Otto von Pluto

Příspěvky

Hra o trůnyHra o trůnyGeorge R. R. Martin

Nenechte se zmást zavádějící anotací. Magie a čáry, draci a obři…to vše dnes patří pouze do vyprávění Staré chůvy. Svět Písně ledu a ohně totiž více než klasickou fantasy (s hobity, elfy a jasnou hranicí mezi dobrem a zlem…) připomíná realitu evropského středověku a musím zdůraznit, že jde o svět mimořádně zajímavý, originální, do detailů promyšlený a hluboce komplexní, prostě svět, jemuž bez problému uvěříte, že může samostatně fungovat. Nejednou jsem chrochtal blahem, když se ukázalo, že na první pohled nedůležitá událost (postava, čin) má zásadní dopad na děj třeba až o tři knihy dál.

Ústředním tématem celé ságy je končící léto a pomalý, ale neúprosný příchod velké Zimy (roční období zde trvají roky), se kterou mají spolu s mrazy a hladem přijít i daleko horší věci. Nehledě na zlá znamení, dál všech starostí Severu si však jižanští páni hrají své pošetilé hry o trůny, zapomínaje, že Zima mezi králi a kmány rozdíl nezná...

První kniha ságy zatím pouze rozestavuje figurky na hrací desce s krví psaným nápisem HRA O TRŮNY. To skutečné pozdvižení a vystřízlivění však začíná až na posledních stránkách, čímž ale neříkám, že se zde nic neděje! Je nám předkládán spletitý příběh plný politiky, intrik a zrady, ve kterém je morálka opovrženíhodnou slabostí a bezskrupulóznost ctností.

Martin nám představuje množství pozoruhodných a propracovaných postav přičemž posuny v ději sledujeme vždy optikou jen některé z nich, což považuji za jediné potenciální negativum Martinova stylu – některé postavy si rychle oblíbíte, jiné možná už tolik ne a budete se snažit jejich kapitoly přelouskat co nejrychleji. Záleží na vkusu každého čtenáře (osobně mi nejméně seděl Bran, nejvíce Eddard a Tyrion).

Několik důvodů, proč NEČÍST Píseň ledu a ohně:

Jde o značně návykový materiál, jehož četba vás připraví o desítky hodin drahocenného času, zničí váš společenský život a jelikož Martin píše každou další knihu minimálně pět let, poznáte, co to jsou kruté abstinenční příznaky a stálý strach o to, aby autor před dopsáním ságy neumřel (* 1948).

Oblíbíte-li si některou z množství nabízených postav, můžete záhy zjistit, že o pár stránek dál na vás její dehtem obalená, od těla oddělená a na kůl přibitá hlava vyčítavě kouká z městských hradeb. A to v tom lepším případě.

Po přečtení Martinovy ságy vám bude každá další fantasy připadat jako naivní pohádka.

13.07.2012


Problém SpinozaProblém SpinozaIrvin David Yalom

Na základě zmínky nacistického důstojníka během konfiskace Spinozovy knihovny rabujícími jednotkami ERR rozepisuje Yalom pozoruhodný příběh dvou zcela odlišných mužů, jež od sebe dělí 300 let.

Baruch Spinoza, velevýznamný to myslitel 17. století, člověk pronikavého intelektu a striktní vyznavatel rozumu, je pro své „kacířské“ názory Amsterdamskou židovskou komunitou vyobcován. Yalom skrze (fiktivní) Spinozovy disputace se svými odpůrci, přáteli i učedníky, představuje základní myšlenky Spinozovy filosofie a zároveň věrohodně analyzuje prožívání člověka zavrženého jak rodnou komunitou tak příbuznými.

Příběh Alfreda Rosenberga, tzv. hlavního nacistického antisemitského ideologa, začíná v jeho 16 letech, kdy se nedobrovolně seznamuje se Spinozovým dílem, jež mu po celý jeho následující život nedá spát. V jeho případě Yalom nabízí psychoanalytický pohled na předpokládaný vývoj osobnosti zatížené komplexem méněcennosti, zhoubnou rasistickou ideologií a konflikty pramenící ze střetu hluboce zakořeněných negativních postojů vůči „nižším rasám“ a logických argumentů hovořících proti těmto názorům.

