Palivo komentáře u knih

Bom dia.

Pamatuji si, jako by to bylo včera: včera jsem přišel do antiku a říkám Vy ste mě zval? A on říká: Nezval. Tak jsem si ho koupil.

Co čert nechtěl, byla to divadelní hra. Já mám hry rád a to hlavně na počítači. Duke Nukem, Age of Empires, Dynablaster, ale třeba i kostky nebo na schovávanou. Tu jsem nejčastěji hrál s bejvalejma a vždycky vyhrál = už mě nikdy neviděly.

Takže to votevřu a říkám co to tady máme děcka? Hra je o vladaři, kterej je těžkej Eminem a frčí si nějakou těžkou hmotu z Afriky. Jelikož není nikdy poblíž Black panther, aby mu naplácal na zadek černoškými zápasnickými chvaty ušambo, Vladař to rozvalí na plný pecky a přitom si napustí necky. To jsem si teď vymyslel, protože se to rýmovalo, takže se omlouvám neckofilům, jestli jsem je zbytečně navnadil. Samozřejmě, vladařům bratr má mozek, a tak mu pořád říká: hej kemo, tohle nedopadne dobře. To se nám to dost vybombí." Ale Vladařovi to je Martin C. PUTNA a valí gangstyle až do konce - a nedopadne to dobře, že ano. Proto taky už Atlantida neexistuje, jen Artritida.

Poučení a co tím chtěl autor říct je potom samozřejmě naprosto jasné: sourozenci jsou kokoti!

6/10

3 09.01.2020

Bom dia literární rodino!

James Egon Bondy – agent s povolením zapíjet, byl básník, kterej se až moc často nedokázal rozmyslet za jakej fotbalovej tým kopat. Vzhledem k tomu, že párkrát šel na hostování do FC Komouši, připadá mi jeho lamentování v Lednu na vsi jako by si blil do vlastní pusy. Ontologie mě navíc zajímá asi tak jako výroba praček, a přestože tam občas prokoukla kloudná myšlenka, musím hodnotit záporně. A to i přestože jsem knihu četl ve 3D, tedy v lednu na vsi!!!

1 09.01.2020

Utrpení mladého Paliva pokračuje, tentokrát v Akváriu. Proč jsem do ruky vzal coming-of-age story dvanáctiletý buchty, která chodí ráda do akvária čumět na ryby a přitom začíná lesbičkovat se spolužačkou, je mi záhadou. Kdybych si mohl vybrat mezi tímto a videomanuálem, jak si Halina Pawlovská obléká ten černý overal, asi bych volil overal. A to i při vědomí toho, že na začátku videa by na sobě žádnej overal neměla.

Plot je vachrlatej jako ten u mýho dědy na zahradě - jelikož jako singl matka nemá buchta na počítač, kde by si mohla její dcera pustit screensaver s akváriem, musí mladá buchtička fyzicky chodit do akvárka čumět na ryby, kde si s ní začne povídat starej pán. Prostě klasická love story - kdo z nás to nezažil! Bohužel, hrdinka se nejmenuje Lolita a ani starý pán se nejmenuje Honza Nedvěd nebo Bohuš Matuš, a tak nás místo zapeklitého erotického dusna čeká jen melodramatické ždímání - ten starej pán totiž není nikdo jinej než její děda, kterej něco pokadil a teď s ním jeho dcera nemluví! Lidi prostě dělají chyby - proto mají tužky na druhém konci gumu.

No dobře! Ještě to může bejt dobrý, že ano? Děda může spadnout ze schodů, nebo pouštět Kolotoč moc nahlas, možná mu prodají rohlíky už před devátou a bude mít hlad! Nebo matka uklouzne na šlupce od banánu, nebo třeba omylem zabije policajta bumerangem! A samotná dcerka - třeba při lesbičkování omylem spolkne pastelku, nebo ji naopak někam strčí a ztratí?

