Pedruska01 komentáře u knih

Olalá. Na další díl Elitního klubu králů jsem se ohromně těšila. Nemohla jsem se doslova dočkat a je to tady. Nebo spíš bylo. První část mám za sebou. Amo má svůj velmi osobitý styl, ne každý mu přijde na chuť, ale já patřím jednoznačně do skupiny, že mi pěkně kápla do noty. Je pravdou, že dokáže tak jednoduchou větou sdělit mnohé, skryté, a proto je nutné se na tohohle blázna řádně soustředit. Četlo se to samozřejmě velmi dobře, dokáže to během pár chvil zcela pohltit a nepustit. Neustále se něco děje, nedokážete být v klidu. Nedokážete být nešokovaní.
Hlavní hrdinka Saint mě, musím přiznat, překvapila, více směry a taky musím přiznat, že jak mile tak i "nemile". Prvotně mi padla do oka. Jasně, díky tomu, co od mládí zažívala se mohla považovat až za podivínku, ale byla vlastně normální. Klidná, nevinná i naivní. I když se otrkávala, pořád jsem s ní byla spokojená, tak do půl knihy. Teď to však vyzní, že pak to šlo z kopce, ale ne. Nešlo. Paradoxně. Jen se dostala do toho dění a tomu se její povaha rychle přizpůsobila. Především, jak přistoupila k intimnostem a tomu krvebranní. :D Byl to trochu šok, ale tak je to tvorba od Amo, co jsem jako čekala? Hodnou a slušnou holku, až do konce? Ach, ty naivko. :D I přes tento jev byla pořád v pohodě a měla jsem jí ráda. Prozatím asi nejklidnější hrdinka vůbec. Nemůžu jí na základě celku nijak hanit ani odsuzovat. Celkem mě zajímají ty její čáry-máry, jako co si budem. A taky jí dost fandím.
Druhý hlavní a mužský hrdina je Brantley. Bože můj. Král, který se v mém srdci zahnízdil už od prvního dílu a měl tam pořádný kus. Považovala jsem ho za výjimečného a patřil do té top trojice. Tajemný, nemluvný a krutý. Věřila jsem, že má obří potenciál a jsme skutečně hrozně nadšená, že dostal svůj vlastní prostor na vyprávění svého příběhu. Jsem dost ráda, že jsem se mohla podívat na něj více z blízka. Je mi jasné, že toho ještě velká hromada zbývá, co nevyplulo na povrch. A ven se dostala opravdu jen hrstka, zvlášť, když mě čeká ještě druhá část. Však jsem přesvědčená, že je svým způsobem unikátní. Jeden z hlavních hrdinů, kterého člověk musí milovat. Nejsem výjimkou. Neměl to jednoduché, je naprosto šílený a nechutný, co musel snášet a jsem hrozně ráda, že ho to nezlomilo. Je faktem, že díky tomu se z něho stalo o dost horší monstrum než z něho mohlo být. Svým způsobem má můj obdiv. Brantley má hrozně moc špatných vlastností a rozhodně je nedusí v sobě. Rozhodně bych nechtěla, aby šel proti mě v té jeho "kill" náladě, protože to by nepřežil nikdo. Nazvat ho "Bad boyem" by byl výsměch. Vážně. Však musím podotknout, že (i když to asi všichni drsňáci) když mu na někom záleží, má ho u sebe zatraceně blízko, až hrozí přepadnutí přes okraj. Všem je jasné, že ta nebezpečná hranice je především Saint.
Společně mezi nimi ta chemie neuvěřitelně jiskří a fakt to neuvěřitelně funguje. Dokážou se o sebe bát, dokážou se na sebe naštvat. Jsou pro sebe všechno. Naprosto. Ti dva mi k sobě ve výsledku jdou tak skvěle, jako ten správnej zadek na ten ideální hrnec. Svým způsobem jisté ingredience v tom těstě mají stejné. Majetnickost, žárlivost,... Nejsem puritán, ale jeho, teď vlastně už jejich společná postelová úchylka mě trochu nutila hrůzně kulit oči. :D Já tohle prostě nečekala - vím, Amo. Proto si ode mě Brantley získal drobnou přezdívku - Krvavý baron. :D Když odbočím od hlavních protagonistů k dalším postavám, tak chci zmínit Bishopa. Hrozně se mi líbilo, jak se chová k Saint. Bylo to milé. A však víte, slovo milé k takovýmu týpkovi vůbec nejde, o to je to unikátnější. Obecně se mi Bishop znál super, umírněný. To, jak byl zničený kvůli Madison. Bylo to srdceryvné, hezké. Madison samotná mě taky zajímala, už dlouho, i přes jinou sérii. A to, co jsem se dozvěděla, mě zatraceně překvapilo! Páni. Já vím, měla bych být asi zvyklá, ale u Amo to nejde. Překvapení a šok ano, ale něco předvídat? Blázni.
Příběh hezky plynul, pořád se něco dělo a nenašlo se místo, které by bylo hluché či nudné. Je pravdou, že autorka umí něco podstatného nakousnout a zase od toho rychle odejít. Dokáže napsat cokoliv, co Vám rozdrásá srdce i nervy zároveň. Její příběhy, její postavy a obecně mozek je jedno obrovské šílenství a bizár, ale mě se to moc líbí a hrozně mě to baví. Z ničeho nic se vydrápala na vrchol a sedí tam na trůně, s nohou přes nohu, s korunou na hlavě a moëtem v ruce. Mrcha - a na svůj titul je náležité hrdá. Samozřejmě toto mohu doporučit - že se ptáte - a hodnotím vším, co mám. Byla to pecka a o to lepší, když na mě čeká další díl. Těším se na to. Ale přiznám se, musela jsem to proložit další knihou i přes ten konec. Který mě zničil a stáhnul z kůže zaživa. Ale já to brzo napravím - tak zanedlouho, EKK. :)

3 21.11.2022

Anotace knihy zněla hodně, hodně zajímavě. A proto jsem neváhala a knihu popadla. I přes jisté riziko, že se jedná o sérii a tak nějak jsem věřila, že po dočtení si budu nadávat, jelikož další díl je momentálně v nedohlednu. Každopádně mi to nedalo a šla jsem do toho. A ano, teď si nadávám. Četlo se to dobře, rychle. Vyhovoval mi styl i tempo. Určitě nehodlám přirovnávat anebo srovnávat s jinými autory, protože ano, objevovaly se tam témata, která tu už někdy byla. Však provedení a celkové naložení s příběhem považuji za opravdu originální. Musím taky přiznat, že mě to překvapovalo, co všechno tam je a jak je to vylíčeno. Tak nějak před autorkou smekám.
Hlavní hrdinka Brexley mi padla do oka hned. Dokázala jsem si ji oblíbit, dokázala jsem s ní soucítit a především ji fandit. Jevila se normálně, rozumně. Byla odvážná, statečná a rozhodně si nehrála na dámu v nesnázích. Panejo! nad tím, co předvedla a vytrpěla. Musím říct, že jsem ji měla ráda. Hned na začátku, ještě v ukázce jejího "normálního" života se setkáváme s Cadenem - proč to ty autorky dělají? Vždy představí zkraje někoho, koho si zamiluju a pak vezmou nůžky. Šmik. A odstřihnout je. Sakra práce. Cadena jsem si hrozně oblíbila, moc se mi líbil, a to co tam rostlo, i když potlačovaně bylo tak hezké! Plně doufám, že se tam Caden objeví a bude mít ještě velkou roli a hlavně, aby mi nezlomil srdce, protože tady se mi pro něj už nalomilo.
Takový druhý hlavní hrdina byl proslulý Warwick Farkas. Samozřejmě ten standardní prototyp - temný, tajemný, neuvěřitelně dobře stavěný, silný, odvážný, vlivný a zatraceně pěkný. Měla jsem v srdci Cadena, ale tenhle bastard se mi tam vloudil taky. Trvalo to, dlouho. Nijak zvlášť jsem si ho neoblíbila a nevěřila mu ani písmenko na řádku, ale nakonec se mu to povedlo. Doufala jsem, že by snad... a pak přišla ta čára přes rozpočet. Málem jsem vyletěla z kůže! Možná se to dalo čekat, ale jak jsem byla zabraná do příběhu, nevnímala jsem další okolnosti, a tak to se mnou pěkně zacvičilo jak se cvičkama. Nejspíš nepřekvapivě, ale zklamal mě. Jsem upřímně hodně zvědavá, jakou roli bude hrát dál a s jakými úmysly. Musím se však přiznat, že jsem si původně myslela, že jeho role je jiná - ředitel, minimálně bachař. Jej, další překvápko.
Příběh je zatraceně drsný. Syrový a násilný. Bylo to neuvěřitelně krutě vykresleno. Nikdo se s nikým nepáral. Hrálo se o život, a to i za zanedbatelnou cenu. Bylo to šílené, ale paradoxně skvělé. Brexley byla vytržena ze svého světa a vhozena do úplně jiné dimenze - vězení. Obávaného, vlastně úplně jiného kalibru než by si kdo dokázal představit. Líbilo se mi, že se netradičně příběh nachází ve východní Evropě, ve světě, který je propleten s prvky fantasy. Bylo to o to lepší, protože se tam vždy mihlo něco, co člověk (čtenář) skutečně znal. Však krom krutostí, násilností, lstí, krve a hromady nespravedlnosti byl příběh lehce protnut i humorem. Např. Opie s jeho outfitama a Mrňouska se svýma prostředníčkama. Ti dva mě hodně bavili. Taky nemůžu nezmínit množství sexuálních narážek či sexu samotného. Takže to možná nebude pro každého. Jenže to tam patřilo - bylo to divoké. Bylo to sprosté včetně mluvy a dokonale to tam sedělo - všechno.
Přesto musím tenhle první díl a vlastně úvod do nového příběhu/série velmi vyzdvihnout. Mraky věcí se nevysvětlilo, vznikají další a další otázky, které mě vážně zajímají, a tak se moc těším na pokračování - snad brzy! Hrozně se mi to líbilo, moc jsem si to užila a neskutečně mě to bavilo. Horko těžko jsem tu knihu pouštěla z rukou. Nepřestávalo mě to překvapovat, nenechávalo mě to v klidu. Hýbalo mi to i dobře s emocemi. Myslím, že tenhle randál mi dal hodně a jsem velmi spokojená. Vlastně jsem z toho nadšená. Mohu jedině doporučit a mohu hodnotit úplně vším, co mám. Neexistuje pro mě ani drobek výtky, který bych vůči tomu měla. Jsem napnutá jak kšanda a prostě páni. Věřím, že se nám představila nová autorka, která svým příchodem nejen že bouchla řádně dveřmi, ale nasadila zatraceně vysoko svou laťku. Skvělé kompletní zpracování. Parádní! Chci víc! :)

