Peťkaaa komentáře u knih

Kde začít. Zřejmě samotnou hlavní postavou. Annou, která mě vytáčela od první strany. Anna není žádná sympatická hrdinka, do které byste se dokázali vcítit. Nalijme si čistého vína. Anna je ve svých téměř třiceti letech nesamostatná nána s chováním dvacetiletého fracka. Nesnesitelná, sebestředná, povrchní a předpojatá husa, které jsem jen těžko mohla fandit. A aby toho nebylo málo, chvílemi mi přišla rozmazlenější než děti, o které se měla starat. Jestli se někdo ve třiceti letech takhle opravdu chová, tak je to přinejmenším dost smutné.

Daleko více než hlavní hrdinka mě proto zaujaly vedlejší postavy. Nejlepší kamarádka Aneta – naprostý protipól Anny, Bridget a její podivná rodinka nebo 15letý student John, který se stal mým favoritem. Takového kamaráda by si přál mít každý. I když mi chvílemi přišlo dost zvláštní, že si Anna ve svých letech musela jít pro radu k teenagerovi, kterému ona svým uvažováním a vystupováním vlastně nesahala ani po kotníky.

Příběh jako celek byl fajn, jen jsem nebyla schopná si ho kvůli Anně užít tak, jak bych si ho užila, kdyby autorka zvolila jinou hlavní postavu. Nicméně kniha byla čtivá a nechyběl jí ani humor. Několikrát jsem se zasmála, ale na můj vkus tam těch humorných scén mohlo být trochu více. Jedná se o knihu, u které po namáhavém dni vypnete a užijete si slasti a strasti anglického venkova.

Mé hodnocení bylo původně o jednu hvězdičku nižší, ale vzhledem k tomu, že si Anna prošla určitým vývojem, na konci trochu prozřela a už nebyla tak otravná jako většinu knihy, hodnotím třemi hvězdičkami z pěti.

2 12.04.2021

Fitzek na 376 stranách bere čtenáře na naprosto šílenou jízdu plnou zvratů. Tohohle autora nepřestanu doporučovat, jeho knihy za mě mají vše, co má výborný psychothriller mít. Pokud jste, stejně jako já, milovníkem tohoto žánru, knihy Sebastiana Fitzeka by Vás neměly minout.

Fitzekův styl vyprávění je skvělý. Dokáže čtenáře udržet v napětí už od prvních stran a nepolevuje až do konce. Děj Vás okamžitě vtáhne a prostě potřebujete vědět, co bude dál. A u Cesty domů to platí dvojnásob. Děj je temný a děsivý, odehrávající se během jedné jediné noci. Události, které sledujeme jsou naprosto zvrácené a je až neuvěřitelné, jak to má autor všechno promyšlené. Po přečtení knihy se mě pár dní držel nepříjemný pocit, že už nikdy sama v noci domů nepůjdu.

Fitzek se opět nevyhýbá násilným scénám a jejich detailnímu popisu. Ač zatím nemám přečteny všechny autorovy knihy, tak z těch, které jsem četla, je právě Cesta domů nejbrutálnější. Knihu bych nedoporučila citlivějším povahám, protože některé scény byly i na mě nechutné a dost drsné.

Závěrečné rozuzlení podle mě nemůžete uhodnout, ani kdybyste se sebevíc snažili. A přesně to na Fitzekových knihách zbožňuju. Velké plus dávám také za nádherně zpracovanou obálku, kterou ve své knihovničce rozhodně musíte mít.

2 26.02.2021

B. A. Paris už má za sebou několik úspěšných psychothrillerů. Její nejnovější kniha – Dilema – je však než thrillerem, spíše rodinným dramatem.

Příběh je vyprávěn z pohledu dvou postav, manželů – Livie a Adama, kteří se ve vyprávění střídají po kapitolách. Děj se odehrává během jednoho dne a dal by se shrnout následovně. Livie má tajemství. Adam má také tajemství. A oba dva se to snaží před tím druhým tajit tak dlouho, jak jen je to možné. A co je důvodem? Livie se totiž konečně dočkala své dlouho vysněné oslavy 40. narozenin, kterou si chce jak se patří užít s rodinou a všemi přáteli. Na oslavu dlouho šetřila, a protože si tím chce svým způsobem vynahradit svatební den, který nebyl podle jejích představ, rozhodne se, že Adamovi řekne pravdu až po oslavě. Adam před Livií své tajemství skrývá, aby jí oslavu nepokazil.

