pajaroh komentáře u knih

Kolik je v dnešní době dostupných ručně vyráběných krásných knih, u kterých forma vypráví téměr jako samotný obsah?
Příběh je smutně krásný, baladický, jako život. A jistým způsobem jednoduché i hluboké vyprávění je doplněno velmi pěknými ilustracemi.
Určitě není jen pro děti a mládež, i když věřím, že bych si ho i tehdy oblíbila (byla jsem divné dítko milující Erbena).

3 21.04.2024

Zajímavé povídání o tichých místech Novohradských hor. Pro mě trochu krátké, rychlé, jako ukázka plánované knihy... věřím, že se o těchto končinách dá povídat mnohem více a čtenář se nudit nebude. Na druhou stranu, vše potřebné ve svých knihách Lesní eseje a Lesní glosy poeticky zachytil Josef Kroutvor, kterého autor vícekrát vzpomíná (a které opravdu doporučuji).
Takže tuto knihu vnímám spíše jako osobní poctu několika oblíbeným místům Jana Štiftera než ucelené povídání. Pěkně psanou a fotograficky zachycenou poctu.

3 16.04.2024

Příjemně a zajímavě napsaný román o části života Astrid Lindgrenové, ve kterém je především zachycena její silná, na první pohled všední (kdepak) osobnost s mile dětskou duší. Popisy nejdou úplně do detailu či hloubky, ale u tohoto tématu mi to nijak nevadilo, naopak, bylo to odpočinkové čtení podobné dobrému popovídání si u kávy. A to švédské prostředí je velké plus navíc.

4 06.04.2024

Výborně zpracovaná mytologie severských národů. Příběhy jsou převyprávěny velmi čtivě, jednotlivé části obsahují úvodní informace o konkrétním národu, v textu je mnoho zajímavých informací, odkazů na osobnosti a grafická stránka s ilustracemi je prostě krásná.

5 03.04.2024

Nives, o čem to bylo? To přátelství se zhypnotizovanou slepicí z anotace se mi moc líbilo. Ale slepici byl dán v knize malý prostor a oproti ostatním postavám to byla sympatická osobnost. Od začátku telefonického hovoru mě to bavilo méně a méně...

3 03.04.2024

Prve se musím přiznat, že jsem nevěděla o reálné kauze, která tuto knihu inspiruje, jednoduše mě zaujala anotace.
Nepatří mi hodnotit tu nebo onu stranu, pouze knihu.

Líbí se mi, že příběh není jednostranný, ukazuje dobré i špatné vlastnosti, jednání a pohled všech zúčastněných. Vcelku trefně je zachycen obecně trend "euroindiánství" a různých alternativních směrů, ze kterých si určití lidé vezmou jen to, co jim pasuje, používají to jako omluvu a jiná pravidla pro ně neplatí...
Naprosto zbytečné mi přišly detailní sexuální scény, jejichž popis by se hodil do pornočasopisu. Také autorův styl a výběr slovních spojení občas zabolí.

Vzhledem k velmi soukromým detailům a skutečnosti, že lze jednoduše dohledat reálné osoby, se nabízí otázka, zda není tento příběh daleko, daleko za hranicí spisovatelské etikety (zmínka o inspiraci skutečnými událostmi bez jakéhokoliv podrobnějšího vysvětlení v knize nepomáhá).
Ráda bych věřila v nějaké zamýšlené poselství knihy, ale osobně mi to přijde jako podobné obohacení se na starším mediálním případu, jakého se dopustila s Lesem v domě paní Mornštajnová.

Ta délka knihy byla "tak akorát", abych ji dočetla a neodložila. I když je téma i prostředí zajímavé, autorův mdlý, nevýrazný styl mě opět uspal do čtenářské nespokojenosti.

2 22.03.2024

Velmi zajímavé osobnosti i nastíněná témata, ale samotné rozhovory krátké, spíše jen jako ukázka nebo práce do časopisu než plnohodnotný knižní rozhovor jdoucí do hloubky.