Spinozovy kapitoly mne bavily trošičku méně, pravděpodobně v důsledku vědomí toho, že se o Spinozově životě dochovalo nemnoho informací, a proto je jeho životní příběh, tak, jak je v této knize podán, pouze „pravděpodobný“. Naopak, o Alfredu Rosenbergovi se toho ví podstatně více a Yalomova představa toho, kterak se psychicky narušený demagog dostane k obrovské moci, mi vyrazila dech.

Problém Spinoza je další autorovo mistrovské dílo kombinující jak psychologický, resp. psychoanalytický pohled na lidskou duši, tak myšlenky velkých filosofů a možnosti uplatnění filosofie v (nejen terapeutické) praxi. Zcela NE po Spinozově způsobu se modlím k Bohu, aby Yalomovi nadělil ještě něco života a ten nás tak nadále mohl oblažovat svou tvorbou.

Kapitoly se Spinozou: čtyři hvězdy, kapitoly s Rosenbergem: pět hvězd.

16.11.2012


Tanec s drakyTanec s drakyGeorge R. R. Martin

Hra o trůny je úvodem do ságy. Střetu králů je v plné síle propukající konflikt. Bouře mečů je krvavým vyvrcholením v němž značná část postav nalezne svůj hrob. Hostina pro vrány je průvodcem po doutnajících ruinách a konečně Tanec s draky je jakýsi Fénix, kde z trosek a popela povstávají noví dobyvatelé…a draci.

Pátý díl ságy začíná chronologickou poznámkou, v níž Martin dává na vědomí, že se děj odehrává paralelně s Hostinou pro vrány a až uprostřed knihy se obě dějové linie opět spojují a začínají se objevovat postavy a lokace z předchozího dílu.
Tanec s draky již pomaloučku dostává názvu Písně ledu a ohně, neboť se její příběh odehrává převážně na zimou sužovaném Severu a v exotickém prostředí Zálivu otrokářů. Martin nám, už klasicky, připravil několik zvratů a překvapení: oživil dávno mrtvé, umrtvil dávno živé, konečně poslal dračí krev správným směrem a oficiálně vpustil do Západozemí Zimu.
Hlavní politicko-intrikářská linka se při absenci Králova přístaviště přesunuje do Meerenu, okolo nějž, v nelidských podmínkách tropického pekla, běsní válečná vřava a ani vysoké hradby sídelního města neposkytují Dany ochranu před tichými nepřáteli uvnitř. O tisíce mil dál, daleko na severu, sledujeme počínání Černých bratří na Zdi, hororové výjevy za Zdí a jsme svědky vývoje situace v chaosu zmítaném hájemství Starků. Jako ztělesnění oné hrůzy a šílenství se na scéně objevuje „nová“ POV postava Smraďocha, kterou osobně řadím mezi nejpovedenější Martinovy charaktery. Zdá se, že čím více přituhuje, tím ohavnější (lidská i nelidská) monstra vylézají ze svých doupat...

VERDIKT: Draci začínají tancovat, vichry zimy dují. Sedm království nikdy nebylo zralejší k dobytí.

15.11.2012


Dlouhá trnitá cesta z peklaDlouhá trnitá cesta z peklaNeil Strauss

Překvapivě komorní biografie jedné z nejnenáviděnějších person této planety.

"Twiggy se několikrát vyzvracel sám sobě do klína. Robin, kytarista Nine Inch Nails, ten, jemuž jsem kouřil ptáka na podiu, seděl vedle něj. Udělal to, co by zřejmě udělal v jeho situaci každý: nabral zvratky a hodil je po mně…“

14.08.2012


Láska a její katLáska a její katIrvin David Yalom

Deset povídek, deset rozdílných lidských osudů a jeden terapeut snažící se pomoci. Yalom nabízí nejzajímavější příběhy pacientů ze své vlastní praxe, sledujeme terapeutovy myšlenkové pochody během léčby a postupný psychický přerod pacientů. Každá z povídek má zajímavé vyústění, avšak ne každé jsem přišel zcela na chuť. Mezi mé nejoblíbenější patří: „Kdyby znásilnění nebylo zločinem...“ a „Dva úsměvy“.

