Peleus - Příspěvky

19841984G. Orwell

V poslední době jsem si několikrát na tuhle knihu vzpomněl.
A to když jsem sledoval chování svého chytrého telefonu, který je tak chytrý, že si žije vlastním životem. Cosi kamsi odesílá, cosi jaksi synchronizuje, kamsi se připojuje a neustále nutí aplikace typu "Budu sledovat tvůj den a pak ti řeknu, kolik jsi toho ušel, co všechno snědl, s kým mluvil, co viděl, slyšel."
Čekám, kdy se mi v záložce aktualizací objeví aplikace na čtení a zálohování v cloudu vlastních myšlenek.

19.08.2015


Jídlo na prvním místěJídlo na prvním místěD. Hartwig

Přeceňovaná kniha, stejně ale dávám 4*, a to z toho důvodu, že osobně podporuji podobné publikace. Možná, když se budou dokola opakovat jednoduché principy rozumného stravování, uvízne v lidech alespoň něco z těchto podnětů.

A jaké to jsou?
- přestaňte se cpát sladkostmi a párky bez masa
- přestaňte pít alkohol (ve smyslu chlastat, společenské pití nikdo nezakazuje)
- přestaňte ponocovat a dopřejte si plnohodnotný spánek (práce není výmluva)
A jedna za sebe:
- můžete se klidně vykašlat na čistě paleo či jenom raw stravu, krevní skupiny apod., zkuste poslouchat svoje tělo a sledovat, co mu "jede" a co ne

16.06.2016


CestaCestaC. McCarthy

Výrazně přeceňované dílko!

Začíná se odnikud, jde se nikam, končí se nijak.

Zpracování? Jednoduchá forma, bez pocitů a dialogů.
Motivace postav? Přežít do další broskvové konzervy.
Realističnost? Kromě konstatování, že po jakési katastrofě příroda má daleko k tomu, co v Máji popisuje K.H. Mácha, taktéž málo uvěřitelné.
Nejočekávanější okamžik knihy? Upřímně jsem doufal, že toho otravného kluka, jenž by se s každým ihned družil, konečně někdo sežere. SPOILER: Nestalo se :( .

Kolem a kolem nechápu vlnu nadšení, na níž se kniha veze.

20.04.2017


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýM. Faber

Kniha, kterou jsem chtěl mít rád.
Kniha, kterou jsem chtěl číst a nevědět o čase.
Kniha, kterou jsem chtěl vnímat jako osoba, jež mi ji doporučila.
NEMOHU.
Nemohu se dostat přes 500. stránku.
NECHCI.
Nechci se prosekávat každým řádkem jako hustým pralesem.
NEBAVÍ.
Nebaví mě život a úvahy postav, vyprávěč a styl, který napodobuje francouzské romány 19. století.
ŠKODA.
Ano, ...škoda, asi.

05.07.2016


Král KrysaKrál KrysaJ. Clavell

Vynikající kniha obsahující řadu postřehů o lidském chování v situacích vymykajících se zavedeným standardům, tj. v tzv. období míru. Tedy období, kdy jedinec nemusí vycházet s málem, bojovat o to málo, ohýbat, či naopak zůstat nezlomně věrným morálním zásadám, neboť na tom doslova závisí jeho život.

Nejpovedenější je, dle mého názoru, zprostředkování myšlenky, že skutečně trvalá přátelství se nerodí kvapně, nýbrž jen velmi pozvolně, i přes jisté názorové rozpory, které je ovšem nutné si na rovinu ujasnit a vyříkat. Naopak lidé, jež o naší přízeň usilují nejvíce, vývoj vztahů je rychlý a, na prvý pohled, nekomplikovaně jednoduchý, jsou mnohdy první ve frontě na zradu a vytváření problémů do budoucna.

13.12.2015


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJ. Jonasson

Zjistil jsem, že se Švédem nemá cenu pít tvrdý alkohol, pokud nejste Fin, nebo alespoň Rus. Vyplatí se tedy nejprve prozkoumat rodinnou genealogii!