2 19.11.2022

Na druhý díl jsem se těšila, proto hned jak to bylo možné, tak jsem se do něj pustila. Četlo se to opět skvěle, rychle, dobře. Styl mi vyhovoval včetně krátkých kapitol, které měly své vlastní kouzlo. Zcela obdivuji autorku, která dokázala dát dohromady tolik tajemství a záhad, která byla dokonale propojená a smysluplná. Rozhodně jsem nenašla nic zásadního, co by mi vadilo nebo by to ve mě budilo zmatek či přeplácanost. Skvěle vyvážené.
Hlavní hrdinka Avery se mi líbila, měla jsem jí moc ráda a obdivovala jsem, jak dokáže přemýšlet. Velmi chytré děvče. Nezáviděla jsem jí, protože velké peníze a potencionální moc znamená hodně a ve většině probouzí špatné pocity. Mnozí toužili po tom, co Avery má i vlastně nemá, a tak jí i celkem usilovali o život. Lidi a jejich vlastnosti jsou většinou záhadné a špatné, co si budeme. Trochu mě mrzelo rozuzlení na konci ohledně otcovství. Přeci jenom, ten člověk byl fajn a tak nějak jsem si přála, aby to byla pravda. O řešení záhad a rozklíčování tajemství neměla ona ani ostatní nouzi. Některé postavy a jejich chování mi i tak byly záhadou, respektive moc jsem nerozuměla, proč se tak chovají, proč se tak stavějí k faktům anebo proč se vlastně vyskytují tam, kde byly. Nemůžu říct, že by mi byly vysloveně nesympatičtí, ale nějaké to "ne" jsem proti nim možná měla.
Bratři Hawthornovi - kdo by si je neoblíbil. Já jsem si je totálně zamilovala, a to především hlavní dva, kteří měli pozici "druhého" hlavního hrdiny. Tedy Jameson a Grayson. Už jen to, že tvořili jistý trojúhelník se mi líbilo. Tentokrát nemám ponětí, koho bych si zvolila či komu bych fandila více. Bylo to velmi nerozhodné. Dělalo to taky to, že moc těch "ach" momentů nebylo. Nevznáším to jako stížnost, jen fakt, že pro mě těch romantických chvil bylo poskrovnu. A to samé i o těch "wow" chvilek. Považuji to za velmi velkou škodu a pihu na kráse, ale celku to samozřejmě nijak neuškodilo. Hrozně mě zamrzel Grayson, kterému jsem už od minula tak nějak držela palce. Chtěla bych mu vidět do hlavy a víc mu porozumět. Jameson měl toho prostoru více a bylo mi prostě jasné, co a jak. Nemuselo to tam být napsané, jistá intuice stačila. V každém případě, není konec a já jsem na tuhle dvojici dost zvědavá ještě. Xandra mi bylo tedy líto, měl pocit, že není součást týmu, že je věcně vylučován z dění.
Příběh velmi rychle ubíhal a měl přitom příjemné tempo. Nic unáhleného, nedotaženého. A přitom všem se tam toho stalo tolik. Tolik věcí, skutečností, záhad. Bylo až obdivuhodné, co se všechno v té knize odehrálo. Nedalo se nic předvídat nebo snad střelit od boku. Autorka to měla bezvadně vymyšlené a nedávala moc šancí se trefit. Vlastně pro mě zcela žádnou.
Osobně jsem si to hrozně užila. Moc mě to bavilo a líbilo se mi to. Velká škoda, že už je konec, klidně bych uvítala víc stránek. Proto se moc těším na další, tedy poslední díl. Pevně doufám, že nebudu muset čekat tak dlouho. Nejsem si jistá, zda to moje kšandy vydrží. Je sice pravdou, že knihy jsou vždy ukončeny "vyřešením", ale vždycky se najde spoustu věcí, které čtenáře zajímají, protože tak úplně dořešeny nejsou. Jsem zvědavá na romantickou linku, doufám, že se trochu šlápne na plyn a bude tam toho drobátko více - bez ohledu na výsledek. Od obou mužských protagonistů.
Knihu mohu rozhodně doporučit. I když se jedná o druhý díl, nenese si syndrom vycpávkového dílu, což je jen a jen dobře. Nedá se pustit z ruky. Bylo to báječné, užila jsem si to. Hodnotím plným počtem, i přes to, že to pro mě osobně neslo nepatrné mušky, hlavně v té romantické části. Však celek je super. Velké těšení se na pokračování. Tak snad brzy! :)

