pajaroh komentáře u knih

Výborně zpracovaná publikace o méně známé části historie. Osobně jsem před přečtením měla jen mlhavé informace o Češích nasazených v Norsku a kniha mi rozšířila povědomí především o vztazích mezi národy, místech a podmínkách k práci i životu a poválečných následcích. V knize je mnoho fotografií a úryvků z deníků z pozůstalosti. Vždy oceňuji dobrou práci autorů v případech, kdy je od začátku jasné, že se nebude jednat o výdělečný bestseller. Doporučuji.

5 06.11.2023

Prokletý kraj se mi z autorčiných dosud přečtených knih líbil nejvíce. Asi proto, že se nejedná o detektivku. Příběh je zaměřený na popis prostředí, psychologii postav a vztahů, nedávné historie. A jakožto někdo, kdo se narodil sice na druhém konci Česka, ale také v blízkosti vojenského prostoru a ve městečku, kde odsun Němců proběhl, musím ocenit zachycenou atmosféru místa, chladné předsudky a ponuřejší vztahy, to se autorce opravdu podařilo.

24 30.10.2023

Výborné dílo: zajímavé, čtivé, obohacující, dobře zpracované.
Doporučuji čtenářům, které Anglie zajímá hlouběji, ale i těm, kteří s poznáváním teprve začínají, myslím, že si každý ve čtení najde své. Nejvíce mě zaujaly kapitoly o všedním životě a popis Londýna v dobách Shakespeara.

6 30.10.2023

Podzimní večer, domácí rybízové víno a střípky z dětství Patti Smith popisující tajemné sběrače vlny, šamanského prodavače návnad, psího křížence, který se rozhodl zůstat jen její... knihu jsem četla podruhé a těm více abstraktním než konkrétním popisům a záznamům jsem tentokrát rozumněla mnohem více (jo, možná díky tomu rybízáku). Typický styl Patti Smith s dávkou nostalgie dětství. Nádhera.
"Co víc bych si mohla přát, když mám svůj dech."

7 26.10.2023

Ke knihám Veroniky Hájek Hurdové jsem nacházela cestu pomaleji, ale poslední dvě - Božidara a Bohumil - se mi líbily na první začtení. Jsou nekomplikovaným způsobem přes zamotané vztahy a zdůrazňovanou složitost světa lidské (v dobrém slova smyslu) a hřejivé. Jen ten závěr Bohumila mi přišel zrychlený..."ujetý", nejen tematicky.

3 25.10.2023

Zmije vyhřívající se na břiše, kuna ve vousech... tento sympaticky neambiciózní bývalý hrobník, lesní chodec a průvodce a velký milovník přírody s příjemným stylem psaní si mě získal. Hádám, že vystupovat veřejně se svými příběhy a poznatky pro něj není úplně přirozené, ale vidím v tom velký smysl.

2 22.10.2023

Pěkně plynoucí vyprávění o osudech členů jedné rodiny a jejich přátel. První polovina mě oslovila více než válečná léta, ve kterých - kromě logicky temnější atmosféry - mi přišlo dost vedlejších příběhů zapletených a nerozmotaných a osudy hlavních postav opakujících se z jiných válečných románů, které jsem četla. Stejně tak jisté zrychlení vyprávění na úkor detailu, popisu. Co je na knize silné je atmosféra, kterou autorka dokáže autenticky navodit v několik větách - ať už je to popis přírody a pobřeží, starého anglického sídla s jeho temným chladem, válečného Londýna i Paříže. Také téma divadla propojující jednotlivé osudy i časy drží příběh pěkně v celku.

8 19.10.2023

Miloslav Nevrlý mě z českých autorů opravdu ovlivnil nejvíce a jeho knihy (především Kniha o Jizerských horách, Nejkrásnější sbírka, Zašlá chuť morušek a Karpatské hry) a životní filozofie často určily směř mé cesty, vnímání hor, přírody i našich českých/slovenských koutů. Jeho osobnost i psaní jsou jedinečné, jeho knihy mají čestné místo v mé knihovně (některá díla i ve více vydáních) a často se k nim vracím.
Proto je tato kniha rozhovorů pro mě zajímavým doplněním života a myšlenek a přestože je začátek na můj vkus (dotazování) dosti politický na úkor toulacího vyzvídání, patří to k osobnosti tohoto autora.
Některé informace jsou známé, jiné nové (např. detaily o osadě Jizerka a jak tam vznikala Kniha o Jizerských horách), a klidně mohly být podrobnější. Krásně inspirující je jeho povídání o smíření se všemi změnami, teorie o "nevracení se" a to stárnutí s přizenou noblesou, kdo to dnes umí.
A přestože M. Nevrlý tvrdí, že už všechno napsal, po dočtení této knihy rozhovorů mám pocit, že o svých cestách by mohl vydat mnoho dalších knih a bylo by stále o čem přemýšlet a psát.

11 09.10.2023

Způsob vybrávění Valerie Perrin se mi velmi líbí, ono postupné odkrývání zamotaných osudů a tajemství bez postranní manipulace čtenáře, živé postavy, se kterými chvílemi soucítím, chvílemi je nechápu (ale neodsuzuji), a prostředí, ve kterém se rychle "čtenářsky" zabydlím. Těším se na autorčiny další knihy.

"Nechej proletět černé myšlenky hlavou, ale nikdy jim nedovol, aby si ve tvých vlasech udělaly hnízdo."

15 04.10.2023

Příběhy ze staré Šumavy (Lesní poutník, Vesnička na pláni, Hvozd) se mi z tohoto souboru různorodých povídek líbily nejvíce. Krásně je zachycená drsná příroda a dřina obyčejných lidí, samozřejmě počítejte se zastaralým jazykem a velmi romantickým nádechem.

