Peleus komentáře u knih

Jsem upřímně zvědavý, zda se mi někdy podaří narazit na thriller z policejního prostředí psaný již v tomhle století, kde by vyšetřovatel nebyl drogově či alkoholově závislý, nebojoval s démony minulosti a setrvával v harmonickém rodinném vztahu?

16 04.03.2019

Mrzí mě, že v tomhle díle jsem přestal fandit hlavnímu hrdinovi. Ano, stále se rozkoukává, pořád zkouší, co mu projde a naráží na mnohé neznámé. Nicméně smutné je, že i přestože zkazí, co může, na konci se ze stínů vynoří doposud mlčící mocní přátelé a sympatizanti, aby čtenáři vysvětlili, že některé věci nejsou tak, jak vypadají.

Obrazně řečeno:
"Odsouzenému k smrti odemknou řetězy, pustí z vězení, vykoupou, nakrmí, s princeznou ožení a půl království se zlatým žezlem doživotně svěří....".

Číst se to dá, místy mě to i bavilo, ale až Hrad fantomů rozhodne, zda sérii (dle dostupných informací obsahuje 7 knih) dokončím, či nikoli.

4 04.03.2019

Na knize se mi líbí autorovo uchopení tématu.

Mnozí sportovci a propagátoři cvičení s vlastní váhou se bohužel chovají po vzoru některých politických stran. Během předvolebního boje se navážejí do konkurence a neustále poukazují na to, jak jsou ti druzí špatní místo toho, aby se zaměřili na vysvětlování, v čem jsou oni samotní vlastně dobří.

Pavel Tsatsouline si příliš nevšímá ostatních a zaměřuje se na vlastní cvičební filozofii. "Chcete vypadat mohutně a budit zdání síly? Fajn. Chcete mít praktický úžitek z vlastního těla za tu cenu, že v bílém obtaženém tričku nevzbudíte přílišnou pozornost? Fajn, pojďte dál!"

Stojí za pozornost.

P.S. Přijde mi líto, že prozatím ani česky, ani slovensky nevyšla kniha Power to the People, v níž autor podrobněji vysvětluje myšlenky stojící v pozadí jeho systému.

4 03.03.2019

O knize jsem se dozvěděl z besedy mezi Jaroslavem Duškem a MUDr. Pavlem Nývltem (Divadlo Kampa). Na rozdíl od dalšího autora, jehož jméno během rozhovoru zaznělo (David R. Hawkins), jsem si tu Chapmanovu publikaci sehnal.

Sehnal a nelitoval!

Nemá smysl rozepisovat se o tom, že autor ví, o čem "mluví", neboť tohle se musíte dozvědět sami. Napíšu jen to, že knihu doporučuji mj. kvůli malému stránkovému rozsahu, který není na úkor velkému myšlenkovému obsahu.

Vzácný případ, kdy autor není příliš užvaněný a jde rovnou k věci.

12 03.03.2019

Pokud si chcete vytrhnout zub, tak si aplikujte tohle anestetikum. Ano, sem, prosím! Protože když napíchnete tohle, tak jako ne-e. Jestliže se vám podaří trefit semhle, tak ani to není ok.
Připravte si tyhle kleště. Ne, tyhle ne, ty jsou na horní čelist. Tyhle také ne, ty jsou dětské. Vy chcete trhat dolní osmičku! Potřebujete takové ty se zobáčkem. Ne, s těma nic neuděláte, patří na řezáky. Vidíte? Mají úzký zobáček, chcete širší!
Taaaak. Pak si vemte tuhle páčku s hruškou na konci. Ne, tuhle ne, pracovní část je ostrá. Tahle je příliš tenká. Ano, tenhle tvar je docela fajn. Že to moc nejde? No přece máte ještě ty jednostranné...
Výborně! Osmička je venku.
Cože? Není to osmička?! Že jste na to moc neviděli? No jo, no. I to se stane.
Tak ono víte, co? Proč jste radši nešli za zubařem? Rozumí tomu víc, než vy!

A přesně v tomhle duchu je i Feng-šuej pro dům. Exteriér. Zkrátka: "Radši si na to všechno najměte odborníka!"

3 27.02.2019

Moje hodnocení je zcela nekriticky pozitivní. "I přesto pouhé 3*?", zeptáte se.
Ano. Bohužel. I přesto.

