Pallando
komentáře u knih
Příběhy od kapitánova stolu
Keith R. A. DeCandido
Dobře se to četlo, i když některé povídky mi přišly slabší (hlavně ty humoristické, připadaly mi takové lehce násilně veselé). Celkově se mi ale sbírka líbila a bylo zajímavé dozvědět se něco nového o postavách, které znám ze seriálu nebo filmů.
Spící panna
Jeffery Deaver
500 stran jsem zhltla v průběhu jednoho dne a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Má to spád, sympatické postavy, napínavou zápletku, najdou se i nějaké překvapivé dějové zvraty a tak... jenom konec mi přišel trochu jako nastavovaná kaše, podle mně by se kniha v podstatě obešla bez posledních 50 stran (ale celkový dojem z ní zůstal téměř nedotčen).
Pište správně česky - Poradna šílených korektorů
Dalibor Behún
Podle mne se jedná o maximálně užitečnou a chytrou knihu, která člověku pomůže s nástrahami českého jazyka. Není to ucelená příručka, zaměřuje se na to, co v psaných textech činí nejčastěji potíže. A pokud můžu soudit z toho, co vídám kolem sebe, jedná se o dobře vybraný vzorek problémů. Nejsou zde uvedeny jen gramatické jevy, ale najdeme tu i kapitoly o stylistice a typografii. Všechno je vysvětleno jednoduchou a čtivou formou. Z mého hlediska velmi dobře investované peníze. Dovedu si představit její využití při výuce češtiny, ale do povinné četby bych ji nedávala, vzhledem k tomu, jaký má k povinné četbě řada školáků vztah:-))
Sophie
Emma Pearse
Příběh je moc pěkný a milovníky zvířat jistě potěší, ale mám výhrady k překladu - často působí kostrbatě a nepřirozeně, což knize ani trochu nepomáhá. A to je škoda, protože knížka stojí za přečtení.
Poražený vítěz
Gisbert Haefs
Hmmm... tak zatím asi největší zklamání mého letošního čtenářského roku. A přitom mám ráda historické romány, mám ráda antiku, mám ráda Caesara, prostě byly tu všechny předpoklady pro to, aby se mi knížka líbila. Jenže nelíbila. Děj mi přišel celkově hrozně plytký a takový nepravděpodobný. Nejlepší částí, které zbytek výrazně převyšovaly, byly "Kroniky", zabývající se jednotlivými postavami antických římských dějin. Jenže pokud jsem to z poznámky pochopila správně, tak ty byly převzaté, případně upravené z Plutarcha (ale zase jsem se na základě toho rozhodla si Plutarchovy Životopisy přečíst, takže bod k dobru). Tyhle Kroniky tvoří poměrně velkou část knihy a skoro to na mě působilo, jako by autor nevěděl, co psát, a tak knihu vycpal tímhle.... A musím říct, že i když nemusí být každý zrovna Jirásek, tak v tomhle konkrétním případě bych v knize očekávala i trochu víc omáčky, bylo to celé nějak uspěchané.
Babička
Božena Němcová
Podle mne typický příklad, jak může zařazení do povinné četby knize ublížit. V dětství jsem se ji pokoušela číst několikrát, ale nikdy jsem se nedostala řekněme přes první třetinu (a to jsem byla zvyklá číst hodně a všechno možné), přestože zfilmovanou Babičku jsem měla vždycky ráda. Vlastně nevím o nikom, kdo by si ji jako dítě oblíbil (i když samozřejmě nepochybuji, že řada takových čtenářů existuje). Teď v dospělosti jsem se ke knize vrátila a je to úplně jiná káva. Zvlášť si užívám úžasného jazyka. A i když to asi není kniha, ke které se budu pravidelně vracet, docela mě navnadila, abych si od autorky přečetla i něco dalšího.
Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy
Joe Hill (p)
Po přečtení prvních povídek jsem si říkala, že mi autor stylově připomíná Stephena Kinga. Pak jsem zjistila, že je to jeho syn:-) Jo jo, jablko nepadá daleko od stromu. Knihu jsem zhltla takřka na jeden zátah a moc mě potěšila. Všechny povídky nejsou hororové, některé jsou vlastně "jenom" docela smutné. Asi nejvíc se mi líbila Dobrovolná internace, i když mi celkem brzy bylo jasné, co se stane (a nepochybuji, že autor ani nemínil napsat překvapivé rozuzlení). Některé povídky mi přišly slabší, ale celkově podle mne silný nadprůměr.
