Ony

Příspěvky

Taky sem byla punkTaky sem byla punkVeronika Hladilová

OMG, to snad i já jsem víc punk, než byla tahle Veronika Hladilová. Její kniha by se spíš měla jmenovat Byla sem spratek se zmatenou dušičkou. Její obraz pankáčů je jak z filmu Mravenci nesou smrt. Autorka si už za tu dobu, co je „z toho venku“ a je z ní ta „vyrovnaná vosoba“ osvojila rétoriku školních besed o drogách, kterou se snaží maskovat rádoby ledabylou češtinou a předpotopním slangem. Aby bylo jasnější, o jak autentickou výpověď se jedná, opatřila ji Punkovo-českým slovníkem, kde najdeme hesla typu „filda = filozofická fakulta“ nebo „hic = nadměrné teplo“. Neskutečné taky je, jak si VH opakovaně vynucuje obdiv za to, jak to všechno prokoukla a dokázala nad tím zvítězit. Dokonce si uvědomila, že špinavé oblečení se musí prát. Komu to vlastně vypráví?

10.05.2013odpad!


NástupNástupV. Řezáč (pseudonym)

V téhle knize je toho strašně moc, ale máloco je pořádně dovedené do konce. U "vyšších" problémů se asi počítá s tím, že každý ví, jak se věci budou vyvíjet, když je vzali do rukou soudruzi. Zvlášť dnešní čtenář to ví moc dobře. Ale co dílčí příběhy jednotlivých hrdinů? Řezáč co do počtu postav rozhodně nebyl žádný troškař. Až z těch davů jde hrůza. Autor to zdánlivě vyřešil tak, že každé postavě přisoudil výrazné vnější atributy, díky kterým se čtenář nejen orientuje, ale brzy se v Potočné sám takřka zabydlí. To je skvělé. Ale někde uprostřed se mi ztratili Rejzek s tou Němkou a teď vůbec nemůžu přijít na to, co se s nimi stalo. Ve snaze o komplexnost jsou zanedbány nejslibnější dějové linky - např. stíhání Magerové. O odfláknutých milostných zápletkách, zcela podléhajících dobovému schematismu, darmo mluvit. Láska mezi soudruhy a soudružkami je automaticky oboustranná a samozřejmě velmi cudná. V náznacích se sice objevuje nějaké planutí, ale osobně na mě Zdenina "mladá, tvrdá hruď" působí zase spíš budovatelsky než žensky přitažlivě.
Těžko říct, jak moc realistické jsou pasáže o průběhu odsunu, ale působivost se jim upřít nedá. Útoky na české buržousty (ironické líčení Trncova večírku apod.) jsou už o poznání černobělejší.
Za zvláštní úvahu by stála úloha dýmek a cigaret v tomto románu. Kouří se na obou stranách, a to hodně, ale na každé to s sebou nese něco jiného. Komunista kouří, protože se u toho lépe soustředí na práci, protože se může o cigarety soudružsky rozdělit, protože mu dýmka připomíná Gottwalda a Stalina nebo taky proto, že díky triku s cigaretami se dá dopadnout válečný zločinec... Naproti tomu buržoové pořád jen teatrálně zamačkávají své značkové nedopalky v broušených popelnících. Taky je zajímavé, že buržoazní ženy kouří, až mají žluté zuby, zatímco soudružka si nezapálí nikdy.
Závěrem zbývá dodat, že Nástup, ač na první pohled nevypadá, je skutečně čtivý a místy napínavý.

15.01.2013


Třicátá Marinina láskaTřicátá Marinina láskaVladimir Sorokin

Četlo se mi to, jako by mi někdo týden vyprávěl vtip a pak tři dny vysvětloval pointu. Přesto jsem se pobavila. Možná bych se pobavila ještě víc, kdyby Sorokin v první části ještě trochu přitvrdil. Ono by pak ještě víc vyniklo, jak nedostižně tvrdá je ta část druhá. Rozhodně je Třicátá Marinina láska jedna z nejoriginálnějších výpovědí o komunistickém režimu, co znám.

