Pablo Kral komentáře u knih

Atraktivní téma. Zajímavé, čtivé. Na tak malém prostoru poměrně dobře zvládnuté. Knihu jsem přečetl na jeden zátah. Jediné, co mně na většině případů tak trochu nesedělo, byla horkou jehlou ušitá psychiatrická diagnostika. Tady autor zjevně zjednodušoval komplikovanou problematiku všemožných syndromů, poruch a nemocí. Ale to je asi nutno brát s rezervou, obzvláště s přihlédnutím k pomalému a postupnému historickému vývoji názorů na příznaky a příčiny. Z řady "slavných" Libora Budinského pro mě nejzajímavější dílo. Proto dávám 5*

4 29.11.2014

Kniha je živoucím důkazem, že o historických událostech lze vypovídat superčtivým, a přitom srozumitelným jazykem bez újmy na odborné erudici. Nejsem nikterak nadšeným fanouškem historie, ale tohle je tak fajnová prácička, že jednoduše vysekávám panu autorovi hlubokou poklonu. Přiznám se, že nerozumím tomu, proč mě zrovna historické knihy Vladimíra Lišky - narozdíl od jiných autorů v této oblasti - tak fascinují. Vyzařují podmanivé fluidum se smyslem pro srozumitelný výklad. A tak to má být. Hodnocení je jasné.

1 23.11.2014

Na celé záležitosti, kterou kniha popisuje (Habsburkové byly k úlohám panovníků osudově předurčeni), mě eminentně zajímala nejen biografie vybraných vladařů, ale i jejich osobní prožívání svého postavení a s tím spojenou kvalitu života jako takovou především u císařů , jejich životní peripetie, lásky i nelásky, sláva i nemilost v očích lidu, klika či pech v diplomatických tazích a tak dále. Nemám sice až tak nenasytnou představivost, abych spatřil sám sebe v poloze vsedě na trůně, ale něco mně v tomto směru kniha přece jenom dala. Takže na rovinu: narodit se do zlaté klece má sice svoje "nesporné" výhody, ovšem dvorská etiketa, slavnostní ceremoniály, všechny ty jemně vybroušené manýry a neustálé prosazování moci musí normálního člověka zatěžovat často až k neúnosnosti. Navíc nemám mnoho pochybností, že po celých těch 700 let spolehlivě působila jedna stará pravda: moc, vysoké postavení a peníze většinou štěstí nepřinášejí. Tak trochu samolibě si troufám říct, že nejeden Habsburk by se mnou jistojistě souhlasil. Každopádně nezávidím.

2 28.10.2014

Pokud ano, tak jakým způsobem konkrétně se wehrmacht spolupodílel na ukrutném díle, které předvedly Himmlerovy bandy profesionálních hrdlořezů (SS atd.)? Tak zněla moje otázka když jsem zvažoval koupi knihy, a když mi posléze padl zrak na první stránku. Autorova odpověď mne naplnila úžasem i hrůzou: spolupráce BYLA AKTIVNÍ! Co se stalo (v Rusku) s wehrmachtem, že jeho síla přestala být "čistě" vojenská? Že se neomezovala na "prosté dobývání území"? Proč ty strašlivé zločiny? Lze se vůbec dobrat odpovědi? Lze to pochopit? Pochybuji. Vážně pochybuji. Ani propagandou se nedá vysvětlit všechno. Adolf Hitler probudil hned několik obrů; jedním z nich byl wehrmacht. Děkuji Pane Autore Guido Knoppe! Díky za tuto knihu! Otevřela mi oči!