Jaká tajemství před sebou ti dva skrývají se dozvíte během prvních pár kapitol. Kniha je velice čtivá, přeci jenom je to B. A. Paris, ale pokud čekáte, že s posledními kapitolami přijde nějaký zvrat, budete zklamaní. Nic takového se totiž nestane. Celý příběh je vlastně „pouze“ skvělým vykreslením emocí jednotlivých postav, především Adama, který celou dobu svádí vnitřní boj, zda tu hroznou zprávu manželce oznámit hned nebo až po oslavě a jaké to bude mít následky. Bylo to depresivní čtení, ale výborně napsané.

Knihu jsem měla přečtenou na dva zátahy. Jak jsem již psala výše, B. A. Paris umí psát velice čtivě, ale nedostala jsem to, na co jsem u jejích knih zvyklá. Dilema je jiná než její předchozí knihy, to je zapotřebí si uvědomit. Avšak pokud máte rádi rodinná dramata, myslím, že budete více než spokojení.

1 16.01.2021

Jane, která se snaží dostat z nevydařeného vztahu, posílá její nadřízená na pracovní cestu do Norska. Během této cesty má Jane za úkol napsat článek o kácení vánočního stromu.

Strom splněných přání je příjemně laděná vánoční kniha s předvídatelným dějem. I přestože od začátku víte, kam příběh směřuje a jak to celé dopadne, kniha Vám navodí příjemnou vánoční atmosféru. Mě pomohla dostat se aspoň trochu do vánoční nálady, protože tenhle rok je velká katastrofa a všechno je takové podivné – však to všichni moc dobře víme. Vzhledem k tomu, že děj není nikterak složitý, čte se kniha lehce a svižně, navíc se nejedná o žádnou bichli. Kniha má příjemných necelých 280 stran, takže je to ideální odpočinkové čtení na jedno nebo dvě odpoledne.

Zasazení děje do Norska byl moc dobrý nápad. Příjemně to ozvláštnilo příběh, který jinak ničím zvláštní nebyl. Dalším plusem byl příběh z minulosti související s druhou světovou válkou – příběh Thomase a Marit. Tahle vedlejší dějová linka mě na celé knize bavila nejvíc a je škoda, že nedostala více prostoru.

Co se týká postav, hlavní hrdinka mě ničím nezaujala. Přišla mi jako taková ta typická hrdinka z romantických knížek, kterých je všude plno. Taky proto čtu romány jen výjimečně (například o Vánocích). Vedlejší postavy byly taky docela nevýrazné, abych pravdu řekla na většinu jmen si už ani nevzpomínám, a to jsem knihu dočetla před dvěma dny. Takže asi tolik k jejich nevýraznosti.

Co dodat závěrem? Jistě, jedná se o knihu, na kterou si po chvíli ani nevzpomenete, ale jako vánoční čtení Strom splněných přání určitě neurazí.

Antologie dvanácti povídek současných českých autorů, která obletěla instagram. Jména jako Theo Addair, Kateřina Šardická, Anna Musilová či Alena Mintová jsou bezesporu velkým lákadlem. Pokud Vám náhodou některé z výše zmíněných jmen nic neříká, Vaši pozornost určitě upoutá nádherná obálka, která se opravdu povedla.

Nejkrásnější dárek je knihou, jejíž dočtení jsem si přetáhla do nového roku. Důvod je jednoduchý. I přestože se jedná o soubor povídek a kniha není nikterak objemná, vhodná ke čtení během Vánoc rozhodně není. Jedná se totiž o docela depresivní čtení, které má s Vánocemi společného pouze to, že se děj jednotlivých povídek odehrává v čase vánočním. Pokud čekáte, že ve Vás čtení probudí tu správnou vánoční náladu, budete dost zklamaní. Pro navození vánoční atmosféry proto doporučuji sáhnout po jiné knize.