3 14.03.2024

K některým knihám má cenu se vracet. Školu malého stromu jsem poprvé četla hned po jeho českém vydání, v době, kdy jsem mnohé nechápala, ráda odsuzovala a stále někam spěchala. Chtělo to dozrát. Po letech po druhém dočtení mám pocit, že je v ní řečeno vše potřebné navzdory nedlouhému textu a jednoduchému dětskému pohledu. Ráda bych se dostala k původní neosekané verzi.
Přírodní moudrost a filozofie... vše potřebné bylo řečeno. Teď je třeba žít Cestu.

14 13.03.2024

Třetí díl cest za štěstím byl pro mě tím slabším. Filozofie, obecných úvah a postřehů bylo méně, (vtipných) cestovatelských dialogů příliš a některé zdvojené vyprávění stejného nadbytečné. Cesta Tureckem zabírá skoro půlku knihy a je velmi detailní a dlouhá, hodně popisů se opakuje.
Kostarika, které se dostalo nejkratší pozornosti, je zajímavě zachycena a lidské nastavení mi připomnělo Bhútán z první knihy. Není náhoda, že spokojení lidé žijí tam, kde se chovají dobře k přírodě. O této zemi jsem málo věděla a najednou bych se tam ráda rozjela...
A Japonsko... to mi zůstalo vzdálené.

5 09.03.2024

Pro mě asi nejlepší román severské literatury, který jsem četla (a četla jsem jich hodně). Skrývá nejen mnoho příběhů nebo úrývků a nastínění osudů jednotlivých osob spojených s usedlostí Nevabacka a krajem Pohjanmaa, ale také - a především - propojení s krajinou, lesem, blízkými blaty a jejich bytostmi. Každá postava tento domov vnímá jinak, jeden nedokáže žít jinde, jiný se zde uprostřed temných lesů trápí... někdo bytosti vnímá, jiný odmítá... A přestože s žádným z obyvatel Nevabacky většinou nezůstaneme déle než kapitolu, většina osudů (těžkých, jak jinak) se mi hodně zapsala do duše (především Ptačí dívka Alina a "mapař" Ant). V závěrečných kapitolách mi chyběly bytosti z blat, ale je to přirozené, málokdo dokáže ve 21. století vnímat...
Také musím vyzdvihnout krásné grafické zpracování knihy.
Krajina domova JE důležitá.

8 04.03.2024

Už dlouho jsem nebyla z knihy tak rozpolcená. Velmi pěkný styl psaní, doslova poezie v próze, především když autorka citlivě popisuje krajinu, jižanskou povahu, domov. Nu, recepty a ódy na jídlo a vaření mi přišly nudné nebo jich prostě bylo moc, kázání o ekologii pokrytecké od někoho, kdo má velké sídlo v Americe, 14tipokojovou vilu v Toskánsku, pendluje mezi nimi (kolik tam se vejde zmiňovaných 1000 let se rozkládajících zubních kartáčků)... a "rád vyměňuje nábytek". Péče o zahradu zahrnuje na můj vkus dosti kácení a pílení v duchu "ať máme výhled" a sice chápu autorčinu lásku k prostoru a zahradám (i starým domům), ale tady mi chyběl respekt. Stejně tak kniha postrádá ucelenost, kapitoly skáčou z místa na místo, z dětství do dospělosti a zpět, z hlubšího tématu k receptu na koláč.
Tak nějak jsem se s autorčinou materiální povahou minula o kilometry, ale musím přiznat, že některé pasáže napsala opravdu krásně. Její poezii bych asi neodmítla.

"V útku jejich knih jsem našla podobnost se svým vlastním pocitem provázanosti místa a povahy. Znala jsem sílu jižní krajiny, zdejší divoké hurikány a tornáda, slunce, které člověku upeče duši, dokonce i nejistou povahu země samotné, ostrůvky se stromy uprostřed močálů (...) A ten vítr, který voní po broskvích?"
versus
"... romantické perly prokládané ametysty nebo křehké vodopády diamantových náušnic. Nikdy jsem neměla mnoho šperků, jen tak patnáct, zato samé dobré. Moc dobré..."

8 29.02.2024

I druhý díl přináší cesty a pohled na život tří odlišných zemí. Líbí se mi kombinace obecných poznatků, rozhovorů s místními i osobní výlety a zážitky, i když mi některé dialogy přišly trochu strojené. Čína mi nepřekvapivě dala zabrat, za což nemůže autorka - všechna čest, že se vydala za hranici komfortu a snažila se najít štěstí v tomto systému.
Opět velmi pěkné povídání.

