Petra1324 Petra1324 komentáře u knih

Případ pro psí játra Případ pro psí játra Dagmar Urbánková

Knihu si vybrala v dětském oddělení knihovny tříletá vnučka, protože se jí líbila starorůžová barva obálky a že knížečka je malinká, tak akorát do ruky pro malé holčičky. Prohlédli jsme si obrázky a pro ni jsem pár volně převyprávěla bez ohledu na původní text. Mnohé si okomentovala podle sebe. A byla spokojená.
Knihu jsem si pak přečetla sama a musím říct, že na toto téma jsem nedávno četla článek v Magazínu MF Dnes, který byl sestaven a sepsán z příspěvků čtenářů a byl mnohem zábavnější než tato knížka. Ale i tak mne některé situace pobavily a některé byly pro mne novinkou – třeba samotný název knihy „přeložený“ do dospělákovštiny = Případ pro psychiatra.
Obsahově je to kniha pro děti čtenářsky zkušenější, s bohatší slovní zásobou, dobře se orientující v záludnostech češtiny a také s jistými životními zkušenostmi, tak 12+, aby ji vůbec mohly ocenit.

„Marmeláda střešní. Co stojánku, cos to sněd. V Rakousku se hodně měst jmenuje Ausfahrt. …“

03.02.2025 3.5 z 5


Já jsem hlad Já jsem hlad Petra Dvořáková

Tady máš můj tajný deník a čti si. Je tam všechno, nic nevysvětluji, nic nekomentuji, jen vypravuji, přeber si to, jak chceš. - Tak takto na mne působí kniha. Důvěrně a skutečně. Je jako letmé pohlédnutí do pootevřených dveří neznámého světa, který je pro „zdravé“ těžko pochopitelný. Sonda do mysli a jednání nemocné ženy mě nutí přemýšlet, jak bych její situaci zvládala a řešila já. Nevím. Ale sáhnu po knihách zde zmíněných - Martina Fischmeister: La Loba a Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky.

„Nepotřebovala jsem ani rady psychiatra, ani prášky, ani neosobní modlitby. Potřebovala jsem citové zázemí, možnost někomu uvěřit, zažít lásku. A on nikdo nebyl.“

„Objektivně jsem se zabíjela hladem. Jenže tohle zabíjení hladem není tak nenápadné, je skryté a plíživé. A pocity, které mi hlad přinášel, potlačily vědomí, že si odmítáním jídla ubližuji. Chtěla jsem žít, ale zdálo se, že nedokážu žít s anorexií, protože jsem na pokraji sil, a současně nedokážu žít bez ní. Byla jsem zahnaná do kouta, z kterého už nešlo utéct. Hlad mě totálně ovládal. Vrůstal do mé osobnosti, až jsem jej postupně začala prožívat tak, že já jsem anorexie. Já jsem hlad.“

27.01.2025


Malá zebra ztratila svoje proužky Malá zebra ztratila svoje proužky Jedda Robaard

Milé a veselé, ale po veleúspěchu žirafy s flíčky se zebra s proužky nedobrala tak vtipné a miloučké pointy. Tu musíte vymyslet sami. Třeba - Byla zaprášená, umyla se a ejhle, proužky jsou zpět.
Po zkušenosti s žirafou jsme hledali hračku malé zebry. A je tam, malá plyšová zebřička, v různých situacích, celý den, stále spolu se zebrou, a je kouzelná.

„Když se malá zebra probudila, cítila se velmi zvláštně. Podívala se na sebe a zjistila, že všechny její proužky zmizely!
Hledala je pod postelí… Možná popadaly, zatímco spala. Podívala se do skříně. Co když si proužky před spaním sundala? Ale našla tam jen špinavé ponožky.“

27.01.2025 4.5 z 5


Malá žirafa ztratila svoje flíčky Malá žirafa ztratila svoje flíčky Jedda Robaard

Líbezné obrázky v pastelových barvách a jemné puntíky. To je tak miloučké a slaďoučké, že to musíte číst stále dokola. A vůbec nevadí, že už konec vtipu dokonale znáte, dětem to pokaždé vykouzlí potutelný úsměv nebo tichý smích. Taky jsem celá unešená z žirafiny hračky – malého plyšového selátka. Kdo by takové selátko nechtěl, když mu svými malými tlapkami pomáhá usilovně flíčky hledat.
Obrázky si dovedu představit jako motiv pro tapety do dětského pokoje nebo na dětském povlečení.