Jillian Michaels mě zaujala svým pořadem Biggest Looser. Následně jsem zjistil, že tahle uječená herdekbaba má i DVD video tréninky. Sice občas sklouzávaly k "hihni-hihni stylu" a to její "ó, Bože, jak já jsem neohebná, ale protahování přece jenom nevzdávám" mě na konci cvičení dosti iritovalo, avšak celkově mě bavily. Bavil mě i pořad, kde lidem vymlouvala jejich zavedené gastro preference a v kombinaci s cvičením předváděla, že jde žít a cítit se líp, že smyslem života není plná lednice zapečených makarónů se sýrem.

Přečetl jsem také několik knih. Nejvíc se mi líbilo, jak tvrdila, že se mají jíst potraviny, u nichž na první pohled odhalíte původ, tj. základní přírodní suroviny ("Nepamatuji si, že by u babičky na zahradě rostl keř se sušenkami Oreo."). Také souzním s názorem, že není nutné 7 dní v týdnu cvičit do úmoru. Stačí 3x a žít plnohodnotný život s tím, že si budete hlídat kvalitu a množství konzumované potravy. Nebýt stále v depce či otroky cvičení.

Pokud jste to dočetli až sem, musíte chápat, jaké zklamání jsem nyní zažil. První část knihy se velmi tradičně a poněkud vlažně věnuje motivačním proslovům a slibům, kterak se vše v dobré obrátí, pokud dáte na autorčina doporučení. No a ve zbytku následuje to, čemu říkám LENOST, neboť není nic snazšího než sestavit tunu jídelníčků a vymyslet k tomu recepty. ŠKODA. Místo toho, aby své čtenáře učila pracovat s makry, popřemýšlela nad úlohou vitaminů a minerálů, ukázala, jak sestavit na zelené louce vlastní stravovací systém (obzvláště, když je tolik blbuvzdorných aplikací), plní stránky zbytečnými písmeny. Stejně tak si nemyslím, že příliš lidí, jakkoli motivovaných, dokáže zůstat u tištěného cvičebního plánu. Stejně jako PavlínaAlžběta (komentář níže) věřím, že je mnohem vhodnější pořídit si cvičební DVD.

Vzato kolem a kolem - zklamání. Každopádně Jillian Michaelsové fandím i nadále. V neposlední řadě jsem nenapravitelný romantik, a tudíž věřím, že i špatná kniha o fitness je lepší než špatná kniha o zamilovaných upíro-vlkodlako-superhrdino-50 odstíno- .... Rozumíme si?

Čtěte a cvičte, přátelé!

4 18.02.2019

V zásadě velmi, velmi krátká záležitost, kde zaznějí některé úvahy, jež jsou dlouhodobě známy z jiných zdrojů. Avšak vezmeme-li autorovy názory v kontextu doby, věřím, že tenkrát na sobě měly punc novoty a kouzlo nevšednosti.

Pokud se vám kniha náhodou dostane do rukou, neodkládejte a seznamte se s obsahem! Pokud byste ji chtěli z nějakého důvodu vyhledat a byli neúspěšní, nesmutněte, o nic grandiózního nepřicházíte!

7 18.02.2019

Přiznám se, že občas jsem navzdory jednoduché formě předkládaných informací něčemu rozuměl jen rámcově. Nicméně z větší části, právě díky stravitelnému podání bez hlubokomyslného mudrování kolem, většina na první pohled komplikovaných teorií působí čtenářsky vstřícně. Navíc oceňuji lehký humor.

Čtyři hvězdičky v nemalé míře dávám i za skutečnost, že mě kniha přiměla cítit se chytřejším a vzdělanějším, než tomu ve skutečnosti je (nedělám si iluze, nedělám...).

7 18.02.2019

U autorky mi obecně vadí naprosto nevyvážená překombinovanost zápletky s až primitivním rozuzlením, kde hlavní úlohu hraje skutečnost, že věci se odehrávají přesně v té časové posloupnosti, jak si A. Christie přeje. V nemalé míře se na všem podílí obyčejná náhoda.

Pakliže ale tyto, v jádru stěží uvěřitelné, myšlenkové kombinace zpracujete jako relativně krátké povídky, vznikne vcelku absorbovatelné čtení, které neuráží, ba dokonce umí zabavit. To se stalo i v mém případě. Ač z výše uvedených důvodů nepatřím k autorčiným věrným obdivovatelům, Herkulovské úkoly řadím mezi její lepší díla, a tudíž je i vám rád doporučím.

7 18.02.2019

Anthony Robbins mě baví jako člověk. Baví mě ty jeho bílé zuby. To, že se pokouší cvičit. Skutečnost, že i on ne vždy vítězí ve vztahu rodič-dítě. Líbí se mi jeho energie, pohotové reakce a agresivní humor.