Pokud jste stejně jako já – člověk, který během Vánoc sleduje romantické filmy a rád si přečte romantické příběhy se šťastným koncem, přečtěte si Nejkrásnější dárek kdykoliv jindy, jen ne o Vánocích. A vzhledem k tomu, že Vánoce jsou již za námi, pokud jste knihu ještě nečetli, nyní je ten správný čas po ní sáhnout. To, že se všechny povídky více či méně vezou na depresivní vlně – téměř v každé někdo umře – ještě neznamená, že některé z nich nejsou vážně dobré. Některé jsou výborně napsané. Navíc v sobě nesou krásné poselství.

Určitě každý si v knize najde nějakého favorita, jen mě mrzí, že z dvanácti povídek se mi líbilo pouze šest. Ještě se mi nestalo, aby se mi v některé ze sbírek, které jsem četla, líbily všechny povídky , ale šest, to mi přijde málo.

16.01.2021

Věci, na které nastal čas je první knihou, kterou jsem od Petry Soukupové četla. A určitě není poslední.

Na necelých 400 stranách sledujeme příběh sedmnáctiletého vztahu Alice a Richarda, a to od chvíle, kdy spolu začali chodit, až po to, kdy se s z nich stali manželé a následně se jejich rodina rozrostla také o dvě děti. Sledujeme začátky jejich vztahu, kdy je všechno ještě fajn, oba jsou zamilovaní. Postupem času se však jeden druhému začínají víc a víc odcizovat a najednou zjišťují, že kromě dětí už nemají společného vůbec nic. Setrvávají zaseknutí ve stereotypním vztahu, který je oba ničí.

Styl psaní Petry Soukupové mi neskutečně sedl. Je takový hodně strohý, úderný a syrový. Celý příběh díky tomu působí o to více reálněji. Může se zdát, že jednotlivé kapitoly jsou psané spíše jako povídky, které na sebe mnohdy nenavazují. Dohromady však tvoří ucelený příběh. Příběh, který nejdříve sledujeme z pohledu Alice a Richarda, avšak později, když už mají děti, také z pohledu jejich dvou dětí. Celá kniha postrádá uvozovky v přímé řeči, takže mi pár stran trvalo, než jsem se zorientovala v tom, kdy postavy mluví nahlas a kdy si to, co je psáno, jenom myslí. Jedná se o dost depresivní čtení, co si budeme povídat. Při čtení jsem měla pocit úzkosti, hlavně za polovinou knihy už to byla více méně jenom jedna velká beznaděj, která byla na posledních stranách skoro hmatatelná. I přesto je kniha tak čtivá, že Vás to nutí číst dál a dál. Líbí se mi, jak Petra Soukupová dokáže psát nevšedně o všedních věcech. Kniha pro mě neměla žádnou přidanou hodnotu, z toho důvodu jí nedávám plný počet, ale napsaná je výborně.

6 16.01.2021

Gabe se vrací domů autem, když za okýnkem jiného auta zahlédne dívenku, která vypadá jako jeho dcera. Přijde mu to absurdní, protože si je jistý tím, že jeho dcera na něj čeká doma se svou matkou. Když však přijede domů zjišťuje, že jeho manželka i dcera jsou mrtvé.

Na další knížku od skvělé C. J. Tudor jsem se už dlouho těšila. I když jsem od ní četla pouze Jámu (na Kříďáka se teprve chystám), její styl psaní a vyprávění mi opravdu sedl. Někde jsem četla, že začátek hodně připomíná Stříbrnou cestu. Ano, stejně jako ve Stříbrné cestě, tak i v knize Ti druzí hledá otec svou dceru, protože nevěří tomu, že je mrtvá, ale při čtení jsem si Stříbrnou cestu vůbec nevybavila. Možná je to tím, že Stříbrná cesta mi nijak zvlášť v paměti neutkvěla. O Stříbrné cestě však tato recenze není.