1 17.11.2022

Ruta je pro mě již dlouho jasná volba. Nikdy mě nezklamala a vždycky přinese něco tragicky šokujícího. Syrového a hlavně dle skutečných událostí. Mám ji velmi ráda. Píše báječně. Toto nebylo výjimkou. Na její novou knihu jsem se hodně těšila a vrhla se na ní hned, jak mi přišla do rukou. Četlo se to velmi dobře a rychle, čemuž pomáhají krátké kapitoly, které jsou pro autorku specifické. Byť malý prostor v kapitole, však vždy plný všeho. Styl zcela vyhovující a hodnotu přidávají i fotografie.
Hlavního hrdinu Cristiana jsem si oblíbila. Musela jsem mu držet palce, obdivovat ho a samozřejmě se o něj i strachovat. Neměl to jednoduché jako student - v tom roce a té zemi a především v tom režimu. Snad o všech postavách v jeho okolí jsem měla jisté pochyby. Však ti, kteří byli skutečně vinni, mě vlastně ani nenapadli. Bylo to neskutečné.
Na jednu stranu toho režimu, toho příběhu se mi líbilo, že i tak si lidé dokázali najít zálibu, koníček. Přátelé i lásky. Dávalo jim to naději, dělalo je to šťastné a díky tomu aspoň trošku dokázali zapomenout, snad. Těšilo mě, že Cristian tohle mohl v jisté míře mít, protože věřím, že byli i tací, kteří to neměli.
Ruta ve své poznámce na konci knihy uvádí, že pokud se utrpení vytáhne na světlo a nahlas se o něm promluví, tak ti, co ho zažili vědí, že nejsou zapomenuti. Je to tak. Nebýt této knihy, tak jsem o tom nevěděla a nepátrala. Známe historii hlavně své země - a i u nás to bylo -, ne cizí - ale tam to bylo jiné. Brutální. Bolestné a krvavé a smrtelné. Nejsem generace, která komunismus zažila. A tak, když jsem si tohle četla a mohla přihlížet pod tu pokličku, co se dělo - je mi z toho zle a dneska je to pro mě naprosto nepředstavitelné, neakceptovatelné. Neumím si to představit a nerozumím tomu. Tolika příkoří, tolik let. Strachu a bídy, utiskování, zákazů a příkazu, sledování, udávání a front na bídné jídlo. Věřím, že některá zvířata se měla dalece lépe než ti lidé. Jistě každý režim nese své pro a proti, ale toto? Proboha.
Tak nějak jsem věděla, že se v knížce něco zvrtne, že hlavní hrdina bude řešit dalece horší situaci než svůj dosavadní život studenta se zálibou ve známkách a angličtině, touze po krásné dívce. Dlouho to nepřicházelo, ale když už to přišlo, tak s pořádným randálem. Jako jestli se tohle opravdu dělo, tak to jsou zvířata. Tyrani. Vrazi. Pro mě nepředstavitelné, hrůzné a především nespravedlivé, nelidské a ponižující. Bylo mi mnohých postav líto - nejen samotného Cristiana, ale i Lucy, Liliany, dědečka a vlastně i té Cici. Příběh mě dokázal šokovat, rozčílit, ale přinesl mi i jistou úlevu v ten dobrý, respektive nadějný konec. Zdařilý koktejl emocí.
Líbil se mi epilog, kde jsme s již dospělým Cristianem, co to vlastně celé vyprávěl. Že jsme dostali malý kousek náhledu, co bylo dál. Nebudu zapírat, zajímalo by mě toho víc o osudech postav. Silný příběh, který ve mě zanechal především nepochopení režimu, kvůli dvou lidem, fanatikům. Dostala jsem vlastně všechno, co mi autorka mohla dát a dává do svých příběhů. Člověk pozná, že v tom je její velký um a srdce.
Velmi zajímavý, velký a vlastně šílený příběh, který se mi paradoxně líbil, i když nebyl v růžových barvách. Dobře se to četlo až je vlastně škoda, že jsem ho dočetla. Bavilo mě to. Skvělé podání historie, mnohým neznámé. Rozhodně doporučím dál a hodnotím plným počtem. Hrozně moc se těším, až se s Rutou setkám znovu, věřím, že další příběh bude zase tak úchvatný s vlastností srazit čtenáře na kolena. Tak příště. :)

5 11.11.2022

Na knihu jsem se moc těšila, ačkoliv jsem pořádně neměla obrázek, co bych přesně měla čekat, a o to víc mě to překvapilo. Jedná se o formu rozhovoru, což pro mě bylo neznámé a nové, především v knize jako takové. Pan Mareš mi přišel do podvědomí před nějakou dobou, však opravdu nepatrně a přitom vlastně úplně nedávno, už ve větší míře. Přišlo na mě období, kdy jsem se vlastně náhodou dostala ke skutečným zločinům. Znala jsem seriál Případy 1. oddělení, ale nebyla jsem typ, co sledoval by kriminálky. Jenže pak se to změnilo, já přičuchla k Legendám kriminalistiky a následně zhltla a v současné době ještě hltám i Případy 1. oddělení. Snad jedinou věc, u které jsem si nenechala ujít ani jeden díl. Má to hlavu a patu, uvěřitelnost a cením taky tu hrstku humoru. Za mě velmi povedené a to velké je na tom taky to, že je to založené na skutečných událostech.
Tahle kniha možná přinese malé zklamání těm, kteří čekají, že se do detailu budou probírat velké případy, ale tohle není předmětem knihy samotné. Především se jedná o osobu - pana Mareše - která vypráví a to nejen díky otázkám, jak to celé z jeho úhlu pohledu bylo a má být. Je to o vyšetřování, pachatelích, poškozených i pozůstalých a o panu Marešovi jako samotném. Kým byl, co si přál, co dělal a udělal, co si myslí.
Musím konstatovat, že jsem měla před takovým mužem v jeho kůži jistý respekt a obdiv. Nyní k tomu musím přidat i to, jaký na mě ten muž dělá ještě větší dojem. Je neuvěřitelně skromný, cílevědomý, spravedlivý, chytrý a nenechá nic být dokud to pořádně nenastuduje a nedojde k závěru. Je lidský a upřímný, schopný, vynalézavý a taky všestranný. Je toho dost, ale to bych tu byla ještě zítra a jen v tom nejlepším světle. Nenašla jsem na něm nic, co by mi bylo proti srsti a nelíbilo se mi. Mnoho toho nebylo vysloveno, což je i v pořádku nejen vůči jeho práci policisty, ale i vůči soukromí, však nemyslím si, že by tam v tom neřečeném bylo něco špatně.
Kniha mě dost bavila, byly situace, kdy jsem se opravdu a překvapivě zasmála a i ty, kdy mě překvapilo menší nepochopení - jak co vlastně funguje. Pokud v těch odpovědích, respektive vyprávění nebyly žádná nebo velké zásahy, pan Mareš má neuvěřitelný vypravěčský styl a jak jsem ho mohla i několikrát slyšet, tak krásný a příjemný hlas, takže bych jeho historky ráda poslouchala třeba dokola. Bylo a vlastně je to neskutečně zajímavé. Četlo se to velmi dobře až mi je líto, že jsem se dostala na konec. Ten člověk udělal ohromný kus práce a měl by být na sebe náležitě pyšný, včetně jeho okolí. Pomohl obyčejným lidem od velkého zla, pomohl zúčastněným a nastolil spravedlnost, když někoho oprávněně dostal za mříže. Řekla bych, že to nebyla jen jeho práce, ale spíš poslání. Jak by jistě řekl on, byl to sen, který se mu splnil. Stal se velmi úspěšným i v psaní seriálů, a to si vzpomeňte, jak se pral s psaním na psacím stroji.
Musím říci, že mě pan Mareš velmi okouzlil a hluboce před ním smekám. Samozřejmě, že jsou jemu podobní, ale tentokrát pod září reflektoru stojí on, a tak mi to jiní jistě prominou. Knihu mohu rozhodně doporučit, líbila se mi, byla pro mě nová a překvapující jen v dobrém. Tudíž logicky musím hodnotit plným počtem. Opravdu si to zaslouží. No a hlavní hvězdě, panu Marešovi přeju jen to dobré a těším se, že bych se s ním zase mohla potkat - v knize, článku, videu s podcastem anebo u další televizní tvorby. :)