10.04.2012


NarrenturmNarrenturmAndrzej Sapkowski

Andrzej Sapkowski je s přehledem nejlepší vyprávěč, jehož jsem měl zatím tu čest číst a ve své Husitské trilogii toto své umění vypiloval téměř dokonalosti. Kniha obsahuje vše, co Sapkowskiho tvorbu doposud zdobilo a to ve znásobeném množství. Dočkáme se poutavého příběhu, množství dějových zvratů, množství postav, brilantních dialogů, filosofických zamyšlení, humorných situací i nějaké té romance a erotiky.

Děj se poněkud netradičně odehrává ve skutečném evropském středověku, konkrétně v období husitských válek a to především v Čechách a ve Slezsku. Sapkowskim popisované středověké reálie jsou skutečně detailní a bohaté (šlechtické rody, erby, církevní tradice, společnost…) a dle mého skromného soudu i velice přesné.

Odhadem se dá asi tak 90 % textu považovat za ryzí historický román a zbývajících 10 % za fantasy. A to je jediná věc, která mi na knize vadila. Místo toho, aby ona 10 % fantasy byla jen atmosférickým kořením, jsou zde fantasy prvky prezentovány dosti násilnou formou - přechody mezi fantasy a historickým románem jsou příliš tvrdé. Ale i přes tuto mou malou (osobní) výtku knihu vřele doporučuji. Budete se skvěle bavit!

13.07.2012


Křesťanství a ateismus úplně jinakKřesťanství a ateismus úplně jinakDinesh D'Souza

Nakonec pro mne byla tato kniha přesně tím, co si autor nepřál: intelektuální cvičení. A na stupidní, demagogický pseudo-argument: "ateismus = komunismus = nejvíce zavražděných lidí" jsem již nebezpečně háklivý. Jestli takto vypadá "brilantná argumentácia" tak Satan s námi.

10.04.2012


Léčba SchopenhaueremLéčba SchopenhaueremIrvin David Yalom

Strhujícím způsobem napsaná kniha s perfektní myšlenkou a zajímavými charaktery. Tímhle si mě Yalom definitivně získal a jako bonus vzbudil můj zájem o skupinovou psycho-terapii. Děkuji.

11.04.2012


Meč osuduMeč osuduAndrzej Sapkowski

Nesmírně originální dílo, jemuž nechybí inteligence, vtip a vyprávěčský kumšt. Andrzej Sapkowski svými povídkami a následnou epickou ságou rozdrtil veškerá známá fantasy klišé na miliony střípků. Knihu jsem přečetl snad stokrát a stále se k ní rád vracím. Ať jste milovníci fantasy nebo ne, VŘELE DOPORUČUJI!

14.12.2012


Boží bludBoží bludRichard Dawkins

Jistou dobu byla tato kniha vodou na můj mlýn, ale postupem času jsem si uvědomil, že v některých otázkách má Dawkins obrovské mezery, neřkuli že se dopouští intelektuální nepoctivosti. Mám na mysli převážně jeho filosofické argumenty proti Bohu, které jsou teda dosti chatrné. Už tak nějak z principu nelze popřít Akvinského důkazy boží existence na pouhé jedné stránce, tak jak to Dawkins udělal. Nicméně uznávám, že některé autorovy myšlenky jsou životaschopné.

P.S. Možná by stálo za zamyšlení, zdali příchozí informace nefiltrujeme tak, aby podporovaly naše názory (na cokoliv) a informace, které by našimi názory mohly otřást, přehlížíme. Pro zájemce o kritiku Božího bludu doporučuju knížku Dawkins pod mikroskopem, jež je k nalezení na této databázi.

09.12.2012


TerrorTerrorDan Simmons

Dan Simmons se tímto románem od sci-fi žánru zas tak úplně nevzdálil, neboť arktické prostředí, v němž se děj odehrává, má od zbytku Země dosti odlišné charakteristiky. Jen posuďte: věčná noc či věčný den, teploty tak nízké, že praskají zuby, prudké bouře, nefunkční kompasy, nekonečné sněžné pláně, aurora borealis... Jako by výprava Johna Franklina ztroskotala na cizí planetě.

