Percabethka komentáře u knih

Přijde mi, že Skácelova poezie je většinou hrozně snová a něžně melancholická, čtenář se při ní úplně odpoutává od přízemní reality a najednou prásk - ve verši se objeví slova jako radar, igelit, guma, struny hnoje,...
A je po atmosféře.
Jinak se mi ale sbírka líbila.

“Dlouho a dlouho díval jsem se dolů.
Tak už to bývá. Hloubky lákají
a zná to voda,
někdy zná to nebe,
zábradlí dovede to nazpaměť
a prázdný lom vzpomíná obráceně.”

5 07.12.2020

Z téhle knížky mám hrozně smíšené pocity. Moc se mi líbil námět, taková ta temná a zároveň pohádková ruská atmosféra a postava Agnieszky. Ostatní postavy byly ale hrozně ploché, Draka bych z knihy úplně vyškrtla - a tu romantickou linku spolu s ním, protože naprosto nedávala smysl a působila hrozně nereálně. Navíc mi trochu vadil useklý konec.
Přesto se mi tahle knížka nějakým způsobem opravdu líbila. Myslím ale, že měla obrovský potenciál, který autorka úplně nevyužila...

3 07.12.2020

(SPOILER) Na téhle knížce hodně oceňuji postupný a logický vývoj postavy Nemesis, když získávala stále nové a nové emoce a měnila se na člověka. I svět, příběh a postava Tyruse se mi líbily. Na čem by ale autorka měla zapracovat, jsou popisy. Celé prostředí i vzhled postav jsem si musela z 99 % domyslet sama, protože něčím jako popisy přeci nebudeme ztrácet čas...

2 05.12.2020

“Pod mosty zimní ptáci přelétají,
voda je prázdná.
Vysoko nad hlavami skřípe
slaměný mlýnek na sníh.”

Přiznám se, že jsem některé básně úplně nepochopila, ale... umění se má cítit, ne chápat. A když si člověk tuhle sbírku čte nahlas, cítí navíc husí kůži. Vážně.

2 01.12.2020

Je úžasné vidět, jak žili lidé před skoro 4 tisíci lety a jak bylo jejich myšlení v některých ohledech úplně odlišné, v jiných zase tolik podobné tomu našemu. A hlavně, že už v té době tvořili literaturu. S tímhle eposem si člověk připadá, jako by měl vlastní stroj času.
Příběh jako takový mi přišel zajímavý spíš po psychologické stránce, čtenář se z eposu dozví, jaký byl summerský postoj k ženám, k životu, k přírodě... A na konci nechybí ponaučení.
Není to kniha, kterou bych musela číst každý den, ale rozhodně je to jeden ze základů kulturního dědictví, na který bychom měli být hrdí.

5 27.11.2020

Musím přiznat, že jsem od téhle knížky čekala něco úplně jiného. Že je Frankenstein stvořitel netvora a ne netvor sám jsem věděla, ale že je tahle knížka spíš než hororových scén plná filosofie a psychologického rozboru člověka, to pro mě byla příjemná novinka.
Líbilo se mi, že jsme si mohli přečíst pohled Frankensteina i netvora, protože se oba považovali za oběť a netvora viděli v tom druhém - a oba měli pravdu.
Myslím si, že spíš než jako podklad pro hororové filmy by se tahle knížka měla používat například při řešení šikany na školách, protože na ni jde tenhle příběh výborně aplikovat. Když kolektiv zavrhne někoho tlustšího/z chudší rodiny/jiné barvy pleti a ten se cítí ublíženě a začne ostatní bít nebo jim krást věci, kdo je viník - a kdo oběť?
Frankenstein je rozhodně nadčasová kniha s výbornou stylistikou i ponaučením.

13 26.11.2020

Výborná kniha, která čtenáře obohatí nejen o zajímavé příběhy, ale i o mnoho vědomostí. Často jsem při čtení “realistických” povídek žasla, s jakým rozuzlením Poe přišel. Možná se mi tyhle povídky líbily i o trošku víc než ty čistě umělecké a mystery, protože u nich byl člověk celou dobu napnutý a snažil se vymyslet reálnou příčinu záhady dřív, než mu ji Poe prozradí. A také se u nich většinou přiučil něco zajímavého.

4 22.11.2020

“Proč každý muž tu na světě
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?”
Některé básně dobré, jiné lepší, člověk si jen musí najít klidné místo a vnímat rytmus i myšlenku díla.

3 01.11.2020

Někdy kruté, někdy melancholické, ale vždy skvěle napsané - a z balady z nemocnice člověku běhá mráz po zádech.

"Když velké sny se zabíjejí,
mnoho krve teče.

Musí se zabít,
musí se žít,
ruce jsou zbraně,
srdce štít!"