Problém je pouze jeden. Nebaví mě tato kniha.

Na můj vkus přespříliš obecné. Trocha samochvály. Příklady z korporativní sféry.

Asi ano. Asi to tak může být. Co jiného také má stále vymýšlet, když už všechno dávno vymyslel?

Sežeňte si to. Přečtěte si to. Proč ne?

Avšak za mě trochu srabacká trojka (protože na jedničku to není a na čtyřku nemám dost odvahy).

6 06.02.2019

Je mnoho věcí, které nechápu.

Třeba nechápu, jak je možné, že někdo kouří, ačkoli stále žehrá na nedostatek peněz.
Nechápu, proč někdo závistivě pokukuje po západoevropském zdravotnictví a zároveň přehlíží, co to řadového pacienta stojí.
Nejde mi do hlavy, proč někdo zběsile nakupuje oblečení ve slevě, přestože ho neunosí.

A stejně tak nechápu, jak se někomu může líbit tenhle soubor písmen, slov a vět.

3 06.02.2019

Nejzákladnější minimum. To se musí nechat.

Pro větší objektivitu by však autor neměl čtenáři upírat, že bohužel i v "obyčejné" kategorii Men´s Physique, tj. "šortkoví plážoví chlapci s vyběleným úsměvem", je většina soutěžících tzv. prosypána, až to leze ušima. Tudíž chce-li někdo uspět, až na čestné výjimky, nezřídka má zkušenosti s pojmy jako PCT, Clenbuterol, gynekomastie, akné, problémy s erekcí, předčasné plešatění a podobné radosti chemické dopomoci. Něco podobného je i u slečen, jen o tom nemají potřebu mluvit.

Mnoho profesionálních bodybuilderů se veřejně přiznává, že již od 25 let nejsou tzv. naturálové a nevidí na tom nic špatného nebo tento sport poškozujícího, neboť takhle to prostě funguje. Nemohou se pak ale divit, aspoň podle mého názoru, že na výsledky jejich práce velká část veřejnosti pohlíží s despektem.

4 27.01.2019

Přijdou mi zbytečné tyhle žabomyší války mezi zastánci cvičení s vlastní váhou a se závažím. Připomíná to stejně vášnivé diskuse s nulovým výsledkem mezi zastánci systému Android a Apple iOS. Místo toho, aby se nejprve rozebralo, jakých vlastně hodláte dosáhnout cílů, a podle toho se zamyslelo nad nejvýhodnějším systémem cvičení, téměř každý autor jednoznačně preferuje ten svůj a haní zbylé. Poněkud zjednodušený pohled, řekl bych.

Očekáváte-li, že z vás kniha udělá příslušníka Navy SEALs, čekejte dál. Navzdory autorovu optimistickému a motivačnímu "Hooyah!" stylu se jedná o pouhou sbírku různých cviků převážně s vlastní váhou. Na tomto místě nemohu nezmínit, alespoň za mě, jeden paradox. Některé protahovací jsou jednoznačně vypůjčené z jógy, nicméně Mark Lauren nic takového nezdůrazňuje. Navíc, prý kvůli zjednodušení, každý z cviků pojmenoval po svém. Zajímavé.

Kniha jako celek není špatnou investicí, odpustíte-li autorovi množství rádoby motivačních canců a přejdete rovnou k samotnému posilování. Na druhou stranu nejde o komplexní publikaci na dané téma, neboť přehlíží stravování a regeneraci.

Doporučit se tudíž dá skutečným (i věčným) začátečníkům jako zdroj inspirace.
Nic víc.
A nic méně.

7 18.01.2019

Jsem rád, že se geniální mysl zneuznaného mistra tajných válek dočkala samostatného knižního zpracování. Jak se zdá, půjde jenom o trilogii, nicméně dle komentářů mám dojem, že se návrat Šedého věštce povedl o dost lépe, než seriálové "one man show" Joeyho Tribbianiho poté, co skončil sitcom Přátelé.

Z hlediska atmosféry C. L. Werner naprosto trefně vystihl to, co činí Thanquola Thanquolem a krysí lid krysím lidem. Zůstal zachován osobitý styl uvažování mistra konspirátora stejně jako reálie světa Válečného kladiva. Autorovi se navíc povedlo, alespoň v mém případě, aby čtenář pohlížel na události z pohledu krysáckého "hrdiny". Zástupci lidského druhu na mě tudíž nepůsobí nikterak velkolepě a trpaslíci jsou opravdu dobří jen na akce typu "živý štít". Konec navnadí na pokračování, a tudíž nezbývá než po něm skutečně sáhnout!