10.05.2013


Propaganda a manipulacePropaganda a manipulacePavel Verner

Kdyby se k této knize měla vytisknout errata, vydala by ještě na jeden stejně silný svazek. Bohužel nejde jen o tiskové a jazykové úlety a drobné nepřesnosti, ale často celkem závažné omyly, nepodložené závěry a nemístná zjednodušení (Slačálek v jednom pytli s Landou, Smrt si říká Engelchen s Králem Šumavy). Napadlo mě, jestli to není záměr – třeba si chtěl Verner vyzkoušet, jak se jeho studenti nechávají zmanipulovat učebnicemi. To by byl zajímavý nápad, nicméně kniha se dostala do širší distribuce a třeba já jsem si původně myslela, že z ní opravdu získám nějaký základní přehled o problematice, která mě zajímá, a že mě nasměruje k další literatuře. Namísto toho se mi dostalo chaotické změti jakýchsi historických exkurzů, citací a parafrází různých médií a příkladů vycucaných z prstu. Když už autor uvede nějaké jméno či teoretický pojem, má v nich většinou překlep, takže vygooglit si je a následně najít v nějakých povedenějších zdrojích byla občas docela fuška. Ale je fakt, že si je teď budu alespoň lépe pamatovat. Dobrodružné to bylo.

19.05.2013


Mysterium tremendumMysterium tremendumS. Rainer (pseudonym)

Je to děs a hrůza, ale v jiném smyslu slova, než jsem si představovala. Ať už ke vzniku "českého thrilleru světové třídy" vedly jakékoli dobré či nedobré úmysly, realizace je hodně těžkopádná a nudná. Akorát tedy nad stranami 180 a 181 jsem dostala záchvat smíchu.

31.08.2015odpad!


Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I. – IV.Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I. – IV.Jaroslav Hašek

Se Švejkem jsem toho prožila víc než s kýmkoli jiným, při opakovaných pokusech o něm něco vyplodit i celkem peklo, ale stejně mě pořád baví. Baví mě tonout ve Švejkových výkladech i mapovat si různé interpretace, adaptace a parafráze Haškova textu. Četla jsem zatím (jen) dvakrát a šla bych do toho zas.

26.12.2016


Žítkovské bohyněŽítkovské bohyněKateřina Tučková

Téma i kompozice vyprávění jsou hodně dobré, jen se mi zdá, že je kniha psána takovým poněkud nezajímavým jazykem. Ne že by nebyla čtivá, ale devadesátileté stařenky z Moravských Kopanic, vysokoškolsky vzdělaní badatelé i úřední listiny z 50. let tu mluví více méně stejnou řečí. Rozkoš z textu se nedostavila.

30.07.2020


Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národaOpráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa Jaz

Ale je škoda, že tam některé opráski chybějí – třeba jeden z mých nejoblíbenějších "ciwe Sralin".

24.12.2013


Macanudo 3Macanudo 3. Liniers (pseudonym)

Druhé Macanudo se mi líbilo ještě víc než první a třetí ještě víc než druhé. Nevím, jestli Liniers zraje, nebo jsem do něj jen čím dál tím víc zamilovaná. "Pravděpodobně nastanou ojedinělé dešťové přeháňky a lehký pocit smutného toužení."

21.08.2014


Kafka – Za menšinovou literaturuKafka – Za menšinovou literaturuGilles Deleuze

První problém je ten, že Deleuze a Guattari, jakkoli jsou občas roztomilí a vtipní, se hodně těžce čtou a ještě tíže chápou. Druhá velká potíž pro mě spočívá v tom, že nemám načteno dost klasických literárně interpretačních studií ani nastudovanou Freudovu psychoanalýzu, takže se spolu s autory nemám proti čemu bouřit ani mě nechytá amok z jejich kacířství. Rozhodně je však jejich přístup k literatuře zajímavý a inspirativní (pravda, spíš než v Kafkovi mě o tom převědčili v Rizomě/Rizomatu), takže tenhle blud mi stál za přečtení a dálipámbu ještě někdy stát bude.

10.05.2013


HrobníkHrobníkKarel Sabina

Bavilo mě to víc než Arbesova romaneta, protože tajemno tu, alespoň zezačátku, vyplývá spíš z atmosféry a zkratky než vykonstruované hry na záhadu. Zážitek bohužel hodně sráží naivita a předvídatelnost příběhu, které hlavně v závěrečné vysvětlovačce vystupují v celé své kráse. Vilímovo prozření v rakvi mě taky rozesmálo, ale Paulo Coelho s takovými tríčky dodnes dělá díru do světa, takže proč ne... Co mě ale nejvíc zarazilo, jsou Sabinovy úvahy o mužské a ženské vášni a lásce. Nevím, jak přišel na to, že "veliký pojem lásky, bez soběckého oučelu – jakož i čin její pohlaví ženskému odňat jest", nebo že se ženy raději své lásky zřeknou, "aby se z navyklého pokoje a z přiosobené domácnosti nevytrhly". To je přece blbost. A blbost je to celé, ale číst se to dá.

