pakoshka komentáře u knih
(SPOILER) Jezero vystřídalo šíleně pestrou škálu mých čtenářských emocí:
- tyjo slovinská detektivka s výbornou recenzí, farmaceutický prostředí, tak prubnu to - tyjo inspektor, co není alkoholik, má ženu a je spokojenej, super - no to jsou zas náhodičky - hmm nová mladá kolegyně, ale tak snad se to nepojebe a nespadne to do klišé - vůbec nevím, co čtu, nuda, kde se tu vzal ten týpek, cotoje - tak jasně, že klišé, no - kolik že to má stran?! - vůbec nevím, co čtu - to je debil - to asi nebyla recenze, ale PR článek - ať už je konec - tady to přeskočím - konec.
Strašně jsem potřebovala po posledních pár knížkách něco, co mi pomůže a vyloženě jsem cítila fyzickou potřebu po knize Petry Soukupové. No a protože veškeré její románové dílo pro dospělé mám dávno zkonzumované, musím jít opět do knih pro děti. A opět jsem si ji užila.
Protože sakra neumím italsky a protože jsem nevěděla, že La Malnata rozhodně neznamená Dareba, tak jsem očekávala něco naprosto jinýho, než jsem dostala. Zlobivá holka, která svádí tu hodnou, milou dívku z lepších kruhů na scestí? Ale nenene! ---Italian Dictionary Word Meaning of malnato
1.1 of low birth
2.1 wretched
3.1 wicked, evil
4.1 ill-bred ---
A takhle to už dává smysl. Maddalena není darebná holka. Je odvážná, je to hromosvod pro problémy, je prý prokletá a vlastní matka na ni nepromluví.
Fašismus v Itálii, válka v Etiopii, Mussolini, patriarchát, přátelství, pověry. Dareba mi dala hodně. Strašně chci, ať si ji přečte co nejvíc lidí.
Do podhorské vesničky jsem se nechala unýst formou audioknihy. Je to těžký, tyhle rodinný poselství, je těžký tu sledovat tři generace žen a doufat, že si pomůžou (protože pomoct si můžeme hlavně my samy, ale většinou k tomu potřebujeme tu pomocnou ruku a trošku podpory).
Johana, poslední z žen, o své matce, pokoušíc se žít podle svého a ne podle společnosti: "Myslím, že by mě měla radši jako uhoněnou ženskou s dítětem za zadkem".
Plný stádečko hvězdiček. Tohle jsou komiksy a hlasy, který potřebujeme.
Dočteno v lednu, kvůli popisku jsem se k Mateřství vrátila bezmála na začátku dubna... Hele, mnou to téma může rezonovat, mi je za dva dny 32, v knize bylo několik myšlenek, který jsem si poznamenala, ale osobně v sobě nemám ten boj a tolik otázek, jako má Heti - to možná přijde za pár let, haha, nebo snad raději ne. Hrozně se mi asi ve třech čtvrtinách knihy ulevilo, když jsem si uvědomila, že ji nemusím dočítat do konce a jen jsem ji prolistovala.
Životopis, a ač komiks, určitě není na slupnutí během hoďky. O životě doktorky Suzanne, plastické chirurgyně, feministce, dámě, která se nevzdala - o tom chceš přemýšlet.
Během ledna jsem přečetla tři knihy podobné tematiky: Těla, Mateřské mléko a Mateřství.
Tady byl pro mě nejpřínosnější pohled do komunistickýho Lotyšska a dopad režimu na tři generace žen. Ostatní pro mě bylo trochu plytké a vlastně mě moc nezajímalo.
Mám moc ráda Neviditelného, toho jsem četla třikrát, a proto jsem se sama pozastavila nad tím, že jsem od Havlíčka nečetla nic jinýho. Proč?
Maloměsto - a já miluju maloměsta! - se všema svýma postavičkama, překrásný jazyk, malebné popisky... To pro mě bylo několik krásných večerů.
Útržkovité vzpomínky na dospívání v chemlonové době, rodinné historky. Fajn lehčí počtení o nelehkých letech.
Audiokniha. To byla teda blbost. Neustálé opakování stejných slovních spojení, první hodiny jen přemýšlení - o co tu vlastně jde, je to fakt detektivka, nebo nějakej románek pro ženský ve středním věku?!, do toho mega nudný přednes. Uff. Ani nevím, jak jsem to doposloouchala.
Další povídky. Moje první Bohatá. Vůbec ne špatný, jedou na vlně syrových životů lidi odvedle, a protože má každej příběh různý úhly pohledu, vezmeme vždy k jedné povídce dva. To mě hodně baví.
Poté, co Těla obletěla celý ig, jsem očekávala něco trochu jiného, zklamaná jsem ale nebyla. Well, ale celou knihu mi zničila jediná pasáž, ta o bércových vředech. Mně se po zkušenostech z rodiny vždy podlomí kolena, zaplní nos specifickým pachem (čichová paměť je opravdu prevít, raději bych si pamatovala vůni všech štěňátek, který jsem kdy muchlala, ale bohužel) a před očima vyskočí nohy. Kdyby si tyhle dvě stránky odmyslím - jak bych je chtěla přeskočit! - tak mě ale Těla zajímala.
Lattéčku sluší víc forma ig postů, sleduji je od úplného začátku, proto pro mě většina příspěvků není novinkou... :-)
V Olomouci žiju skoro deset let a o Hodolanským pekle jsem netušila ani ň. V průběhu autorčiny babičky jsem se prošla po Slavoníně těsně po válce, současná linka byla dost romantická a obešla bych se bez ní, klasika. Nicméně ohledně téma táborů pro Němce a jejich odsunu z Olomouce se ještě dovzdělávám. Mimo to kniha obsahuje i krátký dobový útržky z novin nebo paměti. Moc dobrej počin.
Nejzábavnější - Nevěsta od Hejdové, nejlepší - Křídýlka od Soukupové, nejnudnější - Loučení se Šabachem od Moníka.
Můj první a možná taky (aspoň zas na pár let) poslední Haruki Murakami. Byly pasáže a chvíle, kdy se mi Norské dřevo četlo jedna báseň, ale občas se mi nechtělo pokračovat. Komentáře si píšu pro sebe většinou po pár týdnech od dočtení, a tenhle román žádný dojem nezanechal, myslím, že na mě je moc sentimentální.
Ano ano ano, Faberovy povídky mě moc bavily a strašně se těším, až se dostanu k celýmu románu.
Vyměníš den života za všechny kočky? A nebo přestane existovat čokoláda?
Příběh na pomezí grotesky a nějakýho toho přemýšlení o vlastní existenci a uvědomění si, co je v životě důležité. Pro mě ty absurdní dialogy s ďáblem Alohou vynikaly nad pseudofilosofičnem.