Kostra příběhu vychází z nemnohých informací o osudu Franklinovy expedice. Děj je v podstatě popis (velmi nepříznivé) situace v ledu uvízlých námořníků z pohledu několika členů výpravy, do nějž Simmons navíc přidává mystický / hororový prvek - tajemnou eskymáckou dívku a nelidské monstrum, které usiluje o život námořníků stejně intenzivně, jako mráz, nedostatek jídla a kurděje. A mimochodem, kurděje jsou opravdu nechutné svinstvo.

Z textu je znát, že autor má historické pozadí události i dobové reálie obdivuhodně pečlivě nastudovány. Simmons píše tak živě a detailně, že jsem společně s osudem zkoušenými námořníky mrznul a trpěl i já, přestože zabalený v teplé peřině. Knihou prostupuje skutečně mrazivá atmosféra strachu - strachu z bezvýchodnosti situace, v níž se expedice ocitla a strachu z monstra, které číhá tam někde venku. Ona stvůra však není po celou dobu spatřena, a jestli ano, vždy jen nejasně. Zlo knihy není fyzicky hmatatelné, ale je plíživé a všudypřítomné. A o to je horší.

V Terroru se však objevilo několik věcí, kvůli kterým mu srážím z plného hodnocení: Mimo někdy až příliš zdlouhavé popisy mám na mysli hlavně retrospektivy, které autor čas od času využívá. To by bylo v pořádku, kdyby pohledy do minulosti měly vliv na aktuálně probíhající děj anebo na jednání postav. Nic z toho se však nekoná, retrospektivy jsou zcela bez užitku a jako takové se dají považovat za vatu. Další věcí, kterou shledávám pouze potenciálně závadnou, je finále, respektive jeho neexistence. Řekl bych, že se zde vyskytuje něco jako před-finále, ale není to skutečné velkolepé vyvrcholení, kdy by mělo dojít k nějaké osudové konfrontaci. A samotné – pozvolné - vyústění příběhu je něco, co asi málokdo čekal, nicméně dalo odpovědi na otázky, které během četby vyvstaly.

VERDIKT: Kniha, po jejímž přečtení si již nikdy nebudete stěžovat chlad a stravu.

09.12.2012


ToToStephen King

King na tisíci stránkách pomaloučku a trpělivě přede složitý vzor, aby ve finále čtenáři předložil dokonale propracovaný děj. TO jsou v prvé řadě příběhy lidí, do jejichž životů vstupuje zlo, a až v druhé řadě horor. Tento přístup k látce má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že vyprávění je komplexní. S postavami jsme dokonale sžití, známe jejich minulost, zázemí, chápeme motivace a činy. Nevýhodou je, že značnou část textu se tak trochu chodí kolem horké kaše. Kdo čekal děs a hrůzu na každé stránce, bude zklamán. King každou kapitolu začíná od nuly – postavy v klidu přemýšlejí, vzpomínají, kapitola postupně nabírá spád a až ke konci dochází k vyvrcholení, které má obvykle podobu konfrontace s klaunem Pennywisem. Další kapitola začíná nanovo a celé schéma se opakuje. Což nemění nic na tom, že scény s Pennywisem jsou hrůzu nahánějící a po dlouhé době jsem občas "jen tak pro jistotu" kouknul pod postel, jestli se tam nevznáší balonek s mým jménem.

31.01.2013


HraHraNeil Strauss

„Vokoun si objednal luxusní prostitutku a zaplatil ji 350 dolarů za hodinu. Jeho cílem bylo udělat na ni takový dojem, že za každou další hodinu, kterou spolu stráví, zaplatí ona jemu. Slušně si tu noc přivydělal…“

Neil Strauss aka Style, uznávaný novinář a ukázkový PFU (průměrný frustrovaný ubožák), penetruje tajnou společnost profesionálních svůdníků a pod vedením nejlepších „pickuperů“ planety se z něj stává mistr, jenž nakonec překonává své učitele.

