Palivo
komentáře u knih
Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
Bom dia.
Zneuziti vedy je hlavnim motivem teto knihy a ja s tim bohuzel nemuzu souhlasit. Kdybysme nezneuzivali vedu, nikdy bysme nemeli Playstationy, Jaggermeister a treba ani internet a tim padem PornHub. Jasne, obcas to ujede a vznikne atomovka, ale co byste radeji? Svet ve kterym existuje mesto Hirosima a neexistuje PornHub? Otresne. Kdyz pomyslim, ze bych si musel jit do trafiky koupit LEO tak mnou projede husi kuze.
To bysme meli za 0/10, ale jelikoz je v tyhle knizce jedna postava liliput, tak davam 6/10.
Čáry
Rjú Murakami
Jelikoz byl Piercing kupodivu zabava, pustil jsem se zase do neceho z vychodu, ale bohuzel se opet potvrdilo, ze asijska literatura a Palivo jdou dohromady asi jako Halina Pawlovska a pocitani kalorii.
V Carach sledujeme postavu, ktera zrovna neco dela, pak Murakami na dvou strankach popise co delaly jeji rodice a na konci postava potka dalsi postavu, predaji si stafetovy kolik a takhle to je porad dokola. Z vyse jmenovaneho jde tedy usoudit, ze si clovek k nikomu nevytvori silny vztah, jaky jsem si ja napriklad vytvoril k Becherovce nebo Jirkovi Krampolovi. Jelikoz se kniha odehrava v Japonsku, je 80% postav naprosto dementnich a delaji veci, ktery by mne nenapadly ani v sobotu rano, nebo kdybych mel misto mozku v hlave treba kilo rizota nebo leca. Co ale cekat od narodu, ktery prodava smradlave kalhotky a cucha k nim. Ja si k svym trenkam cuchl jednou a skoncil jsem na pohotovsti.
Taky nevim, jestli je blbej preklad, nebo jestli Murakami pise naschval stylem trinactileteho studenta zakladni skoly, ale nektere valby typu "sahal ji do oblasti kolem pohlavnich organu" mne opravdu vyvadely z miry. Vitezem se kazdopadne stala uvaha mlade hrdinky, kdyz rekla, ze se ma skvele. "Zvlastni slovo. Ani jsem netusila, ze takove slovo mam ulozene na hard disku meho mozku. A proc zrovna tohle slovo?"
LOL
4/10
5 her a jedna aktovka
Jean-Paul Sartre
No Exit jsem zazil uz predloni na narozeninach, kdy jsem nebyl schopny odjet, protoze jsem mel pet promile a kdyz prijela tramvaj, tak jsem se netrefil do dveri, ale pouze do boku tramvaje, coz me odmrstilo zpet na zabradli, ktere jsem prepadl hubou do kopriv. Prosim timto vsechny lidi z Podoli co to nataceli z tramvaje, aby zaznam smazali, protoze se budu jednou uchazet o post presidenta a nerad bych byl zdiskrimititovan.
No Exit je ta znama valba od Sartra, kde jsou lidi v pekle a ti lidi jsou vlastne to peklo. Nedivim se tomu, pac je tam hlavni hrdina zavren se dvema slepicema. Myslim si ale, ze cely tento existencionalni postoj stoji na vratkych zakladech, protoze kdybych byl v pekle napriklad s Pecivem a kopacakem, nikdy bych k podobnemu zaveru nedosel. Ja bych delal spagety boloneze, peci by si cetl a pak bysme si hrali s kopacakem.
Problem? Nevidim.
8/10, mohlo to bejt lepsi.
Ctihodna prostitutka byla taky docela prijemna valba, ale cekal jsem neco trochu vic funky a ne jen regulerni prispevek na tema "cernosi se meli v Americe spatne dokud se nevynalezl basketbal." To bylo mozna i za 6 nebo 7. Dalsi dve hry byly tez docela dobry, ale ne vynikajici - co me ovsem vylozene nastvalo byl fakt, ze jsem si tu knihu koupil kvuli aktovce, kterou jsem potreboval do prace, ale postou mi prisla jen kniha, ale aktovka nikde. To je opravdu pohorsujici, byt takto sproste okraden.
