Pablo70 komentáře u knih

Tato antologie začíná solidní poezií Carla Sandburga. A pokračuje fašounem Poundem, kterého se pokusil navštívit i Ginsberg a zjistit, jak to bylo s jeho antisemitismem. Koneckonců – Pound se dal na dlouhá léta v Itálii zavřít do blázince, než by se zodpovídal ze svých názorů. Fašos ho uctívají dodnes. Ale co naplat, jeho básně jsou ceněny, mezi tvůrcem a jeho dílem je rozdíl. Ovšem Zábrana, který k němu pro toto jeho vzhlížení k Mussolinimu cítí hnus, podotýká: cožpak se Rolland, Nezval a další nevzhlíželi naprosto stejně ve Stalinovi?
Z beatniků je tu Rexroth, kterého literární salóny byly proslulé. Dále za zmínku stojí Ferlinghetti, Ginsberg a Corso, který si svůj vězeňský příběh trochu ozdobil, aby to stálo za to. A jak poznamenal Saxofonista – mile překvapila di Prima, její energie je úžasná a básně divoké.
Brautigenovo Chytání pstruhů v Americe (část) otisknul Ferlinghetti v prvním čísle legendárního City Lights Journalu. Ale nejde o čistou poezii, tak to tu nenajdete, ale česky to vyšlo. Říká se o něm, že byl laureátem toho, co nebylo promyšleno. Svoje básničky rozdával v ulicích. Byl to básník, který předznamenal, v jakém sevření nás dnes dusí technologie. Zábrana si do deníku poznamenal: Brautiganovy verše, vůbec nejzajímavější pokus jaký znám, najít poezii i tam, kde jako by nikdy nebyla. Ale zřejmě v jeho pozůstalosti více překladů nebylo(?).
Patchen ke stáru, když byl už méně pohyblivý, kreslil zajímavé básně-obrazy. Ty si můžete najít na netu, žádný z nich tu není. Zábrana v deníku také zpochybňuje Miroslava Holuba coby Patchenova překladatele.
A LeRoi Jones byl radikál a v jeho poezii zabřednete do americké politiky. Snad proto tu jsou většinou apolitické básně.
Nakonec je tu smutná Sylvia. Ale to je známá historie.
Tuto antologii začal připravovat Zábrana, ale až po jeho smrti ji dokončil Přidal. Mnohým básníkům časem vyšly přeložené celé sbírky. Z jeho deníků je jasné, že překladům věnoval velké úsilí. A básně mu posílal z exilu i Škvorecký, třeba i oxeroxované (Ferlinghetti), když byly out of print. Dnes si neumíme představit, v jakých podmínkách musel Zábrana pracovat, nahlédněte proto laskavě i do jeho deníků Celý život. R.I.P.

2 19.02.2024

Kniha americké poezie byla chystaná k vydání jako Jazzpetit Jazzové sekce SH, ale StB se přičinila o to, že vyšla, až když se mohlo. Naštěstí se zachovaly poschovávané rukopisy, a tak to přece jen vyšlo.
K mým favoritům patří James Wright, Gary Snyder a dělnický Philip Levine. O Bukowskim nemluvím, toho práce jsou pěkně profláklé.
Ale Wright vyšel znovu, jiných překladech a Snyder také.
Je to dobrá antologie, přestože vám všichni kritici (jak praví Buk) „pudrují prdel“. Najděte si proto sami své oblíbence.
Kořán a Jařabem na ní dělali skoro deset let. Jarda uměl lépe česky, Jařab zase anglicky – vzpomíná.
Jo, tenkrát nám ještě „vítr vzdouval kraťasy“, jak píše Roethke...

2 18.02.2024

Nejraději jsem měl dopis, co psal Kubovi těsně před smrtí... Jeho talentu 100x škoda! Oslavme nyní jeho nedožitou stovku!

