Pavlaj
komentáře u knih
Mořská modlitba
Khaled Hosseini
Ano, přečtené za pět minut, je to útlá knížečka s pár obrázky a pár odstavci textu. Přesto nelituju ani koruny, kterou jsem za ní utratila.
Jeden novinář mi kdysi řekl, že fotka utonulého syrského chlapečka úplně změnila jeho pohled na uprchlickou krizi. Tak silná ta fotka byla. Tělíčko tříletého děcka vyplavené na pláž symbolizovalo zmarněné naděje tisíců uprchlíků, kteří doufali v šťastnější budoucnost pro svoje děti.
Můžeme mít různé názory na ekonomickou migraci, ale nikdy nikdo by neměl zpochybňovat právo na bezpečný azyl pro uprchlíky před válkou. Doufám, že všechny ty, kdo zlehčovali utrpení Syřanů, si najde karma (a Putina a Assada taky).
Godspeed, Aljane. Snad už jsi v nějakém lepším světě.
Velký lovec
Howard Fast
Fasta mám docela ráda, ale tohle dílko mě moc neoslovilo. Rozsah 40 stránek, psané spíš pro děti. Moc prvoplánově oslavné a patetické.
Gejša
Arthur Golden
Přečteno na doporučení mé dcery, které tahle knížka jako náctileté učarovala. A taky protože je v seznamu 1000 a jedna knih, které máte za život přečíst.
Možná jsem čekala o malinko víc, ale to je asi tím, že jsem před čtením už znala film. V tomto případě, troufám si říct, kniha oproti filmu moc nového nepřináší. Ani lyrický jazyk, ani lepší prokreslení postav nebo košatější děj. Ale rozhodně je to zajímavá exkurze do světa japonských společnic a Japonska vůbec.
12 taktů pro Václava Hraběte
Jiří Žák
Knížka rekonstruující básníkův (bohužel velmi krátký) život uvádí jeho tvorbu do dobového kontextu. Pro milovníky Hrabětovy poezie must read.
Jižní vítr
Nicole C. Vosseler
Kombinace červené knihovny a skutečného vyprávění o první objevitelské cestě Jamese Cooka. První půlka mě dost nudila, druhá byla o trochu lepší, protože se víc soustředila na historická fakta a nesnáze Cookovy výpravy. Ani krásné popisy exotických prostředí, které se mi u jiných autorčiných knížek líbily, celkový dojem nezachránily. Za mě nic moc.
Lawrence z Arábie
Robert Graves
Extrémně zajímavé téma a předpokládám, že Robert Graves knihu napsal čtivě a v angličtině pěkně. To se bohužel nepovedlo dodržet v českém vydání, na tak příšerný překlad už jsem dlouho nenarazila a zkazil mi celý dojem. Nečtivé, místy téměř nesrozumitelné. Občas jsem musela odhadovat, co asi tak mohlo být v původní angličtině, aby text vůbec dával smysl. Z hlediska obsahu super.
Matčin stín
Diane Chamberlain
Průměrné oddychové čtení na víkend. Jako zakončení série asi ujde, ale chybí tu historická linka, kterou byl zajímavý druhý díl, a maják tu nehraje vůbec žádnou roli (škoda, tím byly zajímavé předchozí dvě knihy). Zůstala sice čtivá, ale předvídatelná limonáda. Dám přesto 80 %, protože přesně to jsem koneckonců tenhle víkend hledala a potřebovala.
Kniha ztracených přátel
Lisa Wingate
Půjdu proti proudu. Jsem moc a moc spokojená a nízkému hodnocení knížky tady nerozumím. Snad se vinou špatně napsané anotace dostala do rukou čtenářům s nesprávným očekáváním, jinak si to neumím vysvětlit.
Dobrodružně – historický román je založený na reálné novinové rubrice „Lost friends“, pomocí které se snažily po válce Severu proti Jihu najít rozprodané rodiny bývalých otroků. 18letá Hannie putuje z Louisiany do Texasu a po cestě pátrá po stopách své ztracené rodiny. Kvůli lince únosu a řádění Marstenova gangu je historická linie docela napínavá.