9 06.11.2022

Na knihu jsem se celkem těšila. Kouzla byla báječná, Vespertina už pro mě zase tolik ne, ale Magie havranů zněla dobře. Věřila jsem, že autorka v mých očích zase kapánek stoupne. Tak bohužel. Nic z toho se nekonalo, ba naopak. Velká škoda. Rozumím tomu, že se jedná o prvotinu, ale to není omluva, mělo se na tom zapracovat více a pak věřím, že by nebyl problém. Kniha se celkem dobře četla, i styl byl v pořádku, jenže mě to nedokázalo udržet. Častokrát jsem se přistihla, že jsem myšlenkami jinde, neměla jsem problém knihu zavřít a dělat cokoliv jiného. Začátek byl relativně v pořádku, ale pak se to zlomilo, a to z několika důvodů.
Hlavní hrdinka Isobel se mi ze začátku pozdávala. Normální lidská dívka, co maluje portréty víl. Nebyla sobecká vůči své rodině, starala se, byla rozumná. Jenže pak jako by jí přecvaklo v hlavě a chovala se hrozně divně, strašně. Jako by se z ní stal někdo jiný. Arogantní, namyšlený fracek, který si je vědom, jak je úžasný a je teda zcela jasný, že ji jiný miluje nebo obdivuje. Měla okamžiky, kdy se dokázala změnit a fungovat úplně jinak než jsem jí poznala. Vadilo mi to a nemělo to dobrý vliv na celkový pohled na knihu. Bohužel jsem si ji nedokázala nijak oblíbit. Spíše jsem ji planě sledovala.
Druhý hlavní hrdina Havran, podzimní princ se mi líbil o trošek víc. I když je pravda, že ho autorka v pár scénách představila taky trochu jinak - hůř nebo nepochopitelně, než se choval normálně. U Havrana mě to mrzelo víc, protože jsem si ho dokázala i oblíbit. Bylo mi ho líto a moc jsem nerozuměla, kam dal oči, respektive své srdce. Nemůžu si pomoci, ale byl nastíněn jako takový samotář a možná i jako vyvrhel společnosti, i když to tam nebylo nijak prezentováno. Jako by tam o něm hromada informací chyběla. Mnoho prostoru proto si doplňovat a vymýšlet. Zbytečné a na škodu.
Myslím si, že ten svět mohl mít velký potenciál, i když toho mnohé známe z jiných knih a příběhů. Jenže ačkoliv se to zdá se uchytilo, zahynulo to dřív než to stačilo poporůst. Originalitou to moc bohužel neoplývá, ale nebylo by to špatné. Vážně. Tohle bych snad dokázala odpustit, ale ten zbytek moc ne. Bylo to jednoznačně... zvláštní. Postavy mě moc neoslovily, příběhu jako by něco zásadního chybělo, takové neslané, nemastné, nedotažené. Přitom moc informací najednou, které místy ani nedávali smysl nebo byly nedotažené/nedovysvětlené. Konec byl nejen takový unáhlený, ale vykreslen tak jednoduše, že mi to prostě nesedělo. Jakoby se tam toho stalo nespočetně a přitom vůbec nic. Dlouho jsem nebyla tak rozpolcená z nějaké knihy. Taky si nedokážu odpustit tu romantiku. Obecně slabota, bez špetky chemie a uvěřitelnosti. Ano, byla trochu rychlejší a vyvařená z ničeho, ale ok. Problém eviduju u Isobel. Její city jsem jí nevěřila ani, co by se za nehet vešlo, zdála se mi sebevědomá v tom, že Havran k ní něco cítí - což je přece samozřejmost, že jo - ale ona jakoby nehodlala hnout prstem. Bylo to i v tomto směru divné.
Kdybych to měla shrnout, tak se cítím zklamaná. Čekala jsem, alespoň dle anotace, která mě drobátko zavedla někam jinam, něco jiného - lepšího. Dostala jsem však opak. Postavy nic moc - Vlašťovka mě třeba fakt štvala, Roháč měl potenciál, ale nedokázala jsem ho vůbec rozlousknout, hrál vždy na jinou stranu a to vlastně bez důvodu. Děj taky pokulhával - po pár stránkách Havran odvádí Isobel z domova a pak se to ztrácí v podivném útěku před mnohým. Našla jsem tam taky pár věcí, které nedávali smysl v celku, protože chybělo pořádné vysvětlení, i když tam třeba hráli větší roli. Nechápu. Kniha si mě nedokázala udržet, naštěstí to nebylo o tom, že by mě nebavila, ale kdyby mi nezáleželo na tom, co se tam stane dál. Jediné, co se rozhodně povedlo, tak je obálka, jenže to je žalostně málo na celku. Hrozně mě to mrzí. Tohle moje doporučení nedostane. Nejde to, protože necítím žádný pořádný čtenářský zážitek, a to přimhuřuji obě oči. Samozřejmě není to nic tragického, co by se nedalo číst, znám daleko horší. To zase ne, ale těch "ale" a nedostatků tam je hodně. Ohledně hodnocení bych tomu dala takový dost odrbaný průměr. Takže doufám, že další setkání s autorkou půjde nahoru a ne zase a opět dolů.

2 28.10.2022

Kniha mi padla do oka dlouho předtím, než jsem se dozvěděla, že bude vydaná u nás. Takže si pak asi umíte představit to překvapení a radost, když se to dostalo až k nám do překladu a vydání. Obálka je krásná, hrozně dobře se to četlo, i když to je vyprávěno z pohledu třetí osoby. Vždycky s tím mám trošku problém, než si přivyknu, ale tady jsem nepocítila ani minimální zádrhel. Bylo to neuvěřitelně přirozené. A taky to hrozně rychle uplynulo. Skvělý styl, tempo a celkově popis. Jsem velmi mile překvapena.
Hlavní hrdinka Joan mi padla do oka okamžitě. Měla jsem ji hrozně ráda a musela ji jednoznačně držet palce. Dost jsem to s ní prožívala, to nevědomí, zjišťování, odhalování. Asi chápu, proč toho moc, tedy spíš nic nevěděla, ale mrzelo mě to. Mohlo být tolik věcí jinak. Její linka byla nesmírně zajímavá, ať už co se týče nestvůřího světa, tak i ta romantická. A především, to není vše, co o ní víme. Stále má kolem sebe dost tajemství, na která jsem zvědavá.
Další z hlavních hrdinů, alespoň dle toho, že se objevil jako první byl Nick. Toho kluka jsem si zamilovala skoro hned, jak o něm byla řeč. Byl úžasný a pak přišlo velké bum a překvapení. Spadla mi brada. I když jsem byla trochu v šoku, asi jsem nečekala, že bude tak "chladnokrevný", jenže zdání klame a on mě dostal. Veškerou zmíňku jsem si užívala, i když toho nebylo zase tolik. Bylo mi ho neskutečně líto a nejspíš mi zlomil srdce.
Druhý z hlavních a mužských hrdinů byl Aaron Oliver. Na první pohled namachrovaný, zazobaný fracek z hogo-fogo rodiny. Víc jsem se asi mýlit nemohla. Další z mnoha překvapeních. Získal si mě po pár stránkách, a vlastně zcela ukradl moje srdce. Pro více a hlavně výjimečných hrdinů jich mám vždycky víc. :D Bylo mi ho tak moc líto, tak moc mě dokázal až dojmout, jaký skutečně byl, i to co dokázal cítit. To srdce mi zlomil taky a fakticky jsem zvědavá, co bude dál.
Kriste pane, ten svět byl pro mě tak neskutečně originální a nový. Cestování časem za takovou cenu? Páni. Žádná sranda. Hrozně jsem si to užila, neskutečně mě to překvapilo a ohromně se mi to líbilo. Tak moc mě to bavilo, že jsem knížku nemohla a hlavně nechtěla odložit. Jsem vážně moc nadšená a zvědavá, jaké bude pokračování, protože co si budeme, sice to skončilo jakože "dobré a vyřešené", ale k tomu se to ani omylem neblížilo. Kšandy jsou natažené k prasknutí samou zvědavostí. I když za ten konec chválím, jinak by mě to vystřelilo s papuček. :D Dost jednotlivců má své tajemství a mnohé nebylo vyřčené, odhalené. A to nemluvím ani o samotném příběhu - o tom světě, nestvůřích rodinách. Množství postav, které se příběhem mihly anebo měly menší význam jsem si dokázala taky velmi oblíbit. Nenašla jsem nic, co by mi nějak vadilo, co bych vytkla anebo mě iritovalo. Vůbec.
Bylo to tak báječné, až mi je smutno, že jsem to dočetla a první část skončila. Nemůžu se totiž dočkat dalšího dílu, který, jak jsem již mohla spatřit, má taktéž moc krásnou obálku. Chci se do toho světa, k těm postavám vrátit. Neskutečně mi to sedlo, a to z více důvodů. Akční, přitom až milé a oddechové. Nenudilo to ani jednou větou, naopak, hrozitánsky bavilo. Opravdu krásná, neotřepaná fantasy s jemnou romantickou linkou, která trochu mířila do geometrického tvaru jakože trojúhelníku - což já ale hrozně můžu. :) Jenže tuším, že bude zas všechno jinak. Nedá se nic předvídat a nestále to překvapuje, šokuje. Nikde žádná jistota. Jsem maximálně spokojená. Rozhodně doporučím a rozhodně hodnotím vším, co mám. Těším se na další setkání. Tohle byla paráda. :)