14.02.2024

Když už slavíme 100vku Jiřího Šlitra, proč se nevrátit k téhle knize, která nám připomíná Šlitra nikoli u piana, ale se skicákem. Suchého texty jen lehce nahozeny. Posmrtně vydáno. Vlastně to je jasné – po člověkovi zbydou jenom věci, tedy v tomto případě kresby. A mrtvé ruce pianisty, jak praví Suchého minipovídka. A touha po návratu, který již nikdy nenastane. Semafor byl divadlem sedmi malých forem, Šlitrovo antiherectví nabylo velké obliby, ostatně antiherectví bylo právě v kurzu (viz film), a tak nás pan Suchý seznámil i s touto libůstkou páně Šlitra. A já si vzpomenu na jeho písničku, že má jednu tetu v Bechyni a jezdí k nim na návštěvu hrabe se jim ve stříni a na dráze má slevu. O druhé tetě v Kolíně nemluvě. S + Š zpívali o obyčejných věcech a to se nám líbilo. Jeho Stověžatá je stále svěží. Alespoň pro nás, co jsme to zažili...

1 14.02.2024

Baroko bylo takhle nakašírované, iluzivní a rozkošatěné.
Mimochodem pro Marvarid: vylábat znamená slangově vypít, u nás se zase říkalo vyzunknout.
Mnoho bylo napsáno, nač opakovat? Pohleďme na Rushdieův svět jídla:

...v kuchyni Mary Pereirová v klidu připravovala nejlahodnější a nejvybranější mangové čalamády, limetková čatný a okurková kasaudí
A Amína najednou začala cítit, jak do ní pronikají emoce z jídla jiných lidí – protože – velebná matka rozdělovala karí a masové kuličky neústupnosti
jídla nasycená osobností jejich stvořitelky
Amína jedla rybí sálány umíněnosti a bírjání odhodlání
A třebaže Mariiny čalamády měly zčásti opačný účinek, přimíchala do nich hluboký pocit viny a strach z prozrazení, takže ačkoli byly velmi chutné, měly tu moc, že ty, co je jedli, vystavovaly nepopsatelným nejistotám a snům o vyčítavě namířených prstech
...matčina jídla naplňovala Amínu jakýmsi vztekem

Nepoznali jste jídla, co mají takovou moc? Jíte jen v závodce?
Tak to vás tady čeká! Jo, baroko...

2 09.02.2024

Oh! Kerouac netušil, že Psychidelický autobus bude opět na cestě/ úžasné vozidlo natřené jako duha/ barevné jako iluze MÁHÁJÁNY/ se svými tantrickými tripovýmy & nebeskými pasažéry „Dálejc“ po celé zemi valil kola, aby našel smutného a opilého Jacka, nadšeného ale nemluvného a nalitého/ a dostal ho do APARTMÁ LSD na Park Ave., kam se o půlnoci nacpalo 50 šprýmařských pasažérů busu, všichni cynicky napjatí/ oblečeni jako dvorní šašci/ se zasněnýma očima & plni obdivné úcty &/ starý pupkatý Mistr se zrudlými tvářemi/ GURU pochlebníků dámských přirození/ Plachý a klepající se z absťáku po flašce/ který se vrátil do NY ze strachu, že by se upil k smrti./ Americká vlajka přehozená přes gauč na niž se šokovaný Kerouac odmítl posadit (ty hvězdy!)./ Příběh se mu teď vymkl z rukou/ Napsal to před 15ti lety a mohl jenom zoufale sledovat jednu ze svých magičtěji vybarvených prorockých podívaných./ Spektákl Naděje Přízračných Moudrostí přetvářený na moderní chemický & automatický k VĚKU KÁLÍ./ Věděl, že má přijít ještě větší beznaděj xxxxx, již na něj dopadala v tom jeho alkoholem ovládaným třesoucím se těle, které už dávno není sexuálně jemné./ Ach, oblaka nad Tetony, nádherná dešťová mračna nad Idahem, kumulus s prověšeným pupkem nad deštěm zkrápěným kmenem Gros venku!/ Konverzace byla v tom jasně nasvíceném bytě na Manhattanu 1967 řídká/ zadrhávala se/ smutná/ plná rozčarování a přesto naprosto opravdová./ Ó dešti, tys poničil mužovy hračky & představy?/ Smýváš sna čas?/ A pak jel ten zářivý ohromný autobus s troubením po Magické cestě k tantrickému sídlu dr. Learyho v Millbroku.
Jakých že dob nám byl předzvěstí?
Tx Allene! Hudba dohrála. Neboj, nebyl to jen smutek. MY byli ti hippies. Vše jde dál.