S bolestí druhých před očima
Susan Sontag
Zuzana Nedelova se v tehle eseji venuje tomu, jak lidi vnimaji hruzostrasne fotky z valek a proc se to vlastne musi fotit. Bylo to velmi poucne a az jsem byl prekvapen, kolik legendarnich a znamych fotek bylo naaranzovano. Bohuzel, nenasel jsem v knize nic o legendarnich fotkach jako treba Lenka Korinkova na maderu v prikopu, nebo prijezd Pomejeho na koni na svatbu s Dzambulkou, tudiz to asi nakonec necham za ctyri hvezdy. Esej ostatne neni kompletni, protoze Sontagova nikdy nevidela moji fotku jak se valim v pokadene toi toice na zemi, coz by ji dle meho nekolik kapitol zcela jiste prehazelo.
Manifesty surrealismu
André Breton
Dobrý den!
Jmenuji se Palivo a jsem Váš literární kritik. Jsem průměrně chlupatý. Takže, Andrej Beton je můj nejoblíbenější francouzský fotbalista hned po Karlovi Benzina. To bychom si tedy měli vy falešní intelektuálové ujasnit hned z kraje. No a teď ke knize:
8/10.
Není zač.
Svíce dohořívají
Sándor Márai
Jelikož do Maďarska dorazila elektřina teprve předloni, dlouhou dobu se Maďaři věnovali psaní. Srandor Máraj nikdy neměl televizi nebo Playstation, takže za život napsal asi tolik knih, kolikrát jsem já šel kadit.
Nejznámější jsou tyhle Svíce dohořívají, který jsou o dvou dědulách, kteří se potkají po 41 letech na zámku a jeden valí do druhýho, proč kdysi odešel a nic neřekl. Jelikož se v příběhu vyskytla buchtička, hned mi bylo jasný, že to bude maďarská milostná trojka, protože jsem za život již pochopil, že rčení za vším hledej ženu je pravdivý. Já už třeba našel ženu za autem, za sedačkou, za zádama, za zatáčkou, prostě všude. Měl jsem pravdu. Došlo tu na kácení buchtičky a jednomu dědovi to v hlavě udělalo opravdový guláš, který se od té doby rozšířil i do českých kuchyní a restaurací.
Jelikož jsem v jádru velký romantik a mám rád epické příběhy typu Romeo a Julie, Taras Vulva nebo Rychle a zběsile, musím přiznat, že jsem se bavil a docela si užíval generálův extrémně dlouhý monolog o přátelství, lásce a smyslu života. Jako by to napsal Puškin, ale neměl potřebu do toho narvat 834 postav.
Palivo doporučuje.
Opium
Jean Cocteau
Opiju se? Neopiju se? Tot otazka, kterou jsem si za zivot nikdy polozil - vzdy jsem se totiz opil bez dovoleni. Francouzsky bagetolog Honza Kokta to mel podobne, akorat se opijel opijem.
O tom jak moc se zkouril pise v teto knizce, kde placa pate pres devate, od Fantomase az po osud divadla. Ja mluvim velmi podobne kdyz opium se, takze mu zcela rozumim. Treba tudle nedavno jsem mluvil se znamym o kolonialni Angole a az kdyz mi neodpovidal jsem si vsiml, ze je to lampa. Jiz o tom tez pisu denik, ktery se bude jmenovat Opiju se: Palivo pro vase transformace forem. V priloze bude DVD, kde kadim obrazy analnim otvorem za zvuku didzerida.
Jiz brzy u vsech dobrych klenotniku.
Co se tyce teto knihy, doporucuji ji vsem, kteri se chteji pred aplikaci drogy ujistit, ze je to skvely napad. Tez ji doporucuji dvema prodavackam kvetin na stanici metra Flora, ciste jen tak, kdyby nemely co cist.