09.10.2014

Po úvodu do díla, kde nás autor stručně provádí historií katovského řemesla, nás ve třinácti krátkých kapitolách seznamuje s významnými případy, které se zapsaly do dějin hrdelních exekucí. V závěru knihy klade autor kardinální otázku: Trest smrti ano nebo ne? Chci se k tomu vyjádřit v následujícím smyslu: Moje odpověď bude asi znít šalamounsky, nicméně - přestože si myslím, že tento trest není trestem odstrašujícím, a nemá tudíž ve většině případů kýžený preventivní efekt (nehledě na justiční omyly), rád bych některé brutální zločince, jejichž vina je nepochybná, viděl zhoupnout se na šibenici. Ač jsem v podstatě lidumil, vidím to tak, že tradice, jejíž historie u nás sahá od nepaměti až do roku 1990, by se měla udržovat - tedy v našem případě obnovit. Rozhodně jsem ale dalek tomu, abych v problematickém labyrintu otázek po našich vinách (jsme determinovaní, nebo svobodní?) vynášel unáhlené soudy. Jak se tedy věc má? To pravděpodobně zůstane navždy záhadou. Za mimořádně inspirativní jednodechové počteníčko nemohu jinak, než udělit pětihvězdičkové hodnocení.

3 02.10.2014

Napsáno svěžím perem a bystrým duchem. Po tomto exkurzu do hájemství prvotřídních záhad vlastí českých (ač rodilý Moravák) nikterak nelituji, že jsem si k tomuto účelu vybral Vladimíra Lišku. Psát fundovaně a navíc super čtivě, to je něco, čeho se mi naštěstí v jeho podání dostává mírou vrchovatou. Takže ještě jednou - nikdy bych nelitoval času stráveného nad touto kouzelnou knížkou.

3 23.09.2014

Jednotlivé povídky mi při četbě nepřišly ani tak bizarní jako spíše zajímavé co do práce s nápady a fantazií; po dočtení každé věty jsem se již těšil na tu následující v předtuše nějaké originální formulace. Zkrátka jsem se s Houserovými povídkami bavil. Ilustrace v této knize jsou jednoduché a půvabné kresby a zastupují zde příjemně vonící koření ochucující povídky. Samostatnou kapitolu tvoří Matoušovy studie. Ale i přesto (nebo právě proto), že k jejich analýze jsem musel použít regulerní šachovou soupravu, lahodily úlohy oku i duchu a pozoruhodně dotvářely pitoreskní náladu povídek. Po dočtení to mám chuť vzít celé od začátku: znovu se vnořit do šachového světa plného šachové romantiky i šachové poezie. Chvála autorům i čtenářům, kteří jsou schopní a ochotní se na šachy podívat očima Pavla Housera a Mario Matouše. Nad hodnocením jsem dlouho neváhal: 5*.

2 20.09.2014

Relaxační oddechová literatura. Nihil novi sub solem.

19.09.2014

Když jsem tuto knihu poprvé uchopil a potěžkal v rukou, sliboval jsem si od ní vyjasnění ontologického statutu zásvětní existence. Nestalo se tak. Tak krucinál jedná se v podstatě o halucinace, nebo "objektivní" realitu? Sám autor v tom pochopitelně nemá zcela jasno. Můžeme opatrně spekulovat, že v jakémsi smyslu obé. Knihu jsem při čtení chápal téměř jako obžalobu západní mechanistické vědy. Na druhé straně uznávám, že věda a šamanismus se, budou-li vhodně spolupracovat, mohou doplňovat a snad i přispět k řešení globální krize. Něco mi říká, že pět hvězdiček, které bych rád po dočtení udělil, bude na místě.

Kdo zná předchozí autorovo dílo, je jasné, že tato kniha ve skutečnosti nikterak objevná není. Manželé Grofovi se až na několik málo kapitol v podstatě opakují. Přesto mi to stálo za soustředěné přečtení - pro mě je styl obou autorů docela čtivý. Za pionýrskou práci v oblasti dávám 5*.

1 15.09.2014

Vtipné. Vskutku už dlouho jsem se nad knihou tak nenasmál.

Kniha se tématicky i obsahově poněkud vymyká hlavnímu proudu autorova díla. Skutečně zajímavá a skutečně závažná pasáž z autora vypadla v druhé části knihy: kazuistiky. Tady chci říci jediné: zákaz užívání psychedelik i u terminálních pacientů je pro mě zcela nepochopitelný, téměř až zločinný!!! Samozřejmě hovořím tu o kontrolovaných a integrovaných sezeních.