2 24.10.2022

I prozatímní "poslední" díl (dozvěděla jsem se, že má být nakonec ještě jeden - velmi dobrá zpráva) se většinou nesl v podobném duchu jako předchozí knihy. Krásné ilustrace a bohužel velmi rychle "přečteno". Musím jednoznačně říct, že komiks, který jsem neměla v ruce pěknou řádku let jsem si náramně užila. Rozhodně to je něco jiného než běžná kniha plná textu. Je to oddechové a člověk si to zase trochu jinak užije. Bez ohledu na věk.
Už v předchozí knize bylo avízo, že to nebude jen nevinné, romantické a milé (i když to stejnak místy bylo) a tady to vypuklo. Autorka do příběhu hlavních hrdinů Charlieho a Nicka vhodila trochu bombu a strašáka, což je obecně jako téma průšvih a vůbec žádná sranda. Jak se mi v třetím díle zdálo, že z Charlieho se stal až ubožák, který je tohle a má tamto a dělá tadyto, tak beru zpět. Bylo mi ho dost líto. Pokud to člověk nemá přímo před nosem, tak si to vůbec neuvědomuje, ale tohle je hodně špatně. I když to vhodilo do tak kouzelného příběhu o dvou klucích smutné a negační světlo, tak jsem ráda, že se na to nějakým způsobem zase někde upozornilo. Nikdy to nevymizí, pořád to tu mezi námi je. On problém nechodí s křikem a nebouchá za sebou dveřmi. Leckdy ty největší strašáci jsou až děsivě tišší.
Tohle je jasný běh na dlouhou trať, ale potěšilo mě, že se Charlie trošek zlepšil a pracoval na sobě. Vůči Nickovi mi bylo líto jeho vztah s tátou a hrozně mě štval jeho přitroublej brácha. Však kluci jsou jistě silní a jistě to zvládnou. Mají kolem sebe bezvadné přátelé a teď už i rodinu, na pár výjimek. Jsem za ně ráda a jednoznačně jim držím palce.
Celá tahle dosavadní série ode mě dostala doporučení a plný počet v rámci hodnocení - no co taky jiného. Tady tomu není jinak. Užila jsem si to, líbilo se mi to a bavilo. Nemám výhrady. Zabrousili jsme již do vážnějších vod a i když to už není tak "milé", spíš bezstarostné a nevinné, pořád si to drží svou úroveň a jistou kvalitu. Není to naivní, ba naopak mi to přijde, že čím víc dílů, tím se to celé zvedá, dozrává, přibližuje a ukazuje z dětské krásy, které nezná špatné věci, právě to ošklivé kolem nás. Každopádně uvidíme, jak to celé dopadne, jak skončí kluci a jejich příběh. Těším se na poslední, pátý díl. :)

7 17.10.2022

Ani jsem nečekala, že další díl se mi do ruky dostane až tahle rychle, ale stalo se. Komiksy obecně dokážou zabavit a hezky vyplnit krátký čas (někdy až moc krátký). Není divu, že jsem se na konec knihy dostala zase tak rychle. A někdy je to vlastně škoda.
Krom krásných ilustrací si to drží takový svůj už standard. Je to velmi milé až roztomilé, oddechové a nevinné. Je však znát, že díl od dílu se hlavní téma - orientace - jaksi stupňuje. Ze začátku to bylo až na výjimku skoro tabu, pak pod pokličkou a nyní už to nechali kluci vyplout na povrch, aby se o nich dozvědělo okolí. Řekla bych, že je to velmi nenásilné, což je velmi dobře, až na to, kolik se tam "najednou" dalších podobných párů objevilo.
Oba kluky - Charlieho a Nicka jsem si oblíbila a mám je ráda. Vlastně jim i fandím. I když se na první pohled k sobě třebaže ani nemusí hodit. Holt i protiklady se do sebe mohou zabouchnout jako vrata. :) Celkem jim to sluší. Líbilo se mi, jak některé postavy se dokázali chytnout za nos a omluvit se, něco někomu říct nebo se odhalit. Samozřejmě budou tu vždy i tací, kteří to nebudou akceptovat a mít hloupé poznámky, které jsou přes čáru - ale i to je dobře. Každý nemůže být stejný. A nikdy nic nejde snadno.
Je taky hodně znát, že se to od začátku (první knihy) dost posunulo, a nejen ve vztahu k sobě jako hlavních hrdinů nebo od jednoho hlavního tématu. Přidali se tam další, další a celkem vážné problémy. Všechno nese na svým bedrech Charlie, což by mi vlastně odpovídalo, dle rysů, ale trochu mě to mrzí. Jasně, je to důležité mít v podvědomí a nebrat to na lehkou váhu a Nick ukázal, že to má v hlavě srovnané a srdce na správném místě, ale napadla mě myšlenka, zda kvůli tomu teď Charlie nevypadá jako obyčejný chudák - v tom hanlivém smyslu.
Příběh a výlet do Paříže se mi líbil, nemám výhrady. Naopak jsem potkala pár opravdu úsměvných/vtipných momentů. To, co je na tom papíře mě dost baví. Jedeme ve stejných kolejích jako u předchozích knih - doporučuji a hodnotím plným počtem. A neprodleně beru do ruky i díl poslední. :)

7 17.10.2022

Na Legendy českého záchranářství jsem byla zvědavá z několika důvodů. Bylo to jiné než u Legend kriminalistiky, které mě jednoznačně zajímaly více. V první řadě jsem žádný takový pořad, který byl v knize zmíněn nesledovala, a tak jsem to vnímala jinak. Měla jsem z toho jiný - především čtenářský - zážitek. Řekla bych, že jsem si to užila daleko více než kdyby se mi v hlavě ozývala při čtení samotném i citace z televizní reportáže. A taky jsem zjistila, že se mi vnímání díky různým kapitolám a ukázkám IZS rozdělilo.
Primárně smekám před veškerými členy tohoto systému, kteří i kdyby se mohlo zdát, že je to banalita, tak nasazují své vlastní životy za záchranu nějakého cizího nebo ze sebe vydají téměř vše co mohou a umějí. Dnes a denně se setkávají s různým leckdy nepředstavitelným pohledem a musí se z toho oklepat, poprat se s emocemi, ať už sami nebo s pomocí druhých a další den zase nastoupit do práce. Člověk, když k tomu nijak nepřijde, tak vlastně o tom vůbec nepřemýšlí. Všichni - hasiči, lékaři, policisté a další - mají můj obrovský obdiv a respekt. Jsou to hrdinové.
V knize byly uvedeny případy různých neštěstí, ať už dopadly jakkoliv, hrozně jsem z těmi lidmi/oběťmi soucítila, bylo mi jich líto a někdy jsem prostě nerozuměla nebo spíš nechtěla rozumět, jak se to vlastně mohlo stát. Nešťastná náhoda, špatné místo, špatný čas? Těžko říct. Možná něco mezi nebem a zemí. Nebo za vinu mohl jednoznačně lidský faktor. Bohužel.
Kniha tohoto žánru opravdu nespadá pod můj standard, však jsem moc ráda, že jsem na to narazila a pustila se do ní. Bez ohledu na (ne)veselost obsahu mě to hrozně bavilo a paradoxně se i líbilo. Kniha si mě dokázala s přehledem držet a styl pana Vaňury mi vyhovoval. Bylo to svižné, plné fotografií a citací. Svým způsobem je dobré mít podvědomí o takových tragédiích, pokud si je nepamatujete - z televize, novin, internetu anebo z vlastní zkušenosti (přímé i nepřímé). Materiálu je vždycky dost, protože tragédie se děly a dějí neustále, stačí se kolem sebe rozhlédnout.
Bylo to pro mě něco nového, bylo to hodně dobré a zajímavé. Takže nemám problém doporučit dál, jistá osvěta by měla být a zapomínat by se také nemělo, pro budoucnost , i když se v knize jedná o krátký výčet konkrétních případů. Hodnotit takové knihy je vždycky kontroverzní, však musím to udělat, a to plným počtem.
Všichni jsme JEN lidé. Bez ohledu na to, co máme a kým jsme. Všichni jsou bohužel smrtelní a někteří to zjišťují v nesprávný čas.

1 16.10.2022

Po nějaké době se mi dostalo do rukou pokračování Srdcerváčů, komiksu, který mě celkem dokázal překvapit. Byla to otázka chvilky, než člověk přelistoval na konec knihy, a to vlastně byla na jednu stranu škoda. Krásné a zdařilé ilustrace - ty se mi moc líbily.
Celý příběh si stále ponechával takovou tu jemnost až nevinnost. Nic mě tam nedokázalo iritovat. Bylo to milé, i přes jisté narážky určitých postav - ale to se dalo čekat. Vždycky se najde někdo takový.
Charlie měl zcela jasno, kdo je, spíš měl jen menší obavy, jak to vidí a jak si stojí u protistrany. Zdál se mi jako větší snílek, co prostě nikdy nestojí nohama na zemi. Ze všeho byl neskutečně nadšený a ta pozitivita a štěstí z něho jen prýštilo. Za mě rozhodně velmi roztomilá postava. Měla jsem ho ráda.
Nick byl trochu opakem Charlieho. Byl zmatený z toho co cítil, neměl ponětí, kam zapadá a proto byl opatrnější - nohama pevně na zemi. Je mi jasné, že když je pro někoho něco nové, chvíli trvá, než si vše uvědomí a především se s tím smíří nebo si dovolí to opětovat. Nickovi se to povedlo a byla jsem za něj opravdu ráda. Dohromady se mi líbí, jak dva tak rozdílní - tintítko a ramenatý sportovec - k sobě vlastně dobře pasují. Vypadají hezky.
V té knize ale nešlo striktně o jejich vztah mezi sebou, ale i o oznámení to a přijetí rodinou, společnosti obecně. Co si budeme, ačkoliv se to v dnešní době protlačuje co to jde, někdy až na sílu, a víc lidí o tom mají povědomí, tak pořád pro drtivou většinu je standard standardem a jen těžko budou přijímat netradiční vztahy a chování.
Komiks se mi líbil, a to opravdu po všech stránkách. Nemám co vytknout. Bylo to velmi mile prezentováno a to udělalo hodně. Těším se na třetí knihu, ke které se snad dostanu brzy. Mohu doporučit a hodnotím opět plným počtem. :)