„Malá žirafa se ráno probudila a náhle se zděsila. Byla si jistá, že když si šla lehnout, ještě flíčky měla… A teď byly pryč!“

26.01.2025 5 z 5


Stromové Stromové Zuzana Čupová

Stromy se převtělily do postaviček elegantních dam a veselých chlapíků, někteří mají v rukou předměty a nástroje, které se z jejich dřeva vyrábějí.
Každému ze třiceti Stromů je věnována jedna dvoustrana. Půl stránky řádků velkým písmem se základními informacemi, pod tím černobílý obrázek plodů, listů a polínka s typickou kůrou. Na protější straně velký barevný obrázek celého Stromu s jeho oficiálním botanickým názvem a úhledným psacím písmem psané noticky s lidovým názvem a zajímavosti o jeho využití.
Dokonalé grafické zpracování knihy, půvabné obrázky, milé poetické texty a papír barvy slonové kosti dává pocit, že si prohlížíte starý herbář nebo botanický atlas.
Je to kniha, ke které se i ty nejmenší děti budou chtít vracet, protože je naučí s lehkostí a zábavně rozeznávat Stromy. Kniha, díky níž se budete dívat na Stromy v přírodě už jen jako na roztomilé činorodé osůbky.

„Šedé, chlupaté, měkké a hladké na omak, co je to? To se jako každý březen malé paní Jívě narodila děťátka, koťátka. A kolik! Až trochu povyrostou, pomůžou jí s nimi chůvičky včeličky. (Na rozdíl od svých sester ostatních Vrb, paní Jíva nemá ráda mokro. To bude asi těmi jejími koťaty, každé kotě se přece nerado koupe.)“

20.01.2025 5 z 5


Tajný život blech Tajný život blech Alberto Pez

Jednoduché obrázky, jednoduchý text, jednoduchý příběh, důmyslné vyřešení problému. Humor a vtipný konec ocení spíše dospělí.
Na zadní straně knihy píšou - Pro děti od 4 let. Nevím, zda čtyřletý posluchač porozumí pojmu víření bubnů, válečné polnice, inteligentní hmyz, sednout ke kulatému stolu.
Čteno s druháky. I pro ně to byl oříšek, někteří se v příběhu ztratili a ani pointu nepochopili. Dovysvětlit bylo nutné.
Přesto nám kniha něco dala. Mnohé děti se rády bezděčně škrábou…, … jó přesně tam. Asi nemají blechy, příčinou budou jiní drobní živočichové. Díky knize máme nové tajné heslo: Jižní pól. Což znamená: Nikdo se nebude veřejně škrábat na jižním pólu!

20.01.2025 4 z 5


Ještěrka na štěrku a jiné příhody Ještěrka na štěrku a jiné příhody Jiří G. Mann

Na knihu jsem narazila čirou náhodou díky ČV - Kniha z nakladatelství, od kterého jste zatím nic nečetli - (Thyrsus) a okamžitě se mi vybavila slova jedné sprostonárodní písničky (´Šukali mravenci ještěrku, když na štěrku si hrála, strkali jí tam baterku a ještěrka se smála.´) No až tak divoké básně tam nenajdete.

Krátké, vtipné, úderné básničky. Některé se částečně zvrtly z očekávaného rytmu a působí jako haiku. Ale to jim v žádném případě nebere na kouzlu.
Děj, situaci nebo náladu v básních dokonale doplňují doprovodné obrázky Lucie Raškovové. Některé obrázky jsou tak skvěle promyšlené, že působí jako samostatné kreslené anekdoty. Vyprávět kreslený vtip se nemá, to se musí vidět.

„Hladce

na nožíku, na čepeli
mé rezavé rybičky
sedí moucha, depiluje
své chlupaté nožičky“

20.01.2025 4.5 z 5


Atlas skalních, zemních a půdních tvarů Atlas skalních, zemních a půdních tvarů Břetislav Balatka

Pro milovníky malých i velkých geologických událostí. Naleznete zde vše od velehorských štítů až po krtinu. Jako turista a horolezec oceňuji odpovědi na otázky: po čem šlapu a na co lezu. Přesné označení tvarů neživé přírody úzce souvisí se správnou orientací v terénu a jednoznačným popisem turistických a horolezeckých tras.
Společně s knihou Hory a nížiny (geomorfologické celky České republiky) je tato kniha nepostradatelným a téměř nevyčerpatelným zdrojem informací o horách, skalách, jeskyních, písečných a zemních pláních.

