Petratra komentáře u knih

Výborné citáty, které opravdu povzbudí. Často takové knížky posílám dál, ale tuto si v knihovně nechám.

2 08.03.2021

Nádherná kniha. Přijde mi však, že to je spíš pohádka pro dospělé. Dostala jsem ji v dětství od ředitele ZŠ s věnováním za recitační soutěž Pražské vajíčko. Ale tenkrát jsem tomu nějak nerozumněla...

16 06.03.2021

Myšlenka knížky se mi moc líbí, americké pojetí mi sedne o něco méně. Nevím, jestli si dokážu někdy 21 dní nestěžovat. Náramek na ruce mi to připomíná a až ho budu muset s knížkou vrátit do knihovny, mám v záloze jiné dva silikonové náramky, které mi to budou připomímat dál. V této náročné covidové době jsem bohužel nevydržela déle než 4 dny bez stížností. Stále dokola a dokola.

4 28.02.2021

Skvělá kniha o přijetí individuality, nejen autismu.

"... v situaci, kdy se Eliška rozplakala nad obědem v restauraci, že nebude jíst, protože nechce umazat vidličku, jsem bez ohledu na okolí bleskově sehrála přesvědčivou etudu. Vidlička toužila být umazaná... Pro mě bylo na té situaci nejzajímavější, že jsem vůbec nezaváhala a přesně jsem věděla, co mám udělat, abych Elu uklidnila. A také mě trochu vyděsilo, že jsem vlastně v tu chvíli moc neřešila okolí. Za ty dva roky jsem se Eliny "nepohody" naučila automaticky vnímat jako prioritu. A zase - já nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale u mě to funguje."

2 25.02.2020

Užitečná knížka nejen pro náctileté AS ale i pro ty dospělé, opakování a souhrn toho potřebného, co uniká...

Pěkná knížka, četlo se to samo.

1 06.06.2019

Smutné čtení ale krásně napsáno.

3 25.04.2019

Je to dobré ale Protože mě zaujala o dost víc.

2 01.04.2019

Nějak nevím. Takové nemastné neslané, ani dobré ani špatné. Dávám 3 hvězdičky stejně jako pro Šifru a Andělé a démony. Počátek byl vánoční dárek od bráchy, jinak bych se do toho asi nepustila. Čte se to dobře, je to docela poutavé, ale nějak je to až moc podobné tomu, co už jsem od Browna četla a další jeho knížky mě nelákají. Nenudila jsem se u toho, ale než jsem dočetla toto, tak jsem mezitím přečetla a dočetla tři další jiné knihy.

4 31.03.2019

Toto není faktografická kniha. Jsou to jen osobní dojmy jedné Aspergerky pro jiné mladší Aspergerky, jakýsi průvodce. Když mi bylo 15-20, tak bych tuto knihu velice uvítala a myslím, že i pro dané věkové rozmezí je určena. Používání plurálu rozumím jako snahu o podporu ve smyslu "Nejste v tom holky samy", což mi k danému věkovému rozmezí přijde taky sympatické. Číst knihu ve věku 30+ je spíš taková rekapitulace, ale přesto jsem v ní našla mnoho detailů, které na mě sedí a neuvědomila jsem si, že k Aspergerově syndromu patří. Pokud chcete více fakta, doporučuju Tonyho Attwooda nebo Temple Grandin.

7 22.02.2019

Pravdivá knížka, která stojí za to. Opakovací lekce pro moje i vaše přání, hranice a sebeúctu. Rekapitulace minulosti. Pochopila jsem konečně mnohé z toho, co jsem pochopit potřebovala. A teď už můžu zaklapnout knížku i minulost.

7 14.02.2019

Četlo se mi to trochu zdlouhavě a ztuha, místy mě to nudilo, ale jsou tam dobré myšlenky... Nejvíc mi v hlavě uvízla jen jedna: "Pokud jsme si zakázali být sami sebou, je pravděpodobné, že nevědomky v tom budeme bránit i druhým."