Strážci z hlubin času
Howard Phillips Lovecraft
Již dlouho jsem si chtěl něco přečíst od zakladatele tiskáren Hewlett-Packard Lovecrafta a jak to dopadlo! A to Paliho ještě napálili, protože to ani není HPéčko, ale nějakej jeho kámoš. Jsem tedy naPálivo!
Ale abych se věnoval kvalitní kritice. Zdejší povídky jsou jako manželský sex - opravdu unavující a každá je stejná jako ta předchozí. Největší utrpení byla úvodní novela, kde se na dvouset stránkách řešilo co se děje, aby se to nakonec vyřešilo dvouma větama. Vlastně většina povídek vypadá asi takhle
Prokletá žehlička
HP Palivo
Zdědil jsem žehličku, ale je divná! Rozhodl jsem se, že to prozkoumám a začal jsem číst náhodný prastarý knihy, který jsem dostal s žehličkou. Rozumím naprosto všemu a čtu hebrejsky, latinsky. Po půl roce čtení jsem na to konečně přišel! Podíval jsem se na žehličku - ale spatřil jsem cosi naprosto hrůzostrašného. Bylo to tak - byl to odraz něčeho! Nelenil jsem, vzal jsem nohy na ramena a utekl a už se nikdy nevrátil.
A takto pořád dokola, asi dvacetkrát. Musím se přiznat, že jsem měl po dvou hodinách v autobuse velkou touhu rozbít hlavou okno, což asi není dobře.
3/10
Válka světů a jiné příběhy z neskutečna
Herbert George Wells
Jelikož jsem si celou dobu místo marťanů představoval toho zmrda z reklamy na Alzu, cítil jsem opravdovou beznaděj a docela si užil sugestivní výklad. 8/10, nedivím se, že to s někým šlahlo.
Ostatní povídky fajn, nejlepší asi Superstimulátor a pak ta úvodní o maníkovi, co zastaví svět nebo co. Ale to si už moc nepamatuju, páč jsem to četl v lednu a od tý doby jsem vypil 14 bazénů vína.
Smrt obchodního cestujícího
Arthur Miller
Zastavte me nekdo! Ja snad prectu vsechny knizky na svete tenhle tejden!
Smrt vobchodaka je hra a prej jedna z nejlepsich, coz neni pravda, protoze nejlepsi hry jsou treba sachy, tetris, fotbal nebo zolik a autobus. Jelikoz jsem dement, tak to tedy musim dementovat.
Ja nevim, ale asi ocekavam od klasiky trochu vic no. Ale i kdybych to napsal ja a klasika to nebyla tak bych tomu taky nedal vic. Vlastnej sem nic neocekaval a dostal jsem tak za 6/10.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Dobro došli přátelé.
Jelikož teď bankrotuji ve svém knihkupectví, kde jen celý den čekám na zákazníky a leju do sebe alkohol po hektolitrech, rozhodl jsem se konečně odšpuntovat Nabarvené ptáče, abych věděl co se mnou bude, až budu muset jít za rok dělat do KFC. No, takhle nějak si to tam představuju.
Knížka je o malým parchantovi, kterej se dostane během války na vesnici, kde žijí samý hovada. Když ho nějaký hovado už skoro přizabije, umučí nebo znásilní, parchant uteče do další vesnice kde nalezne ještě větší hovado a takhle se to opakuje pořád dokola, dokud neskončí válka a z kluka se stane Stalinista a tak dále pana krále. TANKY V KNIZE NEJSOU. COŽE? WUT. No zklamání, promarněná příležitost.
I přestože jsem v mládí musel vstávat v šest ráno do lesa na dřevo, jezdit prasatům pro kopřivy a nosit uhlí v kýblech do kotelny, byl jsem chvilkama trochu v šoku. Přeci jenom, je rozdíl když na diskotéce člověk obleze chlupatou Máňu, než když si někdo nabodne pětiletou holčičku na svůj úd. Chvílemi byla kniha tak zvrácená, že jsem si i myslel, že se to odehrává v současnosti na Slovensku během další série Farmár hladá ženu, a to už je co říct.