No prostě se z toho mohl vytřískat solidní příběh! Ale to ne! Místo toho dostaneme unylou literární verzi jakýhokoliv otravnýho americkýho indie filmu, ve kterým single čmafíta musí vychovávat mladou holku, takže tam jsou nějaký slzy, dřina, hádky a nakonec se všichni usmířijó a zjistí, že můžou bejt lepší lidi, než jsou. WOW.

Palivo musí bohužel věnovat pouze 2 hvězdy. Takhle by to nešlo. Připsat tam jeden tank nebo dělo by vůbec nikomu neublížilo.

5 07.01.2020

Bom dia!

No to nám ale začal rok dvacet bejby dvacet! Filip se zbláznil. Deception, alias česky zcela logicky Milostné rozmluvy, je totiž literární hokus pokus na téma "budu psát jen dialogy co si mezi sebou povídá čmafíta a její špuntovač." No to mi ho vyndej kámo.

Že to je špatnej nápad je jasný už od začátku. Milenci si totiž nic rozumnýho nikdy neříkají. To je pořád jen samý "pocumlej mi šprušlu," "já tě tak strašně miluju" a "tady máš pětibábu a zmizni." S tímto se maestro musí samozřejmě vypořádat tak, že udělá z milenců těžký intelektuály, kteří si při koitování citují latinu a básničky a přitom přemítají nad židovstvím. Jak jinak. Já po sexu tedy na židy nemyslím. Maximálně tak na židli, abych si po tom dvouminutovým dobrodružství trochu odpočinul.

Na závěr, páč Roth je fištrón, přichází meta twist, kterej dílo nijak nezachraňuje, páč celá ta věc je už z podstaty prostě blbost na úrovni střední školy a tím pádem Filipovi dávám čtyři bludišťáky z dvanácti.

3 07.01.2020

Hezké to je. Moc obrázků. Škoda jen, že tam není soupis všech titulů. A nebo nějaký nahý holky. A kdyby se kniha prodávala dohromady s paštikou zdarma, tak by to taky nikomu neublížilo. Ale to je nakladatelům asi jedno! Takže proto jen 8/10

1 28.12.2019

Čauky mňauky literární rodino.

Petr Měrka, fantom českého trusu a arcivévoda pomatených vět opět zadul do svých per a společně s nějakým dalším týpkem udělal komiks o strastech dospívání. Jako vždy, je to dílo plné jemného humoru, vřelého laškování a slovíček, které zahřejí na srdíčku snad každého z nás. Z mnohých líbezných frází můžu za všechny vybrat třeba:

"Emoce držela v ruce katanu, křičela na pubertu: Pičo, dekujem se! A jala se prosekávat krví nateklými chuji ke svobodě bez spermatem naditých varlat."

Bohužel, po spektakulárních eposech jako Telekristus nebo Hitler se tentokrát Měrka neodvázal 100% a literární smyk tak zakončil na hezkých 7/10

28.12.2019

Guten tag.

Hugo Míč, bratr Hugo Bose, byl zakladatel kopačáků pro střední a východní magistálu. Když ale neměl do čeho kopnout, psal knížky, protože měl tužku a papír, což bylo ještě do 70. let minulýho století dost vzácné zboží, stejně jako třeba internet nebo koblihy plněné vepřovým mozkem.

Nejčastěji psal při úplňku vedle krbu, kam jej vozil trakač vyrobený z oslí kůže a očí kober. Tam taky napsal Tenderenda fantasta, což je knížka, která vypadá jako záznam toho, co se děje v mozku Sagvana Tofiho, když jde v sedm ráno domů z pařby. Doporučuji číst jednu větu za týden, pak kniha dává smysl. Já jsem ji přečetl za den a moc jsem toho nepochopil. Psal se prosinec a já byl dokonce střízlivý, protože to vyžadovaly konvence. Seděl jsem na gauči a prděl jsem. Nic nepomohlo. Je to zmatek a doteď mám průvan v hlavě.