Autor velmi čtivou a neuvěřitelně zábavnou formou (zajímavý mišmaš publicistického stylu, návodu a klasického vyprávění) seznamuje čtenáře s fenoménem „pickupingu“, líčí rychlý vývoj komunity z více méně podzemního bratrstva na gigantickou komerční mašinérii (nejednou jsem si při četbě vzpomenul na Klub rváčů), mapuje své pokroky v terénu („přísahám, že na mě sedí holka, když píšu tenhle odstavec“), a reflektuje změnu svého vnímání světa. Postupně však zjišťuje, že nový životní Styl, jemuž propadl, nevede k duševní spokojenosti („kde chybí závazek, chybí i hloubka“), nýbrž do horoucích pekel („zvenku jsme možná vypadali jako supermani, ale uvnitř jsme pomalu uhnívali“).

Dovolím si ještě postřeh k zde prezentovaným balicím fintám, o jejichž efektivitě nepochybuji (minimálně těch, kterými „pickuper“ pracuje sám se sebou), neboť mnohé z nich nápadně připomínají ověřené psychoterapeutické techniky (přerámování, časová tíseň a další).

VERDIKT: HRA nesmí chybět v knihovničce žádného řádného vošousta.

*Mystery má vlastní reality-show, ne úplně nezábavnou.

03.02.2013


Píseň krvePíseň krveAnthony Ryan

Na fantasy si ze všeho nejvíce cením originality a propracovanosti daného univerza. Svět nově vznikající série Stínu krkavce mi k srdci nepřirostl (mimo jiné) proto, že až do poloviny knihy ve mně doutnalo přesvědčení, že něco podobného bych dokázal vymyslel sám! Magie, náboženství, historie, politika, to vše, ač jde o styčné body celého příběhu, je zde načrtnuto velmi povrchně (srovnej například s Písní ledu a ohně) a tento dojem mne neopustil ani po dočtení poslední stránky.

Čímž se dostáváme k příběhu, který trpí podobným neduhem: dětský hrdina je někým vycvičen (což zabere celou ¼ knihy), mezitím zjišťuje, že je výjimečný, bojuje, miluje, pochybuje a pomalu rozplétá klubko intrik a strašného zla, které však mají výše zmiňovaný problém, totiž že jsou povrchní a nudné. Až poslední část příběhu, odehrávající se v pouštním císařství, trochu napravuje celkový dojem.

Co drží jinak průměrnou knihu nad propastí nudy je autorovo solidní vypravěčské umění s důrazem na psychologii hlavního hrdiny (která také ne vždy funguje) a velmi slušné akční scény.

VERDIKT: Nechápu oslavné recenze na tuto knihu. Podle mě je OK, ale to je všechno.

12.04.2016


Poslední přáníPoslední přáníAndrzej Sapkowski

Nesmírně originální dílo, jemuž nechybí inteligence, vtip a vyprávěčský kumšt. Andrzej Sapkowski svými povídkami a následnou epickou ságou rozdrtil veškerá známá fantasy klišé na miliony střípků. Knihu jsem přečetl snad stokrát a stále se k ní rád vracím. Ať jste milovníci fantasy nebo ne, VŘELE DOPORUČUJI!

14.12.2012


Úvod do metodologie psychologického výzkumuÚvod do metodologie psychologického výzkumuJán Ferjenčík

Metodologie nebývá zrovna nejoblíbenějším předmětem studentů společenskovědních oborů, avšak pan Ferjenčík dokázal dát nezáživné teorii líbivou a přehlednou podobu, navíc doplněnou o vtipné, funkční ilustrace. Nedokážu si představit, že by to šlo napsat lépe.

13.05.2012


Bouře mečůBouře mečůGeorge R. R. Martin

Ještě jsem neviděl knihu, která by byla od první po poslední stránku narvaná tak nečekanými a krvavými zvraty. Fascinující, kterak Martin nechává bez mrknutí oka umírat charaktery, které předtím dlouze a náročně piloval. Nešetří nikoho, muže, ženy, ani děti. Působivost dosavadních knih desetkráte znásobena. Připravte se na pořádné otřesy. Oko nezůstane suché.

