Z této knihy se vymňoukla jedna obrovská divoká kočičárna, hromada koček, velké kočičí tsunami. Hodně mňoukání, hopsání a běhání. Neotřelý kočičí humor nebo horor? Obojí! Chaotický horor i hororový chaos. Bylo to rychlé, svižné, hravé a zábavné, prostě jako kočky. Kočkomilové si přijdou na své. Přímo z toho kočkování zkočkovatí. Jako bonus navíc jeden recept na superkočičí jídlo – kočkorýže se sýrem (čímž může být splněna ČV - Kniha, ve které je recept, ale není to kuchařka).
Doporučuji všemi tlapkami a podtrhuji všemi drápky.
Čteno na mole na přehradě. Jindy je na březích plno rybářů, ale dnes nikdo. Asi proto, že na hladině leží 18 cm silný led. Teoreticky by zde mohli být dírkaři, ale nejsou. Až roztaje led a oteplí se, budou břehy zase obsazeny rybáři. Už vím, že k rybaření nestačí jen prut, háček a skládací židlička. A až tu zase vyrostou malá zelená stanová městečka, tak už budu vědět, že všechny ty krámy, žďorbíky a bebechy jsou veledůležité propriety kaprařů. A taky to, že pudélka, misky, mísy, krabičky, bedýnky, které občas leží zapomenuty v trávě a rákosí, jsou nádoby od delikatesy boilie s příchutí PH.
Kniha pobavila, vesele a vtipně zatáhla do tajů rybářské vášně. Tleskám všemi ploutvemi a doporučuji jako pstruha na másle. Škoda, že byla taková krátká, skoro pod míru, pár stránek navíc a byl by to kapitální kus.
Kniha obohatila můj slovník o přívlač a trhačku; rotační třpytku a plandavku – takový výběr, byly by to nádherné stylové náušnice. A co teprve wobler – nepřeberné množství rafinovaných přívěsků k letnímu oblečení.
Díky knize se nebudu na rybáře dívat jako na divné patrony u vody. A asi je začnu nenápadně pozorovat a pak se na ně budu chápavě usmívat, protože v každém z nich uvidím kousek hravého a důvtipného Jarmila Kolouška s krabicí blýskavých šperků.
Rovněž díky za odkaz na www.mrk.cz – neméně zajímavé počtení, některých diskuze se nesou ve stejném duchu jako kniha.
„Sundal jsem si broďáky a dělal jsem, že si vyklepávám z boty kamínek, přičemž jsem s obavami sledoval Jarmila, jak si posouvá rameno nahoru.“
Kdo miluje kočky, knihy, kávu, skořicové šneky, jazyky, cestování a sladké romantické příběhy se šťastnými náhodami, ten drží v rukou tu správnou knihu.
Autorka uvařila jeden obrovský a velmi hutný Eintopf.
V knize bylo totiž všechno – sedm koček, z toho pět koťat a jeden kocour. Odkazy na zajímavé knihy. Tipy na mnohé kavárny a restaurace, včetně chutných vín, lahodných drinků a lákavých pokrmů. Malý jazykový kurz němčiny, francouzštiny, italštiny, angličtiny i latiny. Kniha byla i bederkem pro Kolín nad Rýnem a ostrov Ischia, velice podrobným. A samozřejmě, po všech stránkách dobře končící, romantické a milostné vztahy hlavních hrdinek se svými hrdiny.
Jako bonus:
Deset stran receptů na sladké dobroty, které se v knize baštily.
Věk hlavních hrdinek -20 až 73+ = každý může fandit „svému“ družstvu.
Kdyby ještě k tomu zahrál André Rieu, pak už by se k vám kniha přilepila jako cukrkandl.
Fantaskní, humorné, snové, melancholické, bláznivé, poetické, tiché, barevné. Tak takové jsou lingvistické pohádky. Možná i trochu logopedické.
Nutilo mě to číst po-ma-lu, po-zor-ně a peč-li-vě, aby mi neuniklo ani jedno vtipné souvětí, jediná slovní hříčka, jediná zvukomalebnost, jediná souzvučnost. U jazykolamů a jazykových hlavolamů se musel člověk zastavil zcela, aby je plně vychutnal a ocenil. A vyřešil.