No, ještě do poloviny to bylo za plnou palbu, ale pak už mě trochu začala iritovat ta monotónost. Jelikož z kluka se vyklubal Superman, kterej přežije padesát smrtí a každá další postava do pěti stránek na tuty chcípne nějakou odpornou smrtí, tak nebylo komu fandit. To je jako když se díváte na FC Ústí nad Labem vs. FC Benešov. To taky není komu fandit.
Každopádně to skončilo a nějaký dojmy to zanechalo, ale spíš než že bych si uvědomil hrůzy, jaký člověk může spáchat, jsem si připadal, jako bych si desetkrát za sebou pustil Umučení Krista od Mela Gibsona.
Doporučuji všem, kterým v knihách chybí sex s kozly a koňmi, znásilňování dětí, nakopávání skleniček do vagíny a další podobné poťouchlata. Takže babičce na Vánoce jako dělaný. Jestli čekáte na dědictví, tak po tomhle ji definitivně trefí šlak.
8/10
Ledový zámek
Tarjei Vesaas
Ahojda literarni rodino.
Ledovy palac je valba o dvou 11letych holcickach, ktery se potkaji v pokojicku a jedna z nich je asi budouci lesbicka, protoze navrhne, ze se vyslecou a budou si povidat nahaty. Driv nez bys ale rekl pedofil si obleceni zase oblecou a je po svande. No a jedna holcicka je z toho tak vykolejena, ze druhej den radeji nejde do skoly, ale zahne to za skolu do ledovyho palace, kde se ztrati, protoze nema mobil ani Instagram. Druha holcicka je z toho pak spatna a je konec knizky. Moc sem nezaspojleroval, protoze tohle se stane v prvni tretine knihy, tak do me nevalte laskave.
V Ledovym palaci jde spis o slova a zarmutek a oboje se tu vali na tezkym levelu. Nemuzu rict, ze bych se z knihy pokadel, jako napriklad z jogurtu nebo kdyz smicham pizzu a zmrzlinu, ale zanechala ve me docela silnej dojem tou svoji ledovou lyrikou a rytmikou. Behem cteni knihy jsem si vzpomnel jak na Kafku, ktery taky dokazal udelat z atmosfery dalsi charakter, tak i na toastovac, ktery jsem nechal zapnuty a malem jsme vyhoreli. No jeste ze tak.
Za me devet hvezdicek ze trinacti a doporucuji vsem, kteri maji deti misto Playstationu.
Rozkaz
Leena Lander
Tak takhle by to nešlo Finsko.
Červená knihovna zabalená do příběhu o válečných zločinech a morálce, přičemž všechny postavy mluví jak Wilém Tell a hrabě monte Cristo dohromady. Světlou výjimkou je myslivec, který je spíše nemyslivec a vždycky se řádně nadře na pořádny souvětí. Do poloviny jsem to ještě nějak toleroval, ale pak mě to začalo tak ukrutně štvát, že jsem knihu hodil před obchod na zem a přejelo ji auto.
Pro knihu z finska myslím pěknej finiš!
Poslední dny
Raymond Queneau
Takhle by to nešlo pane Quenaeoaneaou. Zakoupil jsem knihu za těžce vydřený prachy, který mi půjčila moje stará a jak to dopadlo? Taková nuda. Zkoušel jsem k tomu pít dokonce i vodku, která knihám většinou dost pomáhá, ale tady to nezabralo. Sem tam probleskne génius, kterým Queanaiaao je, ale je to, jak říkají američani a moje žena při sexu - too late and too little.
6/10
W aneb Vzpomínka z dětství
Georges Perec
Bom džorno.