Co jsem ale nezjistil, tak je důvod, proč se kniha o tomto švédském a o něco úspěšnějším J. Cimrmanovi těší tak vysokému hodnocení? Až na staříkovy vzpomínky je příběh zoufale hloupatý, tudíž jsem nejednou měl chuť přeskakovat (nicméně ukáznil jsem se) a číst jenom ty.

24.02.2016


Pán muchPán muchW. Golding

Čtení o tom, že demokracie a humanismus jsou dosti křehké a při životě uměle udržované záležitosti. Je-li všeho kolem dostatek, mohou fungovat. Je-li o základní komodity nouze, dostane se na povrch naše povaha z říše zvířat. Zavládne právo silnějšího a zájem většiny.

Což by samo o sobě bylo na zajímavou diskusi na téma: "Jsme-li skutečně stvořeni k obrazu Božímu, proč jsou lidé takové potvory?"

06. září


Zlodějka knihZlodějka knihM. Zusak

"Víte, říkali vám asi, že nacistické Německo stálo na
antisemitismu, poněkud přehorlivém vůdci a bigotním národu
živeném nenávistí, ale to všechno by přišlo vniveč, kdyby Němci
tolik nemilovali jednu konkrétní činnost: spalování.

Němci hrozně rádi něco pálili. Obchody, synagogy, Říšské sněmy,
domy, osobní majetek, povražděné lidi a pochopitelně také knihy.
Takové pěkné spalování knih, panečku, to si jen neradi nechali ujít –
a díky tomu se lidem, kteří měli pro knihy slabost, dostala do rukou
díla, se kterými by se jinak nesetkali."

Tohle mi přijde poněkud rasistické. Chápu, kam autor míří, ale házet všechny Němce do jednoho pytle je poněkud nefér. Navíc to vyvolává otázku, kam se poděl onen bigotní národ živený nenávistí, co tak rád spaloval, po roce 1945? Buď tedy nařkneme obyvatele tehdejšího Německa jako spolupachatele druhoválečných zločinů, nebo uděláme dělící čáru mezi nacisty a prostými obyvateli, kteří neměli příliš na vybranou a museli být zticha.

A to je právě problém Zusakova díla. Počítá s tím, že čtenář nepřemýšlí. Že se zalkne syntetickými emocemi a nechá se unášet podivným příběhem o podivné holčičce v podivné době. K tomu se přidají krátké věty, občas tučně vytištěný text se sdělením typu: "BOMBARDOVÁNÍ MNICHOVA, 9. A 10. BŘEZNA Noc natahovaly bomby a čtení. Zlodějce knih vyschlo v ústech, ale pročetla se pětačtyřiceti stránkami." a něco málo německých slovíček k dokreslení atmosféry vyprávění. Takové ku-ku, ťu-ťu pro děti.

Stop! Pro děti? Právě těm kniha určená není. Tak proč se nad ní dojímají dospělí a hodnotí tak vysoko? Nepochopím.

06. září


Kniha o životě a smrtiKniha o životě a smrtiA. Munthe

Příběhy z lékařské praxe, prokládané autorovými úvahami, na mě hluboce zapůsobily. Kniha o životě a smrti se dá rozebírat (chválit, hanit, zpochybňovat, pokládat otázky a domýšlet si odpovědi) až příliš dlouho, a to je známkou výjimečného díla.

Co takhle nestudovat žádné komentáře, recenze a utvořit si vlastní názor?

Jste tu ještě?

Mazejte číst! :)

19.08.2015


Vzpomínky na budoucnostVzpomínky na budoucnostE. v. Däniken

A tady to všechno začalo. Klasika klasik.
I přes různé úsměvně naivní názory a upřímný zápal v boji proti "školáckým poučkám" má tato kniha zasloužené místo v síni slávy záhadologické literatury. A co si budeme říkat - Vzpomínky na budoucnost inspirovaly a stále inspirují mnohé další autory.

05.02.2016


ŠógunŠógunJ. Clavell

Vyprávěč bere čtenáře do světa feudálního Japonska kolem roku 1600, u jehož pobřeží ztroskotá holandská loď Erasmus pod velením dočasného kapitána a hlavního hrdiny románu Angličana Johna Blackthorna. Cestou zredukovaná posádka je uvězněna na příkaz daimjóa Kašigiho Jabua, jenž se rozhodne využít téměř nepoškozenou loď k prosazení vlastních mocenských zájmů.