8 15.10.2022

První setkání s autorkou bylo překvapivě velmi dobré, proto jsem se v celku těšila i na to druhé, a to bez ohledu na to, že již nejsem cílovým čtenářem. Četlo se to velmi dobře, rychle a snadno jsem se mohla ponořit do vyprávění. Styl mi vyhovoval víc než dost. Je to směřované možná pro mladší čtenáře, a to nejen díky věku hrdinů, ale i tím pohádkovým motivem. Však, co si budeme, dítětem můžeme být v každém věku a mě se to líbilo.
Hlavní hrdinka Emma, ředitelova dcera byla typ hrdinky, který mi velmi sedl. Nepovyšovala se, byla normálně oblíbená, chytrá, ale hlavně s dobrodružnou a hlavně velmi odvážnou povahou díky které prožila velké dobrodružství. Oblíbila jsem si ji a musela ji fandit. Dokázala mě překvapit a možná jsem jí i záviděla tu možnost žít na zámku.
Do druhého hlavního hrdiny se více méně pasoval Darcy, i když je otázkou, zda tento příběh má víc než jednu hlavní postavu. V každém případě se Darcy postavil do role standardního trochu floutkoidního aristokrata s tajemnou aurou. Nevadil mi, jen jsem ho se zájmem sledovala. Dlouho jsem nevěděla, co si o něm myslet, přeci jenom, výrazně prostoru nedostal. Nakonec se to zlomilo a já si i jeho vlastně oblíbila. Však, co musím trošek dost vytknout byl ten náhlý z ničehonic popud romantickým směrem. Jsem romantik, a tak jsem něco takového čekala a byla bych asi zklamaná, kdyby to tam nebylo, ale rozhodně ne v takovém představení, které mi bylo ukázáno. Bohužel to ve mě evokovalo pocit, že jsem tomu vůbec nevěřila, že to nebylo ani za mák upřímné a spíš se to tam vrazilo násilně, aby se neřeklo. Kaz na kráse to jednoznačně je.
Příběh se točil kolem zámku alias internátu, pohádek, legend a především velmi specifické až kouzelné knihy. Určitě by bylo dost zajímavé takovou knihu mít. Však chápu, že všichni nemají čisté úmysly a ne vše kouzelné znamená dobré. Takže je dobře, že nic takového vlastně není, nebo jen spíš vymyšlené na papíře. Příběhem se prolínalo dalších pár postav, které si člověk oblíbí. Téměř se tam nenašel opak. Jen Frederick se mi ze začátku hodně líbil a pak mě tak nějak nemile překvapil.
V některých částech se mi zdálo, že se bere velký zřetel na jisté věci, ale ve výsledku se na ně trochu pozapomnělo nebo se to úplně uspokojivě nevysvětlilo. Samotný závěr mě překvapil, byla jsem přesvědčená o tom, že tohle prostě končí tak, jako skončí každý nás. Ale bylo to hezké ve smyslu toho, že naděje umírá skutečně poslední. Závěr jako takový byl lehce zrychlený - nebo se mi to zdálo, ale nehází to nikterak špatný dojem. Kdybych to měla shrnout, tak se mi to líbilo a krom té unáhlenosti v romantické lince (kterou nemohu odpustit, i když to není hlavním předmětem) vlastně nemám žádné výtky. Mohu jednoznačně doporučit. Milé, odpočinkové, kouzelné a pohádkové, pro všechny bez ohledu na věk. Hodnotila bych 4,5*. Uvidíme, zda se ještě setkáme s autorkou a pokud ano, tak se budu těšit. :)

1 09.10.2022

Na knížku jsem byla zvědavá, zněla dobře a ačkoliv tématem neoplývá úplně originalitou, velmi mě oslovilo divadelní prostředí - to mi naopak originální přišlo. Jedná se o milou, romantickou oddechovku, které střídá pohledy obou hlavních hrdinů. Bohužel to není nijak rozděleno, jak dlouho a kdy přesně bude mít ten který svůj prostor. Nejvíc mě ale rušil ten styl. Bylo to dost namíchané, kdy to jednou bylo vyprávěno v první osobě a pak zase ve třetí. Jako by si autorka prostě nemohla vybrat. Dlouho jsem si na to nemohla zvyknout a musím konstatovat, že mi tohle stoprocentně zkazilo zážitek z knihy.
Hlavní hrdinka Lainie nebyla špatná. Nemůžu teda říct, že bych jí nějak výrazně žrala, ale nebyla nijak protivná. Celkem ráda jsem ji sledovala. Náš vztah byl takový neutrální. Byla z velké rodiny, kterou zasáhla tragédie a ona se mimo jiné chtěla zasloužit o něco víc v rámci nadace. Mladá herečka, která nezažívá dobrou chvíli, ale dokáže se s tím poprat.
Druhý hlavní hrdina Richard byl pánovitý, protivný, nafoukaný a nepříjemný mladý muž. Pan herec, který krom nedobré pověsti neměl štěstí ani na rodinu a svou minulost, za kterou trochu pyká. Dostal společně s Lainie domácí úkol a tím to vlastně začalo. Musím říct, že jsem dlouho nevěděla, co si pořádně o této postavě myslet. Až když se blížil konec, respektive jsme mu mohli vidět pod několik vrstev, tak si mě získal. Musím říct, že jsem si ho dost oblíbila a líbil se mi.
Dějově to není nijak náročné, vše se odehrává kolem divadla, herců, společností či jejich soukromí. Žádné složitosti, ba naopak. Moc se tam toho nestane, ale osobně jsem se nenudila. Závěr, kdy autorka chtěla zvednout hladinu dramatu se mi zdál trochu přitažený za vlasy a zbytečný. Pár klišé to samozřejmě taky mělo - jako rychlost poznání citů k druhé osobě. Ale budiž. Mrzelo mě, že z té dvojice nebyla cítit chemie, která by je propojovala a čtenář by se z nich rozplynul. Nebylo to o tom, že by se tomu nedalo věřit, to i jo, ale byl to slabounký čajíček. Takové nic moc. A musím taky říct, že to, co někdy vyvádí bulvár je prostě drsnej hnus.
Kdybych to měla shrnout, nebylo to špatné, ale asi jsem čekala něco lepšího, v mnoha směrech. Přečetlo se to relativně rychle, i přes své chyby a pro mě zcela nepochopitelný a otřesný styl. Splnilo to svůj úkol oddechovky. Takže doporučení mohu dát, i když spíš, kdyby člověka potkala nouze a hodnotila bych to lepším průměrem - 3,5*. Takže tak. :)

1 01.10.2022

Na druhý díl knižní podoby Legend kriminalistiky jsem se svým způsobem těšila, i když jsem dle prvního dílu věděla, jakým směrem, respektive stylem se to bude odehrávat. Je to přesně o tom, co jsem zmiňovala již u první knihy. Jedná se o přesný popis/přepis toho, co jsem již viděla na obrazovce. Čekala jsem nové a doplňující informace, ale ničeho takového jsem se nedočkala. Z tohohle směru vane zklamání. Proto buď jedno (televizní pořad) nebo druhé (kniha). Je opravdu zbytečné se pouštět do obojího. I když mráz na zádech je 100 % z obojího.
Jinak se to velmi dobře a rychle četlo. Je to přehledné, čtenářsky přívětivé a vyprávění je doplněno fotografiemi. Autor má velmi dobré vyjadřovací schopnosti a jeho styl se mi líbí. Nenašla jsem nic, co by mi na tom vadilo.
K obsahu se vyjadřovat nebudu, protože jsem již vše zmínila v prvním dílu a akorát bych se opakovala, což je vážně zbytečné. A víc k těm nepochopitelným zvěrstvům není do říct. Je obecně velmi strašné, smutné, děsivé a především nepochopitelné, že se něco takového děje. Že se to v těch hlavách zrodí a nemají problém ten plán dokonat, bez svědomí. A většinou kvůli hlouposti, např. pár korun, které nikoho stejnak nespasí a druhý kvůli tomu přišel o život. Že takový lidé mezi námi chodí... momentálně bez ohledu na další skutečnosti. Je to hnus. Kéž by tohle zůstalo vymyšlené jen na obrazovkách televize nebo stránkách knih. Kéž by!
Stejně jako u prvních Legend, i ty druhé doporučuji a hodnotím plným počtem - paradoxně.