3 05.02.2024

- Celou noc jsme si povídali o Kerouacovi a Cassadym, seděli jako Buddhové a pak spali v té jeho kapitánské posteli.-
Hrabu se v Ginsbergovi, vzpomínám a žiju. Četl jsem jeho názory v časopise a ulítl jsem na tom, uvědomil si, že i jinde jsou lidi jako já. Hluší a němí bardi malují rukou rychlá oslnivá gesta (jako bych nebyl jedním z nich).
Píšeme stejné verše jako (Kerouac, Snyder, Ginsberg)
co ještě zbývá/ nezbývá
Ještě pár let žít v mysli svých dětí
a kroužit instantním vesmírem
Náš dech je také výrazem ducha
a kosmický požární hydrant je jen
Obrovský kosmický hovnocuc!
Nikdy přesně nevíte, která bije
Že jo?

1 04.02.2024

Gaiman, ten se teda pořádně posunul ve stylu a čase proti jiným autorům!
„Brouzdal jsem tekutým světem, volal jsem a rozhlížel se, jestli někde někoho uvidím...“ /Goliáš/
„Vy jste teď nějakou nanosekudu úplně mimo, jen tak se vznášíte, než Londýn zase rozjedem,,,“
Čas jede dopředu, dozadu, paralelní svět.
„...cítil jsem, jako bych sebou cukal sem a tam ve smyčce videa, věděl jsem, co se děje, ale nemohl jsem na tom vůbec nic změnit...“
Zrychlování času.
„To už je fůra let. Půl života.“
„Asi 37 minut jedeme ve zrychleném modu...“
„Trvalo to 30 vteřin a každá chladná vteřina trvala jako malé navždy.“
Transmutace!
„Brzy zemřu. Ale těch posledních 20 minut byly nejlepší roky mého života.“
Podobně i Borges, ten nevěřil, že cestoval řekami času, ale měl podezření, že na chvíli měl v držení a sám byl držen odvrácenou stranou věčnosti. Čas je iracionální. Je něčím, co intuitivně chápeme docela dobře, až do chvíle, kdy jej máme popsat. Smysly vzniklé evolučním tlakem nás možná klamou, takže vnímáme jen jeden čas a nikoliv mnoho odstínů paralelních časů, které mohou být navzájem oproti sobě poněkud posunuty. Isaac Newton se domnívá, že každý nedělitelný okamžik je všude. Problémy nastanou, když podobným způsobem začneme uvažovat o budoucnosti.
Slavný citát: „Čas je substance, ze které jsem udělán.“
Gaiman se vydává do světa, kde lze rychlost času řídit.
Můžeme být na více místech najednou?
Žít paralelně více životů?
Být sám sebou i někým jiným?
Gaiman: „ představoval si čas jako tůň nebo louži uvažoval, zda existují místa, kde čas těžce visí, místa, kde je shrnutý na hromadu a svázaný...“
Lze svázat čas a shrnout ho na hromadu?

2 02.02.2024

Čtenářce Sgjoli – To opravdu neshledáváš na Holdenovi nic pozitivního?
Po shlédnutí filmu Můj rok se Salingerem jsem se po necelém půlstoletí vrátil k této knize (děj jsem dávno zapomněl, jenom na předsádce zbylo věnování ...kterým věnuji „jednu ze svých nejmilejších knih“ někomu, kdo už se mnou dávno není).
Také jsem utíkal z domova, ale dokázal jsem to jenom na jednu noc Holden možná v sobě zrovna zatraceně tápe, ale má to už v hlavě zatraceně dobře srovnaný. A myslím, že se v životě neztratí, jen co se bude moci postavit na vlastní nohy. Třeba to bude trvat, ale nemám strach, že by to nakonec nedokázal. Je už svůj a to je dobře. V důležitých věcech má jasno. O to ostatní se musí se životem poprat.
Jedna ze špičkových knih o dospívání.

10 27.01.2024

Básně Levertovové jsou velmi ženské a osobní. Hlavně jejím vnímáním světa. To ale je někdy zkaleno těžkým osudem žen spojeným se skepsí. Napsala: Život za životem plyne/ bez poezie/ bez zdání/ bez lásky. A myslela tím život žen. Také řekla: Smutek je díra, kolem které chodíš ve dne a v noci do ní padáš. Stěžuje si: Někteří lidé/ bez ohledu na to, co jim dáte/ chtějí pořád ještě modré z nebe. Myslí tím muže. A obhajuje se: Myslels, že já se nezměním? Lituje: Ten, který zdánlivě/ bral vždycky všechno a nedával nic, na něhož/ jsem tak dlouho a těžce zapomínala,/ si pamatoval všechno, co jsem zapomněla.
Ve svých básních se snaží být prostá a průzračná. A v těch, co se jí to daří, je opravdu silná a působivá. Ukázky z její tvorby také najdete v antologii moderních amerických básníků Obeznámeni s nocí. Já žízeň je reprezentativní výbor z její tvorby,