Vlak z Paddingtonu
Agatha Christie
Tohle je snad moje vůbec nejoblíbenější kniha od Agathy Christie, nemalý podíl má na tom úžasná slečna Marplová:-)
Mansfieldské panství
Jane Austen
Četla jsem od Jane Austenové všechno a Mansfieldské panství mi přišlo nejslabší. Myslím, že je to především kvůli hlavní hrdince, která mi nepřirostla k srdci, ve srovnání s hrdinkami autorčiných dalších románů mi přišla až příliš "ušlápnutá". Nicméně i tak kniha podle mne stojí za přečtení, i když na seznámení s tvorbou J. Austenové bych silně doporučila něco jiného.
Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
Martin H. Greenberg
Souhlasím s Daeciem pokud jde o tu kvalitativní nevyváženost. Za některé by se nemusel stydět ani sám Doyle, jiné mi přišly dost slabé. Celkově tuto sbírku ale považuji za poměrně dobrou, líbí se mi mnohem víc než třeba Duchové na Baker Street, které jsem nedávno četla.
Konec hry
Val McDermid
Nooo... docela se mi to líbilo, nicméně postupně mi příběh připadal čím dál víc přitažený za vlasy, i když nemohu knize upřít čtivost. Konec byl poměrně nečekaný, přestože asi každému čtenáři muselo být jasné, že to nebude tak, jak se autorka celou dobu snažila tvářit. Nicméně bych tedy chtěla vidět, jak asi hrdinka ze závěrečné situace vybruslí...
Parazit
Ruth Newman
Hm, snažím se to vytěsnit z hlavy už dva roky. Dobře napsáno, ale konec mě opravdu naštval, takhle prostě detektivka končit nemá.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Kniha, kterou můžu číst pořád znova a znova a vždycky se u ní směju. Pro překladatele to musela být neskutečně těžká práce, ale výsledek rozhodně stojí za to!
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Tahle knížka se nikdy neomrzí. Pokaždé, když ji čtu, se znovu a znovu směju.
Fantom Opery
Gaston Leroux
Klasika. Tajemný fantom, velká láska, krásná zpěvačka, mladý zamilovaný šlechtic, záhadné podzemí, pařížská Opera, tajné dveře, nějaká ta vražda, vydíraní ředitelé, únos, prostě všechno, co má kniha mít:-))
Deset knih o architektuře
Marcus Vitruvius Pollio
Jediné teoretické dílo o architektuře, které se z římské doby dochovalo. Moje vydání je z roku 1979 (připojená fotka je obálka vydání z roku 2009, které mám v úmyslu zakoupit). Neuvěřitelně zajímavá kniha, díky níž může čtenář nahlédnout nejen do tajů toho, co asi většina lidí chápe pod pojmem "stavitelství", ale také si něco přečíst o konstrukcích antických válečných strojů, hodin, ale třeba i něco o hudbě nebo o představách o fungování vesmíru nebo o tom, jak vypadal římský taxametr. Kniha je doplněná řadou nákresů, (naštěstí, řadu věcí by se mi jen podle popisu nepodařilo pochopit - někdo s příslušným vzděláním na tom asi bude lépe - a některé mi nedošly ani s tím nákresem:-)). Zajímavý je i obsáhlý poznámkový aparát na konci, který mnohé vysvětluje (jsem zvědavá, zda a nakolik se v novém vydání změnil).
V lesích
Tana French
Četla jsem na knihu velmi kladné recenze, tak jsem si řekla, že si ji taky přečtu. Nicméně jsem poněkud rozpolcená. Na jednu stranu se to výborně četlo, jedním dechem, zajímavá zápletka, dobře propracovaný příběh i postavy, z mého hlediska žádná hluchá místa. Na druhou stranu konec mě dost naštval, a pokud jde o vedlejší dějovou linii, tak se autorkou cítím normálně podvedená. Časem dám asi šanci nějaké další autorčině knize, ale hned tak to asi nebude.