Percabethka komentáře u knih

Nejčtivější kniha o architektuře, jakou znám. Je plná různých zajímavostí, fun factů, dojmů a pocitů a sděluje je čtenáři skoro až osobním stylem. Narozdíl od jiných architektonických knih zabývajících se více různými technikáliemi se Alain de Botton obrací do nitra architektů i uživatelů architektury a popisuje například působení architektury na naši psychicku, pocit štěstí a podobně.

1 15.01.2022

Parádní knížka, stručná, ale plná jednoduše vysvětlených zajímavých postřehů.

27.12.2021

Výborná kniha, která díky své komplexnosti čtenáře nejen uvede do základů navrhování architektury, ale postaví ho také před mnoho problémů a otázek, nad kterými ho nechá přemýšlet a zvolit si svou vlastní cestu návrhu, opřenou o znalost historie a ostatních ideologických směrů.

26.12.2021

Napsat 240 stránkový román bez děje, to je celkem umění. Musím říct, že něco takového jsem po prvním díle opravdu nečekala. Děj (pardon, chci říct: nekonečné rozhovory, popisy a myšlenkové pochody) se odehrává o dvanáct let později a Paul tak řeší úplně jiné problémy než v prvním díle. Řeší, tím myslím, že o nich přemýšlí a mluví, ne že by často něco aktivně podnikal. Mě to ale vlastně bavilo, přemýšlet a filosofovat společně s postavami. Rozhodně se Herbertovi musí přiznat, že je velmi originální...

4 25.11.2021

Výborná kniha, takový sci-fi pán prstenů. Třebaže ne tak dopodrobna jako Tolkien, Herbert má skvěle promyšlený svět, jazyky, politiku, náboženství či dokonce ekologii na Arrakisu. Stejně jako u Tolkiena tu také máme nepřeberné množství postav, z nichž většina má různá jména v různých jazycích a člověk se občas musí zastavit, zamyslet a zorientovat, o jakou postavu to zase jde. Ničemu to ale nevadí. Co bych však vytkla je psychologický vývoj postavy Paula (náhlým skokem v ději o dva roky dopředu, připravil Herbert čtenáře o možnost sledovat Paulovu proměnu ve Fremena - a pak, Paul je celkem Gary Stu) a také určitou distancovanost vypravěče, kvůli které je těžké se do postav vžít - s tak velkým množstvím postav to ale možná ani jinak nešlo. Navíc je to vyváženou spoustou filosofie a skvělým vypravěčským stylem.

7 23.11.2021

Po stylistické stránce se mi kniha celkem líbila, ale co se obsahu týče - ať už jde o erotické/sexuální scény, naturalistické popisy mučených zvířat či lidí apod. -, přišlo mi čtení jako ztracený čas.

1 17.11.2021

*čteno v originále*
Bylo zvláštní číst od Kafky něco neabsurdního a reálného - a výborné ponořit se do jeho skvělého vypravěčského stylu a poznat zas o něco víc jeho osobnost.

17.11.2021

Krásná!️

PÍSEŇ O DĚTSTVÍ
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.

9 14.11.2021

Po přečtení všech dílů Smrtky jsem se na Sucho opravdu těšila. Ale... ačkoli to nebylo vyloženě špatné, přišlo mi, že příběhu chyběla ta hloubka a jistá uvěřitelnost, která se mi da dalších Shustermanových knihách líbila. Hlavní myšlenka knihy je výborná, záměr vykreslit postupnou ztrátu lidskosti v čase apokalypsy také, jenže nic z toho podle mě nebylo úplně dotažené do konce. A když už mluvíme o konci, ten mi přišel hrozně uspěchaný. Ale... asi chápu, o co se autoři snažili a kniha se četla moc dobře.

4 14.11.2021

Výborná kniha! Autor tu nejen píše, co dělat pro udržení dlouhodobého zdraví a kondice, ale také vše logicky a dopodrobna vysvětluje - co se děje s tělem, když sníte určitou potravinu, co když moc/příliš málo sportujete a když jste ve stresu, nebo třeba proč je dobré udržovat lehce zásadité prostředí. Nebudu se řídit jeho stravovacím plánem, ale obecné informace z knihy jsou rozhodně přínosné!

2 21.10.2021

“Asociativní, divoké, svobodné, uspořádané i systematické přemýšlení v obrazech, v architektonických, prostorových, barevných a smyslových obrazech - to je moje nejmilejší definice projektování.”
Tahle kniha čtenáři nepředá žádné nové vědomosti či tipy, jak lépe promýšlet architekturu. Jak lépe navrhnout proporce, kolik oken a jak velké místnosti. Ne. Předá mu totiž něco mnohem zásadnějšího. Otevře mu oči a naučí ho o architektuře přemýšlet jako o živém organismu, který by měl vrůst do okolní krajiny, dělat ji krásnější. Naučí ho naciťovat atmosféru ulic, zákoutí i příjemných interiérů. Peter Zumthor celou dobu jen filosofuje, o přírodě, o hudbě, o poezii, o architektuře. O kráse a umění. A nenápadně nabádá architekty, aby dělali totéž. Aby propojovali různé druhy umění, snažili se o soulad budov s přírodou, stavěli krásné domy, o které bude někdo rád pečovat. Aby promýšleli architekturu…

29.09.2021

Po poslechu několika skvělých rozhovorů se Ziburou jsem se na tenhle cestopis opravdu těšila. Musím ale přiznat, že jsem celkem zklamaná. Přijde mi, že 80 % knihy Zibura jen vypráví co a s kým pil, kde si kupoval alkohol a jak s kocovinou jezdil na kole. Těch zbylých dvacet procent jsou pak většinou krátké příběhy místních lidí, kterých je ale příliš v poměru k nějakému popisu krajiny. Co se mi ale líbilo je Ziburova stylistika - knihu to ale nezachránilo a já se většinou do čtení docela nutila.