10.05.2013


Se sportovním pozdravemSe sportovním pozdravemJan Mareš

Mám pokažený zážitek, protože z jediného exempláře této knihy široko daleko nějaký zlosyn vytrhl tři listy! Zrovna taková pěkná knížka o svalnatých fyskulturnících, slastech Čepičkovy vojny a o tom, že mandelinka bramborová je vlastně novodobý fašista a Gottwald moderní Tyrš...

20.07.2016


Třetí strana trojúhelníkuTřetí strana trojúhelníkuMiroslav Vaněk

Vím trochu i z vlastní zkušenosti, že orální historie není žádná legrace. Kniha Miroslava Vaňka a Pavla Mückeho je dobrým úvodem do historie a poslání této metody (nebo tohoto oboru, chcete-li) a zároveň cennou praktickou příručkou „do terénu“. Historicko-přehledová část je místy únavná, ale jistě není od věci se seznámit s vývojem OH v říši středu, zemi hexagonu či lesů a tisíce jezer (ano, to básnické výrazivo mě dost zaujalo). Prakticky zaměřené kapitoly přinášejí řadu konkrétních rad začínajícím tazatelům a vztah mezi tazatelem a narátorem nahlížejí z různých perspektiv, včetně etické a právní.

08.01.2017


Liška BystrouškaLiška BystrouškaRudolf Těsnohlídek

Není to půvabné, milé ani pro děti, jak občas slýchám. Hrubozrnné sexistické a politické narážky a bezmezná brutalita mě až šokovaly. Závěr to trochu žehlí, ale stejně se mi to líbilo hlavně jako dialektologický zážitek. Chvílemi jsem si i říkala, proč se do toho vůbec plete ta liška, a nejsou to prostě humorné historky o prostomyslných pantatících.

25.02.2018


MnichMnichMatthew Gregory Lewis

Cca první půlka románu, která je psaná tím stylem, že někdo vypráví, jak mu někdo vyprávěl, co mu někdo vyprávěl, je poněkud náročnější, ale nakonec mi Lewis nezůstal nic dlužen. Jistou předvídatelnost některých dějových zvratů vyvažují zábavné obraty žánrové a skoky mezi naprostým škvárem a dílem, které celkem má co říct.

24.03.2013


Řeč komunistické mociŘeč komunistické mociP. Fidelius (pseudonym)

Petr Fidelius byl v nesprávný čas na nesprávném místě, a vida, jaké plody taková situace může nést. Sám v předmluvě říká, že dnes už by si s takovými věcmi, jako jsou úvodníky Rudého práva, neměl chuť hrát. Coby topič v letech normalizace si s nimi ale vyhrál neuvěřitelně poctivě, navíc je zachytil ještě v době, kdy byly aktuální a daly se vnímat v kontextu každodenní reality. Pojmosloví, které ve svých analýzách zavádí, nám samozřejmě nemusí úplně vyhovovat, ale často je opravdu trefné a určitě se nebudu bát ho někdy použít. Trochu mi vadí Fideliův arogantní tón, užíváním titulu "pan" u citovaných autorů počínaje. Myslím, že nebylo potřeba dělat z toho větší komedii, než už to je. --- Doporučuji i jiné Fideliovy texty. Někdy mě štve, ale vždycky baví.

10.05.2013


LačnostLačnostElfriede Jelinek

Uuuf. O mně se taky říká, že jsem zatrpklá, ale oproti Elfriede vidím svět docela růžově. Už dlouho se mi nic nečetlo tak těžce. Lačnost je přetížená výčitkami vůči společnosti, které mi často připadají trochu mimo. Ta podpovrchovost příběhu je zajímavá. Připomněla mi filmy Michaela Hanekeho. Pak jsem si vzpomněla, že ten vlastně zfilmoval Pianistku, tak jsem měla aspoň radost, jak jsem si to hezky uvědomila :-) A ještě minimálně právě Pianistku si přečtu (Lačnost byla moje první Jelineková).