20.07.2012


Dítě božíDítě božíCormac McCarthy

Během četby jsem měl pocit, jako bych zíral do útrob plesnivé mrtvoly. Syrový materiál.

„V lese nepořádek, padlé stromy, nedostatek nových stezek. Kdyby ho tím pověřili, Ballard by uvedl věci do lepšího pořádku, jak v lese, tak v lidských duších.“

15.12.2012


ZmijeZmijeAndrzej Sapkowski

Co si vybavíte, když se řekne Afghánistán? Já si představím nehostinnou zemi s tvrdými lidmi a s bohatou, ale krvavou historií, jejímž jmenovatelem je válka. Je to zvláštní kus světa, který se pokoušely dobýt ty nejmocnější říše, ale žádná z nich neuspěla. Alespoň ne nadlouho. Je to země, jíž zastírá opar tajemna. Je to mytická země. Magická země. Špatně se to vyjadřuje slovy, ale myslím, že to tak cítí většina lidí. A troufám si tvrdit, že právě proto tato kniha vznikla. Skrze postavu sovětského vojáka nám je umožněno nasávat odér této zvláštní země, odér války. V tom se kniha zásadně liší od předchozích autorových děl. Zmije nemá ani tak sílu příběhu, jako sílu atmosféry. A myslím, že právě to štve většinu kritiků, kteří čekají na nového Geralta.

VERDIKT: Trošku jiný a přitom stále stejný Sapkowski, dost kvalitní na to, abych mu s klidným svědomím udělil **** napalmové bomby. Protože „tohle je Afghánistán, tady je možné cokoliv.“

08.02.2013


Bouřková sezónaBouřková sezónaAndrzej Sapkowski

Sapkowského nevšední vyprávěcí dovednosti jsou mi již dlouho známé a toto své umění autor předvádí i ve Bouřkové sezóně. Potíž je v tom, že Sapkowski byl i mistr obsahu, tedy (v jeho případě) promyšlených a nevšedních příběhů. A v tom spatřuji hlavní problém Bouřkové sezóny, ta je totiž slepencem fádních a klišoidních fantasy námětů slepených dohromady. V tomto ohledu celkem zklamání.

VERDIKT: Forma zvítězila nad obsahem, což je v případě Sapkowského docela průser.

22.12.2017


Ostré předmětyOstré předmětyGillian Flynn

Ještě dlouho po dočtení tohoto temného příběhu jsem měl na jazyku jeho ohyzdnou pachuť. Zkurveným životem zmučená Camille se vydává do rodného města psát reportáž o tajemném vrahovi malých dětí a tato cesta se pro ní rovná návštěvě soukromého pekla. Celou knihou prostupuje ohyzdná atmosféra zkaženosti, rozkladu a lidského zla. Detektivní příběh je zde upozaděn, kniha se točí kolem vnitřních stavů hlavní hrdinky vhozené zpět do bahna pokřivených vztahů obyvatel jednoho buranského amerického maloměsta. Příjemně nepříjemné čtení….

02.02.2018


KaatKaatZ. Gilgalad Holub (pseudonym)

Přeplácané a notně přitažené za vlasy.

11.04.2012


Sociální psychologieSociální psychologieMilan Nakonečný

Pan Nakonečný velmi nerad infromace kategorizuje, což lze jasně vidět na třídění kapitol v obsahu, kterých je jen několik, zato jsou ale řádně nadupány tvrdými fakty. V rámci kapitol plynule přechází z jedné látky do druhé, čímž se sice neztrácí komplexnost popisovaných psychologických jevů, zato se v tom solidně ztrácí studenti, neboť hledat určitý termín v (minimálně) 50 stránkové kapitole je někdy skutečně o nervy a rejstřík také není nikterak obsáhlý.

06.07.2012


Střet králůStřet králůGeorge R. R. Martin

Rudá kometa září na obloze, zvěstuje Oheň a krev. Válku. Aby ne, říše má nyní pět králů a Železný trůn je jen jeden. Zatímco Hra o trůny ságu teprve rozjížděla, v této knize se již otevřeně střetávají králové na bitevních polích, i mimo ně.