1 29.10.2020

Asi jediná Shakespearova hra, která se mi vůbec nelíbila - tedy, jako vždy cením jazyk a slovní hříčky. Co se ale obsahu týče... vadilo mi celkově téma hry, děj byl často dost zmatečný a být Helenou, tak se na Bertrama hned na začátku vykašlu. Nevidím jediný důvod, proč by se měla snažit získávat jeho lásku po tom, jak se k ní celou dobu choval. Úplný vrchol byl pak konec, který byl neskutečně useknutý a vše dopadlo dobře pro provinilce, kteří měli doplatit na své činy. Netuším, co tu Shakespeare zamýšlel, ale odvažuji se říci, že se mu to moc nepovedlo.

28.10.2020

Skvost!❤️
.
.
.
POKORA
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až obejmu se s ním:
“Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo.”
.
.
.
VĚCI
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psy pohledy soustředěnými a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí,
a přeci
tolik by chtěli trochu si porozprávět!

Proto miluji věci
a také miluji celý svět.

1 24.10.2020

Zajímavá kniha, ale asi bych si o ní musela s někým popovídat, abych si utřídila myšlenky a udělala si na ní nějaký vyhraněný názor, protože jsem z ní byla většinu času celkem zmatená...

Pokud je pravda všechno to, co napsal Martin Hilský v dodatku, pak se mi úplně nelíbí Shakespearův motiv a jeho úprava Macbethova charakteru. To však nic nemění na tom, jak skvělá tahle hra je! Ačkoli by tu člověk kladnou postavu pohledal (dobře, pár jich tam je, ale většinou moc dlouho nepřežijí) a čtenář/divák úplně nemá do koho se vžít, předkládá nám tu Shakespeare opět úžasnou psychoanalýzu lidských povah a jejich vývoj, začne-li se do nich vkrádat zlo. O úžasných slovních hříčkách Martina Hilského se snad ani zmiňovat nemusím❤️
* To je tvá láska. Velká mužná touha. Na mužný čin se ale nezmůže.
* Falešné srdce falešná tvář skryje.
* Vždyť zpupnost je, toť pravda věčná,
všem lidem nejvíc nebezpečná.

2 18.10.2020

Občas se tu mihla nějaká zajímavá myšlenka, ale jinak mi ta kniha připadala jako ztráta času...

3 16.10.2020

*čteno v originále*
Kerstin Gier jako vždy nezklamala❤️ Klidná oddechovka se sympatickými postavami a úžasnou vánoční atmosférou. Trošku jsem teda doufala, že příběh skončí jinak, ale i tak se mi knížka moc líbila.

1 08.10.2020

Victor Hugo musel být živá encyklopedie své doby. Nechápu, jak může být někdo tak geniální a mít tak nezměrné znalosti na poli literatury, historie, architektury, filosofie, zeměpisu, fyziky, biologie, teologie a jazyků. Spíš než že bych četla příběh jako takový, mi přišlo, že čtu vědecké pojednání o... vlastně o všem. Nejen, že byly pasáže popisující třeba architekturu Paříže nebo dějiny Francie obvykle delší než pasáže dějové, ale i v těchto dějových pasážích používal Hugo metafory a přirovnání typu “měl tvar jako vojsko v bitvě u Eknomu” nebo “házel sebou jako mrtvá žába při galvanizaci”.
Je to teda čtení na dlooouho, alespoň z mé zkušenosti, ale stojí to za to. Opravdu❤️

7 01.10.2020

Pointa se mi líbila, ale stejně jako například u Čtyř dohod mi přijde, že jde prostě o soubor obecně známých pravd, u kterých autor předstírá, že jde o něco nového a objevného...
Co se děje a stylistiky týče, není moc co chválit. A pak mi vadily soustavné sexuální narážky a Coelhův názor na ženy.
Alchymista a Veronika mi stačili a už od něj nic dalšího číst neplánuji...

3 29.09.2020

Ruské drama mám moc ráda, takže to říkám nerada, ale tahle kniha mi přišla jako naprostá ztráta času.
Vím, že jde jen o aktovky, takže něco hlubšího nelze vzhledem k jejich délce čekat, ale... tohle bylo úplně o ničem.

05.09.2020

Úplně nevím, jak tenhle "komiks" ohodnotit. Líbí se mi po grafické stránce svou jednoduchostí a zároveň v něm je několik výborných slovních hříček. Třeba:
Proč mají kočky špičatý uši? - Abychom měli ostřejší sluch.
95% knížky byl ale takový depresivní nihilismus, se kterým se naprosto neztotožňuji - věřím ale tomu, že spoustě lidem by se tahle knížečka líbila.

2 31.08.2020

Ze všech her, které jsem od Molièra četla, se mi tahle líbila nejméně. Možná to ale bylo jen tím, že Molière jede podle všeho v podstatě podle stejného vzorce, který jen lehce obměňuje - takže pokud bych od něj nic nečetla, asi by se mi líbila o trochu víc. Děj by pak alespoň nebyl tak moc předvídatelný, hlavně ten závěr...

19.08.2020