2 24.09.2022

Ke knize jsem se dostala náhodou. Respektive jsem objevila televizní pořad Legendy kriminalistiky, které mě svým otřesným, však osobitým způsobem pohltily. Po nějaké době a shlédnutí všech dosud dostupných dílů jsem zjistila, že je k tomu ještě vydaná kniha/y. Bylo to tak nastíněno nebo jsem to prostě tak pochopila, že kniha je vlastně doplněk toho, co se na obrazovky a 30 min jedné epizody nevešlo. Tedy - nějaký bonus, nové informace, doplnění apod. Bohužel mě čekalo zklamání, když se absolutně nic navíc v knize neobjevilo. Jedná se spíše o doslovný přepis, co zaznělo v pořadu. Pokud bych tedy neznala pořad, kniha by mě totálně dostala a sedla bych si z toho na zadek. Ale tahle? Trochu mě to zamrzelo a zklamalo. Prostě to, co jsem už věděla jsem dostala znovu, však v odlišné formě. Nic míň, nic víc.
Četlo se to dobře, rychle, doplněno fotografiemi. Nemám se zpracováním absolutně problém, vzhledem ke zdroji, který jsem již zaslechla a viděla - s tím jsem byla spokojená. Líbilo se mi to a bavilo.
Obsahově je to už horší, a to skutečně jen myslím ty činy, skutky a nepochopitelné věci jednotlivých pachatelů. Vlastně mě to děsilo, neměla jsem z toho dobrý pocit a asi jsem někde jinde, když absolutně nechápu, jak tohle někdo může udělat. Člověk si myslí, že je to jen ve vymyšlených detektivních seriálech, ale bohužel - realita je krutá. Po přečtení začne hlava pracovat a ačkoliv je to svým způsobem zajímavé, ty myšlenky nejsou nijak dobré. Rozjitřilo to ve mě spoustu pocitů.
Žádný příběh není nejlepší nebo nejhorší. Žádné takové zvěrstvo se nedá hodnotit - hnus je vše, co tu bylo poskládáno. Nepochopitelné, šílené, děsivé. Většinou tak moc - pro tak málo. Smekám před samotnou kriminálkou, lidmi, kteří musí vyšetřovat, ohledávat a jednoduše chodit v tom všem. Na to musí být srovnaná hlava a taky pajšl. Všechna čest.
Musím taky vznést jisté rozhořčení, když jsem se dozvěděla, kolik určití jednotlivci dostali výměru trestu. Dle mého názoru lidský život je prostě nevyčíslitelný z mnoha důvodů, a to, že ho někdo někomu neoprávněně a jen tak vzal a dostane za to směšnou sazbu je výsměch pro poškozeného čili oběť, rodinu, okolí a samotnou společnost. A to nezmiňuji předčasné propuštění po zhruba třetině trestu za "dobré chování". V tomhle směru nespravedlivost vládne světem.
Pro shrnutí, pro ty, kteří neviděli dokumentární cyklus, tak jistě budou nadšení - normální přístup, tedy přesný přepis přímé řeči zainteresovaných osob, bez úprav a spisovnosti. Zní to lidštěji, reálněji. Někdy se v ději trochu přeskakuje, ale pořád to má smysl a nijak výrazně to neruší. Vyprávění, mnoho citace proložené fotkami. Určitě mohu doporučit. Horko těžko se hodnotí, vzhledem k obsahu, protože v tom případě by o jakémkoliv hodnocení nemohlo být řeč. Tady to berme jako nápad, určitý výběr daný do celku a zpracování. Takže za plný. Ačkoliv nedostanu nic nového, protože věřím, že je to ve stejném duchu, i tak se těším na druhou knihu k druhé řadě.

2 22.09.2022

Ke knize jsem se dostala více méně náhodně. Autorka měla vystupovat na jedné sociální síti, kde byla s tímto dílem veleúspěšná. No, takže já jsem byla zvědavá. V první řadě, obálka je sice pěkná, ale absolutně se nehodí k příběhu, ani zbla, co by jej vystihovalo. Příběh je velmi jednoduše napsán - nejen dějově, ale hlavně zvolenými slovy, celé věty. Někdy rychlým tempem, až je to na škodu. Najde se pár nesmyslů a co mě nemile překvapovalo, ty nečekané skoky v ději. Vždyť by stačilo nějaké znaménko/značka upozorňující, že už nejsme tady, ale tam. Škoda. Jinak se to nečetlo špatně, až na to, že cílovka teda už pěknou řádku let nejsem. Vhodné tak pro dívky, co vstupují do brzké puberty.
Hlavní hrdinka Clarity, jak velmi "originální" název nese celou knihu, nebyla úplně špatná. Nemůžu říct, že jsem si ji úplně oblíbila, ale nelezla mi na nervy, sledovala jsem ji a vlastně jí nemůžu ani nic vytknout. Líbila se mi její péče o mladší bratry. Její "trauma" a rodinná tragédie, které se jí přihodilo je jistě velkou ránou, ale nemůžu si pomoci - na tenhle příběh to bylo nějak moc, respektive se to tam nehodilo. Taky se jen objevilo, když se to hrdince/autorce hodilo do krámu, a to určitou věrohodnost taky nevyvolává. I když je mi jasné, že vše nemohlo být zalité sluncem a i nějaká bolestivá zákoutí se musela namanout.
Hlavní hrdina Cameron byl typ klasického týpka, co z něho přechází zrak, frajeřina jen odkapaná, trochu problémový, ale se zlatým srdcem a holky si z něho sedají na zadek. Sice nic nového, ale stejnak tyhle typy táhnou, co si budeme. Ale jo, líbil se mi. Bylo příjemné ho sledovat, když byl na scéně.
Upřímně jsem si myslela, že se kniha bude odehrávat čistě jen na táboře, respektive v campu a o prázdninách. Jenže autorka rychlojízdou zabrousila i do školního roku, kde to zase logicky musela upravit tak, aby jí to ladilo. Bylo to překvapením, ale nebylo to úplně zlé. Jen mi trochu vadilo, jak rychle se ty jednotlivé scénky a prostředí měnilo. Myslím, že to bylo místy opravdu na škodu. Kolik postav se tam vystřídalo - a že jich bylo víc než dost a s dost zajímavými jmény. Někdy se hodně bilo české "prostředí" s tím zahraničním, které autorka chtěla navodit.
Knížka je jinak celkem oddechová, jednoduchá, vlastně i milá romantická záležitost. Romantika byla taky jako z rychlíku a v určitých místech se mi tomu fakt nechtělo věřit. Ale zase ani tady to nebylo nijak zvlášť otravné. Prostě to šlo. Věřím, že kdyby si autorka na tom dala opravdu záležet a hodně by na tom zapracovala, že by kniha mohla být daleko lepší. Tahle si říkám, že to mělo zůstat na té sociální síti, že je to možná na opravdovou knihu škoda, ale zase autorce musím smeknout, že to dotáhla až na ten opravdový papír.
Příběh celkově nebyl špatný, ale je tam dost takových "ale". Klidně doporučím, s tím nemám problém. Hodnotila bych to vyšším průměrem, protože tam je něco "víc", co to nad pouhý průměr hodně pozvedává. Skutečně. Ale víc dát z mnoha důvodů asi nemůžu. Takže 3,5* určitě. A nebudu lhát, zajímají mě další její hotové knižní výtvory. Takže se se slečnou nejspíš ještě potkáme. :)