31.12.2024 5 z 5


Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele Mitch Albom

Umírat v sedmdesáti osmi letech není nic výjimečného, nedá se říct, že v tomto věku někdo umírá předčasně, jen ta diagnóza je výjimečná. Kniha je na hranici tuctové show v americkém stylu, takový teleshopping na pár malých mouder o životě, které ze sebe člověk sype, když se blíží konec. Postavy mi nepřirostly k srdci, jsou ploché a jejich rozhovory povrchní, nedodělané a nepropracované, jen tak hop hop a šup šup a už zase jedu a přiletím zase v úterý. Všichni najednou přišli na to, že práce a prachy není to hlavní v životě, že přátelé a rodina je top. Naproti tomu manželka umírajícího si stěžuje, že nemá čas na svého muže, přesto stále chodí do práce a ještě je naštvaná, že v době, kdy není doma a nevěnuje se mu, ho zabaví jeho přátelé a kamarádi. Její nelogické lamentace jsem nepochopila.

„Nyní už v domě zůstával přes noc ošetřovatel a přes den proudili do domu bývalí studenti, spolupracovníci, přátelé nebo učitelé meditace. Některé dny měl Morrie až šest takových návštěv, které se zdržely až do doby, než se Charlote vrátila z práce. Snášela to trpělivě, i když ji tito hosté okrádali o drahocenné chvilky s Morriem.“

Knihu jsem si vybrala, protože byla na prvním místě v žebříčku knih u ČV „Kniha, která má v názvu den v týdnu“. Tak to jsem si vybrala opravdu špatně, ale člověk se díky knize ujistil, že odchod blízkých nebude chtít mít na audio a video záznamech a že mu budou stačit tiché intimní hovory a vzácné niterné pocity z posledních společných chvil.

16.12.2024 2.5 z 5


Loď do Grónska Loď do Grónska Ingeborg Maria Engelhardt

Knihu jsem začala číst na lavičce na jednom kopečku. Svítilo zubaté sluníčko, nad horami se válely ocelově modré mraky, ale ve vzduchu už voněl sníh, mírně pofukovalo a ruce mi i v rukavicích rychle křehly. Dala jsem jen dvě kapitoly. Celý týden pak bylo ponuro a celodenní šero, vlezlá zima, ráno namrzlo, přes den se snášely první nesmělé vločky. Večer jsem si zalezla do pelechu a četla. Lepší atmosféru pro čtení této knihy si člověk ani nemohl vybrat.

Příběh o trvalém boji člověka s nehostinnou přírodou. Příběh o konfliktu drsných přírodních národů a vírou svázaných Evropanů vás donutí přemýšlet, jak bychom dlouhodobě uspěli dnes v pustých končinách Grónska bez podpory moderních a samozřejmých vymožeností naší doby.
Z příběhu na vás ihned dotírá chlad, zima, tma, hlad, bolest, smutek a beznaděj. Ale na druhé straně nezdolná vůle, moudrost, vytrvalost, odvaha, touha i láska. A také určitý druh bezčasí. Hlavním hrdinům držíte palce a čekáte na příjemné rozuzlení jejich cesty a snažení. Určitě by si to zasloužili.

Mapy na předsádkách mile potěšily, hvězda navíc.

13.12.2024 5 z 5


Retro ČS 3 Retro ČS 3 Michal Petrov

Zasáhla mne nejvíc, ze všech tří knih Retro ČS. Kniha je jako album, kronika i deníček zároveň. Líbí se mi, že jízdenky, vstupenky a některé fotografie mají matnou, drsnější strukturu tisku a vypadají jako jen tak ledabyle přilepené mezi textem. Každá strana vyvolává vzpomínky hluboko uložené, ale mnohdy i zapomenuté.
Vzpomínky na jízdy vlakem na dovolené s rodiči, na letní turistické tábory s oddílem nebo autobusové zájezdy po celé republice jsou nezapomenutelné. Uhelné prázdniny, vyvolávání fotek doma v koupelně, skládací kolo, růžovoučký řidičák, nová Škoda 105 S – to byly takové malé svobody. Užili jsme si to, stejně jako autor. Moc ráda na to vzpomínám a jen lituji, že jsem více nefotila, třeba takové maličkosti jako je jízda na sedadle průvodce v autobuse Škoda 706 RTO LUX.
Autor v knize zmiňuje zotavovnu ROH Petrovka v Krkonoších, tak právě odtud je moje profilová fotka na DK. Navíc kapitola o fotografování mi mluví přímo z duše.