Ve storyline ze současnosti je vidět, jak otroctví sice bylo zrušeno, ale obrovské nerovnosti a nespravedlnost zůstávají. Příběh učitelky z vyloučené lokality, která se snaží dostat své žáky ke čtení, se zamýšlí nad významem literatury i důležitostí uvědomění si vlastních kořenů.
Naštěstí žádné soap opera romance nebo jen střídmě a okrajově. Náhradou za to nechybí v současné rovině příběhu tajemné panství s knihovnou (ano, klišé, vím).
Některé důsledky otroctví si člověk bez vysvětlení neuvědomí. Např. že otroci se jmenovali po svém majiteli, v důsledku čehož o sto let později mohou na jednom místě žít bílí i černí se stejným jménem – rod bývalých majitelů i potomci jejich bývalých otroků. Někteří z bývalých otroků si jméno samozřejmě změnili, omezovali tím ale svou šanci shledat se zpětně se svými rozprodanými příbuznými. Nelehká volba...
„Je smutný, když příběhy umřou, protože už je nikdo neposlouchá.“
Létající koberec
Richard Halliburton
Skvělé. Znala jsem výběr Odeonu Tisíc a půl dobrodružství, ale určitě stojí za to přečíst si všechny Halliburtonovy cestopisy nekrácené, v původně vydané podobě. Nejvíc se mi líbily reportáže z Afriky (Timbuktu, legie), Persie a Himaláje.
Otazník je polovina srdce
Sofia Lundberg
Hm, nevím. Strašně nesympatická hlavní hrdinka. Ovlivněná traumatickým dětstvím. Její máma ještě nesympatičtější (až těžko uvěřitelná, i když chápu, že takové ženy existují). Zcela očekávaně se vydáme po stopách událostí zpátky do Švédska. Celý děj absolutně předvídatelný. Sladkobolný konec.
Pokud hledáte na pár hodin únik od všedního dne, tak do toho. Pokud hledáte něco víc, neztrácejte s Otazníkem čas.
Nejlepší na knížce je: obálka.
Národní parky a další přírodní památky USA
Michael Brett
Pro základní orientaci, co při cestování po Spojených státech vidět, nevynechat nebo naopak vynechat, fajn.
Chesapeake II.
James Albert Michener
Fantastické, stejně jako první díl. Takhle podle mého názoru vypadá mistrovský historický román. Žádná zátěž sentimentálními milostnými romancemi (jako např. u Johna Jakese), ale reálné, ničím nepřikrášlené lidské osudy a detailní vylíčení historických souvislostí.
Osudy plantážníků, kvakerských stavitelů lodí a dobrodruhů z „bílé chátry“ plynou 19. a 20. stoletím. Z příběhu mizí Indiáni, stejně jako z východního pobřeží zmizeli ve skutečnosti, přichází otroci a jejich potomci i nová dynastie irských katolíků. Moře, záliv a nádherná příroda zůstávají, i když se vlivem člověka proměňují (k horšímu, jak jinak).
Michener dokáže do děje přirozeně vtáhnout nové lidské i zvířecí hrdiny (Cudjo, Onkor, Jimmy) a vplést je nenásilně do dosavadní linie příběhu, aby odvyprávěl to, o co mu jde. Celý román mi tak připomínal tok řeky, živený všemi svými přítoky a potůčky. Silný environmentální kontext v závěru mě mile překvapil. Wow, fakt super.
Za novými světy
Richard Halliburton
Po stopách španělských dobyvatelů. Jedna z nejlepších Halliburtonových reportážních sbírek. Pokud ne vůbec nejlepší.
S Hernandem Cortésem do dnešního Mexico City, s Vascem de Balboou přes Darienskou šíji a Franciscem Pizarrem po incké říši. Někde Halliburton vychází z teorií, které se mezitím ukázaly jako nepravdivé (třeba u Machu Picchu), ale to nic neubírá na sugestivnosti jeho líčení. Vynikající jsou i reportáže z Ďábelských ostrovů.