A tak hodnotím 4 bludišťáky z pěti, protože čemu já nerozumím musí být logicky chytřejší než já.

1 28.12.2019

Květinová puška, v originále Le Fusakle a Petáng, je druhá knížka od Adámka co jsem četl a stejně jako Ponorka je to fantasmagořina Queanovského kalibru, které ovšem chybí takový ten šmrc v očích, jako má třeba Darina Rolins nebo Jirka Šlégr. Nicméně, oproti Ponorce je to o dost záživnější a sem tam i vtipné, takže jsem se na záchodě i párkrát usmál. A co může být lepšího, než se smát na záchodě? Inu, pár věcí ano, třeba lamborghini, nebo dvě lamborgini, nebo tři lamborghini, nebo čtyři lamborgini, nebo dobrej, šťavnatej pomeranč.

7/10

02.12.2019

Bom dia.

Centrifuga emocí! Kolotoč vášně! Trakač neštěstí! Tak nějak jsem se cejtil celej den, co jsem tuto knížku četl. Ale to bylo už před měsícem a teď jsem jaksi zapomněl, co se tam vlastně stalo. Jestli se dobře pamatuji, mladej týpek se zamiluje do holky a všechno jde skvěle. Jenže pak jejího tátu zastřelí v Los Angeles a je tam povolanej černej policajt, kterýho hraje Eddie Murphy, aby to vyšetřil. Ten celou knížku dost vtipkuje a pak je tam i střílečka a honička. Je ale dost možné, že si to teď po měsíci nepamatuji přesně a možná se mi to i s něčím míchá. To mě osobně nevadí, protože já mám míchačky rád. Bez nich by neexistovaly domy, jen se nad tím zamyslete. Lidi už berou míchačky jako samozřejmost, ale aby je někdo docenil, to už nikoho nenapadne. To je to stejný třeba s rukavicema, nebo držákem na ručník. Kam jsme to dopracovali???

8/10

4 02.12.2019

Bom dia,
Nevím co se přihodilo s vesmírem, jestli nějakej tuleň snědl Saturn nebo si galaxie prdla, ale já tu valím Handkemu 5 bludišťáků z pěti a to jsem si před otevřením myslel, že s ní udělám tak maximálně špekáčky na vohni. Velký pád jsem totiž před lety ocenil úplnou nulou srovnatelnou s AIDS, takže moje očekávání byla někde mezi pasivním análním sexem a nakládaným květákem. A voalá, moje lingvistické čakry se otevřely, tunely duševní energie propluly osmým kruhem očištění a teď jsem zase intelektuálně nabitej, že prdím v latině.

V téhle love story jde o to, že Jirgena vyhoděj z práce a tak vezme prachy a chuťové bunky, načež zaparkuje nejdříve v hospodě, potom v pokoji a nakonec ve šlapce. Návštěva lalalandu místní zpustnice ovšem nekončí dobře a tak se místní skopčák rozpadne na nanočástice, který sice ještě vypadají jako člověk, ale v hlavě mu to bubnuje jako by tam byl kýbl bubeníků. Palivo, kam chodíš na takhle skvělá přirovnání? No, to vám samozřejmě neprozradím.

Velmi netradiční, sugestivní počteníčko. 9/10, naskle.

2 08.11.2019

Bom dia.

Tonda Benetton to zase dokázal a Palivo potřetí odchází s knockoutem. Víckrát se to podařilo jen Jagermeisterovi. V téhle knížce je hlavní hrdina Jon Bon Zama, který se toulá po jižní Americe v době, kdy tam ještě neznali kopačáky a regé, ale jen osly a banáni. No a tenhle Zama, protože to nebyl žádnej Karel černoch, tam valí rozkazy španělskýho krále a říká místním domorodcům co mají dělat. Ale jako každý muž má penis a tak by rád pekl nějaký dorty. Jak víme už od dob Petra Nečase, penis dokáže i z normálního člověka nadělat úplnou kaši. Ostatně je neuvěřitelný co ta malá věc dokáže. Umí dělat sex, čůrat, natahovat se jako jojo a po ránu se na ní dá zavěsit i tričko nebo dokonce kabát. Taky to zkoušíte??