4 27.09.2021

Plochost charakterů a distancovaný způsob vyprávění, které jsem v minulém díle kritizovala, musím v tomhle naopak ocenit. Díky tomu je totiž autor schopný přidat asi padesát nových dělových linek, které pak splétá dohromady - a příběh je díky tomu daleko zajímavější. Hodně oceňuji i filosofické otázky, kterým se autor po celou dobu věnuje. A taky propojení příběhu s operou Aida.

1 21.09.2021

Skvělé! Ačkoli jde o sci-fi knihu, autor se mnohem víc než příběhu samotnému věnoval filosofickým úvahám o AI - jaká by měla mít práva a omezení, co by ji v případě řízení světa odlišovalo od “Boha”, jak se časem mění názor lidí na ni atd.
Zároveň autor z recese vymýšlí nové nábožensví a věnuje se všemu od jeho vzniku až po teologické teorie napsané o stovky let později, které už s tím původním náboženstvím nemají moc společného.

4 21.09.2021

Kniha se mi moc líbila, hlavně pro svou tajemnou a napjatou atmosféru. I případ mi tentokrát přišel opravdu zajímavý. Co mi ale trochu scházelo byla přítomnost Sherlocka, kvůli kterému jsem knihu převážně četla - a pak také vysvětlení historických úmrtí způsobených baskervillským psem. Pokud si dobře vzpomínám, umírali všichni členové rodu za podivných okolností, tak jsem až do konce očekávala nějaký jednotící charakter, který se ale nedostavil…

6 16.09.2021

(SPOILER) Možná to bylo tím, že znám příběh ze seriálové adaptace, možná tím, že jsem se po Poeových povídkách těšila na delší detektivní román… Příběh mi každopádně přišel moc krátký, pomalu jsem se ani nerozkoukala a Sherlock už držel spoutaného vraha. Na jednu stranu oceňuji, že jsme se tak obsáhle dozvěděli o historii Arthura a Lucie a naskytlo se nám tu proto morální dilema, zda byl vrah v právu - a rozhodnutí nechává Doyle jen na nás, protože k soudu v knize nestihne dojít. Na druhou stranu, kdyby celou tu americkou kapitolu vypustil a nahradil ji nějakou další zápletkou, během níž by Sherlock dál pátral po vrahovi, možná by mi kniha přišla zajímavější.
I tak se mi ale příběh líbil, stejně jako autorův styl psaní, a někdy si určitě přečtu i další díly.

2 09.09.2021

Mrzí mě, že jsem se ke knížce nedostala dřív, oproti filmu se moc líbila a věřím, že kdybych ji četla třeba ve dvanácti, dokázala bych se do ní začíst a užít si ji.

2 18.08.2021

*čteno v originále*
Ať už čtenář v díle vidí popis stařecké demence, odkaz na Kafkova všemocného otce, nebo jen psychologický text o člověku žijícím ve stínu někoho, kdo ho ovládá a zároveň rozumí jeho vztahům a myšlenkám lépe než on sám... je tahle knížečka výborná!

2 15.07.2021

*čteno v originále*
Od začátku až do konce knihy jsem měla pocit, jako bych četla nějaký sequel k Procesu. Nebo Proces z alternativního vesmíru. Ani ne tolik kvůli skoro stejnému jménu hlavních protagonistů, ale spíš kvůli stejným situacím, do kterých se dostávali, jen třeba z jiných důvodů a s jiným vyústěním. A také proto, že se oba K. dostali do společností, ve kterých lidé jednali naprosto nelogicky podle nějakých naučených vzorců a tradic a jakkoli nesmyslné to oběma K. zpočátku přišlo, postupně se přizpůsobili a začali se chovat stejně.
Zajímalo by mě, jestli Zámek původně nebyla Kafkova pojišťovna, do které se “zeměměřiči” chodili pojišťovat, ale nerozuměli zdejšímu systému a i když chtěli, nikdy se nesetkali s nikým jiným než s nižšími úředníky. Kdo ví...

2 15.07.2021

Příběh mi přijde celkem originální a oceňuji komplexnost světa - všechny pro mě nelogické věci autor v průběhu knihy vysvětlil - ale do knihy se kvůli plochým charakterům postav a hrozně distancovanému způsobu vyprávění nedá moc začíst. Zároveň mě ale asi zajímá, co se bude dít dál, takže si přečtu i další díly...

1 15.07.2021