1 24.01.2024

Zvláště v dnešní době války Izraelců s Hamásem je to velmi podnětné čtení. Knihu provází velmi zasvěcený úvod in medias res. Války křesťanů s muslimy trvají již přes tisíc let. A jak píše autor, zatímco v křesťanských zemích vznikají mešity, v zemích muslimských zanikají kostely.
Byla to však hrabivost křesťanského krále, která zničila řád templářů. Smutné. Co si však na nich nahrabal, toho si moc neužil. Války těchto dvou náboženství však zdaleka neskončily...
Jak píše autor- Evropské dějiny se zbavily pout křesťanských ideálů a vyřítily se vstříc moderní době. To, zda na miskách vah lidského utrpení převažuje středověk s křížovými výpravami, či dnešní doba národních států, masakrů, zákopů, gulagů a koncentráků, musíte posoudit každý sám.-
Lidská rasa je nepoučitelná a dějiny rasové i náboženské nesnášenlivosti prastaré.
Doporučuji vaší pozornosti.

4 23.01.2024

Myslím, že Leonardovy nápady hodnotit jako literární dílo, není dobrý nápad. Je to jen excerpt, výňatek z toho, co se zachovalo v jeho zápisnících, které, jak známo byly psány zrcadlově. A jsou to zápisky člověka z renesance, tedy pěkně vousaté a psané nikoli jako literatura, ale jen z denní potřeby, či kvůli nápadu, nebo pro potěchu. Nevyhnutelně tedy narazíme na ty lepší a nebo horší. Tak to je. Snažme se tedy tak k těmto zápiskům přistupovat, Leonardo byl bezesporu génius, ale díky tomu, že jeho spektrum zájmu bylo široké, vše dozajista geniální nebylo.

1 20.01.2024

Když vyšlo Klokočí, vstupoval jsem do puberty. A s úžasem pozoroval, jak třicátník Suchý narušuje sentimentalitu našich rodičů. Co pro vás je pouze poezií, bylo svého času velmi odvážné. Můj otec poslouchal Kristýnku, Plují lodi do Triany a podobné songy, z nichž byl nejhorší ten, kde „kukačka lákala šakala“. A nad Malým blbým psíčkem, kde Suchý praví „že kvůli němu život si vemu“, nevěřícně kroutil hlavou. Brát si život kvůli malému blbému psíčkovi? Kdo tohle vymyslel? Ale my na jeho písničkách vyrostli. A vrátil nás i k dvojce V+W. Dítě školou povinné nebo Malé kotě, to byly skoro naše hymny. Po letech se mi podařilo do knihy získat i páně Suchého autogram. Suchého texty znamenaly důležitý kvalitativní skok pro naše chápání světa. Nová poetika byla velmi svěží. Stala se měřítkem nové lidskosti, němž nehráli hlavní roli hrdinové, ale lidé jako my, Děkujeme, pane Suchý a přejeme ještě pár let s námi na tomto světě.

2 16.01.2024

Dvanáct obcí Úpicka je obsahem této knihy. Opravdu si pokoukáte. Ale v knize toho dost chybí. Co na tom, že se autor odvolává k bratřím Čapkům, kteří prý kraj nazvali Krakonošovou zahradou. Nenajdete tu ikonické snímky známé z Čapkových pohádek (Lotrandova sluj, Havlovický rybník, Brendy), které tu dodnes jsou a můžete je navštívit. Co však nemůžete navštívit, je dům pana doktora Čapka, z kterého úpičtí komunisté svého času udělali služebnu SNB (bezpečnost), proslulou Čapkovu zahradu vykáceli, zaasfaltovali a udělali z ní autobusové nádraží. Tolik jim Čapek vadil. V knize chybí i známý snímek dělníka na komíně textilky s rudým praporem, který se objevoval v každé režimní brožuře o městečku. Ano, Úpice bývala rudá, pracovalo tu mnoho textiláků. Chybí i snímky proslulé Dělnické, kolonie u Rtyňky na Sychrově, dnes již zbourané. Byla hrozná a o Sychrově se traduje anekdota: víte, který pes je na světě nejrychlejší? Ten, který proběhne Sychrovem, aniž by ho sežrali. Na Sychrově bydlel lumpenproletariát. Sychrov zásoboval svými obyvateli věznice. Publikace se věnuje rozvoji místního průmyslu, nikoli však rodům, které textilky vlastnily. Přitom by bylo o čem mluvit. Snad se publikace mohla více věnovat i známým osobnostem Úpicka. Jen některé najdeme na fotkách.