10.05.2013


Píseň hrdinného životaPíseň hrdinného životaJiří Mařánek

Jako odborná studie silně nevěrohodné, jako beletrie nečitelné (já to teda přečetla, protože jsem magor, že).

10.05.2013


Komunisté, dědici velkých tradic českého národaKomunisté, dědici velkých tradic českého národaZdeněk Nejedlý

S Nejedlým se dá souhlasit v tom, že nejtypičtějším rysem české kultury je její plebejskost. Když z toho ale začne vyvozovat, v čem všem jsou komunisté pokračovateli našich "obrozenských pracovníků [!] a hrdinů", působí až k nevíře naivně. Myslím, že schopnější demagog by tuhle teorii i dokázal obhájit, nicméně tehdejší vývoj událostí asi pevnější teoretické podchycení nepotřeboval. Tehdy Nejedlý, jeho megasebevědomí a Staré pověsti české coby historický pramen bohatě stačili. Dnes to taky stačí – k pobavení: „Veliký Dobrovský byl syn prostého českého vojáka, člověka z lidu, a byl tolik proletářského původu, že ani dobře nevěděl, kde se narodil.“ (str. 17)

10.05.2013


Syn celerového králeSyn celerového králeOta Pavel

Jen taková poznámka pod čarou: Díky povídce Baroni na kolech jsem objevila krásný dokument Petra Václava Paní Le Murie (1993).

18.10.2015


KorektorKorektorJana Kilianová

Různými relativními pravdami se svět jen hemží. Absolutní pravdu hledejte v Korektorovi (viz např. #67, #100, #112, #126, #136 nebo #137).

02.01.2016


Osiřelý západOsiřelý západMartin McDonagh

Tahle hra úplně rve nervy, zvláště pokud jste sami trochu prchliví. Hodně se mi líbí grafická úprava knihy se zrcadlově dvojjazyčným textem a vtipnými ilustracemi Nikoly Čulíka. Sokolův překlad McDonaghova "dialektu" je poněkud kostrbatý, ale na jevišti může vyznít slušně. Zatím jsem to prověřovala v Činoherním klubu (Sokol), v blízké době se chystám ještě do Celetné (Špalek).

26.03.2016


Kočičí hraKočičí hraIstván Örkény

Örkény píše krátce, soustředěně a s neobyčejným smyslem pro absurdní humor. Glórie mě ještě trochu štvala, Kočičí hra je skvělá a Tótovi absolutní vrchol.

10.05.2016


Srdce tak bohaté na život - Rudolf Medek a jeho doba (1890-1940)Srdce tak bohaté na život - Rudolf Medek a jeho doba (1890-1940)Dalibor Vácha

Po přečtení nepříliš hluboké "senzace" Červenobílá, kde se Rudolf Medek objevil jako literární postava, mě upřímně překvapilo, jak zasvěceně a detailně tentýž autor pojednal jeho životopis. Kniha je celkem logicky uspořádaná do osmi kapitol, ale jejich struktura by přece jen mohla být přehlednější – různorodé poznatky a citace jsou na sebe někdy vršeny trochu divoce. Větším problémem, nad kterým musím při celkovém hodnocení zavřít obě oči, je naprostá ignorace korektur. Já vím, u nakladatelství, jako je Epocha, je to asi normálka, ale fakt mě to nepřestává s... rozčilovat. Opravdu je nutné mít takřka na každé stránce aspoň jednu větu, kterou musím číst pětkrát, abych pod gramatickými chybami odhalila smysl? Má vlast Antonína Smetany, demagogie popletená s demografií a další roztomilé žblepty mě taky moc nepobavily.

10.04.2019


Z hercova zápisníkuZ hercova zápisníkuKarel Höger

Myslím, že redakce mohla být při sestavování knihy přísnější – z těch úryvků z různých periodik, kde Höger musel zamudrovat o všem od dámských módních doplňků po světový mír, jsem byla trochu rozpačitá. Nicméně tematika herectví naštěstí ve výboru převažuje a většina textů je zajímavá a příjemná.