Můj čtvrtej Perec a zase dobrý. Vzpomínková část, kdy si Perec snaží z fotek vzpomenout na dětství mě moc nebrala, ale chápu jak frustrující tohle vzpomínání musí být - já zažil něco podobnýho hodněkrát v neděli ráno, když jsem se vrátil z diskotéky v Blížkovicích a probudil se třeba nahej na schodech nebo s ukradenou kočkou v batohu.
Daleko zábavnější je popis W, kdy Perec rozvaluje pravidla sportovních klání houšť a houšť každou kapitolu, až jeden zjistí, proč se tam lidi tak koncentrují na sport - páč je to země koncentrační. Já jen doufám, že si to nikdy nepřečte náš tělocvikář ze základky, páč ten jistě nepochopí, že je to jen palalela a bude tohle valit na okresním přeboru.
Za mě velmi výživná kniha, která mě kupodivu ze začátku moc nebrala, ale na konci jsem její šílenství musel ocenit.
Naruby
Joris Karl Huysmans
Musím si nalít čistého vína literární rodino. Zjistil jsem, že jsem hloupej člověk.
Neříkám, že jsem si předtím myslel, že jsem hodně chytrej člověk, ale třeba v AZ kvízu vím každý vysílání aspoň pět otázek, v Milionářovi bych došel klidně na 320 000 a dokonce už vím i nějaké věci z oblasti co ženy chtějí (ponožky na zemi ve třech různých místnostech to nejsou). Neumím opravit žárovku v lampě nebo vyžehlit nějaký oděv tou věcí, ale na druhou stranu, vím kde je třeba Tádžikistán a když se mě zeptáte kdo je Schopenhauer, tak vám klidně vyjmenuju všechny jeho sonáty.
I přesto byl můj mozek na Naruby krátkej. Ve své experimentální četbě všech těch patafyziků a surrealistů jsem si již začal libovat, když kniha nemá děj a nic se v ní neděje, a nebo děje, ale nevím co, hrome, dyť já přežil i Temnýho Tomáše od Blanchota, ale zde jsem narazil na dílo, kde se nejenom že nic nedělo, ale o těch věcech, o kterých přemýšlel hlavní hrdina, jsem netušil vůbec nic. Bylo to, jako by na mě celej večer mluvila moje stará a říkala mi něco o lacích na nehty. Trochu jsem se zaradoval, když jednu kapitolu hlavní hrdina věnoval myšlenkám na barvy, takže když napsal třeba slova oranžová nebo červená, tak jsem zaplesal, že vím o co jde, ale pak se zase vrátil ke katolismu, latině, a já myslel, že zemřu. Zcela věřím tomu, že pokud by někdo tuto knihu byť jen otevřel před prodavačkou květin nebo zedníkem, tak by jim vybuchla hlava a vnitřnosti. Je zde i kapitola o literatuře, ale jelikož nemám tolik načteny literáty 5. století našeho letopočtu, tak jsem se moc nechytal, ale aspoň jsem se na pouhých deseti stránkách naučil tyto nová slova:
hexametr, prozodie, cézura, spondej, epitet, výmět, digrese, adverbie, timbra, lunapar, apologet, gnose, koncízní, emfáze, hiát, epistolograf, epiteton,ekloga, homélie, jeremiáda, panegyrika, antifonář, hagiograf.
Myslím, že v tomto bodě se už můj mozek dostal do stavu autopilota, tedy Sagvan Tofife, a nechal se unášet až na konec, přičemž jsem ožil vždy jen na moment, kdy ten aristokrat pronesl nějakou větu. Třeba "Zavolejte drožku," a nebo "připravte mé kufry," tyto věty jsem si opravdu užíval.