15.01.2024

Předně – nejde o sbírku básní, ale o 28 zpěvů – napsaných během dvou intenzivně lyrických dnů na sklonku života. Básník si více než kdy jindy uvědomuje svoji blížící se smrt, a tak se pouští na osobní výpravu za hledáním jeho nejhlubších kořenů. Je to vzletná pocta chilskému lidu, jeho historii a přežití, která se dovolává araucanských indiánů, dobyvatelů, kteří se je snažili zotročit, pocta folklóru, lidem a místům jeho dětství a také památkám a koneckonců i velrybám a jeho dědečkovi, kavalíru se starodávným knirem. Pablo Neruda měl vždy velice hutný projev a monumentální styl. Pokud ho máte právě proto rádi, je to váš člověk. Snaží se přežít svou smrt v působivých inkarnacích a žít vedle vás, dokud budete žít vy sami:
Pokud se potkáš na cestě
s dítětem,
které krade jablka,
a s hluchým starcem
s tahací harmonikou,
pamatuj, že já jsem tím dítětem,
těmi jablky, tím starcem.
Neubližuj mi pronásledováním dítěte,
nebij toulavého starce,
nevyhazuj jablka do řeky.

1 14.01.2024

Traduje se slavný příběh o Edgaru Degasovi a Stéphane Mallarmém. Degas se pokoušel psát poezii a nebyl spokojen s výsledky. Protože měl tak skvělé nápady, nemohl pochopit, co dělá špatně. "Ale můj milý Degasi," zvolal Mallarmé, "básně se skládají ze slov, ne z nápadů!" Jak by to dopadlo, kdyby si to vyměnili a Mallarmé by chtěl něco namalovat? Zřejmě by pochopil, že obrazy se skládají z nápadů, nikoli ze slov. Degasovy pastely svítí jako šupinky nádherných ryb v horním patře Muzeé d´orsay . Stejně jako jeho sonety zachycují křehkost dávných primabalerin.
Ovšem Degas baletky jen nekreslil a nepsal jim básně. Když roku 1917 zemřel, našlo se v jeho ateliéru 150 soch. Mezi nimi i Malá tanečnice, vytvořená podle čtrnáctileté Marie van Goethem. Má lidské vlasy, hedvábnou stuhu a sukni a je z vosku. Kvůli realisticky zpodobněné tváři byla nazývána posměšně malou opicí. Je také v Muzeé d´Orsay. Ačkoli Degas své pastely vystavoval, tuto sošku nikdy nevystavil Dnes se o ní píší basně:

okřídlený ježek,
gamin aile, malá tanečnice musela
zhypnotizovat Degase.
Na rozdíl od většiny baletek, které
nikdy nemluvily, byla Marie
divoká a nebála se
říct svůj názor. Ona a
Degas se museli hádat.
Dokázala si představit, že všechny
její sochy
budou po
Degasově smrti na přání rodiny replikovány
z bronzu. Nemohla
vědět, že bude
jen jedna z vosku,
jediná,
na kterou skutečně položil ruce, oblečená
v hedvábném tutu s pravými
lidskými vlasy a plátěnými pantoflemi,
možná jejími vlastními pantoflemi.
její vlastní DNA
(Lyn Lifshing)

1 13.01.2024

Abych byl stylovej: nový podtitul – Jak Vojtovi ulítly hračky aneb Když dva dělají totéž, není to totéž.
Trochu na cestě, trochu Lindaurovy hudební novinařiny, jakou on uměl. Baví vás hippíci? Tady je popsán jejich stručný rozklad. Tak to chodí, řekl by známý americký spisovatel. Na naší průmce byl ředitel vyhozen proto, že nás nechal courat se po škole s dlouhými vlasy v květovaných košilích. Než to stačil zpeněžit (jako Woodstock Amíci), tak zemřel. Tak to TADY chodí. Lindaur knížečku věnoval Vinnetouovi. Snad by ji moh věnovat i našemu bývalýmu říďovi, když takhle dopad. Snad by proti tomu Vinnetou nebyl. Byl to prima chlap. Howgh.