Pohádková zvířata Ostrochod, Mravkostaj, Ptakohlav, Velrožec, Hranolev, Lenorep, Smrtipysk a Nosobloud vás zase přenesou do zcela nových dimenzí pohádkových světů; do světa nových tvarů, barev, pohybů, a někdo uslyší i nové zvuky.
V těchto pohádkách nehledejte klasické vítězství dobra nad zlem; zde vítězí bystrost, důvtip, chytrost, nápad i malé rošťáctví a společně zahání nudu, šeď a hloupost.
Kniha nenásilně nutí k přemýšlení o mluvení, inspiruje k vymýšlení her se slovy, podněcuje ke kreslení nových zvířat.
Možno číst opakovaně, vždy najdete něco nového, co uniklo vašemu zraku nebo sluchu.
Řekla jsem si, že si tu knihu přečtu, až budu mít velký hlad, abych si to čtení užila. Tak jsem začala ráno před snídaní. Čtu a najednou jsem si musela jít namazat čerstvý chleba s máslem. K tomu jsem si pustila Wagnerovu předehru opery Tristan a Isolda (repeat).
Útok na pekárnu je vlastně útok na naše niterné pocity a chuťové pohárky. Murakami zprostředkoval zvukový, čichový a chuťový zážitek ze své knihy. Než jsem dojedla druhý krajíc, kniha byla přečtena, ale hudba hrála stále.
A tak to je s tou knihou, člověk je najedený, ale obsah doznívá jako ta hudba. Při každém dalším přečtení a poslechu najdete novou náladu, nové významy, nové pocity, nové symboly.
Nevím proč, ale vybavila se mi písnička Vrány od skupiny Buty. Taky se tam na první pohled vůbec nic dohromady nestalo, taková malá ptákovina, a přitom je tam všechno.
Na první pohled veselé a vtipné, chechtali jsme se. Při dalším čtení, a dětském přemýšlení, už to tak veselé nebylo. Děti začaly litovat ježečka. Není to týrání zvířat? Prý není, protože se ježek stále směje. Ale v ježčí kůži by nikdo z nich nechtěl být a ani by si nechtěly zuby čistit ježkem. Jak ještě rády použily večer svoje kartáčky.
Pro malé posluchače těžká slova na pochopení: závětří, seznam, teleskopická, konstrukce, přehodnotit, přirozený talent, spiklenecky, reklamní plakát, horizont. Tříleté bylo nutno převyprávět a pětiletému dovysvětlit.
Kocourci Tom a Mot si dali dárky peříčko a kuličku. Fantazírují o tom, co by si mohli dát, kam by cestovali. Nakonec se společně čvachtají ve vaně plné pěny, společně baští dort s třešněmi a popíjejí kakao, pak jdou spát s dárky a usínají v pruhovaných peřinkách. No není to parádně prožitý den? Je. A děti to chtějí taky tak, jednoduše a obyčejně.
Kouzelné obrázky a příběh, který se neomrzí.
Čekala jsem něco veselejšího a vtipnějšího. Je to pojednáno jako vědecká studie o pomoci koček při ochraně klidného spánku dětí. Nápad dobrý, ale jména nočních můr i jejich zobrazení jsou příšerné. Jak si kočka v noci poradí se zneškodněním noční můry, je jak z hloupoučkého animovaného filmu.
Pětiletý vnuk to okomentoval: To byla ale blbina.
Přitom název knihy vypadal tak slibně.
Nejdříve jsem viděla filmy, tuto knihu jsme doma neměli. Při čtení knihy, po padesáti letech od zhlednutí filmů, se mi ihned vybavila hudba Jiřího Kolafy se zvuky trumpet a protivný hlas zlomyslného Kocoura. Kocour namluvený Františkem Filipovským byl v dětském věku opravdu strašidelný a jeho památná věta „Jen počkejte, vy brambory, vy knedlíci, vy darebáci, vy uličníci, vy lívanci!“ je nezapomenutelná a zní v uších dodnes.