2 18.09.2022

Přiznám se. Do tohohle jsem se nechtěla pouštět, možná - určitě z obavy obsahu. Přeci jenom, o tomhle hlavním tématu jsem vyloženě nečetla (nepočítám různé zmíňky v jiných příbězích), respektive jsem se tomu vyhýbala. Proto upřímně nechápu, jak je možné, že jsem se do toho pustila. Neoslovil mě ani ten boom, ani seriál. Něco jako "tohle není pro mě, ne". Musím také však přiznat, že mě to překvapilo, tedy jinými slovy - líbilo se mi to. Možná to bylo tím, jak jemné, milé a nevinné to bylo. Přeci jenom, hlavním hrdinům není tolik, větší děti. A to dělalo hodně.
První hlavní hrdina Charlie byl sympaťák, nesmělý, roztomilý a ať už byl jakýkoliv nezasloužil si být šikanovaný. Tohle se nedělá, ale co naplat, děti jsou zlé.
Druhý hlavní hrdinka Nick se mi líbil, neměl problém se zastat cizího a skamarádit se. Nehleděl na řeči. Zdál se také nesmělý, zmatený, ale i on byl sympaťák.
Musím říct, že se mi líbili a byla radost je sledovat. Oblíbila jsem si je. Nenašla jsem nic, co bych jim nebo příběhu vytkla. Naopak, jsem spokojená. Hrozně se mi líbili ilustrace a užila jsem si i to, že se jedná vlastně o komiks. Jsou to dlouhé, předlouhé roky, co jsem něco takového měla naposledy v rukou a byla to velmi příjemná změna.
V tom množství obrázků mnoho textu nebylo, a proto to byla doslova chvilková záležitost. Stránky se otáčely samy a mě bylo fakt líto, že je konec. A ten konec? Děláte si srandu? Tohle jsem teda nečekala, ani ve snu. Jasně, má to několik dílů, ale tak nějak jsem nepočítala, že mi to natáhne kšandy a konec. :D Zrovna v tom nejlepším, respektive nejnapínavějším.
No jsem zvědavá a fakt se těším, až se mi další pokračování dostane do ruky. Musím to pochválit, bylo to hezké, a to více směry. Překvapilo mě to. Určitě hodnotím plným počtem a mohu i doporučit. :)

4 14.09.2022

Ke knize jsem se vlastně dostala náhodou. Jedná se o útlou knížečku, která má krátké kapitoly a celkem velkou čtivost - což bych vyzdvihla jako největší klady. Jedná o dílo české autorky má i hezkou obálku.
Hlavní hrdinka Vaja/Vali/Valerie mi bohužel absolutně nesedla. Respektive jsem si k ní nedokázala vybudovat nějaké sympatie či snad vztah. Zdála se mi labilní, sobecká, totální přehrávající herečka. Jasně, zažila si silný traumatický zážitek, který ji jednoznačně poznamenal. Nebudu se pouštět do znaků chování lidí, co se dostanou do takové situace a osobní zkušenost, díky bohu!, nemám. Jenže tady jsem jí prostě nevěřila, chovala se naprosto iracionálně, neuvěřitelně, a tak to pro mě nebylo nijak dobré. Spíš jsem jí tiše trpěla, neměla jsem ani chuť jí nijak držet palce.
Druhý hlavní hrdina Madden byl oproti postavě výše jednoznačně sympatičtější. Přesně naopak. Dokázala jsem si ho oblíbit, choval se normálně. Ani on neměl na růžích ustláno, ale v rámci možností to zvládal - hlavně uvěřitelně. Jednal s jistou grácií. Líbil se mi. Čistě proti němu nemůžu říct ani popel. Jediné, co mi možná vadilo, ale to byl jasný záměr autorky, aby se ve výsledku z Vaji posadil na zadek, byly ty jeho záhadné úkroky, které hrály do karet právě Vaje. Že z ní byl nepochopitelně úplně vedle.
Děj byl nastíněn do krátkého úseku, kdy se chodilo především do baru, sportovat, bavit se s přáteli, sem tam škola ale hlavně a především osobní problémy a tragédie. Ve výsledku myšlenka nebyla špatná, jenže to bylo jako z rychlíku a taky lehce odfláknuté ve více směry, neoriginální. Místy to bylo vážně zvláštní. Dva, co zažívají své osobní problémy, mající problém se svěřit, se našli a šup cvak, láska jako trám. Fajn byly zakomponovány flashbacky, kde jsme poznali ještě jednu postavu, a to Matta. Naprosto skvělej kluk.
Jako výplň času, proč ne, ale nic hlubšího a většího to není. Však cením, že tohle "psaní do šuplíku" obecně spatřilo světlo světa. Hodnotím průměrem, víc to určitě není. Doporučení asi taky nemůžu úplně dát. Každý bude muset získat svou vlastní zkušenost.

08.09.2022

Knížka je krátká a jednoznačně pro mladší ročníky, vzhledem k tématu takového toho dětského/pubertálního prvního zamilování a poznávání dospěláckého světa. Ačkoliv nejsem vůbec cílovka, nevadilo mi to a stejnak jsem do toho šla. Četlo se to velmi rychle a dobře, musím přiznat, že jsem se místy docela dost dobře bavila, až to bylo k podivu - především v části studování Brava. Sledovat ty děcka, co věří, že už v sedmé třídě jsou dospělými a znají všechno, nebo si to alespoň myslí, bylo zajímavé a příjemné.
Hlavní hrdinka Sisi byla fajn, oblíbila jsem si ji a nebylo nic, co bych jí vytknula. Byla dost odvážná, průšvihářka, aniž by se výrazně snažila a hrozně mě bavila svou drzostí. Pohybovala se v období mezi dítětem a dospívajícím a bylo zřetelné, že se nachází pořád v obou fázích, i když to neznámé ji hodně zajímá. Nebyla však jediná.
Měla zajímavou třídu i učitele - taková podivuhodná směska. Nesympatická mi byla tedy Alyssa, vždy se taková blběna, co sežrala svět najde. Jakob byl takové zlatíčko, co se Sisi drží od začátku až do konce. A člověk jim to musel přát, i když se ke konci dá hodně jen domýšlet.
Mě se tohle líbilo, trochu mě mrzí, že kniha má tak nízké hodnocení, nejsem toho názoru, že by si ho zasloužila. A také je nesmysl, aby se jedno dílo od autorky ztotožňovalo a porovnávalo s jiným. Pak je to druhé akorát díky tomu bito. Kniha mě bavila, nemám výtky. Bylo to milé, zajímavé a zábavné. Bavilo by mě to na druhém stupni základní školy a je to stejné i dnes. Vždy samozřejmě také zaleží, jak na tom dnešní mládež je. Některým se to může zdát naivní, hloupé i trapné, protože tohle už dávno vědí nebo mají i za sebou. Tohle je dobou. Děti už nejsou dětmi, jsou o ten hezký čas okradeni. Může za to dost faktorů kolem, bohužel. Přesto, když vše kolem pominu, tak pro mladší ročníky doporučím. Hodnotím plným počtem. :)

04.09.2022

Na mé poměry dosti netradiční kniha. Však náhodně jsem na ní narazila a chvály bylo taky dost. To téma je otřesné, neskutečné, zrůdné, ale i fascinující a zajímavé. Má to mnoho přívlastků a pojmenování. Myslím, že každý si v tom svůj popis najde. A nejen to.
S podobnou knihou, takového rázu jsem se setkala asi opravdu poprvé anebo si nic dalšího honem nevybavím. Svým způsobem je to stejnak pro širokou veřejnost "zajímavé". Nebyla jsem výjimkou. Obsahově je ta kniha šílená, člověku stojí rozum, když čte - opravdu pouhé čtení - o těch činech, nápadech, provedení, chladnokrevnosti a smrti, tak moc zbytečné. Vrazi, na první pohled obyčejní lidé. Uvnitř zrůdy. Bez ohledu na dobu či jejich věk. Přesto to autor sepsal velmi čtivým stylem, který mě chytl a celkem jsem to hltala. Musím se přiznat, četla jsem to po večerech a rozhodně jsem měla zatraceně hodně nedobrý pocit, když ta vyprávění a fakta na mě začali působit.
Když se rozhlédnu kolem sebe, ptám se, jak je to vůbec možné, že se to děje. Známe to z beletrie, známe to z filmové či seriálové tvorby, ale horko těžko si uvědomujeme, že toto opravdu existuje mezi námi, v reálném světě. Není to nic příjemného. Takové zjistění, že to nejsou televizní obrazovky a listy papíru s něčí fantazií. A rozhodně to nikdo nechce zažít anebo se s tím jen letmo potkat.
Obsahově na mě tedy neudělala žádný pozitivní dojem, to ani omylem. Tahle nepříjemný pocit jsem z knihy ještě neměla, přitom musím uznat, že je paradoxně dobrá. V knize je 11 příběhů a v podvědomí jsem měla možná dva, max. tři, o kterých jsem něco kdysi zaslechla a zahlídla, však jen minimálně. Tady se mi dostal ucelený pohled na věc a skutky.
Pokud to někoho alespoň trochu zajímá, měl by si knihu přečíst, pro takové ji rozhodně doporučím. Je to skoro výsměch, že toto hodnotím plným počtem, protože co vlastně hodnotím - fakta a skutečnosti, smrt a utrpení mnoha lidí a vrahy samotné. Ne, tohle si hodnocení nezaslouží, respektive je to mimo. Hodnotím zpracování.

2 30.08.2022