8 14.09.2014

Fascinovaně kloužu zrakem písmenko po písmenku, slovo za slovem, větu za větou, od první do poslední stránky jedním dechem, a... nevěřím svým očím. Tak tedy všechno, co nás učí akademická psychologie jsou jen účelově zkreslené iluze. Člověk netouží po vyléčení, ale po úlevě. To je mimochodem naprosto přesně řečeno. Šťastný/á můžete být teď hned. Stačí si UVĚDOMIT svoje naprogramování. Musíte to pochopit. Stačí se PROBUDIT. To zabere třeba i okamžitě. Pak můžete být nakrásně třeba těžce nemocní, ale nic už neohrozí vaši vyrovnanost a přešťastný nadhled. Úchvatné a zároveň děsivé. Tato kniha je klenot. Avšak já říkám, že pochybný. Myslím, že ve věci osvícení a osvobození si nejsme rovni. A už vůbec nelze Mellovu metodu aplikovat na "nadkritické množství jedinců", abych tak řekl, neboť opak by podle mě znamenal pozvolný rozklad společenských struktur a přechod do natolik revoluční transformace, že mi to hlava nebere. Anebo by se vlastně až zas tak moc nestalo?

9 27.08.2014

Z pro mne neznámých důvodů velmi obdivuji renesanční instrumentální a taneční hudbu. Ve snaze lépe porozumět této skutečnosti jsem si pořídil tuto odbornou publikaci. Paní profesorka Hrčková v úvodu knihy správně upozorňuje, že jde o literaturu jak pro odborníky, tak i pro náročné laiky, a tak mi nezbylo než se smířit s tím, že pro člověka, který pouze v dětství absolvoval základy klavírní školy a nedisponuje žádnými zvláštními hudebními schopnostmi, je to vskutku tvrdý oříšek. Místy jsem se terminologicky i celkově ztrácel. Tvrdě jsem pocítil propast pěti staletí vývoje hudby a často jsem nevycházel z údivu, co všechno se v oblasti teorie renesanční hudby do dnešních dnů dochovalo. Před touto knihou jsem miloval taneční hudbu 15. a 16. století. To se sice nemění, ale při její četbě si nyní uvědomuji její nesmírnou komplexnost, propracovanost, komplikovanost, kompoziční bravuru, logiku, historickou podmíněnost, ale zároveň i jakési neuchopitelné mystérium tajemných struktur. Knihu jsem dosud nedočetl až do konce. V každém případě fundovaná studie, kterou bych doporučil především studentům hudby.

Kniha je nafutrovaná mimořádnými zážitky na hranici možností holé lidské existence. Zdá se mi, že v klíčových pasážích knihy (pobyt v židovském táboře) jsem se dotýkal pochopení, co mají mystici na mysli pod pojmem "temná noc duše". Lidé jsou zkrátka nadaní jednou zvláštní schopností: mohou prožívat peklo ve zvlášť vystupňované podobě. Mohou dokonce zároveň i ztrácet povědomí o tom, že peklo vůbec prožívají, a to v procesu plíživé emocionální anestézie (otupělí muselmani). Tak lze přechodně snášet nesnesitelné. "Toto je navýsost důležitá kniha", zní první věta. Úplně souhlasím.

7 15.08.2014

Zdá se, že ohledně života vlků skutečně panují mnohé nejasnosti. Tak např. Ellis v knize tvrdí, že vlci omega hrají důležitou roli v procesu konzumace ulovené kořisti, kdy se starají o jakési rozptylování aby nedocházelo ke zbytečným bojům, a pomáhají udržovat systém hodností, zatímco na jedněch nejmenovaných internetových stránkách o těchto vrcholových šelmách se tvrdí v podstatě opak - jde o vlky, kteří jsou přebyteční, nemají žádná práva, smečka je jen trpí, proto jsou odháněni od žrádla apod. (hovoří se tam o tzv. vnitřní selekci).
Komu věřit? Shaun Ellis - autor knihy - byl údajně časem samotnou smečkou přijat za člena, a tak bych si vsadil spíše na něj a věřil jeho chápání vlků omega jako platných členů. Obecně mohu říci, že pokud jde o informační prameny - větší důvěru ve mne budí autoři této knihy, než alternativní zdroje. Jinak moje hodnocení je plně v souladu s tím, co tu už bylo jasně řečeno. Knihu oceňuji pro nádherné snímky na 95 % a dávám 5*.