3 09.01.2019

Nedávno jsem viděl jeden díl seriálu Simpsonovi, konkrétně 27. řada - Dívčí kód, kdy se Líza spolupodílí na vynalezení chytré aplikace, jež umí předpovědět následky chování lidí na sociálních sítích, a tudíž i upozornit na případné negativní dopady takového chování. Nemohl jsem si po přečtení této knihy nevzpomenout na závěrečné poselství, které umělá inteligence z aplikace nakonec sdělí občanům Springfieldu: "Možná by se vaše společnost neměla spoléhat na to, že ji program varuje před důsledky vlastních činů. Lidstvo se musí naučit přemýšlet před tím, než... Váš druh má nakročeno k tomu být absolutními a úplnými idioty. Vylepšit nepotřebuje technologie, ale vy."

Jistě řada z vás namítne, že tu míchám hrušky s pomeranči a publikace Johna Graye pojednává o zcela jiném tématu, navíc jinou formou. A budete mít svým způsobem pravdu. Nicméně pointou mého zamyšlení a asociací je skutečnost, že místo toho, aby lidé spolu MLUVILI, mysleli na ZÁJMY a POCITY i toho druhého a zjišťovali pravdu skrze naslouchání a empatii, hledají příručku, návod, soubor pokynů v knihách jako je tato. Což je o to víc smutné, neboť kromě základní myšlenky (několikrát opakované a rozebírané z různých úhlů) je daný kus literatury o ničem. Autor postavil celou knihu kolem jednoho dobrého postřehu.

Vzhledem k tomu, že mu to stačí k prodejům a slávě, musím konstatovat, že alespoň někomu kniha skutečně změnila život k lepšímu. Dobře ty, Johne!

10 03.01.2019

Přiznám se, že mám určitou nedůvěru ke knihám, jejíchž název je strukturován podobným způsobem jako u daného díla. Tj. Dívka, která si hrála s ohněm; Chlapec, který rozdával sny; Muž, který hledal svůj stín; Žena, která se ponořila do srdce světa; Pes, který hovořil s bohy; Kočka, která uměla číst pozpátku apod. Zjednodušeně dávám přednost funkčnímu názvu, který naznačí, co mohu očekávat, místo toho poetického, spíše podněcujícího fantazii a cíleně sázejícího na určité logické kontrasty. Ale nešť! Je to pouze moje zvláštnost!

Co jsem tedy spatřil v neviditelných světlech? Klasický produkt knižního trhu, který od začátku sází na jistotu. Stejný postup, jenž používají v hudební branži. Je vědecky a statisticky prokázáno, jaké kombinace tónů vyvolávají určitou emoci. Chceme smutnou náladu, použijeme moll, chceme nabudit, převáží dur. Na vánoční náladu nesmějí chybět triangly nebo rolničky, zatímco u filmového westernu očekáváme kytaru a harmoniku.

Anthony Doerr správně ladí příběh s využitím těchto ingrediencí: holčička (+), slepá (+), druhá světová (+), německý chlapec, který je v jádru hodný (+), násilničtí ruští vojáci (+), různé příběhy, které se na konci protnou (+), jednoduchý jazyk (+), posmutnělý konec (+). Tohle je, zdá se, recept na Pulitzerovu cenu.

No, proč ne, ale abych parafrázoval Zdeňka Pohlreicha "...tohle není nic, o čem bych psal domů." Na to by tu muselo být něco původního, osobitého, s myšlenkou. A ne omílání stále stejných stereotypů a postupů.

15 30.12.2018

Je zajímavým fenoménem, že se v každé společnosti najde vrstva lidí, která je schopná přežít, a dokonce se mít dobře za každých podmínek. Stejně tak je fascinující, když se volá po absolutní spravedlnosti pro všechny ve smyslu každému stejně. Takový stav jednoduše není možný.

Místo toho, aby hlavní hrdina této autobiograficky laděné knihy seděl ve vězení a splácel tzv. dluh společnosti, našel si cestu, jak se s onou společností dohodnout a díky tomu pokračovat v celkem pohodlném životě s "čistým štítem" v očích zákona.
Navíc se o něm napíše kniha a čtenáři ji budou hodnotit nadprůměrně (včetně mě). Lidi zkrátka nefascinuje příběh souseda, který se zakuckal se splátkami na sekačku, ale právě ten s puncem velkoleposti.

8 24.12.2018

Chtělo by to víc původních nápadů, méně recyklování těch starých a navíc cizích.