Buďme upřímní. Ti druzí není Jáma. Na začátku jsem měla docela velký problém s tím, že mi některé věci nedávaly smysl. Kniha je tenká, má necelých 340 stran, ale já měla pocit, že se děj strašně vleče. Prvních asi 150 stran jsem měla co dělat, abych udržela pozornost a knihu neodložila. Druhá poloviny knihy však byla vážně dobrá, příběh začal dávat smyl a závěrečné odhalení bylo nápadité a zajímavé. Na sychravé podzimní večery je to díky ponuré atmosféře zajímavá volba hlavně pro milovníky thrillerů.

Co mi na knize vadilo byly nadpřirozené prvky, které do příběhu vůbec nepasovaly. Kdyby autorka vynechala scény se zrcadlem, které podle mě patří do úplně jiného žánru, udělala by lépe. Působilo to na mě akorát zbytečně překombinovaně.

Od dalších autorčiných knih mě to rozhodně neodradilo. Kříďáka si chci přečíst co nejdříve, abych mohla všechny tři knihy porovnat. Zároveň budu doufat, že další kniha bude víc jako Jáma.

5 30.11.2020

Autobiografie, která Vás šokuje. Takhle jednoduše se totiž dá celá kniha popsat. Ale jednoduché to určitě není. Vzdělaná je totiž strhujícím příběhem o hledání a sebepoznání.

Tara, která od malička žila s rodinou v horách amerického Idaha, na necelých 350 stranách popisuje své dětství a dospívání v mormonské rodině řízené otcem náboženským fanatikem. Otcem skálopevně přesvědčeným, že se blíží konec světa a státní instituce je chtějí ovládat a vymýt jim mozek. A od téhle jeho představy se odvíjí život celé rodiny. Tara a její sourozenci jsou nuceni pracovat na šrotišti, žít bez lékařské pomoci – jakýkoliv úraz či nemoc léčí pomocí bylinek a olejíčků – bez pojištění a školy, většina dětí také bez rodného listu. Základní hygienické návyky jako je třeba mytí rukou, když opouštíte toaletu, byste jen těžko hledali. Nic takového v téhle rodině neexistuje.

Příběh mě hodně zasáhl. Prvních pár desítek stran jsem nevěřícně kroutila hlavou a říkala si, že otec je docela blázen. S přibývajícími kapitolami však bylo jasné, že je to šílený paranoik, nebezpečný nejen sám sobě, ale také svému okolí. Celou dobu ve mě bublaly pocity bezmocnosti a nespravedlnosti. Na jedné straně šílený otec, na druhé krutý bratr, kterého všichni nechali dělat, co se mu zlíbí. I přes všechno utrpení, které soužití s touto rodinou Taře přináší, se po vzoru jednoho ze svých bratrů snaží následovat svou touhu po vzdělání, jež jí bylo rodinou odepřeno.

Poprvé tak vkročí do školy ve svých 17 letech, kde se střetává se „skutečným světem.“ Ve škole zjišťuje, že její vzdělání – do té doby pouze formou samostudia – má obrovské mezery. V jedné z vyučovacích hodin narazí například na slovo holokaust, o němž do té doby neslyšela. A to je pouze jedna z mnoha a mnoha situací, na které v knize narazíte.

Celý příběh sledujeme, jak se Tara snaží vymanit z vlivu své rodiny, ale protože až do svých 17 let nic jiného nepoznala, je rozpolcená mezi tím, zda je správné, aby svůj život žila jinak a po svém nebo zda tím svou rodinu zrazuje. Přeci jenom, krev není voda, i když máte šíleného otce, matku bez schopnosti říct a obhájit si svůj vlastní názor, a bratra tyrana.

Kdybych měla jmenovat nejlepší knihu, kterou jsem letos četla, byla by to právě Vzdělaná. Pocity, které ve mě při čtení vyvolala, ve mě budou doznívat ještě dlouhou dobu. Vše umocňuje fakt, že takhle někdo skutečně mohl žít a bohužel i v dnešní době se najdou lidé, kteří takto žijí.