„Běžné dodací lhůty byly dva týdny, po sezoně i měsíc. Každý, kdo to absolvoval, si dobře vzpomene na to nesnesitelné čekání na hotové snímky z dovolené, na to rozechvění, se kterým otvíral obálku s vydanou zakázkou. V éře digitální fotografie, jejíž výsledek je vidět zlomek vteřiny po stisknutí spouště, je už obtížné si představit to napětí, s nímž člověk listoval paklíkem obrázků a modlil se, aby ten, na kterém mu obzvláště záleželo, vyšel dobře. Mezitím už se tak trochu smířil s tím, že některé zážitky z cesty zvěčněny prostě nebudou, protože pochopitelně právě v tom nejlepším došel film a široko daleko ho nebylo možné koupit. „Jen ty dobré, nebo všechny?“ ptali se ve Fotografii, když si přebírali kazety s kinofilmy k vyvolání a zaškrtávali políčka ve formuláři. Pochopitelně že raději všechny, klidně i ty rozmazané, i ty přesvětlené – jen nepřijít ani o závěr toho úžasného léta!“

A vyznání autora k cestovnímu pasu mluví za vše v této knize.
„Rád si listuju svým posledním socialistickým cestovním pasem, plným razítek z hraničních přechodů, která už člověk dnes v polovině Evropy ani nemá šanci získat. Nikde není společenská změna u nás patrná tolik jako ve svobodě pohybu. Jsem si jist, že je to rozhodně víc než plný regál v samoobsluze. Pas, který opravdu funguje pro cestování do všech zemí světa, umožňuje odjet za ty sloganové hranice všedních dnů. Jsou to malá křídla, která máme složená v zadní kapse kalhot nebo v kabelce. Vyšší cenu už má máloco.“

12.12.2024 5 z 5


Retro ČS 2 Retro ČS 2 Michal Petrov

Druhý díl mne už tak nenadchl jako první. Padly na mne nějaké šedé chmury, zvláště u oblečení ze 70. a 80. let. Únavně dlouhé byly pro mne přehledy o televizorech a magnetofonech. Sekce o nábytku byla naproti tomu velice strohá. U textilií a koberců mohlo být více vzorníků. Prostě dvojky málokdy bývají lepší než jedničky. Přesto mě kniha zaujala, je to jako prohlížení starých rodinných alb. Ke každému obrázku máte co říct, vyvolávají ve vás dávno zapomenuté pocity. Vrátím se ke knize za několik let a jsem zvědavá, jak ji budu hodnotit.

07.12.2024 4 z 5


Retro ČS Retro ČS Michal Petrov

Tak to byl návrat do dětství a mládí. Skoro na všechno jsem si vzpomněla. V mé hmatové, čichové a chuťové paměti úplně naskakovaly tvary, materiály, vůně a chutě. Moc mi chybí čokolády Lidka, žvýkačka Sevak, plnotučné kondenzované neslazené mléko Fatra, Malcao, Rumové pralinky, Kočičí jazýčky, Kofila, … – to vše samozřejmě v původní nešizené receptuře. Našla jsem tam dokonce i oblíbenou hračku Robotka Emila.
Samotná kniha je udělána také v takovém retro stylu, jako by ji vydali někdy v šedesátých letech. Předěly mezi jednotlivými kapitolami jsou celostránkové vzory tapet, tehdy velice módní. Textu je málo, fotografií hodně – oficiální od výrobců, reklamní plakáty, fotky z novin a časopisů a hlavně mnoho černobílých dobových momentek. Jen u těch kreslených vtipů mohl být text větší, aby se to dalo přečíst. Člověk by pak zjistil, zda se jim zasměje i nyní.