Evropané jsou vnímáni jako špinaví barbaři a jejich životy nemají žádnou cenu. Námořníků se tudíž pozvolna zmocňuje svazující pocit strachu. Pouze lodivod Blackthorne má odvahu pokusit se jednat s krutými cizinci, jež mají v rukách jejich budoucnost.

Postupně sledujeme Blackthornův přerod, pochopení dříve odmítaného a občasný vnitřní zápas mezi starým a novým já. Jeho cesta není bez komplikací, útrap a nejedné příležitosti, jak přijít o život. Hlavní hrdina postupně ovládá japonštinu, proniká do tradic a zvyklostí místního obyvatelstva a začíná chápat tvrdé samurajské zákony.

Pozoruhodným je taktéž obraz ženy země vycházejícího slunce. Její bezmezná oddanost manželovi, úcta k dávným tradicím. Zároveň je autorem dobře vylíčen bohatý vnitřní svět takové ženy, celá škála emocí, které musí nosit pod dokonalou vnější maskou. Ostatně pocitům a emocím je v Šógunovi věnován dostatek prostoru.

Román má téměř 1000 stran a je až překvapivé, jak snadno se čte. Zároveň nečekaně zjišťujete, že se na stránkách knihy dotýkáte čehosi tajemného a krásného.

Stále jsem vás nepřesvědčil, abyste se do knihy pustili?! Marš do knihovny!

05.12.2017


Já, ClaudiusJá, ClaudiusR. Graves

Mám-li si vybrat jednu jedinou knihu na pustý ostrov, kde mám dožít své dny a postupně se zbláznit z nicnedělání, popíjení kokosové vody a pojídání sushi, bude to Gravesův Já, Claudius!

Četl jsem knihu. Viděl seriál. Nesčetněkrát poslouchal audioknihu.

A víte, co je na tom zajímavé? Ač znám děj téměř nazpaměť, dokážu se znova a znova ponořovat a užívat si vyprávění o dětství, dospívání a dospělosti tohoto římského císaře.

Takových knih potkáte za život jen několik.

10. září


Jméno růžeJméno růžeU. Eco

Je jen pár knih, které jsem četl víckrát, Jméno růže je jednou z nich.
Za zmínku stojí také povedený film dle této literární předlohy. Jen škoda, že se originálu nedrží víc.
Jednoznačné "must have" pro každou domácí knihovnu!

19.08.2015


Hra o trůnyHra o trůnyG. R. R. Martin

V době filmového vydání Pána prstenů jsem se smál lidem, z nichž se najednou stali nadšení obdivovatelé Tolkiena, ačkoli o něm nikdy neslyšeli. Knihkupectví se plnila Pánem prstenů, Hobitem apod. (nejvíc jsou mi proti srsti obrázková vydání, co mají v názvu něco na způsob Velký průvodce světem blabla) a já (plus několik známých) si s jistým pocitem převahy říkal, že patřím k těm, jež to znali ještě v době, než se série stala tak populární.

Teď, s hlavou sklopenou, žádám o odpuštění, neboť v případě G.R.R. Martina se chovám naprosto stejně. Nebýt seriálu, nevím, že existuje. Nečtu ho jedním dechem a nevykládám nejbližšímu okolí ty části knihy, které se na obrazovku nedostaly.

Díky tomu se ze mně stal o kus lepší člověk. Tolerantnější. :))

19.08.2015


Konec prokrastinaceKonec prokrastinaceP. Ludwig

Možná je autor dobrý v komunikaci s lidmi naživo, ale dát svým myšlenkám čtivou psanou podobu není jeho silnou stránkou.

Kniha působí trochu šroubovaně. Kdo se někdy pokoušel psát s vědomím toho, že ačkoli ví, o čem má psát, zároveň se na to necítí (nemám rád výraz "múza", raději používám "vhodná nálada"), poznal, že vzniká takové čisté, leč mechanické cosi, z čeho jeden po přečtení textu nepocítí osobní autorovo zaujetí a nezbude mu žádný trvalejší dojem.