Nakonec jsem to přežil, ale vůbec netuším jak hodnotit. Asi 6/10, přičemž se snažím pochopit z různých esejů a článků o co tom šlo a chápu to, ale stejně nemůžu hodit za hlavu fakt, že jsem při tom málem umřel.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. (Sv. I. Díl I, II)
Jaroslav Hašek
Ty vole, to sem si dobře navalil frajera, že tam švihnu všechny čtyři díly. Již u poloviny druhého mi ovšem vybuchovala hlava a kdybych si přečetl ještě dvacet historek o nějakejch lidech ze Žižkova, asi by mi mozek utekl do koupelny a spláchl se do hajzlu.
Knížka to je vtipná, to se musí nechat, ale jaksi by měla mít 300 stránek, leda že by teda švejk začal lít alkohol společně s polním kurátem Katzem a nebo by se z něj stal kyborg, který by dokázal ovládat všechny tanky v Evropě pouhou myšlenkou. Tohle bohužel Haška nenapadlo a já nechápu proč. Copak je tak těžký do knihy zakompotovat kyborga? Vždyť už v té době existovaly kompoty, takže se to klidně zakompotovat mohlo. Bohužel, musím tedy hodnotit 7/10.
Ostrovy uprostřed proudu
Ernest Hemingway
Rok se s rokem sešel a Palivo se opět usadil do záchodové komnaty s Hemingwajem v ruce. Nebyla to dobrá podívaná, a to v žádném slova smyslu. Příště bych šel raději do války nebo na lekci tanga.
Thomas Hudson je malíř, který žije na ostrově, kam za ním přijedou tři synové. Je tu ještě několik dalších postav, ale to je naprosto jedno, protože celá tato pasáž se točí kolem polodementních, naprosto neuvěřitelných dialogů, které nikdy žádné lidské bytosti na světě nevedly. Do toho Hemingway neustále vypisuje jméno hlavní postavy v celé délce, takže jestli někdy potkám "muže, jehož jméno je Thomas Hudson," tak přísahám bůh, že mu bez varování utrhnu hlavu holýma rukama.
Že Hemingwajovi šplouchalo na maják pak už není vidno jen v dialozích, ale i maličkostech, páč já nevím, jestli je ok titulovat sedmnáctiletýho syna "pucku," a heterosexuálnímu kamarádovi říkat "nepůjdeme do hajan?"
Vítěz je u mě ovšem přirovnání hodno mistra literárního smyku Kavčiaka, a to tato následující perla:
"Postavu těla měl jako boxer střední váhy, který trochu ztloustl, ale jak tam tak pohodlně ležel, v pozici, v níž člověk, který není v dobré kondici, nevypadá dobře, vypadal jako člověk v dobré pozici."
Tyhle věci samozřejmě nejsou moc důležitý, ale když právě toto tvoří výplň mezi dialogy, pak je to blbý. To věděl i Hemingway, tak knihu přesunul na Kubu, kde se Thomas Hudson nalejvá znovu - hned prvních dvacet stran si povídá s kočkama na lodi, tak to jsem už otáčel oči navrch hlavy, ale říkal jsem si, tak třeba už konečně s tím debilem nechce nikdo mluvit, ale ono ne, jen co přijde do baru, sedne si za šlapkou a dialogové peklo začíná nanovo, kdy ani vzpomínky na těžbu wolframu v Hong-Kongu nejsou na škodu. Závěrečný hon na ponorku už ani nehodnotím, protože jsem kvůli krvi v očích pořádně neviděl na stránky.
S přehledem v TOP 10 nejhorších věcí co jsem kdy v životě četl.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Bohužel, tato dystopická novela o budoucnosti, kdy dojde ke vzpouře zvířat a tím pádem budou následně k dostání v KFC a Mekáčích akorát fazole, bobule, špenáti a další otřesný věci, se mnou mnoho nevyvedla. Trochu mě mrzí, že se Orwell nezaměřil spíše na tento aspekt, protože to je to o co tady opravdu šlo. Nicméně chápu sdělení které se nám Orwell snažil předat: aby se zvířata nebouřila, měli bychom je všechny žrát. To já Petra kvituji, páč mě opravdu nebaví jíst nějaký lupeny. Snad se k této knize dostanou i vegani a vegetariáni, pro které je určena, aby viděli, co za pohromu nastane, když i nadále budou dělat kachnu ze seitanu a brownie z řepy.