30.11.2024 4.5 z 5


David Hecl: Mluví k vám kapitán David Hecl: Mluví k vám kapitán Martin Moravec

Ráda pozoruji letadla na obloze. Tipujeme, odkud a kam asi letí. Mám k tomu dalekohled, flightradar24 a vůbec žádné zkušenosti s létáním. Ale obří letadla Emirates do Dubaje už poznám pouhým okem.
Letadlem jsem letěla jen jednou, soukromý let Cessnou 172S nad Beskydami. Na letišti za slunečného dne vypadalo malé letadélečko nádherně. Po nasednutí, zabouchnutí dveří a nastartování jsem chtěla utéct. Malý prostor, velký rachot, silné vibrace. Sluchátka na uši a už jsme letěli. Nakonec to byl pohádkový výlet nad rodným krajem. Můj kapitán ke mně taky mohl mluvit a já jsem mohla mluvit s ním, ale jen něco přes hodinu. A protože bylo celou dobu se na co dívat a co fotit, neměla jsem samozřejmě čas se zeptat na vše, co mě o létání zajímá.
To kapitán Hecl podal vyčerpávající informace o všem, na co jsem se kdy chtěla pilota dopravního letadla zeptat, ale neměla jsem příležitost. Kniha klidně mohla být mnohem objemnější - další zajímavosti, někdy až pikantní, podávány s lehkostí, pokorou, nadhledem a humorem by určitě nenudily.
Byl to parádní let! Doporučuji všemi křídly.

„Bude to znít legračně, ale nejčastější zdravotní problém na palubě jsou příliš utažené kalhoty. Zastavují totiž pohyb plynů v břišní dutině a vytvářejí pocit, že máte infarkt.“

23.10.2024 5 z 5


Turistická značka: 44 tisíc kilometrů tradice Turistická značka: 44 tisíc kilometrů tradice Marek Šálek

Kresba z dílny Tomski@Polanski na obálce knihy láká k přečtení. Mapa České republiky, jen s barevnými čárami turistických tras na přední i zadní předsádce knihy, ukazuje rozsah turistické sítě u nás. Střídání čtyř základních barev značení pro nápadité oddělování jednotlivých kapitol. Po výtvarné a grafické stránce není knize co vytknout, je opravdu parádní.
Kapitoly s informacemi o historii a současnosti značení se střídají s kapitolami s inspiracemi na putování.
Informací o značení je tak akorát, bylo odpovězeno na vše důležité a podstatné, na co se lidé při setkání se značkařem běžně všetečně dotazují. Autor nezabředává do nudných detailů a neotravuje zbytečnými podrobnostmi. Rozhovory s lidmi od značkařského fochu dodávají knize autentičnost a reportážního ducha.
Rok se značkou – dvanáct zajímavých tras na každý měsíc roku. Podáno s lehkostí a umírněným humorem, že máš chuť vyrazit hned někam na výlet. Nechybí tipy na dobré pivo a příjemné ubytování. Trasy byly spravedlivě rozděleny po celé republice.

Malé chyby jsem v knize našla, ale to nemění nic na tom, že knize dávám plný počet značek. A možná, že si autor, při pravidelné obnově značení po třech letech, tyto chyby s radostí opraví. Pak už bude jeho trasa (kniha) naprosto dokonalá.

Talmberk a Mrchojedy se nepyšní dřevěnými zvonicemi, ale kamennými zvonicemi.
Všeslovanský sjezd nebyl v Praze v roce 1948, ale v roce 1848.
Neštěstí u Krouny se nestalo 25.6.1995, ale 24.6.1995
Chata Prašivá není nedaleko Bocanovic (je od nich vzdálena 26 km po hřebeni a to je jak z Prahy do Brandejsa), daleko blíže je chata Kozubová, Kamenitý, Polana, Ostrý, Skalka, Severka, Javorový, Ropička nebo Na Kotaři.
Kapitoly jsou členěny na menší části a mezi mini je turistická značka. Autor knihy byl na školení značkařů a ví, že rozměr značky je pevně stanoven na čtverec 10x10 cm nebo výjimečně větší, přesto jsou kapitoly děleny značkou obdélníkovou 10x13 mm, což by odpovídalo v poměru zmenšené turistické značce používané v Polsku.
„Na kopci u Starých Těchanovic nám přijdou vhod dřevěná lehátka s vyhlídkou na vyhaslou sopku Velký Rudný. Moc se ale nezdržujeme, abychom stihli nakoupit bylinky…“
Tak tady se autor s textem moc nezdržoval a nevyhrál si s popisem, asi už letěl pro ty byliny, a je to vidět. Lehátka nejsou na nějakém nahodilém kopci jen tak osamoceně ledabyle položená, jsou součástí krásné dřevěné rozhledny Těchanovická vyhlídka a vyhaslá sopka se jmenuje Velký Roudný.