Není to rozjásaná barevná dětská kniha. Tajuplnost, mlhavá ponurost, napětí a strašidelnost z ní dělá malý dětský thrillerek. Věta: „Vidíte tady tydlety drápy, těma vás podrápu, tejden sem si je nemyl, dostanete votravu krve!“ děti úplně uzemní a bojí se o kluky. Taky jsme se o ně báli. Naštěstí jsou zde i laskavé, hravé a mírumilovné postavy slonů a moudré sečtělé velryby.
Zahrada na mne musela udělat v dětství opravdu velký dojem, protože když jsem poprvé viděla obraz Arnolda Böcklina ´Ostrov mrtvých´, říkala jsem si, to jsem už někde viděla, a jako první se mi vybavila tajemná zahrada v mlze.
Bod čtenářské výzvy - Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování - mi dává možnost porovnat obě díla.
V knize je kluků pět, ale ve filmu jen čtyři. To ale vůbec nevadí, o to fantastičtěji jsou namluveni Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou, Pavlínou Filipovskou a Růženou Merunkovou. Společně s hlasy Martina Růžka, Stelly Zázvorkové, Vlastimila Brodského, Lubomíra Lipského či Zdeňka Řehoře dávají knižním hrdinům příběhu nové, originální a nadčasové dimenze. A vypravěčství mistra Bohuše Záhorského spolu s kocouřím hlasem Františka Filipovského jsou nepřekonatelné.
Kniha i série filmů jsou opravdovými poklady mezi tvorbou pro děti. Prostě geniální záležitost. Oběma patří plný počet hvězdiček.
Milé, klidné, tiché, okouzlující. Čistota a nekonečný klid. Chvílemi jsem tam viděla Medvídka Pú.
Dokonalé, průzračné a křehké; tak krásné, můj malý příteli, jak jen pevné přátelství může být.
Kdo má rád medvědy a japonský minimalismus, kdo je rád venku za každého počasí a je ochoten sem tam si poslechnout krátké nevtíravé životní moudro, pak drží tu správnou knihu ve svých rukách.
„Čím míň se snažím svět ovládat, tím svobodněji ho mohu pozorovat v celé jeho nezkrotné kráse.“
Čtení nejen pro děti a dospívající. Romanticky se přenést do pohádky a nechat se unášet fantazií může člověk v každém věku. A pak se vrátit do reality a uvědomit si, co má v životě největší cenu. Každý by chtěl mít někde poblíž krámek, kde by mohl svým drahým říct to, na co nezbyl čas, slova nebo odvaha.
Testosteron i krev stříká hned od začátku proudem, asertivní chování padouchů se bleskově mění v brutální jatka. Chyběla milá, vtipná a krásná Bond girl, James zůstal bez obligátní odměny, přesto (přestože) svou práci vykonal rychle a efektivně. Zaujaly CT snímky průstřelů a pobavily duchaplné bonmoty v umírněném množství mezi bitkami. Akční obrázky jako živé, jen zvuk chyběl.
Čtení na jeden večer místo filmu.
Naprosto dokonalé One Man Show.
Úplně se mi vybavila hora Sparber a její svahy porostlé hustým tajemným lesem.
Sympatický borec převáží mezi městečky A a B dodávkou nějaké zboží. Ale dnes se vyskytly, při stoupání v serpentinách, nepředvídané okolnosti. Prostě ho chytlo sraní. Zastaví, popojde do lesa na paseku, vykadí se za skalku a pak začne bloudit. Je sám, nikdo mu nemůže pomoci. Jen on a stromy. Jen on a květiny a orli. Jen on a potok, kamení a ryby. Všemi smysly vnímá zvuky, vůně, barvy, tvary. Najednou se promění ve fantastické všechnozvíře a celý den se potkává s dalšími fantaskními zvířaty. Ke konci dne se vymotá z lesa, přímo u své dodávky, už je zase člověkem. Sedne do auta a v zapadajícím slunci dojíždí do cíle.
Je název dopravní firmy PISPÄS envíos Urgentes 24 záměrnou slovní hříčkou? Proč si nezavřel dveře od auta, když šel kadit? Je SPZ dodávky 11122003 tajným kódem? Co ti tři bikeři ráno v městečku A a večer nad městečkem B? Také měli trávicí potíže? Také se proměnili ve zvíře? Také bloudili? Všimli jste si hry světla a stínu během dne okolo HORY? Kde schoval řidič použitý toaletní papír? Jaké jsou termíny dodání zboží firmou PISPÄS envíos Urgentes 24? Proč rodina divokých prasat byla normální? …
A je úplně jedno, kolik je čtenáři let, každý se bude chtít na něco zeptat. Protože tato originální kniha bude ve vás při každém „přečtení“ vyvolávat další a další otázky.
