čtyř dohodách iluze. Přečetla jsem pár filosofických děl, ale opravdu jen pár. Třeba jindy nějaká další přibudou. Líbilo se mi to, ale není to četba, kterou bych dokázala louskat v tramvaji, je třeba mít na ni klid a čas. Někdo holt dává přednost instantním povrchnějším myšlenkám, někdo pravým filosofickým dílům, někdo je schopný číst s radostí oboje. A myslím, že všechno z toho má na tomto webu i ve světě čtenářů svoje místo.
Až knihu přečtu, komentář pozměním nebo doplním.

2 13.01.2016

V jednoduchosti je krása a tahle knížečka to dokazuje. Taky mi připomněla moje vlastní dětství a letní prázdniny s babičkou, dědou, slepicema a králíčkama, který jsem hladila v košíčku, pojmenovala je a pak je nechtěla sníst. Některé věty jsou jako kdybych je znovu slyšela od babičky...

"Večer. Polívka snědená i se srdíčkem a králíčky jsme už pochovali. Na hnuj. Za chvíli se rozsvítěj ty korálky, co je v nich fosfor. Babička otevře kredenc. Na, holčičko, tumáš. Korálky. Až tady jednou nebudu, budeš mít pěknou památku. Prohlížím si je. Vždycky dva červený větší a dva menší bílý. Vlezu s nima pod deku, ale nesvítěj. I tak jsou krásný. Babička zhasne a vleze si ke mně a k dědovi pod peřinu. Děda už chrápe. Babička mě pohladí po vlasech. Neboj se, holčičko, já tady budu eště dlouho."

15 12.01.2016