Strom příběhu se nám zde doširoka rozvětvuje. Vzrostl výskyt magie (a to hlavně díky tajemné Melisandře z Ašaje) a k dosavadním zástupům postav sledujících své vlastní cíle se přidávají další zástupy postav sledujících své vlastní cíle, a celé té politicko-intrikářské mašinérii nasazuje korunu trpaslík Tyrion Lannister, jenž přijíždí do hlavního města, kde dokazuje, že je (minimálně) stejně obratný „diplomat“, jako ostatní členové královského dvora. A k tomu všemu delikátní třešnička na závěr - epická, dechberoucí, stostránková bitva, jejíž průběh sledujeme očima tří postav, pokaždé z jiné strany barikády.

Ale i přes množství dramatických událostí, které se v knize odehrají, působí Střet králů tak trochu jako ticho před Bouří mečů…

20.07.2012


Pacient nulaPacient nulaJonathan Maberry

Při četbě této knihy jsem měl pocit, jako bych projížděl filmový scénář pro akční zombie horor dnešního formátu: kupící se „dějová“ klišé, šablonovité charaktery, nelogičnosti, nadstandardně krvavé akční scény a jako bonus nechutný patos (všichni se můžou při vzpomínce na 9/11 ubrečet). Knize však nelze odepřít, že je psána čtivým stylem, kapitoly jsou krátké a úderné, bez zbytečné omáčky kolem a celé je to hodně napínavé, místy i krásně cynické. Škoda, že se z počátku seriozně tvářicí příběh postupně zvrhává do strašné hovadiny.

09.01.2013


SnuffSnuffChuck Palahniuk

Při četbě této knihy se nutně derou na mysl úvahy o tom, kde konkrétně se nachází onen zlomový bod, kdy už autor začíná vykrádat sebe samého. Jinak námět klasicky (Palahniukovsky) skvělý a obálka patřičně provokativní.

03.02.2013


Řbitov zviřátekŘbitov zviřátekStephen King

Nenadchne, ani neurazí. Námět standardní, děj do jisté míry předvídatelný, navíc začínám pomalu ale jistě odhalovat Kingovu největší slabinu - užívání přehršle zbytečných informací, které nepomáhají porozumět postavám, nebudují atmosféru, pouze brzdí děj. Tři hvězdy si však dílo zaslouží za autorovu solidní práci s atmosférou, relativní čtivost a hlavně, za skvělý závěr, ze kterého trnulo. Kdyby všech 370 stránek vypadalo jako posledních 30, skáču radostí do vzduchu.

08.03.2013


Chvála psychoterapieChvála psychoterapieIrvin David Yalom

Postřehy, nápady a doporučení od jednoho z nejslavnějších současných psychoterapeutů po pětatřiceti letech praxe. Kdybych se někdy měl živit terapeutickou prácí, tato knížka by měla výsadní postavení v mé knihovničce.

10.01.2014


V jako VendetaV jako VendetaAlan Moore

Oči vás vidí. Uši vás slyší. Nos vás vyčmuchá a prsty vás chytí… a zmáčknou. Dusná atmosféra totalitní Británie má opravdu hodně blízko té z 1984. Scénář je inteligentní a kresba perfektní. Nikdy bych si nepomyslel, že to kdy o komiksu řeknu, ale V jako Vendeta má myšlenkovou a psychologickou hloubku. Zapomeňte na patetická komiksová klišé. Zapomeňte na povrchní filmovou adaptaci. Tohle je Alan Moore a jeho revoluce. Seznamte se.

23.10.2015


Konec prokrastinaceKonec prokrastinacePetr Ludwig

Ani dlouhá, ani krátká, s minimem nutné teorie a přiměřeným množstvím jednoduchých a praktických rad pro vybudování kvalitních zvyků a odnaučení těch nekvalitních, zdroje informací jsou řádně citovány a k tomu všemu je text doplněn vtipnými ilustracemi. Velmi sympatická knížečka.

02.02.2018


1