Ta černobílá s akcenty červené je prostě do-ko-na-lá!!!
Zjistila jsem, že děti zdaleka dávají přednost těmto minimalistickým kresbám před rozjuchanými nepřehlednými zářícími barevnými divočinami.
Rovněž jsem se ujistila, že hlavní hrdinka nemusí být žádná velká krasavice, aby si navždy získala srdce malých čtenářů. O nás velkých ani nemluvím.
Svým sebevědomím, bezprostředností, humorem, láskou ke kočce, odvahou a chytrostí si nás omotala okolo prstu. Několikrát.
Olivii za kamarádku by chtěl mít každý, a kdo říká, že ne, tak ten o ní ještě nečetl.
"Tohle je Olivie. Umí spoustu věcí. Nejlépe umí utahat všechny okolo. Někdy vyčerpá i sama sebe."
...
"Mami, dneska jenom pět knížek," hlásí.
"Ne, Olivie, jenom jednu."
"Tak... čtyři?"
"Dvě."
"Tři."
"No dobře, tak tři..., a už ani slovo!"
Jednoduché otázky (12). Děti hledají mezi deseti postavičkami zvířátek a dětí tu správnou. Musí využít svých malých zkušeností a pak nejlépe vylučovací metodou přijít na správnou odpověď. Je tu i pátrací chytáček s dvěma správnými odpověďmi.
Kniha má zvláštní formát, je dlouhá a otevírá se jako stolní kalendář, každé otázce je věnována jedna dvoustrana. Obrázky postaviček jsou milé a s věrně vyjádřenými emocemi.
Nejvíce se líbil obrázek holčičky poškrábané na rukou a tváři, medvídka s ofačovanou rukou a slzou v oku, a pak upatlaného modrého ušatého zvířátka. Ke které otázce asi patřili?
Děti, které rády něco třídí a urovnávají, budou chtít knížku prohlížet nesčetněkrát (3 letá). Starší cyničtější pragmatičtí nepořádníci si v knize rádi zapátrají také, ale jen párkrát (5 letý).
Kdopak nám tu málo spal?
Kdopak dráždil kocoura?
Kdopak nechal doma plavky?
Kdopak nám tu dělá neplechu?
Kdopak snědl všechnu marmeládu?
Kdopak tu má nahnáno?
Kdopak si tady ublížil?
Kdopak nechce tancovat?
Kdopak se nám zamiloval?
Kdopak nám chce nahnat strach?
Kdopak nám to nestihl?
Kdopak se tu přestrojil?
Pro milovníky koček povinná četba.
Jak se nenápadná a tichá Micka rozskočičatila na kočičím závodě až kočičí chlupy lítaly. Vtipné, veselé, má to spád, nápad a pointa pobavila. Knihou polehávají, pobíhají a projíždějí kočky všech barev a velikostí. Kromě závodu se vše točí okolo ryb, mlíčka a kočičího lenošení.
A nechybí ani myši. Hned si jich nevšimnete, proto je jejich hledání jako bonus. Kdo je najde všechny, 42 kousků, ten se pěkně zapotí.
Slovních hříček s tématem koček je tu jako malých myší. Jak nemám ráda reklamy v knihách, tak zde je parafráze na známé firmy a výrobky, jako humorný přídavek pro čtoucí dospělé. – Krmivo 9životů pro odvážné kočky, TV Kóčko, Golf Club Klubíčko, Farma Myšovice, GepardExpress, bezpečnostní agentura Kočkočko, hodinky Čicizen, Kočkolit Zlaté písky, Turbo Šanta a další.
A děti u čtení předou blahem. A chtějí to čičičíst stále dokola.
Nepochopila jsem název knihy, proč se máme přidávat ke zvířátkům – jíst jako zvířátko, řvát jako zvířátko, bydlet jako zvířátko, běhat, plavat, létat jako zvířátko, smrdět jako zvířátko… Ani dětská bezbřehá fantazie si s tím neporadila. - Babi, řekni proč!? Nevím.