6 30.11.2020

Pochmurná. Přesně tohle slovo Vrány vystihuje. Jedná o opravdu silný a reálný příběh. Už jen matčino oslovení dcer – Katuško a Baruno, Vám napoví, na jaké vlně se celý příběh veze. Kniha je z větší části napsaná z pohledu dvanáctileté Báry, některé pasáže sledujeme příběh z pohledu matky. U těchto pasáží jsem chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou, protože udělat scénu z drobečků u pusy nebo špatně složené utěrky, mi přijde absurdní. O to horší je pomyšlení na to, že se toto v rodinách opravdu děje, a tak ve mě s každou další stranou rostl pocit bezmoci. Konec je smutný a nutí k zamyšlení. Tuhle knihu by si měli přečíst všichni.

11 15.06.2020

Námět je to opravdu zajímavý a rozhodně znepokojující a kniha je velice čtivá. K tomu dopomáhaly i krátké kapitoly, které mě osobně vyhovují daleko více, než kapitoly dlouhé.

Jediné, co bych vytkla je strašně rychlý závěr a rozuzlení příběhu, které ve výsledku působí trochu divně a uspěchaně. A to je škoda vzhledem k tomu, že prvním asi 250 stránkám jsem neměla co vytknout. Osobně si však myslím, že kniha je hodně podhodnocená, a aktuálností svého tématu dokáže zaujmout.

15.06.2020

Ač se jedná o úvod do celé trilogie, je kniha od začátku do konce protkána akcí a ve spoustě případech by se napětí dalo krájet. Příběh je velice propracovaný a svou atmosférou hodně připomíná populární sérii Hunger games. Kniha je neskutečně čtivá, námět originální a troufám si říct, že se jedná o jedno z nejlepších sci-fi, které jsem za poslední dobu četla.

Co se týče postav, oceňuji jejich různorodost. Na můj vkus se však ne všem dostalo takového prostoru, jaký by si zasloužili a tak se občas stalo, že když se objevilo jméno, nebyla jsem schopná ho ihned přiřadit k postavě. Ve výsledku mi to ale nijak zvlášť nevadilo, protože jsem byla pohlcená příběhem. Nechybělo ani několik zvratů a následné ukončení cliffhangerem, díky kterému mám radost z toho, že se ke mě tahle série dostala až ve chvíli, kdy už jsou vydány všechny tři díly.

3 15.06.2020

Colleen je pro mě zárukou kvality. Dokáže velice čtivě a citlivě zpracovat vážná témata a při čtení jejích knih mi po ruce nesmí chybět kapesník. Tentokrát se jedná o autorčin první psychologický thriller.
Kniha se čte sama, což není u Colleen nic výjimečného. Její styl psaní mi neskutečně sedí. Kdyby popisovala, jak se peče chleba, četlo by se to stejně dobře. Příběh jsem přečetla jedním dechem. Ve chvíli, kdy Lowen objevila Veritin rukopis už jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a než jsem se nadála, bylo dvěstě stran pryč.
Kapitoly, ve kterých Lowen četla autobiografii Verity byly od začátku do konce absolutní psycho. A to doslova. Při jejich čtení mi naskakovala husí kůže a některé pasáže se mi vůbec nečetly snadno. Ale i přesto jsem potřebovala vědět, co bude dál. Následovala chvíle, kdy jsem si říkala, aha, takhle to je, ale poté přišel nečekaný zvrat, který mi vyrazil dech.
Za mě má kniha všechno, co by mít měla - čtivost, napětí, romantiku, zajímavou zápletku a zvrat. Doufám, že tohle není první a zároveň poslední thriller, který Colleen napsala, protože tenhle styl jí sedí.

13 15.06.2020

Z knihy mám rozporuplné pocity. Na tuto sérii jsem se těšila, ale nějak mi nesedla. Nesedly mi postavy, nesedl mi svět, který autorka stvořila. Ač se jedná o velice propracovaný svět, připravte se na na to, že Naslouchač je doslova a do písmene úvodem do celé série, který je plný popisů a chybějící akce. A to je možná ten problém. Alespoň pro mě. Po všech těch kladných recenzích jsem měla velká očekávání a tak jsem při čtení měla pocit, že mám v ruce jinou knihu, než jakou četli všichni ostatní. Za mě velké zklamání. Snad bude druhý díl lepší.

12 15.05.2020