3 05.08.2014

Studium této knihy mne nejprve nadchlo, poté uchvátilo a nakonec zcela pohltilo. Našel jsem v ní přesně to, co jsem hledal: roli obrázků, ilustrací a schémat v dějinách vědy - mnohdy přímo z pera samotných objevitelů. Kniha mi dala na několik večerů zapomenout na vyčpělou realitu hord školometsky nezáživných učebnic. Poznání se zde ventiluje svěžím dechem neotřele prezentovaných dějin vědy, staví se do zcela nového světla a nabízí unikátní náhledy na vědecké objevy napříč věky objevů. Barrowovy doprovodné texty k jednotlivým obrazům jsou plně přiléhavé a k věci. Autorovi se povedl mistrovský kus. Jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších knih, kterou jsem kdy držel v rukou, a kterou mám naštěstí ve své knihovně. Jasně cítím, že pět hvězdiček je jen chabě nedostatečný způsob jak ocenit tuto nádhernou raritu.

5 05.08.2014

Když jsem si v myšlenkách pohrával s posledními stránkami této mimořádné spirituální studie, byl jsem nadšen a v záchvatu poetické inspirace jsem si poznamenal následující slova: "Tam, kde se snoubí humor a moudrost, mlčky vyčkává Mistr minipříběhů (Mello) a něžně se zmocňuje nevýslovných tajemství lidské existence. Jemnohmotná struktura verbálního mlčení těchto textů přesahuje hranice běžných dnů a plyne do plnosti poddajné prázdnoty. Paradoxy v Mistrově podání se náhle jeví jako pohlazení po duši unavené bezbřehou všedností. Tato kniha vyzývá k harmonicky temperovaným meditacím. Usnadňuje vhled do tradice moudrosti věků a vytváří prostor a čas pro nekonečné tady a teď." Ani jediné slůvko nechybí, ani jediné slovo nepřebývá. Dokonalé umělecké dílo. Už se těším na druhý díl.

5 05.08.2014

V jednom válečném dokumentu (a jistě i jinde) zaznělo, že je vlastně dobře, že Hitler přežíval až do posledních chvil. Kdyby Stauffenberg nebo jiní případně uspěli, mohlo by mnoho němců po válce říkat, že „náš Adolf by to ještě dokázal - vývoj války by nakonec zvrátil“, a v srdcích nacistů by fürer stále žil a dával naději... V samotném finále byl tyran cennější živý než mrtvý. Něco na těch slovech je...
Kdybych na první stránce knihy nevěděl, jak to všechno nakonec dopadlo, strašně bych Stauffenbergovi fandil a považoval za pravděpodobné, že se atentát zdaří. Jenomže při fürerovi stála jeho pověstná Prozřetelnost, a tak bych se kýženého konce příběhu jednoho statečného plukovníka nedočkal. Pro mě je to za pět hvězdiček - knížka sice útlá, ale vše podstatné bylo řečeno, a já ji hltal jako prvotřídně upečený thriller.

4 26.07.2014

Jako zdravotník si často kladu otázku, co všechno ještě člověk musí zkusit, než konečně umře. Když jsem si myslel, že žádná Knoppova kniha mne už nemůže nijak překvapit, tak z "Exodu-osudu vyhnanců" mne opravdu nebylo dobře. I kdyby tahle práce byla jen smyšlenou fikcí - přesto by na mne asi udělala mohutný dojem. Slovy humanisticky smýšlejícího filozofa: Je mnoho způsobů jak lze "zakoušet bezvýchodnou existenci". Uprchlictví je jedním z nich. Studie mnou otřásla. Na druhé straně řekli-li jsme A, řekněme i B. Pokud jde o světskou spravedlnost - musím souhlasit s tím, že bylo správné vyhnat Němce z území, jež okupovali. Koneckonců to byl přímý důsledek "jejich" světové války a museli za expanzivní agresi zaplatit. Bohužel i (zdánlivě) nevinní civilisté. Tak to vidím. Otevřená výpověď o válečných a poválečných hrůzách si zaslouží jasných 5*

4 27.06.2014