06.10.2024 5 z 5


Zmizení Edwina Lindy Zmizení Edwina Lindy David Jan Žák

Drsné a strašidelné. Četla jsem v letním horku, přesto na mne dýchal z knihy chlad, ponurost a tíseň. Příběh jsem si představovala černobíle, barvy se mi nepodařilo vidět. Musela jsem se pousmát nad drsnými jmény v bandě sígrů – Stejkoza, Kostohryz, Mahouš, Rýc, Hrubeš, Horelica a Ťukes.

Odkaz na knihy čtené hlavním hrdinou, možná po některé z nich sáhnu.
J. R. R. Tolkien: Středozemě
James Joyce: Odysseus
Stephen King: Temná věž
Neil Gaiman: Hvězdný prach
John Flanagan: Hraničářův učeň 1-3
John Flanagan: Bratrstvo 1-9
George R. R. Martin: Hra o trůny

06.10.2024 4 z 5


Krysburger Krysburger David Walliams

Vždycky si vypisuji postavy příběhu na záložku. Tady jsem nemusela nic psát, postavy jsou představeny na prvních stranách včetně jejich kreslené podoby. Kromě učitele biologie Bunsena, toho jsem si musela představit.
Celý příběh vypráví jedenáctiletá holčička Zoe, děj frčí, kniha má spád. Úplně mne dojalo loučení s ochočenou malou krysou v parku a líbil se mi dramatický vystupňovaný konec burgeráře Burta. A děti potřebují v knize šťastný konec, a ten tam je, přiměřeně rozumně šťastný.
Tony Ross – ilustrátor knihy - je kapitola sama pro sebe. Humorný výčet činností Co nejhoršího může člověka ve škole potkat? nebo Jaké úžasné věci lze naučit zvířata?, spojený s jeho kresbami, je prostě dokonalý.

„Není to jednoduché, propašovat krysu do školy.
Nejtěžší je samozřejmě propašovat plejtváka obrovského. Je moc velký a moc mokrý.
Těžké je to taky s hrochy a žirafami. Jsou moc tlustí a moc vysoké.
Lvy bych vám neradil. Strašně řvou, a tím se prozradí.
Tuleni moc štěkají. A mroži taky.
Skunkové strašně smrdí – dokonce hůř než někteří učitelé.
Klokani pořád poskakují.
Sviňuchy mají trochu moc sprosté jméno.
Sloni mají sklon rozbíjet židle.
Na pštrosovi byste se dostali do školy rychle, ale zas je tak velký, že ho v aktovce neschováte.
Lední medvědi se na arktických pláních krásně ztratí, ale ve školní frontě na oběd jsou vidět hned.
Propašovat do školy žraloka by skončilo okamžitým vyloučením, zvlášť kdyby ten den bylo plavání. Mají sklon žrát děti.
Ani orangutani se nehodí. Strašně ruší při vyučování.
A s gorilami je to ještě horší, obzvlášť při matice. Gorily nemají hlavu na čísla a nenávidí sčítání, i když ve francouzštině jsou překvapivě dobré.
Stádo pakoňů se prakticky nedá do školy vzít, aniž by si toho učitelé všimli.
Na druhou stranu vši jsou směšně snadné. Některé děti pašují denně do školy tisíce vší.
Krysu je ale i tak těžké propašovat. Na stupnici „obtížnosti propašování do školy“ je někde mezi plejtvákem a vší.“

05.10.2024 5 z 5


Kouká roura na kocoura Kouká roura na kocoura Miloš Kratochvíl

Vtipné, milé a nápadité. Malé děti pobaví rýmy, mladší školáky příběh s překvapivou pointou a nás dospělé dvojsmyslný humor. Nejvíce děti zaujaly básničky o zvířatech a shodou okolností je jich v knize nejvíce. Neotřelé, ale na výslovnost a rytmizaci náročné texty, skvěle pomáhají při odstraňování logopedických vad. Jednoduše krásné obrázky umocňují čtené, ale zbytečně nerozptylují.

