Pavlice komentáře u knih

Souhlasím s ostatními komentáři. Příběh je síla, bohužel založený na skutečnosti. ..

Ale mně se také moc líbila ta přirovnání, slovní spojení, hlášky. ( Brož).Bylo to místy dost vtipné, já se i uchechtávala..

Náhodou perfektní. Když se už máte dost plastových, barevných, kupovaných, čínských vyráběnek, zde se dá inspirovat na tvoření pěkně "postaru". Z kartonu, balicího papíru, krabic, novin, odpadového materiálu, příirodnin,apod. Nebo obsahuje nápady na hry jen se slovy nebo s tužkou a papírem. Hry rozvíjí fantazii, slovní zásobu a mluvený projev dětí a líbí se mi, že v nich není náznak digitálního světa..

(SPOILER) Ty jo, mně se to líbilo, moc. Někdy, při detailních popisech míst v přírodě nebo třeba areálu vrakoviště, jsem neměla v představách konkrétní obraz, ale to asi neva. Odsejpalo to. Chvíli jsem si myslela, že vrah Petrovy ženy je Vincent, aby ho z nějakého důvodu k té proměně přiměl..

Já mám tohle ždímání emocí ráda..:) Trochu se u toho stydím, že si piju pravé kafe, takže si vždycky po dočtení knížky s podobným tématem (Heřmankové údolí) dojdu koupit meltu.

Tak tedy rozporuplné pocity, asi jako i u jiných hodnotících. Čekala jsem nějaké super velkolepé finále, ale konec rozplizlý, nijaký. Sedmilhářky jsem nečetla, tak si budu muset spravit chuť..

Knihu jsem hrozně chtěla číst, získala jsem ji v knihovně na rezervaci a měla jsem na ni měsíc, další čtenář ji chtěl také. Mít ji doma svoji, čtu jí hooodně dlouho, takhle mě ta lhůta dost tlačila do čtení. Vysoké hodnocení jiných taky extra nechápu. Karlova linka super, události kolem Heydricha mě fascinují, tam mě to bavilo. Ale Viktorova linka teda nic moc. Dokonce jsem jména mafiánů hledala na Wikipedii, vůbec nic mi neříkali. Taky mi to přišlo jako prvoplánový, jak už tu někdo psal - takový Forest Gump. Všude byli, (oba) všechny potkali... A navíc jsem stihla dočíst jen do půlky, tedy knihu první, takže setkání obou jsem se nedočkala. Konec jsem moc nevnímala, spíš Honem honem to dočíst aspoň do půlky, ať to můžu vrátit.

Tady rozhodovaly děti. V bibliobusu narychlo naberete nějaké knížky na večerní čtení s tím, že se to buď bude číst nebo nebude. Tuhle chtěly děti hned ten den večer a pak další večer znovu, pak znovu, pak znovu, to už se mnou odříkávaly ty věty nazpaměť. Za mě moc sympatická knížka, ilustrace krásné.

Tak tomu říkám slátanina...Pan "spisovatel" má zřejmě syna, který má rád dinosaury, hasiče, policii a popeláře. Jako můj syn taky, ale tohle byl děs. Takhle překombinovaný příběh, jen aby se tam nacpaly všechny ty populární záležitosti jsem dlouho nečetla. Naštěstí jsme to přečetli na jeden zátah. A bylo to z knihovny.

Téma mě zajímá, ale tady ty časové roviny mi nesedly. Ale asi můj problém. Nečtu v kuse, jen nárazově, takže po pár dnech pauzy jsem měla problém naskočit do příběhu.

Podivnost. Pointa u nás teda nezafungovala. Ale obrázky pěkný.

Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, do tebe sejou se nejdražší semena. Aby rostla.

Tak to mě rozsekalo.

Opět mě to moc bavilo, hvězdu ale ubírám za ty hektolitry chlastu, Miko už je regulérní alkoholik. To neustálý popisování jak chlastá mi malinko vadilo.

Jako jsem ráda, že jsem si knihu přečetla (doporučil mi pan knihovník), ale že by to byla taková pecka..., tak to u mě není. Na to, že toto téma mi moc blízké není, tak se to četlo dobře. Takže jako rozšíření obzorů dobré, už vím, co je šangri-la. Doteď jsem o tom neslyšela.A ani mi nepřišlo, že je kniha relativně stará, klidně bych odhadla, že je to napsané před dvěma, třemi, lety. Takže vlastně možná o hvězdičku víc.

Nějak jsem se v průběhu čtení nevyhnula srovnávání s filmem, který jsem viděla dřív. Takže jsem si to úplně neužila. A to opakování vět jsem měla tendenci přeskakovat.

Čtivé.Vtáhlo mě to, začetla jsem se i když vedle mě běžel na tabletu Bořek stavitel.

Divný. Nečtivý. Odložila jsem a nedočtu. Bohužel můj čas na čtení je na mateřské vzácný, tak mě to prostě musí bavit. Toto mě nezaujalo.

Tak bohužel... Vlastně nemůžu moc hodnotit, protože jsem nedošla ani do čtvrtiny, ale mě to prostě sr.lo.Nepřečetla jsem jedinou větu souvisle, plynule, neustále jsem se vracela a louskala věty jak prvňáček. Přišlo mi, že to čtu jak po čtyřech pivech. Odložila jsem.

Začínáme s předčítáním a společným čtením se synem a hned trefa. Moc se mu příběh líbil. Některá slova nebo věty teda upravuji pro snazší pochopení, ale vrací se k ní a vyžaduje ji znovu.

To se četlo jedním dechem.Za dva večery bych to přečetla, ale schválně jsem to po pár kapitolách odkládala na další den, abych fandila Anně co nejdéle, nechtěla jsem, aby vyprávění skončilo..

nejsem extra čtenář,ale tohle nešlo odložit. přečteno za bezdětna za dva dny,teď se k tomu chci vrátit,ale musim udat mimino někomu aspoň na noc,číst to na padesátkrát po třech stránkách nemá cenu. Za mě dokonalý,téma atentát na Heydricha je moje srdcovka. Nevim proč,ale fascinuje mě to. Ta odvaha,statečnost.