Zaklínač: Prokletí vran mi připomínal tzv. zoufalé díly u seriálů. Že nevíte, oč se jedná? Takhle jsem kdysi pojmenoval epizody, které autoři pouštěli do světa v době, kdy docházely nápady. Klasicky to vypadá, že se hrdinové seriálu sejdou u kávy a plápolajícího ohně v krbu, načež vzpomínají, jak se kdysi cosi. Opravdu bezradní scenáristé ještě zařazovali scény z minulých dílů, kdy se ono kdysi cosi odehrávalo. Nebo se jedna z postav ocitla v kómatu či blouznila, případně u sci-fi seriálů někdo byl unesen a konfrontován se svými vzpomínkami cizí rasou, jež dotyčnou osobu zkoumala atd., apod. Prostě zoufalé díly.

Kromě autorovy fascinace lidským tělem na způsob seriálu Tudorovci nebo Hra o trůny, čili prso, prso, zadek, zadek (zde k vidění v lázních a jiných vodních plochách, při jejichž spatření hrdinové ihned odhazují šat) nezůstává po dočtení komiksu žádný jiný dojem. A to je podle mě zoufale málo u tak bohatého světa, jakým je ten zaklínačův.

6 23.12.2018

Jeden z mála autorů, které jsem hodně mohl.

- Malý testament jsem uměl nazpaměť.
- Nebylo kapitoly ve Villonově životě, o níž bych nedokázal mluvit (což není zas tak těžké vzhledem k poskrovnu informací, které máme).
- Kniha od Jarmily Loukotkové patřila k mým oblíbeným.

Zajímalo by mě, jak bych se na autora a jeho tvorbu díval dnes? Tj. bez nadšení a potřeby jakési revolty patřící k mládí. Byl by to pro mě kriminálník, opilec, smilník a lhář? Někdo, s kým bych se nechtěl přátelit a nedej bože, aby se s ním tahalo moje dítě? Líný póvl?

Je zajímavé, jaké proměny s naším vnímáním světa způsobuje tok času.

11 22.12.2018

Se světem válečného kladiva jsem se setkal zcela náhodně jednoho dne v knihovně coby lehce znuděný středoškolák hledající něco zcela jiného, než klasickou literaturu, která v tomhle období života hrála prim. Byl jsem přesycen přehnaně velkolepým německým a anglickým romantismem a depresivním ruským či finančně zaměřeným francouzským realismem.

Narazil jsem na povídkovou sbírku Vlčí jezdci.

Postupem doby jsem přečetl všechny knihy trolobijecké série od Williama Kinga. Všechny kromě Zabíječe obrů.

Vinou tomu byla zkušenost, kdy jsem jednoho dne místo nadšení z nové koupené knihy (dokonce jsem Warhammery kupoval a plnil police domácí knihovny) začal pociťovat určité rozpaky z daného dílka. Nebavilo. Odložil jsem a zapomněl.

Teď, v předvánočním čase, se mi kniha znova po letech dostává do rukou. Jsem starší. V něčem více, jindy méně vybíravější, více, a v něčem méně tolerantnější. Zabíječem obrů tedy uzavírám jednu svoji čtenářskou kapitolu života věnovanou Williamu Kingovi a jeho pojetí světa "Warhammer".

Jedná se o průměrnou knihu, která navazuje na schéma celé série s tím rozdílem, že zde nenajdeme výraznějších dějových zvratů nebo osobností. Z hlediska vydavatele dává smysl, přihlédne-li se k bouřlivým událostech minulého dílu. Je to stejné jako u hudebních desek, kdy po energické skladbě následuje o něco klidnější. V kontextu světa a doby, kdy Felix s Gotrekem žijí, bohužel události smysl nedávají, neboť po jedné výzvě, zdánlivě trochu laxně, jdou do jiné. Přičemž nová výzva nemá za cíl nic menšího, než záchranu celého světa! Ve třech! S pidi armádou Albionu (tedy vlastně ozbrojenými vesničany)! Kde jsou mocní spojenci? Osobní problémy hrdinů? Noví nepřátelé, jejichž jednání nejenže dává smysl (čímž nemyslím posílání stále nových hord tupounů na nesmrtelnou trojici), ale je i pečlivě naplánované a plné úskoků?

Rozloučení je to pro mě snadné, i těžké zároveň. Snadné v tom, že poslední kniha je z hlediska invence dost průměrná. Těžké v tom, že bohužel právě poslední Kingova kniha je z hlediska invence tak průměrná.

4 22.12.2018