Nicméně mnohé myšlenky zaujmou. "Dostat křečka", názorný příklad se slony a provázkem, dobrý pocit z nezištně vykonané věci (tzv. meaning), nebo rozdíl mezi joy a flow.

Musím ale zmínit i dvě věci, které se mi kromě stylu psaní moc nelíbily. První je používání anglických výrazů - proč neříkat místo flow třeba vlna?, proč se musí za každou cenu mastit zkr. SWOT? Chápu, že autor častokrát cituje zahraniční zdroje, ale zajímá mě důvod, proč se pro českého čtenáře tyto zkr. nepočeští. Anglicky se přece dají používat na mezinárodních přednáškách. Nicméně nejsem odborník, třeba to všechno má logické vysvětlení.

No a pak už jenom drobnost - nejsem zastáncem jakýchkoli tabulek a barevných puntíků. Jedná se o můj osobní pohled na věc, takže vlastně o žádnou výtku či nespokojenost ve skutečnosti nejde.

P.S. Doporučuji k seznámení se s obsahem. Některé myšlenky stojí za úvahu.

17.09.2015


MementoMementoR. John

Žil jednou jeden chlapec, který nevěděl, co se životem. Doma nuda, ve škole pruda, tak si našel slečnu a uvěřil, že ty nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Nebyly.

Dospěl, ale pitomcem, tím zůstal napořád. Lhal si do kapsy, chvíli cosi zkoušel, pak od toho upouštěl. Ubližoval, a bylo mu ubližováno.

Tečka.

Zbytek již není podstatný, neboť výše napsané je asi tak celá pointa. Z nějakého důvodu nemám rád povídání o fetkách. Jsou to lidé, kteří se vyflákli na svůj život. Místo toho, aby bojovali za vlastní lepší zítřek (ať už to zní jakkoli banálně a zprofanovaně), tak žijí ze dne na den a pokud se jich někdo ptá, jak se do tohoto bodu dostali, téměř všichni mají po ruce jímavý příběh. Málokdo uzná, že dlabal na povinnosti, odpovědnost,nechtěl nic dělat a měl za to, že bude žít ve snovém světě.

Každopádně podobné knihy mě občas ukotvují do reality, začnu-li mít příliš pravicové názory. Na základě přečteného si totiž jeden uvědomí, že určitá podoba sociálního systému JE nutná. Je lepší, když mají možnost využít protidrogový program, dostanou použité, leč slušné oblečení (je pak legrační, když se s takovými potkáte někde u popelnic nebo během procházky se psem a musíte konstatovat, že jako socka vypadáte spíš vy, než oni), jsou relativně čistí, najezení, mají možnost přespání na ubytovně a někdy dokonce krátkodobě provozují cosi jako práci. Skutečně to JE lepší, než že se budou shlukovat do skupin a páchat trestnou činnost, protože vědí, že po nich potopa, nemají co ztratit. Je nicméně dosti "vtipné", že za tenhle pokus o jakýsi relativní pořádek a bezpečnost platí lidé, kteří se na svůj život nevykašlali a zkoušejí vytvářet HDP.

09.02.2017


Čtvrtý králův pesČtvrtý králův pesF. Niedl

Jde o jednu z těch vzácných knih, jejíchž ději jste ochotní uvěřit.

František Niedl líčí poměrně atraktivní období předposledního Lucemburka na českém trůnu aniž by se příliš vzdaloval obecnému vnímání Václava IV. a způsobu jeho vlády (tj. pijan, sukničkář s komplikovaným vztahem k církvi, šlechtě a bohužel nepříliš úspěšný diplomat). Zároveň se autorovi daří umně přidávat další vrstvy panovníkovy složité osobnosti, abychom si ve výsledku uvědomili, že tehdejší vztahy nebyly tak černobílé, jak se podávají v hodinách dějepisu. Při tom je chvályhodné, že postavy ožívající na stránkách Čtvrtého králova psa nepůsobí zkostnatělým dojmem starých vykopávek. Jsou překvapivě "živé" a jejich úvahy či pohnutky působí čistě lidsky a uvěřitelně, jedno že pocházejí z 15. století.