6 25.02.2024

Červotoč je novela plná zloby a nenávisti (k mužům, k příbuzným, k sobě samým, k místu...) a je velmi dobře napsaná.

9 17.02.2024

Přebal i název jako motivační dílko od sluníčkáře, ale pozor, jedná se o velmi pěkný "filozofický" cestopis plný zajímavých informací, nejednostranného pohledu nejen na štěstí obyvatel a pěkných úvah o životě na třech odlišných místech. Autorka v zemích strávila v rámci studia dost dlouhou dobu, aby danou krajinu i lidi poznala, takže vyprávění má hloubku a opravdu se nejedná o cestopis stylu "týden jsem baťůžkařila tam a tam a vím vše".
Bhútán mě nadchl, překvapil a donutil hodně přemýšlet o našem evropském spěchání a dochvilnosti.
Izrael spíše potvrdil mé dřívější odcizení, dobrý kontrast k Bhútánu i Islandu.
A Island... vzpomínky (především na Západní fjordy a poloostrov Snæfellsnes) prolínající se s opravdu vystihujícím popisem pocitů i cest autorky, které dokáže neskutečně dobře zachytit a dát do slov.
Také fotografie jsou pěkné a celková grafika uvnitř knihy přehledná.
Těším se na autorčinu další "šťastnou" knihu.

7 12.02.2024

Ze všech knih Patti Smith mě tato oslovila nejméně, ale autorka zůstává mou oblíbenou osobností.

3 07.02.2024

Čarojas je dětská kniha obsahující jednoduchý příběh a občas trošku kostrbatý styl, ale to vůbec nevadí, protože poselství a zaměření na lásku k lesu, přírodě a zvířatům a nutnost je chránit a zachovat je to důležité. Jak já bych ráda stejně zatočila s harvestory a babiznami Mizerovými i jinými Mizery v mém okolí.

5 06.02.2024

Navzdory těžkým tématům je kniha Kdo seje do sněhu příjemně vyprávěný příběh, místy až pohádka. Postavy jsou téměř bez výjimky laskavé, občas mile popletené, děj odhadnutelný. Sámská historie, kořeny a reálie knihu posunují na vyšší úroveň, co se zajímavosti týče. Vzhledem k zaměření knihy a lokaci mi chybělo více popisů přírody a okolí, některé vedlejší příhody (především Máriddja a její "protizákonná" jednání) na mě působily rušivě, ale celkově hodnotím jako příjemné počtení.

6 30.01.2024

V dnešní době máme o Sámech a Laponsku mnohem více informací a knih, ale v době, kdy tento cestopisný záznam vznikal, byl něčím unikátním. Autor sám procestoval kus Laponska na saních tažených sobem, navštívil Sámské rodiny, komunity, naslouchal svému průvodci, psal si záznamy, srovnával a filozofoval o lidském údělu, civilizaci, (ne)spokojenosti ve světě majetkového bohatství. Nejspíš tato témata řeší lidstvo již dlouho.
A já si tento záznam zmizelé doby a kultury opravdu moc užila.

"Znamená to věčně se toulati, stále něco opuštěti, začínati po sté zase znovu, nemožnost usaditi se trvale, vytvořiti dílo trvalé hodnoty. Tento lid nepociťuje potřeby vykonati něco, co by vydrželo déle než stany, které se každou chvíli skládají, co by přetrvalo sníh, který mizí v jarním slunci."

5 26.01.2024

Přes první polovinu jsem se málem neprokousala, rozjezd je opravdu pomalý. Téma těžké, různé mezilidské propletence a odlišné pohledy, nemoc i kontroverzní témata. Přestože mi není blízké prostředí ani mentalita, jsem ráda, že jsem knihu dočetla, zapřemýšlela nad ní.
Jak už zde v komentářích zaznělo, přebal - přestože je velmi pěkný - naprosto nevystihuje zaměření a atmosféru knihy, díky čemuž se podle mého často dostane do rukou čtenáři s jiným očekáváním.

5 23.01.2024