No vo čem sem to mluvil. Jo, takže Zama běhá po vosadě a chce dělat huga čaga, ale nic se mu nedaří a tak propadá do deprese a zmatkuje jako moje máti, když za ní jede kamion a ona musí odbočit. To je vlastně všechno co se děje, občas děj poskočí o pár let dopředu a Zama je zase o něco víc v depresi - není divu, když už konečně vjede do garáže, hned vyrobí malýho Zamáka.

Možná i proto se v poslední třetině kniha mění na koubojku, kde se honí proradný partizán a všechno končí jako solidní horor. Za mě 10 bludišťáků a Tonda Benetton píše jako bůh.

07.11.2019

Oči nemlčí je třetí díl severské série o lidech, kteří žijí na ostrově a neznají MekDonalds nebo splachovací záchody. Stejně jako ostatní série, například Policajt z Beverly Hills nebo Jurský park, i zde je třetí díl nejslabší - a navíc tu není ani černoši, ani dinosauři.

Celou knihu sledujeme čmafítas z ostrova Baroj, která naloží malej dalamánek na záda a vydá se najít ruského pekaře s kterým výše zmíněný dalamánek upekla. Toto putování zabere skoro celou knihu, protože Norsko je o dost větší místo než třeba Golčův Jeníkov nebo...teď už mě žádný další místa nenapadaj. Jelikož se příběh odehrává v době před Spotify, Ingrid nemůže valit Eminema a další funky hudbu a proto musí pořád přemýšlet, chodit a mluvit s lidma, což je někdy dost ubíjející, především proto, že se to děje pořád dokola. A nic, co se děje pořád dokola není dobrý. Zkuste třeba šestnáckrát v hospodě říct "jednoho jégra" a uvidíte.

Ačkoliv Roy Džakopsen stále valí ten stejný, výtečný styl, odchod z ostrova Baroj tomu zasazuje docela smrtelný úder, protože místo syrového příběhu tu je najednou road movie po poválečném Norsku, což je ok, ale nic víc než ok. NASKLE!

1 18.10.2019

Ahojda lidičky,

Tahle knížka je o tom, že se Doruntina doprcá po pár letech domů a nikdo neví, kdo ji dovezl. To se mi stávalo v mládí každou druhou neděli. S kým jsem přijel? A kde mám peníze? Kdo mi pozvracel kalhoty a boty???

Celkem snadno jsem se tedy vžil do Doruntiny situace ačkoliv jsem v Albánii nikdy nebyl a odtama znám jen Dr.Albarna a fotbalový tým Albion. Šok ale přichází záhy v momentě, kdy Doruntina řekne, že ji dovezl její bratr, který je již tři roky v království Ivety Bartošové - tedy po smrti!

Místní albánský Kojak tak rozjíždí ukrutné vyšetřování této báchorky a z historického románu se stává CSI: Albania a chvilkami též pořádnej horor, protože co když ten brácha vážně vylezl z hrobu? To se nelíbí místnímu šamanovi z Říma, kterej tvrdí, že z hrobu vylezl jen Ježíš a každej další je navíc! Tehdy lidi hodně věřili v Boha, protože ještě nevěděli, že Gott is dead.

Celkem banální historka se tak dostává do nejvyšších pater albánský peniskuly a knížka se mění v pořádnou literární centrifugu. To jsem vůbec nečekal, když jsem knihu do ruky bral, a tak dávám 8,5/10 za strhující biják.

8 16.10.2019

Bomžorno,

Jak se daří paštiky? Všechno tutti frutti? Tahle knížka byla teda hutná valba, že se mi málem votočily voči naruby. Nejhorší je, že si člověk vždycky vezme nejnudnější knížky do vlaku.