P.S. Co se týká osobnosti autora, naprostý souhlas s elcapitano.
Stezka v troskách
Gemma Liviero
Pro mě bohužel zklamání. Myslím, že autorka chtěla napsat román, kde žádná z postav není taková, jaká se na první pohled zdá, postupně se bude rozkrývat jejich minulost a vše skončí „šokujícím“ závěrem, kde se zjistí, že všechno je vlastně úplně jinak.
Na mě to nefungovalo, přišlo mi překombinované, laciné, na efekt. Popisované vnitřní pochody postav nedávaly místy smysl. Možná jsou zmatečné věty a odstavce i vinou překladu, nevím.
Skleněný oceán
Lauren Willig
Zručně napsáno. Ten milostný trojúhelník tam za mě nemusel být, ale informace o plavbě a osudu Lusitanie skvělé. Určitě si o ní pořídím i nějakou literaturu faktu.
Volání hvězd
Emma Donoghue
Čte se lehce a rychle. Na jednom malinkém nemocničním oddělení v irském Dublinu sledujeme boj o záchranu životů matek i novorozeňat při pandemii španělské chřipky. Podobnost s nedávnou pandemií covidu 19 mrazí. Svědectví o životních podmínkách chudiny v Irsku na sklonku první světové války je depresivní a místy těžké skousnout.
Trošku mi vadilo, že po většinu knihy absentuje nějaký příběh. Ten se odehrál vlastně až na posledních 50 stránkách. Přesto podle mého názoru slušných 80 %.
Život Lazarilla z Tormesu - jeho příhody a nehody
neznámý - neuveden
Netuším, kde se tahle knížka vzala v knihovně mých rodičů a jestli jí přede mnou vůbec někdo četl. Je v seznamu 1000 a jedna knih, které musíte přečíst, a vypadala v mé knihovně tak nějak opuštěně, tak jsem ji zařadila do čtenářské výzvy.
Je to svědectví o morálce tehdejší doby a o tom, že ironie je stará snad jako lidstvo samo. Fascinuje mě, když ke mně srozumitelně a navíc zábavně mluví někdo, kdo žil před pěti stoletími, takže času stráveného s Lazarillem určitě nelituju.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Knížku o 280 stranách čtu normálně 5 dní. V šedých tónech jsem od sté stránky už nedokázala odložit. Jinak bylo všechno už napsáno těmi přede mnou. Podobná knížka (námětem, ne zpracováním) je Stín banyánu, který popisuje genocidu inteligence páchanou Rudými Khmery. Recepty bolševiků jsou už sto let pořád ty samé.
Zajímavé, jak rychle se vždycky vynoří seznamy, že?
Svět starého Egypta
Jaromír Málek
Číst od začátku do konce jsem zkusila, zvládla jsem první kapitoly, ale pak mi přišlo, že se to nedá. Je příliš nacpané fakty, málo populárně podané, spíš encyklopedické. Lepší je listovat, zastavit se u toho, co člověka vyloženě zajímá nebo si přečíst vybrané kapitoly.
Obecně knížka ukazuje, že v Egyptě je toho k vidění a zkoumání hrozně moc, nejenom pyramidy v Gíze a chrámy v Luxoru. Škoda, že do ostatních „neturistických“ lokalit je přístup složitý.
Jako encyklopedii bych hodnotila vysoko, jako populárně naučný příběh egyptské historie o hodně hůř.
Vězeň času
Matt Haig
U knížky mě zaujal námět, podle anotace jsem se na čtení moc těšila. A to byl možná ten problém, že jsem měla moc vysoká očekávání. Zápletka je sice originální, ale zpracování nemastné neslané. Místy jsem se nudila a bylo mi vlastně trochu fuk, jak příběh dopadne. Je to takové předvídatelné, mravoučné a prvoplánově motivační. Nevím, možná jsem prostě jen nebyla ve správné náladě. 75 %.