26.11.2012


Hostinec U kamenného stoluHostinec U kamenného stoluKarel Poláček

Poláček je opravdu mistr slovního (a stylistického) humoru, nicméně jen na tom se tak rozsáhlá próza asi stavět nedá. Popisované situace mi většinou zas tak vtipné nepřišly a celek je hodně chatrný.

29.11.2012


Žulový Stalin: Osudy pomníku a jeho autoraŽulový Stalin: Osudy pomníku a jeho autoraRuda Cainer

Tvrzení na záložce, že jde o "poutavý a zároveň poučný děj, který se čte jedním dechem," je v podstatě pravdivé. Jenže já mám pocit, že o něčem tak fascinujícím, jako byl letenský Stalinův pomník, ani nepoutavě a nepoučně psát nejde. Téma samo o sobě tady dělá opravdu hodně, autor určitě nastudoval prameny a chytl správné pamětníky, nicméně zpracování nijak oslnivé není. Beletrizace historických událostí by mi nevadila, ovšem Cainer evidentně není žádný velký romanopisec. V líčení privátních osudů fantazíruje a zabíhá do zbytečných detailů (ve kterých na sebe především prozrazuje, že neumí napsat normální dialog), rovina historického pozadí je zas naopak až příliš obecná a eklekticky poskládaná. Nevyváženost obsahu ještě podtrhuje děsná formální stránka textu – anarchistická interpunkce, neomluvitelné množství překlepů (Mikuláš Aleš a Hogo Demartini, wtf?), zrůdnosti jako "by jste" etc. Reprodukce fotografií jsou taky dost otřesné. Myslím, že Mariusz Szczygieł zajásal předčasně.

20.01.2013


FasádaFasádaLibuše Moníková

Přečíst Fasádu mi trvalo docela dlouho a během přestávek se mi po jejích hrdinech nijak zvlášť nestýskalo, ale vždycky, když už jsem se rozhoupala ji otevřít, jsem měla z toho textu, protkaného nejrůznějšími odkazy a zvláštním humorem, extrémní požitek. (Třeba tu pasáž o s*aní někde těsně před půlkou jsem četla ve vlaku a smála se nahlas jak idiot.) Navíc jsem knihu dočetla 1.5. a její děj končí taktéž 1.5., což je taková hezká náhodička.

01.05.2013


Dopisy přátelství, lásky a magieDopisy přátelství, lásky a magieFernando Pessoa

Jak už je u vydání Pessoových textů dobrým zvykem, jde o skvělou editorskou práci. Literárně mě to tentokrát nadchlo o něco méně než jindy. Zvlášť od milostné korespondence jsem čekala víc. Oféliina naivita a Fernandova mimóznost jsou tak definitivní, až to trochu nudí. Ovšem i tato trapná psaníčka patří do Pessoovy nekonečné velké hry se čtenářem, na které jsem závislá.

10.05.2013


Karel Zeman: Sborník studií a dokumentůKarel Zeman: Sborník studií a dokumentůMilada Hábová

Je tu i pár zajímavých věcí, ale převládá nic neříkající adorace. A navrch Klimentovy kydy o lidovosti a českosti. V pronikavé stati Karel Zeman dětem se mistrovo pero rozjelo nevídaným způsobem: "Kdo je malý divák? Pro Zemana rozhodně především kluci. A už tu hned máme slovní spojení kluci a holky, častěji používané kluci a děvčata, ale hned vidíme, že děvčata jsou něco trošinku jiného než holky, jako nejsou totéž v naší představě kluci nebo chlapci. Chlapce si přestavujeme jaksi učesanější, povolnější, uctivější a vychovanější, což neznamená, že kluci musí být nutně darebáci a zase i darebáci jsou kvalitativně rozdílní. Ale správným klukům nesluší stejně totéž, co spořádaným chlapcům. Zemanovi diváci jsou pak spíš ze světa oněch kluků, jak jim dokonce říkáme "pánů kluků". Ale děti, malí diváci, to nejsou také jenom člobrdíci, použijeme-li slovníku Hurvínkova. Zemanovští diváci jsou tedy především správní kluci (přičemž se pochopitelně v nejmenším nevylučují ani správné holky, které se správnými kluky pojí mnoho společného). A řekneme-li tohle, je nám celkem jasné, že tudíž Zemanovými nejlepšími diváky, těmi, na něž tolik od samého začátku myslí, jsou oni kluci bez omezení věku..." (str. 45)

10.05.2013


1