4 02.10.2023

O kontroverzní až mýtickou spisovatelku Mary Shelleyovou se už nějakou dobu zajímám, takže jsem po novém románu o části jejího života sáhla hned po českém vydání. A líbil se mi, přestože je z velké části fikce, což autorka netají. Hluboce popsané prožitky čtenáře drží - po vzoru Frankensteina - v napětí a mrazivých citových scén je v něm dosti. Někdy až přes míru (hlavně ta dívčí "náklonnost"). Určitě doporučuji si dohledat více informací o životě a ztrátách Mary Shelleyové, pak tato fiktivní část pěkně zapadne.
A všechny mé cesty vedou do Bournemouth...

5 02.10.2023

Ač nerada, musím hodnotit nový román Olgy Tokarczuk průměrně. Taková kombinace Mannova Kouzelného vrchu s mystikou, některé části a popsaná místa jsou zajímavé, ale mnoho myšlenek mi přišlo nedokončených a jako celek na mě příběh působil rozpačitě a nudněji, než jsem u této spisovatelky zvyklá.

8 02.10.2023

Průměrně zpracovaný příběh o nadprůměrně pokažených rodinných vztazích.

3 02.10.2023

Velmi evropské zpracování indiánské filozofie a náboženství, názory dobré, ale nemohu říci, že by mě kniha více oslovila. Může za to styl psaní, opakování řečeného a především zbytečně složitě popsané (filozoficky obkecané) základní pilíře indiánského života, což tak trochu popírá podstatu a odklání pozornost (moji tedy určitě). Autor evropského filozofa nezapře, především v první popisné části.
Druhá a třetí část knihy - tedy úryvky z deníků a dopisů - je stručnější a tedy zajímavější. Obrázky autora se mi líbí, vystihují barevnost a symboliku indiánského světa více než text.

"... Subjekt dokáže pochopit svou vlastní podstatu jen tím, že ji rozpozná v objektu, a tím objeví objekt v sobě, v subjektu, který je zvnitřněný objekt, stejně jako objekt je subjekt zvenku. (...) Ve splynutí transcendentního Objektu a čisté subjektivity se uskutečňuje poznání subjektu, subjektu, který jako takový zjevuje rozměr Objektu, tedy vědomí..." - úvod z kapitoly Tanec slunce.

4 31.08.2023

Tohle nebylo čtení pro mě, zajímavého prostředí z přebalu se mi dostalo jen slabým závanem, obě hlavní postavy nesympatické, zápletka sice chytlavá a nutící ke čtení, ale mnohé vyznělo do ztracena.
Velmi dobře (nevím, zda úmyslně) je zachycena plytkost lidských vztahů a myšlenek (hlavních postav) hodnotících kdo je tlustá kráva či hubená krasavice, macatý potící se bídák versus neduživý sympaťák (ano, každá nová postava vstupující do děje se představí tělesnou konstitucí).
Ve městě či v horách, autorka sází jednu vyšinutou postavu za druhou. A přes ten happy end je mi po dočtení smutno, protože - co si budem - je to odraz velké části hodnotících myšlenek společnosti.

7 25.08.2023

Mám ráda autorovo zachycení cest, navštívených míst, rostlin, přírody i duchovní stránku vnímání (a také jeho ignoraci některých nesmyslných nařízení a pravidel). Ale jak už předchozí komentář zmiňuje, motání Šivy, Buddhy a slovanských bohů v jednom odstavci je pro mě nepřirozené. Také mi tato kniha přišla jaksi nelehce napsaná, jako bych cítila v pozadí spěch a snahu zachytit cokoliv, protože "vydavatel to chtěl".

5 23.08.2023

Dobrý vypravěč umí udělat ze starého zarostlého hřbitova a studeného hrobu bezpečný domov a z mrtvol nejlepší přátelé... a Neil Gaiman dobrý vypravěč je. Klidně bych tam žila, především když mám pocit, že je světě příliš mnoho "Jacků".
Možná je to dětská kniha, ale s velkým přesahem, protože když se začtete do hloubky (nejen hrobky), je tam obsaženo mnoho pravdy.

11 22.08.2023

Fascinující místa a zajímavé příběhy, které by si do posledního zasloužily samostantou vícestránkovou kapitolu, ne-li knihu. O to více mi chybí seznam použité literatury a zdrojů. Nejen pro další isnpiraci, ale sám autor zmiňuje, že se ve všech případech opírá o dříve sepsaný příběh.
Také mi není blízká tečkovaná technika ilustrací, působí to na mě uměle.
Jinak bych hodnotila plným počtem, protože je opravdu pěkně napsaná.
Čím to je, že nás majáky (především ty staré) tolik fascinují - opuštěností, živelností, samotou obyvatelů... ?
"Život na ostrově jsem miloval, neboť jsem si uvědomoval, že mé tělo je živější než tělo těch, kdo dlí na pevnině." (J. Cook)

7 14.08.2023

Do knihy zpracované přednášky původního Černonožce o důležitosti rodiny a průvodců v životě z indiánského pojetí, což je mnohem zajímavější a věrohodnější čtení než mnoho vycházejících děl samozvaných evropských "šamanů".

4 14.08.2023

Sladké, nereálné, ale příjemné letní počtení, tak jak jsem očekávala. Naštěstí byly popisy svalnatého hrudníku sošného veterináře vyvážené slintajícím všežravým prdícím labradorem (ten byl reálný dosti). Ideální pro vyplutí ze čtecí krize.

8 14.08.2023