Začíná to tak, že postarší psychiatr navštíví jazykem la-la-land nepálské ošetřovatelky svý matky, tedy jasné porušení lékařské přísahy, která zní "Neliž co tě nepálí." Ale co měl dělat, když holka mluví nepálsky, on nizozemsky a jediný lingus, který mohli použít, byl kundilingus? Nicméně, dozví se to její starej nepálec a myslíte, že mu ji nenapálil? Ano, nepálil mu jednu přímo do kokosu! A to jsem si vždy myslel, že Nepál, mimojiné známý pro vynález nepálivých věcí (nepálivy kečup, třeba jeden příklad za všechny) je zemí, kde žijí jen mírumilovní lidé. Jak by řekli v pražské Tróji: Chyba lávky!

Nepálec se tedy nenapálil a ústřední zápletka byla na světě. Po odchodu oošetřovatelky tedy hlavní hrdina musí novou ošetřovatelku, která by měla trochu vlídnější postoj ke kunilingu. Třeba takový postoj rozkročmo, nebo s jednou nohou na pračce. To se mu nedaří a to především proto, že jeho matka je otec, který se za matku jen vydává a tím pádem má teda v gaťatech o jednoho famfulína víc, než kolik se na maminku sluší a patří.

Tento šokující twist přijde ještě celkem brzy v knize a k čemu to vede? Vůbec k ničemu. Následuje dalších 300 stran, kde se psychiatr točí ve víru svých dementních myšlenek, a aby to bylo trochu víc offbeat, dojedná matce sebevražednou pacientku. Jediné možné vysvětlení tohoto stupidního počinu je to, že vzhledem k tomu, že holka pije svoje Savo, nedojde k navýšení rodinného rozpočtu na nápoje.

Před Sarajevem jsem už málem vyskakoval z vlaku, ale knížku jsem úspěšně dočetl a rázem hodil z vokna. Po vynikajícím Gstaadu můj mozek odmítá pochopit, co se s Grunbergem stalo a co tohle bylo za naprosto příšerně nudnou slátaninu. Takže 2/10 a doporučuji všem lidem, kteří milují přenosy z Poslanecké sněmovny.

2 16.10.2019

Dobry den, tady Palivo.

Sesty nebo sedmy Barnes pro Paliva a po otravnem Stolku s citrony a rozbredlem Hluku casu, je asi konecne na case dat panu Barnesovi sbohem. Tedy alespon na mem zachode, kde jsem ho nejcasteji bral do ruky..uhm, coze?

The Only Story zdarne dokonalo Barnesovu transformaci v anglickeho Vivega, tedy v cloveka, ktery stale dokola pise to same a dokola to pise to same dokola. Me kola nezajimaji. Natoz dokola! Zatimco Viveg se po prasknuti cevky jiz docista zblaznil a vydal jiz padesat knih o tom, jak se nejakej Oskar kaje z nevery a ze si nic nepamatuje a musi najit nejakou pokoru, anglicak Barnes se po umrti manzelky zase vrhl na temata laska, melancholie, vzpominky a litost. The Only story vali valbu velmi podobnou Vedomi konce, ale misto nejakych emoci vzbudi akorat Smrtonosnou past 6: Nuda.

Knizka je o tom, ze mladej vocas zacne spuntovat nudlarnu skoro padesatilety panicce, pak jsou spolu nekolik let a stara panicka zacne lejt alkohol tak mocne, ze by to porazilo i Oldu Kaisera. No a cely nam to s odstupem casu vypravi ten mladej vocas, kterej byl na presdrzku a minimalne v posledni tretine sem byl blizko tomu, ze bych napsal vlastni knihu, ve ktery ho zabiju tenisakem.