Vytknout se musí některé zbytečné odbočky (např. cesta do Itálie), které natahují vcelku svižně psaný text. Jinak se dá bez uzardění prohlásit, že před sebou máme zástupce "toho lepšího", co je k mání v rámci české historické beletrie.

04.06.2017


Deset malých černouškůDeset malých černouškůA. Christie

Prázdný ostrov u anglických břehů odříznutý od okolního světa. Velký dům s mnoha pokoji a tmavými chodbami. Deset lidí, kteří se navzájem neznají a jsou hosty jistého pana N.Z.Namyho. Ten se návštěvníkům doposud neukázal, avšak díky jeho pokynům všichni mají zajištěno příjemné prostředí, dobré jídlo a pohodlné spaní.

Nezvyklá pohostinnost netrvá dlouho a obyvatelé domu si zakrátko uvědomují, že jsou v pasti šíleného vraha, jež sklapla v okamžiku jejich příjezdu na Černochův ostrov. Utéct je nemožné. Atmosféra houstne. Rodí se vzájemná podezření. Pouze zlověstná dětská říkanka a z kuchyně postupně mizící porcelánové figurky malých černoušků vedou odpočet do konce této děsivé hry.

Oproti klasickým detektivkám je v Deseti malých černoušcích citelný příklon k hororu a mystice. Nejde o vyšetřování ve stylu Hercula Poirota či slečny Marplové, kdy si čtenář uvědomuje, že ať se stalo cokoli, vše má logické důvody, na které geniální vyšetřovatelé přijdou a v závěru srozumitelně vysvětlí. Tento román je naopak tvořen samými nedořečenými větami a polostíny. I po přečtení poslední stránky zůstává pocit, že ne vše, co se událo, lze logicky (s vynecháním tajemna) vysvětlit.

Deset malých černoušků (Ten little niggers, angl.)
Překlad: J.Z. Novák

Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm.
Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukal, zbylo jich jen sedm.
Sedm malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, šli do světa tři.
Tři malincí černoušci šli ulovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.
Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.

10. února


Dášeňka čili život štěněteDášeňka čili život štěněteK. Čapek

Měl jsem tu smůlu, že se mi Dášeňka dostala do ruky na gymplu. Nenadchla a zařadila se do skupiny tvořenou knihami oblíbeného spisovatele, ale pouze jako doplněk k jeho tvorbě, neboť přece napsal i lepší.

Po letech musím poupravit svůj názor.

Jde o knihu, která se má číst buď v dětství (nezkušenost...), nebo až v dospělosti (ach, ta zkušenost...), pak zanechá dojem a má co říct.

02.09.2015


DekameronDekameronG. Boccaccio

Chápu, že v době, kdy jeden šel na trh koupit si husu se džbánem vína a musel mít na paměti, že se může vrátit domů jako potenciální mrtvola,

kdy měšťan či sedlák vítali každý ozbrojený oddíl táhnoucí krajinou jako ten nepřátelský, neb v tom nebylo většího rozdílu,

kdy většina sňatků byla na základě domluvy - - - NEZBÝVALO než si hledat trochu radosti v tomhle životě plném nejistoty.

Jenomže téměř pokaždé je jádrem vyprávění nevěra. Jednou - haha. Podruhé - haha. Potřetí - zase? Počtvrté - opět? Popáté - listuji dál a hledám jiné téma.

P.S. Oddechové čtení. Zřejmě v tehdejší době, díky ostřížímu zraku církve jako takové, šlo o odvážné a humorné dílo, avšak dnes tak odvážné není. A humorné? To je na vás. Za sebe dodám - nic zvláštního.

28.08.2015


Americká tragédieAmerická tragédieT. Dreiser

Vzácný případ, kdy se film může poměřovat s knihou a divák nemá pocit, že je o něco ochuzen.

Kvůli Americké tragédii jsem nespal celou noc. Prostě jsem ji musel dočíst, ačkoli jsem věděl, co mě čeká na konci!

P.S. Kolik děl tohle dokáže?