Básničky, spíše říkadla, nejsou nijak vtipné a nápadité, mnohé přímo drhnou a chybí jim rytmus. Vůbec se vám nechce, společně s dítětem, přidávat k autorovi a říkat si je. Krátké povídko-pohádky, vložené na konci každé kapitoly, nezaujaly dějem ani poučením, přímo nudily. Všechny texty jsou takové nějaké kostrbaté, jako velmi špatný překlad.
Obrázky zvířat jsou naivně dětské, všechny zvířata mají stejný výraz tváře – laxně optimistický, ale aspoň jde na první pohled poznat, o jaké zvíře se jedná. A oceňuji, že malířka neexperimentovala s barvami.
Knihu si vybrala v dětském oddělení knihovny tříletá vnučka, protože se jí líbila starorůžová barva obálky a že knížečka je malinká, tak akorát do ruky pro malé holčičky. Prohlédli jsme si obrázky a pro ni jsem pár volně převyprávěla bez ohledu na původní text. Mnohé si okomentovala podle sebe. A byla spokojená.
Knihu jsem si pak přečetla sama a musím říct, že na toto téma jsem nedávno četla článek v Magazínu MF Dnes, který byl sestaven a sepsán z příspěvků čtenářů a byl mnohem zábavnější než tato knížka. Ale i tak mne některé situace pobavily a některé byly pro mne novinkou – třeba samotný název knihy „přeložený“ do dospělákovštiny = Případ pro psychiatra.
Obsahově je to kniha pro děti čtenářsky zkušenější, s bohatší slovní zásobou, dobře se orientující v záludnostech češtiny a také s jistými životními zkušenostmi, tak 12+, aby ji vůbec mohly ocenit.
„Marmeláda střešní. Co stojánku, cos to sněd. V Rakousku se hodně měst jmenuje Ausfahrt. …“
Tady máš můj tajný deník a čti si. Je tam všechno, nic nevysvětluji, nic nekomentuji, jen vypravuji, přeber si to, jak chceš. - Tak takto na mne působí kniha. Důvěrně a skutečně. Je jako letmé pohlédnutí do pootevřených dveří neznámého světa, který je pro „zdravé“ těžko pochopitelný. Sonda do mysli a jednání nemocné ženy mě nutí přemýšlet, jak bych její situaci zvládala a řešila já. Nevím. Ale sáhnu po knihách zde zmíněných - Martina Fischmeister: La Loba a Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky.
„Nepotřebovala jsem ani rady psychiatra, ani prášky, ani neosobní modlitby. Potřebovala jsem citové zázemí, možnost někomu uvěřit, zažít lásku. A on nikdo nebyl.“
„Objektivně jsem se zabíjela hladem. Jenže tohle zabíjení hladem není tak nenápadné, je skryté a plíživé. A pocity, které mi hlad přinášel, potlačily vědomí, že si odmítáním jídla ubližuji. Chtěla jsem žít, ale zdálo se, že nedokážu žít s anorexií, protože jsem na pokraji sil, a současně nedokážu žít bez ní. Byla jsem zahnaná do kouta, z kterého už nešlo utéct. Hlad mě totálně ovládal. Vrůstal do mé osobnosti, až jsem jej postupně začala prožívat tak, že já jsem anorexie. Já jsem hlad.“
Milé a veselé, ale po veleúspěchu žirafy s flíčky se zebra s proužky nedobrala tak vtipné a miloučké pointy. Tu musíte vymyslet sami. Třeba - Byla zaprášená, umyla se a ejhle, proužky jsou zpět.
Po zkušenosti s žirafou jsme hledali hračku malé zebry. A je tam, malá plyšová zebřička, v různých situacích, celý den, stále spolu se zebrou, a je kouzelná.
„Když se malá zebra probudila, cítila se velmi zvláštně. Podívala se na sebe a zjistila, že všechny její proužky zmizely!
Hledala je pod postelí… Možná popadaly, zatímco spala. Podívala se do skříně. Co když si proužky před spaním sundala? Ale našla tam jen špinavé ponožky.“