2 11.01.2024

O Corsovi bylo napsáno mnoho. Můžete se dočíst o jeho pestrém životě, že byl vlastně autodidakt, do školy chodil jen 6 tříd. Zajímavé jsou i jeho výmysly související s jeho uvězněním. Ale je pravda, že ve vězení začal být básníkem. Marlowe, Chatertton a Shelley, všichni básníci – rebelové byli těmi, o kterých napsal báseň Je mi pětadvacet a četl jejich verše tam v lapáku Clinton. Sice píše, že jim jde vyrvat jazyky a ukrást jejich básně, ale ... Psal stejně jako Kerouac nejvíc o sobě a chtěl psát novým jazykem, stejně jako to dělali v jazzu bopeři. V 60. letech nás ohromily jeho básně, úvahy, láska k jazzu a antice, literatuře. Ale co bylo pro nás to NEJdůležitější? Že si Corso po všech omezeních svého dětství, začal dělat, co sám chtěl. Ta jeho svoboda. Nebyl součást soukolí. Nás tam pořád režim cpal. Žít si po svém byl pro nás nedosažitelný sen, třeba jsme si to idealizovali, ale bylo to vzrušující. Mnoho kámošů podlehlo a upsali se režimu. Existence je hladová svině, donutí vás. Dnes se nemusíte upsat, stačí, když držíte hubu a krok. Nad Corsem mnozí zívají nudou, ale my víme a vy to jednou možná také pochopíte.
Odkaz beatniků nás stále excituje.

1 10.01.2024

Když jsem četl tuhle knihu poprvé, byl jsem ještě young boy a jmenovala se Když ještě žili lidé. Moc mě nezaujala (asi tak jako jiné mladé dnes). Autor knihu dotvořil a má také nový překlad. A shledávám, že je skvělá. To narativní vyprávění má v dějinách lidstva dlouhou tradici, je to osvědčená forma.
Několik důležitých poselství pro dnešní dobu: -Pochopit stanovisko druhého člověka. To neznamená, že musí se stanoviskem druhého člověka nutně souhlasit, ale dá mu je pochopit.- Zdá se mi, že tahle moudrost umožňující sblížení lidi dnes jakoby vymizela.
Kniha se také zabývá vývojem a zánikem druhů. To vše umožňuje dlouhověkost vyprávějícího robota. A pak tu je narativ věčných objevů – vzrušení ze znovuobjevení luku. Zabíjet nebo ne? Dekadence lidstva až k zániku. Otázky jako: co drží jednotlivé formy života pohromadě? Jak se mohou vyvinout? Otázka umělé pomoci.
Je znát, že Simak v lidstvo věří, i když ho trochu popírá. Ta proměna lidí na Jupiteru je varující.
Simak nám v průběhu tisíciletí načrtl vzrušující a poněkud nostalgický příběh. Opravdu zanikneme? Psal to už v roce 1952.

4 09.01.2024

Jestliže řekl Ashbery o své poezii „nemyslím, že je moje poezie nepřístupná , je-li soukromá, dotýká se soukromí každého z nás“ (viz. zde uvedený životopis), je nutno podotknout, že také řekl „Také jsem docela zmatený svou prací, spolu s mnoha dalšími lidmi. Vždycky mě to zajímalo, ale zároveň jsem se trochu bál a tak nějak jsem se styděl, že otravuju ty samé kritiky, které moje práce vždycky štve. Je mi trochu líto, že jsem způsobil tolik zármutku." Jeho básně vždycky vzbuzovaly i odpor, rovněž získávaly ocenění.
Jeho 2 kousky už naleznete ve výboru Obeznámeni s nocí (Zábrana/ Mareš), skvěle koncipovaném sborníku nové americké poezie. Slavná je sbírka Autoportrét ve vypouklém zrcadle, ověnčená cenami. Ale nečte se snadno. Na vysvětlenou k některým básním – ano, nemýlíte se, jsou tam homosexuální narážky, protože JA byl opravdu gay.

3 08.01.2024