Barnes psat nezapomnel, ale z tohoto ordinerniho pribehu nevymackal ani jednu emoci a jen se soustredil na to psat hodne uderny, obligatni a osudovy vety o lasce, ktery pro jistotu v posledni tretine asi padesatkrat tak ci onak zopakuje. Tam uz bylo naprosto nejvic citelny, ze Barnes by mel do priste misto knihy volit jako format pro sve psani takovy ty pochcany karticky s citaty, ktery si kupuji smutny ctyricatnice, ktery potrebuji svoji davku priblbleho optimismu.

3/10

2 04.10.2019

Bom dia,

tuhle knížku doporučuji všem, kteří nemají na rum, ale chtějí, aby se jim točila hlava.

29.09.2019

Guten tag!

Asi tisící kniha od Heinricha Bölla, ale tentokrát to byl spíš břichaböll. Celá knížka je o tom, že otec a syn zapálí auto, což u nás na vesnici dělaj kluci každou sobotu. V Německu je z toho ale povyk, takže na scénu nastupuje místní Matlock a my se přesouváme do soudní síně. Potom, co se rozebere historie všech statkářů, policistů a reportérů od jižního Bavorska až po polární záři se konečně dostaneme k rozuzlení, ale tou dobou už Pali spal jak zabitej v tramvaji kousek za Edenem. Vůbec nevím, proč jsem měl z knihy pozvracený boty, díru v peněžence a razítko na hlavě, ale když tak nad tím teď přemýšlím, tak to asi byla jiná noc. Už se mi to plete.

1 29.09.2019

Čago.

Je jen jedna věc horší, než narodit se jako rom v Maďarsku. Jestli vás napadlo AIDS, tak špatně: je to narodit se na Slovensku. Jakkoliv. Ale co bych tu říkal co všichni ví.

tatitatitati je od jednoho takovýho maďarskýho Roma, kterej měl doma klasickej kolotoč, ale bez Pavla Poulíčka - tzv. maďarský kolotoč je totiž takovej, že vás z jedný strany liská fotr a z druhý máti, takže se točíte a ani se nezastavíte. A přesně o tomhle je celá tahle centrifuga násilí, ožírání a dalších láskyplných neřestí. No, prostě se tam měli dobře a dokázali si ten život ještě o trošku víc užít. Dneska už děti neví co to je život. Nemají nemoce, války nejsou, nikdo je nemlátí násadou od vysavače...co z nich vyroste? Proto si taky ničeho nevážejí, takže když se jich zeptáte, kolik něco váží, ví úplně kulový!!!!

8,5/10

5 29.09.2019

Čéšč.

Kdo mě zná, třeba mamka, děda, a další lidi, ten moc dobře ví, že povídky mám rád asi jako když omylem kliknu na gay kategorii na internetech.

Ale občas mám prostě náladu na dobrodružství. Jsem rebel. Jezdím tramvají bez držení a kupuju si džusy z ovoce, který jsem ještě nikdy neviděl. Co umíš ty? Co? Ubožáci. V těchto povídkách se Humberto docela vyřádil. Potom co jsem četl Samotu jsem očekával, že tady se nebude chodit kolem horké krupičné kaše, ani rýžové, ani jáhlové, ale že tady se půjde na tvrdíka! Třeba jako že zubař chce být řezník, pšonek šikanovanej svou kosteláckou fúrií, a nebo že další pšonek chce utéct do socialistického Československa. jak by ve své recenzi napsal Luděk Svoboda: ještě větší blbci než jsme doufali. Občas to šlape tak nějak na půl plynu, ale je to pořád za 7,5.

2 29.09.2019

Bom žorno.

Tenisky Williams mě tentokrát mnoho nepotěšil. Všechny povídky byly kostrbatý a některý přitroublý. První byla nejlepší. To kdybych věděl, tak bych dál nečetl. Jenomže já to nevěděl!! Kdybych viděl do budoucnosti, tak bych tady nečetl nějaký knihy, to dá rozum!

3 29.09.2019