04.09.2015


Nepravý NeroNepravý NeroL. Feuchtwanger

Kromě literárních kvalit mám na knihu hezké vzpomínky také proto, že jsem ji četl během dvoudenní návštěvy Říma. Ležíte si na posteli, čtete Nepravého Nera, přes otevřené okno k vám doléhá ruch města. Návštěva Kolosea, hromada sutin tvořících Forum Romanum, v ulicích proudy lidí. Večer jdete do náhodou objevené trattorie v zapadlé uličce, kam přes oběd chodí místní (ne do takové té přepinčené restaurace pro turisty) a před spaním si dáte ještě pár kapitol.

No, luxusní!

16.06.2016


Dalajlamova kočkaDalajlamova kočkaD. Michie

Pokud si vzpomenete na americký seriál Sedmé nebe, vězte, že jde o podobný styl okořeněný buddhistickou mystikou. Kde americkému pastorovi stačily k vyřešení všech problémů citát z Bible a hřejivá láskyplná náruč, místní lámové používají citace z děl od těžko vyslovitelných autorů a zahrnují zúčastněné osoby svým chápavým či soucitným upřímným pohledem.

A jaké životní "problémy" vyžadující buddhistický náhled se tu řeší?
- přejídání
- nedostatek sebevědomí
- výbuchy vzteku a jeho krocení
- starost o svoji karmu, aby v budoucnu nekousla majitele do pozadí
- vegetariánství a (ne)možnost jeho 100% dodržování (zvláštní úvaha: když se zabije jedna kráva, nasytí se z ní 50 lidí, kdyby se měly jíst ryby, je nutné jich padesát vylovit, a co teprve garnátů..)

Navíc vše souvisí se vším. Takže ona pověstná Čechovova puška visící na zdi ve druhém dějství skutečně bude použita. O tom nemějte pochyb!

Nelze se ubránit dojmu, že kniha je psána na míru zaoceánským a evropským čtenářům. Je přesně taková, jakou ji chtějí mít. Nekomplikovaná, chvílemi rádoby vtipná, řešící nicotné problémy a přesvědčující o tom, že vše se vyřeší samo, stačí věřit. To vše zaštítěno značkou "Dalajláma".

Jako čtení před spaním pro milovníky koček možná zafunguje.
Co doporučit zbytku? Těžko říct. Snad jen jako něco jiného, než na co jste zvyklí. Jen tak pro rozptýlení, na dovolenou apod.

18.07.2016


PodvoleníPodvoleníM. Houellebecq

Bohužel je kniha typickým vítězstvím předsudků nad realitou.
Kdo tvrdí, že v ní nalezl cokoli proti islámského zcela evidentně četl buďto jinou knihu, nebo se dostal pouze k úryvkům a celkový kontext si musel domýšlet na vlastní pěst.

Houellebecq používá volby a následné vítězství muslimského kandidáta pouze jako kulisu a spouštěč k polemice o zpohodlnělé společnosti.

Je to zároveň svým způsobem velmi francouzské dílo. Jsou v něm rebelové, kteří v praxi rebelují pouze od pasu dolů. Bojovníci za lepší a rovnější společenské poměry, avšak jen v případě, že sami mají zaručenou ranní kávu s čerstvým pečivem. Intelektuální diskuse u sklenky červeného a postupné přiznání hlavního hrdiny, že je obyčejným konzumním, přizpůsobivým typem, kterým vždy byl a má také v úmyslu zůstat, ať už vládne levice, pravice či kdokoli jiný.

Není to politická kniha. A pokud to od ní čekáte, dočkáte se leda zklamání.
Je to však zajímavý námět k úvaze o potřebách jednotlivce. Skutečných, jednoduchých potřebách.

19.07.2016


O čem sním, když náhodou spímO čem sním, když náhodou spímA. Babiš

Ačkoli knihu, nebo spíš publikaci, ještě stále čtu, již teď mohu zanechat komentář.
Je zcela prostý.
Daný "výrobek" nepatří mezi knihy.

Jedná se o reklamní brožuru, kde autor ozvučuje svoje myšlenkové pochody a přání. (Alespoň zatím) jsem nenarazil na způsob, jak chce uvést tyto myšlenky do života. A o tom to celé je. Celé to působí stejně jako vyjádření vítězky soutěže krásy, která přeje mír a lásku pro všechny.

