OldaB komentáře u knih
Pecka! Bureš má nápadů plnou nůši, už základní myšlenka je poměrně neotřelá. Kniha ovšem není úplně prvoplánovitá, autor s tématem pracuje invenčně. U mě osobně v popisu pekla stojí ještě výše Asfalt od Kopřivy, přesto ale musím říct, že se Roman Bureš zařazuje k mým oblíbeným autorům.
Po slabším Zabijákovi se autor opět vrací k osvědčenému receptu a servíruje nám jeden ujetý nápad za druhým. Hlavně se mi líbí to pozitivno, které při čtení zažívám. Mám pocit, že hlavním postavám je potřeba držet palce a nevadí mi to. Jasně, na Analfabetku to nemá, ale každopádně je toho hodně dobré čtení.
Využil jsem možnost přečíst si opravdu velký crossover se všemi vedlejšími řadami. Hodně dobré, jen ten začátek mi přijde celkem zmatený a obtížně se mi do toho dostávalo. Pak už pohoda.
Kniha ve Vieweghově stylu a pro jeho čtenáře, k nimž se po množství přečtených knih vlastně řadím. Autor psát umí, o tom žádná, ale námětově zůstává v době před 25 lety. Některé pasáže úplně zbytečné (sáhodlouhé rozbory u psychiatra), někde zase něco chybělo (výlet na jednorožci). Neměl jsem problém do dočíst, ale pořád mi přijde, že by to chtělo něco víc a hlavně něco jiného.
Výhoda Hartla je, že má spoustu nápadů a dokáže je smysluplně propojit. Přestože je kniha slušná bichle, čte se prakticky sama. Hezká sonda do života (ne)obyčejných lidí.
Takových příběhů není nikdy málo. Mírný problém jsem měl s hlavní dětskou postavou, která je extrémně nesympatická a nablblá, nicméně v rámci příběhu to má své opodstatnění.
Známé téma, které autor zpracoval velice uvěřitelně a lidsky. Čte se to prakticky samo.
Trochu jiné než film, který trochu více tlačil do humoru (hlavně černého). Hlavní postava je člověk, který to nemyslí nijak zle, ale život ho posunul na kolej, na které se prostě už nedá brzdit. Dojedete s ním na konec?
První třetina super, trochu evokuje můj oblíbený film Blade Runner. Pak to ale jde do klasiky bouchač proti zbytku, což mě trochu zklamalo. Možná to souvisí s tím, že od Kotlety očekávám nějaký literární posun a on se prostě jenom *urevsky dobře baví.
Zpočátku mi to přišlo o ničem, ale rychle jsem se zorientoval a dočetl v podstatě na jeden zátah. Co mě zaujalo, je hlavně ta melancholie z těch hovorů, ta touha něco vyjádřit. Závěr knihy jsem rozhodně nečekal, ale myslím, že do celkového rámce výborně zapadl.
Prvok lepší, neškodilo by občas trochu krátit. Také jsem měl při čtení pocit, že nejsem úplně cílovka, přišlo mi to jako čtení pro ženy. Druhá polovina knihy mě chytla více a celkem jsem byl zvědavý, jak autor splete jednotlivé příběhy. Po dočtení jsem spokojen, jako odpočinková četba výborné.
Kotletovská klasika, která je občas syrovější a moc vysvětlující. Myšlenka zajímavá a vermírné podhoubí také příjemné. Tohle mě bavilo.
Podobně jako u prvního dílu se akce hýbe především s Baklym. Za mě je nejlepší ta gladiátorská linie, určitě bych si rád přečetl něco z gladiátorského mládí hlavní postavy. Kniha by určitě potřebovala očistit od některých hluchých pasáží.
Jasně, není to žádné veledílo, ale je to parádní zábava. Plus geniálně otravná postava Vendelína.
Od kolibříků uteklo již 15 let, takže celkem chápu, proč to vyšlo. Povídky výborné, ta dosud nevydaná je paradoxně nejslabší. Postava Baklyho je podle mého názoru vyčerpaná.
Bydlím v Prostějově, takže jsem se pochopitelně bavil.
Rozsáhlá sága pokračuje, zde Žamboch výborně pracuje s nástupem magie. Škoda, že dalších příběhů se hned tak nedočkáme.
I po letech musím říct, že tohle je moje nejoblíbenější práce od Žambocha. Detektivní prvky, přehršel nápadů, napětí a vůbec celé zasazení světa je esencí parádní práce. Povídka je spíše osvěžením. Co bych dal za povídkovou knížku z tohoto světa.
Jsem celkem nektirický fanoušek Ennise, ale tohle mi přišlo výrazně slabší. Jakoby to ani nebyl Fury.