1 12.02.2019

Kniha poetická, krásná, smutná, plná vůní a barev.

13 01.02.2019

Pěkné, milé, fantazijní.

"Opravdu lepší nevědět. On se stejně ten tvrdý boj celý odehrál v oblasti fantazie. Tam a nikde jinde je naše bojiště. Tam vítězíme a tam jsme i drceni. Jsme pochopitelně všichni jen konečné bytosti, dřív nebo později stejně odsouzené k porážce. Jak ale nahlédnul Ernest Hemingway, není konečná hodnota našeho života určována tím, jak v něm vítězíme, ale právě tím, jak umíme poražení odcházet."

5 27.12.2018

Hezký námět, hezký konec, příjemné čtení, ale některé věci se tam zbytečně opakovaly a celkově by kniha vyzněla pro mě lépe, kdyby byla o fous kratší...

2 16.05.2018

Atanone: Nebo naopak číst v dopravních prostředcích a trochu se snažit veselostí nakazit ty kyselý znuděný obličeje, které se neumějí usmát tomu, že se nad knížkou někdo nahlas směje ;) Já tedy knížku četla v tramvaji a koukali na mě jak na blázna, ale vůbec mi to nevadilo ;)

13 11.05.2017

Bohužel jsem nemohla dočíst. Záměr knížky je hezký, ale ten styl je na mě moc americký.

1 24.02.2017

Rozumím tomu, co píše Between o 3 komentáře níže. On opravdu může být rád, že to nechápe a ty věci popsané jsou mu cizí. Když jsem kdysi dostala knížku Souvislosti, nechápala jsem a říkala si, co je to za bláboly. Pak jsem ze zvědavosti nakoukla do knihy Muž nebo žena? a najednou se to všechno otevřelo a všechno začalo zapadat do sebe... Forma je opravdu zvláštní a chápu, že mnohým nesedne. Ale mnoho věcí popsaných je hodně trefných a tvoří to takovou dobrou skládanku. Je to ale skládanka pro ty, kteří popisované prožili nebo prožívají. Ostatní, vyrovnání a sebevědomí jedinci bez traumat tam tu skládanku asi spíš neobjeví.

3 01.02.2017

Příjemná oddychová četba, která má i několik vtipných momentů.

1 19.11.2016

Nebýt čtenářské besedy s autorem, asi by se mi tato kniha do rukou nedostala. Lilin působil takovým zvláštním dojmem, klidem a nadhledem, že mě tato kniha lákala ke čtení, i když podle tématu bych si ji nevybrala. A tak jsem odcházela 14.11.2013 z Krásných ztrát s touto knížkou a vepsaným věnováním. Nakonec uplynula dlouhá doba než jsem měla chuť ji otevřít, myslela jsem, že bude příliš drsná. Řekla bych, že není, i když nad některými částmi zůstává rozum stát a člověku se nechce věřit, že se tohle dělo ve stejném čase a na stejném kontinentě jako naše klidné a bezpečné dětství a dospívání. Četlo se to dobře, jen je zvláštní, že tohle všechno prožíval člověk narozený v roce 1980.
"...hodně jsem četl, seznamoval se s novými lidmi a začínal jsem si uvědomovat, že cesta zločinu, kterou jsem dřív nazýval dobrou a čestnou, je cestou extrému, již společnost označuje jako "nenormální." Ale ani normální společnost na mě nepůsobila nijak zvlášť dobrým dojmem, lidé mi připadali slepí a hluší k problémům druhých, a dokonce i svým vlastním." ... "Typická ruská morálka mě rozčilovala, každý byl připraven vás odsoudit, kritizovat váš život, ale sám se pak nedostal dál než k večerům před televizí, k touze nacpat si lednici dobrým levným jídlem, opíjet se na rodinných oslavách, závidět sousedům a dělat všechno pro to, aby i oni záviděli jemu."

8 17.11.2016