Tlumočnice Mici
Mourovatá kočka Mici
chce prý dělat tlumočnici.
Štěká, vrčí, bučí, mečí,
učí se šest cizích řečí!
Od snídaně do svačiny
má hodiny slepičiny,
a potom hned po svačině
věnuje se králičině.
Říkala, že ještě zkusí
zvládnou řeč kachní a husí,
a dokud prý dobře slyší,
naučí se i řeč myší.
Mám dojem, že kočka Mici
nebude jen tlumočnicí.

Napsala bych i básničku „Zahanbení dudci“ nebo „Únava“, ale to bych už prozradila moc.
Tak prozradím. Ale ještě navnadím na „Šnek“ a „Úsměvy“.

Únava
Když nastanou letní parna,
tak je každá snaha marná,
za podzimních plískanic
neudělám taky nic,
v zimě přijde zimní spánek.
Nejsem žádný ufňukánek,
nad ním se však vyhrát nedá,
když stačí i na medvěda!
A teď mě jarní únava
zmlátila hlava nehlava.
Já na mou duši nejsem líný!
Jen rok by měl být trochu jiný.

Zahanbení dudci
Řeknu vám, jak deset dudků
na Chodsku propadlo smutku.
Dlouho žili v přesvědčení,
že nad ně v dudání není.
Netušili v pyšných kšticích,
jak se dudá v Domažlicích!
Když slyšeli dudáky,
smutně sklapli zobáky.
Od těch dob se tomu kraji
všichni dudci vyhýbají.

05.10.2024 5 z 5


Můj stát: Putování s českým lvem za sedmi státními symboly Můj stát: Putování s českým lvem za sedmi státními symboly Martin Velíšek

Nejen sedm státních symbolů, ale také bonus - české mince a bankovky, české poštovní známky a český národní strom.
Přehledná, nápaditá a vtipná encyklopedie je určená pro děti. Myslím, že se poučí i většina dospělých a že se nenajde nikdo, kdo by v knize nenašel něco, co ještě nevěděl.

27.09.2024 5 z 5


Žiju bez dětí Žiju bez dětí Martina Hynková Vrbová

Asi bylo těžké najít ženy, které nemají děti a které by o tom chtěly vyprávět. Při čtení jsem přemýšlela, kolik znám žen, které děti nemají a zda jsem s nimi někdy o tom intenzivněji mluvila. Znám jich dost a musím říct, že žádná mi neřekla sama od sebe, proč je bez dětí, zda to tak chtěla nebo zda to bylo neplánované, jak se cítí a jak svou situaci hodnotí. Spíš to vyznělo z kontextu našich rozhovorů a dlouholeté známosti či kamarádství. A to ještě jen v neurčitých náznacích.

Osm žen a osm příběhů. Čekala jsem větší pestrost napříč sociálními i profesními skupinami.
Nečetlo se mi to lehce. A tím nemyslím, že by to bylo nějaké srdcervoucí čtení, ale rozhovory byly plytké a pochodující okolo horké kaše, neslané nemastné, nezáživné, drhnoucí.
Jeden příběh se mi četl velmi špatně, rušivá slova „jakoby“ „dělo se mi to…“ „nějaké“, zbytečné množství ukazovacích zájmen „ten, ta, to, takový…“ mne odváděly od čteného a úplně mě to rozčilovalo. A že to byla učitelka českého jazyka a hned první příběh, tak jsem chtěla knihu odložit a nedočíst. Nakonec jsem to překousla.
Rovněž jsem čekala aspoň nějaký úvod knihy. Třeba o tom, jak to bylo v jiných časech, třeba před sto lety - jaký byl poměr bezdětných žen oproti dnešku. Jaký vliv má režim ve státě na počet bezdětných žen, jak studium ovlivňuje rozhodnutí žen nemít děti – jaký je poměr bezdětných žen mezi ženami se základním vzděláním a mezi vysokoškolačkami. A třeba pro zpestření i takovou zajímavost, jak je to v přírodě u zvířat – kolik samic nemá mláďata.

Hvězdičku dolů za mizernou vazbu knihy. Některé archy nebyly sešité a volné listy vypadávaly. Bála jsem se knihu více rozevřít, aby se mi úplně nerozpadla v ruce. Bylo to nepohodlné čtení.

Díky za tip na knihu Studna osamění.

19.09.2024 3 z 5