Pebbles komentáře u knih

Pro mne velké zklamání - celý příběh jsem měla pocit, že čtu okopírovanou knihu Lionel Shriver Musíme si promluvit o Kevinovi, kdy jediný rozdíl mezi oběma příběhy je, že místo problémového syna se v příběhu objevuje problémová dcera.

2 05.06.2021

Neuvěřitelně zajímavý a silný příběh, který mne ze začátku knihy neupoutal a já se poddávala obavám, že tentokrát jsem šlápla vedle. Ale pak se na scéně objevil Tyler a celý příběh jakoby se najednou proměnil. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych vyjádřila ten pocit nad celým tím životním příběhem Tary. Pak jsem se dočetla na str. 193 a Tara to vyjádřila za mne...
"Začala jsem vnímat, jak nás utvářejí tradice, které nám někdo předal, tradice, kterých jsme si nebyli - buď záměrně, nebo neúmyslně - vědomi. Začínalo mi docházet, že jsme své hlasy propůjčili diskurzu, jehož jediným smyslem je druhé dehumanizovat a týrat, protože je snazší v takovém diskurzu pokračovat, protože udržení moci se vždy považuje za správný postup."

1 11.07.2020

Ach, Clayi...

"Ale najednou nebylo nic dalšího, co bych mu mohl říct - protože tenhle kluk, a zároveň mužskej v tomhle domě, si konečně dovolil padnout - a já ho držel, jako lásku, v náruči."

9 16.04.2020

Chvíli mi trvalo než jsem si k Eleanor našla cestu – svým způsobem jsem čekala, až se dozvím, čím vlastně Eleanor „trpí“, ale potom už mi to bylo úplně jedno, protože jsem Eleanor začala obdivovat … obdivovat za to, jak dokáže být přirozeně svá a neřeší, co si o ní kdo myslí, zda se zařadila „do proudu“, zda nevybočuje z řady. Opravdu má můj obdiv a stejně tak má můj obdiv i Raymond, že Eleanor přijal takovou jaká je – přirozená.

6 12.03.2020

Delphine de Vigan dokáže napsat nádherné příběhy... Vděk je nádherný příběh o tom, jak důležité je poděkovat - z plného srdce poděkovat, správně poděkovat... a já děkuji, že jsem mohla se slzou v očích, prožít příběh Mišky, Marie a Jeroma.

4 15.02.2020

Mám ráda knihy popisující "realitu", ale Třetí poločas mi nevyhověl. Asi jsem čekala úplně jiné zpracování, nesedl mi styl psaní ani postavy :( Ale jak se říká "tisíc lidí, tisíc chutí" - jinak by to byla nuda. Z mé strany "realitu" všedního života nejlépe zachycují knížky vydávané Odeonem.

19.06.2019

Nejspíš se budu hodně dlouho vzpamatovávat z toho pocitu naprosté beznaděje, který mě provázel Eviným vyprávěním. Z mého pohledu vlastně jediná Eva Kevinovi rozuměla a nejspíš byla i jediná, kterou měl Kevin "rád" za to, že ho vlastně viděla... Skvělá kniha!!!

6 15.06.2019

"Co pořád máte s láskou a rozhodováním? Nechci být krutý, ale tohle je větší než nějaký románek. Měla celý život na to, aby ho Andremu dala, pokud to tak chtěla. Ale ta chvíle pominula. Co udělal Roy, aby si tohle zasloužil? Neudělal nic kromě toho, že byl černý muž na špatném místě ve špatnou chvíli. Tohle je jednoduché."

Jediné, co se mi v tuhle chvíli honí hlavou je to, jak bych se asi zachovala já sama, kdyby se mi něco takového stalo, protože během čtení jsem si prošla všemi možnými emocemi vůči trojúhelníku Roy-Celestial-Andre... a stále se v nich nevyznám.

4 08.05.2019

Tato knížka je mojí "osobní biblí" - čtu ji pravidelně každý rok ... a proč? Protože Paříž, protože haiku, protože filozofie, protože Japonsko, protože lidské povahy, protože letní déšť, protože úvahy, protože René a Paloma ... protože je to knížka, která souzní se mnou

9 22.01.2019

Poprvé jsem tuhle knížku odložila ... po roce jsem se k ní vrátila a najednou pochopila, proč mi napoprvé nevyhovovala a teď ke mě mluví - jiný čas, jiné nastavení, jiné zkušenosti ...

3 22.01.2019

Dobro v tobě ... nádherný název knížky, i když příběhem o něco slabší než autorčina předchozí kniha Sonáta pro Miriam (podle mne, v tuto chvíli), ale opět se podivuji nad nádherným stylem psaní, kdy občas musím zalapat po dechu a říct si "takhle to taky cítím!!!" a navíc (za co moc děkuji) - jsem objevila Peace Piece

2 17.01.2019

Tahle kniha mě v táhla hned od prvních stránek ... zejména svou hloubkou, krásnými myšlenkami a stylem psaní. Ano, možná to není kniha pro každého, ale v určitou chvíli se každý nacházíme v jiném rozpoložení či životní situaci a mě tenhle příběh, postavy a styl psaní v současném rozpoložení vyloženě sednul.

2 15.01.2019

Jsou knížky, na něž se vyloženě těšíte a po přečtění příjde zklamání. A pak jsou knížky, od kterých vůbec nic neočekáváte a dostanete všechno ... a Cvrčci dodali mé duši nový kousek identity - krásná kniha v nádherném českém překladu.

2 07.12.2018

Hanya Yanagihara stvořila knihu, která je tak moc bolavá, ale přesto tak plná lásky. Je to kniha, která je tak dobrá, že ji vlastně ani nechcete číst, protože vás mrzí, jak rychle ji přečtěte. A když ji přečtěte, tak... slova budou v tu chvíli zbytečná, protože se snažíte pochopit. Pro mne jedna z nejlepších knížek.

5 05.07.2017