7/10
Anihilace
Jeff VanderMeer
Kdo mě zná, literární rodino, ten ví, že sci-fi nečtu. Já sci-fi číst nepotřebuju, když chci nějaký sci-fi, tak mi stačí zajít do obchodu a koupit si mrkev, nebo začít bezdůvodně uklízet, to je obojí sci-fi až moc.
Jelikož jde Anihilace akorát do kin, řekl jsem si, že to prubnu, páč je to krátký jak můj penis, a aspoň budu moct přispívat do oduševnělých internetových diskuzí "ne, knížka byla lepší," "ne, film byl lepší." A takhle to dopadlo!
Anihilace je o Oblasti X, kam se na začátku vydají čtyři buchtičky, aby to jako už dvanáctá expedice prozkoumaly. Toliko k ději. A teď k mým poznámkám:
Vydávají se tam čtyři buchtičky, ale při vstupu jich bylo pět. Jenže lingvistka si to rozmyslela a nešla. No tak já nevím, buď tam tu lingvistku potřebuju a najdu novou, nebo ji asi nepotřebuju a vůbec ji nenabírám ne?
Buchty tam jdou, aby získaly co nejvíc poznámek, ovšem nemají povolený digitální foťáky, telefony, tablety a tak dále pana krále, ale pouze zápisníky. LOL. Jako doopravdy? Co je tohle za pičovinu. Důvod je, že by je možná mohla Oblast X použít proti nim...hmmm. Kriste.
I když je to dvanáctá expedice, nikdo vlastně vůbec nic neví, protože jim to při náboru neřekli. A to nábor trval šest měsíců. Buchty tedy mají jen mapu. No já nevím, ale úspěch expedice asi trochu závisí na tom, že by jim někdo mohl říct, co tam těch jedenáct expedic před nima našlo, nebo ne?
Všechny buchty vstupují do Oblasti X po šestiměsíčním tvrdém výcviku a dokonce i kolektivní hypnóze, aby se prostě expedice podařila tip top. V tom případě mi přijde jako velmi zajímavý nápad, navalit jim sebou zásoby alkoholu, které dostávají na příděl. Hmm...
Bioložka, která podstoupila 6 měsíční výcvik, při prvním střetu s neznámými spórami, které ji infikují, si prostě řekne, že to nikomu neřekne (čímž samozřejmě všechny vystaví nebezpečí) a uvidí do rána, jestli se to nějak projevilo ("i když jsem si vědoma, že inkubační doba může být měsíce i roky")
Po této kontaminaci je všechny čtyři napadne, že možná by si příště při studování neznámé stavby plné mimozemských sraček mohly vzít MASKY. No, očividně se o tom během šestiměsíčního tréninku nikdo nezmínil.
Při jakémkoliv dilematu, všechny hrdinky, povětšinou tedy ta hlavní, zvolí ze všech řešení to úplně nejdebilnější, povětšinou s vysvětlením typu "prostě se mi to tak chtělo."
Tohle jsou úplné kokotiny hned z prvních padesáti stran, které rozhodně nejsou zapříčiněny tím, že se odehrávají ve sci-fi knížce a tudíž by to mohlo být jakkoliv vysvětleno. Tohle je tím, že se odehrávají v naprosto dementní sci-fi knížce, kde je každej úplně vypatlanej a všechno funguje jen tak, aby to autorovi prospělo ku věci. No a do toho věty typu "vzduch byl těžký, válčící sám se sebou,"a to už jsem šel do kolen. Strašně napsaný, strašně tupý postavy, trapný pokus o přesah, za mě nula.
Jo a hrdinka ze začátku cítí asi dvakrát ve vzduchu pach hnijícího medu. To mě trochu zarazilo. Jak med hnije a jak při tom smrdí? Viděl někdy někdo med hnít?