P.S. Nic proti tomu...

24.11.2017


Ať zešílí láskouAť zešílí láskouH. Pawlowská

Je obdivuhodné, jak někdo, kdo píše stále o tom samém, dokáže prodat tolik stále stejných knih.

11. ledna


Strážci brányStrážci brányJ. Urban

Jde o čistokrevnou urban fantasy, která se tématicky, a nakonec i pokusem o zpracování, blíží autorům jako Miroslav Žamboch, Jiří Kulhánek, František Kotleta a, snad jen velmi vzdáleně, Sergej Lukjaněnko.

Nicméně co u těchto lidí funguje, u Jana Urbana bohužel selhává:
- Charizmatický hrdina.
Hrdinovi musíte fandit. Je vcelku jedno, jak je starý, z jakých poměrů vzešel, jak moc kouří, pije, sexuálně žije a jakému způsobu likvidace oponentů dává přednost. Jeho jednání musí dávat smysl. Vyvyanovo smysl nedává. Jak mám věřit, že jde o přes 400 let starého muže, když mluví jako 16letý spratek, slintá při pohledu na ženy (evidentně příliš sexuálního vyžití nemá), je to držgrešle (stále počítá, kdo mu vyjídá ledničku, kolik dal za rychlé občerstvení...), žije s kočkami (je to snad postarší lidmi zklamaná dáma?) a jediné čím zaplňuje knižní éter jsou rádoby sarkastické poznámky či odkazy na současné filmy a seriály (jeden by předpokládal určité vzdělání a postřehy stavěné do kontextu s minulostí, bohužel jsem kromě několika štěků z Wikipedie a neustálého opakování výrazu "genius loci" nic podobného nezaznamenal)?
- Hlášky.
Jsou výbornou součástí hrdinovy image, ale ne na úrovni pubertálního kluka, jenž se do každé poznámky snaží propašovat sexuální podtext. Navíc kreativita hlavního hrdiny v dané oblasti se blíží nule, a tak není divu, že působí jako vůl, ne jako Dr. House.
- Odkazy na současné kulturní či politické dění.
Tohle je obecný nešvar podobné literatury. Těžko zaujme i po 15 letech, kdy jen pamětníci pochopí, kdo byla Borhyová spolu s odkazy na reklamy s pracím práškem. Není to výtka. Jen mi přijde líto, že místo přehnané aktuálnosti spisovatel nerozvíjí potenciál, který nabízí Řád. Mohl těžit z jeho mytologie, což jaksi nedělá.
- Kvalitní záporáci.
Ani tady autorova snaha neuspěla, neboť o protivnicích Řádu nevím zhola nic, kromě toho že jsou taktéž cosi jako "Batmani a X-Meni". Jen Bůh ví proč pocházejí z Německa, Švédska, ale také Ruska?? a Srbska?? (dost praštěná aliance). Každopádně jsou to hlavně Němci, kteří autorovi podle všeho leží v žaludku a jež dosti neuměle paroduje.

Ale nešť! Je na čase knihu také pochválit. Obálku má docela pěknou, a dokonce i některé hrdinovy poznámky jsou vtipné.

Každopádně asi nebudu autorovou krevní skupinou, anebo snesu mnohem méně nesmyslů na stránku textu, než jsem si o sobě doteď myslel.

03.02.2017


Sto roků samotySto roků samotyG. G. Márquez

V autorově vyprávění o generacích rodiny Buendíů se organicky prolíná historie jihoamerického kontinentu s různými událostmi ze života četných hrdinů románů.

Namísto popisování jednotlivých aspektů lidského života, autor úspěšně pracuje s celým spektrem lidských pocitů v průběhu dlouhé životní cesty rodu Buendíů. Zároveň používá neutrální až neosobní přístup vyprávěče, aniž by knihu ochudil o svůj typický marquézovský humor. Samostatnou kapitolou je zajímavý jazyk (uznání si zasluhuje i překladatel – Vladimír Medek), který ze Sta roků samoty činí ještě větší požitek.

V románu se dá vycítit sotva postřehnutelná hranice mezi realitou a světem iluzí. Jsme účastníky filozofického rozjímání o těžko uchopitelném pojmu, kterým je „samota“. Co je to samota? Jde o izolaci? Jde o hledání vlastní individuálnosti? To si musí ujasnit každý jeden z nás.

Ke knize mám jen dvě výtky. Autorova záliba v opakovaném používání stejných jmen napříč generacemi a místy až neúnosné zpomalování tempa. Oboje má smysl v celkovém kontextu, avšak někdy dokážou lehce rozladit.

05.12.2017


DunaDunaF. Herbert

Na začátku Duny zjišťujeme, že pádišáh imperátor Shaddam IV. zbavuje Velkorod Harkonnenů správy planety Arrakis a svěřuje ji odvěkým nepřátelům Harkonnenů, mocnému Velkorodu Atreidů. Vévoda Leto Atreides však chápe složitost situace a uvědomuje si, jaké nebezpečí mu od teď hrozí, jenže pádišáhovu poctu nesmí odmítnout.

Mezitím vlády zbavený baron Vladimir Harkonnen nehodlá vyklidit pole bez boje. Posílen tajným a mocným spojencem připravuje vojenský převrat, do kterého investuje téměř veškeré prostředky, neboť případný úspěch slibuje vše bohatě vynahradit.

V nastávající válce o moc se musí počítat i s místními obyvateli, Fremeny, jež díky obratné manipulaci vévodovy manželky s místními legendami, začínají vidět v mladém synovi vévody Atreida proroka Muad´Diba. Paul Atreides je skutečně výsledkem křížení genetických linií s cílem vytvořit nadčlověka - Kwisatz Haderach, který by pomohl Sesterstvu Bene Gesserit, k němuž patří i jeho matka, dostat se k rozhodujícímu podílu moci v impériu.

Každá strana chystá složité plány, snuje intriky a připravuje zrady, aby dosáhla vlastních, někdy ne příliš průhledných, cílů. Výsledek ale záleží na jediné základní otázce. Je tedy Paul úspěchem, je nadčlověkem, Muad´Dibem, Kwisatzem Haderachem? Protože když ano, nic ho nedokáže zastavit a Impérium čeká nová kapitola v dějinách!

Jediná věta závěrem - velmi poutavé a kvalitní čtení.

10. února


Obsluhoval jsem anglického králeObsluhoval jsem anglického králeB. Hrabal

Na střední nám učitelka češtiny (nikdy jsem nepochopil, proč se tolik zdůrazňovalo slovo gymnázium, když, na rozdíl od střední, po jeho ukončení jsme nic neuměli a stejně tak jsem příliš nepobral, proč si kantoři na gymnáziích nechávají říkat profesoři, ač jimi nejsou) tvrdila, že autor napsal Obsluhoval jsem anglického krále doslova přes noc. Zavřel se a k ránu byl hotový základní rukopis.

Nevím, zda tomu bylo přesně tak. Dáma to byla nesmírně vzdělaná a až neuvěřitelně sečtělá. Bohužel celá věc měla i jinou, stinnou, stránku, jež se začala projevovat ke konci našeho studia, a to když ve svých vyprávěních několikrát nechávala umírat hlavního hrdinu z Cesty zpátky v knize Na západní frontě klid. Stále opakovala, téměř jako mantru, "pište si", ačkoli před chvíli nemluvila o literatuře, ale o tom, komu dá a komu nedá svůj hlas v parlamentních volbách, či vzpomínala, jak v srpnu ´68 viděla přijíždět na náměstí tanky s bílými pruhy, aby vzápětí přeskočila na jinou vzpomínku, kterážto spočívala v tom, že jednou viděla mávat z okna samotného Jana Wericha studentskému průvodu, jehož byla součástí.

Každopádně ať už je to s napsáním knihy jakkoli, svým způsobem umocnila můj zájem o literaturu, který trvá do dnešních dnů. Obsluhoval jsem anglického krále jsem tudíž přečetl přes noc z pátku na sobotu. I vám doporučuji!

18. února


1 2 3 4 5 6 ... 12