odejana komentáře u knih

Jak krásně fotí, tak poutavě vypráví. Fotky jsou dechberoucí a putování je čisté dobrodružství. Nadšená jsem byla i já, ryze zápecnická povaha a kavárenský povaleč.

Nelze napsat "báječné". Osudy českých Židů jsou tak strašlivé a je třeba více takových knih a rozhlasových osvětových pořadů - event. dokumentárních filmů a seriálů, které tuto evropskou kapitolu dostatečně pokryjí. Je to třeba, protože ve světě stále existují "pracovní nápravné lágry" (v Severní Koreji Google objevil pracovní tábor 10x větší, než byla Osvětim). Důležitá je statistika na začátku knihy. Hrozné je, že Židé, kterým se podařilo přežít "konečné řešení židovské otázky", museli v 50. letech čelit nové antisemitské perzekuci, kterou nám diktovala Moskva v době, kdy SSSR neměl dobré vztahy s Izraelem. Hrozné je, jak obyčejní lidé udávali, jak podlehli propagandistické ideologii a najednou se se Židy přestali stýkat. Hrozné je, že Židům, navrátivším se z koncentráků, zapírali schovaný majetek, nepouštěli je do jejich bytů .... jak novodobé dějiny a politická kultura stále ještě ignorují holocaust. Připomínáme si Lidice, ale vybíjení celých židovských rodin nebo vesnic na Podkarpatské Rusi nebo ve Volyni, zplynování celého zářijového transportu z Terezína do Osvětimi (skoro 4 000 lidí během dvou dnů) nám nestojí za to, abychom vzpomněli. Živí svědci nejhorších hrůz odcházejí podlomeni na zdraví a nikdo jim nechce naslouchat. To se nestydíme? To jsme lidi?

13 11.01.2014

Pánové Drdo a Kroupo, díky za vaši neúnavnou práci, s jakou shromažďujete všechna ta otřesná svědectví lidí, kteří stárnou a do hrobů si odnášejí své příběhy politických vězňů, emigrantů, bachařů, estébáků, udavačů nebo jen obyčejných lidí, kteří žili dvojí život a vyznávali krédo, že s tím nic nenadělají, že to tak prostě je a někteří nacházeli dokonce i omluvy. Díky za vaše komentáře a hodnocení. Ukazujete něco velice důležitého - jak mravní práh samozřejmostí klesl a český národ, který už má snad ještě z monarchie geneticky zakódovanou poslušnost k vrchnosti a život dvojího metru, stále neumí najít ten správný žebříček hodnot. Díky za to, že nepřinášíte jen tato důležitá svědectví, ale burcujete k novému obrození mravů a myšlení. Vaše knihy a rozhlasové Příběhy 20. století mapují něco, na co všelijaké instituce nestačí - nebo to mapovat ani nechtějí? Za tímhle se prostě nedá udělat tlustá čára ...

7 01.01.2014

Herdekfilekův komentář je vyčerpávající. Snad bych jen připojila, že mě kromě neskutečně brutálních žurnalistických informací velice zaujala schopnost autorů propojovat souvislosti a připojovat i vlastní komentář, vlastní vnímání příběhů, kterým naslouchají, vlastní hodnocení. To myslím dnešní žurnalistice chybí - novináři jsou bez názoru, jako by je vnímané "zprávy" ani nijak lidsky neoslovily. Také musím obdivovat zaujatost a houževnatost obou autorů, s jakou po těchto příbězích a především svědectvích neúnavně jdou už od roku 2006. Adam Drda si zasluhuje cenu Ferdinanda Peroutky skutečně právem a díkybohu za takové světlé zjevy!!

4 01.01.2014

Proč mi to v mnoha směrech připomínalo Mlčení jehňátek? Proč není název přeložen jako Sandman? Ptala bych se ještě dál "proč", ale to by byl spoiler. Napínavé to tedy bylo, ale tak nějak lacině ...

5 26.10.2013

Jako literatura to není na pět hvězdiček, ale kombinace odborného náhledu psychoterapeuta a popisů dynamiky terapeutické skupiny a Schopenhauerovy filosofie vzniká zajímavá kniha. Některé posuny děje se mi zdály předvídatelné, což mi vadilo (například jsem tušila, že dění ve skupině změní Philipův názor na Schopenhauera). Jako velké plus beru vnořenou biografii Schopenhauera a analýzu jeho filosofie - mě osobně kniha dovedla k tomu, že jsem si pořídila všechny Schopenhauerovy knihy. Z Yalomovy knihy mi připadaly právě kapitoly o AS mnohem živější, zajímavější a podnětnější.

1 08.08.2013

Jak je pro Kurase typické, s moudrou ironií vykládá základní pojmy a vztahy v současné ekonomice, rozbujelém businessu všeho druhu a v nepedagogickém duchu hodnotí, co je ještě lidské a co je nadlidské a podlidské.

23.08.2012

Výborné fejetony týkající se současné Evropy. Nejvíc se mi líbila kritika evropské korektnosti. Vadila mi celková neuspořádanost, kdy půlka knihy je o Evropě obecně a půlka jen o Británii, přestože jsou to dobré postřehy a výborná čeština.

2 15.08.2012

Bezva detektivka na pošmournou sobotu, přečetla jsem ji na jeden zátah. A jak se praví někde uvnitř: "Nejzajímavější věcí na člověku je psychika."

5 12.08.2012

Vtipné a ironické zamyšlení nad Palackého termínem střední Evropa uvozené citáty z Marxe nebo parafrázemi z něj. Tzv. fiktivní příběhy z divokého přechodu na "kapitalismus", ve kterých se dají rozpoznat reálie z Čech, úvahy, jak všechno mohlo být jinak a jak by to tedy mělo být dále. Až mrazivě chytré.

1 10.08.2012

Výborná kombinace znalostí českých a evropských dějin, humoru, ostrovtipu - to celé zabaleno do nádherné češtiny. Silně doporučuji!!

3 07.08.2012

Mám ráda, když odborníci v nějakém oboru dokážou vysvětlit problémy tohoto oboru tak, aby tomu porozuměl úplně každý. Kvalitní informace o ekonomickém fungování tohoto globalizovaného světa a našeho smrdutého písečku, navíc podané hezky srozumitelně, přičemž nikterak na úkor odbornosti. Ideální pro toho, kdo víceméně tápe v newspeaku ekonomů a rádoby "ekonomů", jehož cílem je zatemnit podstatu ekonomické hrůzy, ve které se ocitáme, a sice v pohledu globálním, evropskounijním a českém.

3 17.07.2012

Co povídka, to perla.
Některé pasáže by mohly přejít do běžné mluvy.
- "Pane, chovejte se slušně a polibte mi prdel!"
- "Jak ráda bych ti chodila s konývkou na hrob."

11 20.06.2012

Čtivé portréty, které zaplňují mezery ve vzdělání a jsou dobrým skokanským můstkem k dalšímu čtení. Fascinuje mě, jak si za první republiky demokraté stěžovali na nedostatek politické kultury, ale celé politické spektrum se vždy dokázalo dohodnout na pohybu vpřed, přičemž diskuse byla košatá, politické noviny byly mnohé, čtené širokou veřejností a volby skutečně něco rozhodovaly. Také je dost dobře patrné, jak tehdy byli všichni tak demokratičtí, že vůbec nevzali v úvahu a neplánovali, jak se bránit zlu a totalitě (z německé strany v letech 1938 a 1939 (Hitler) a ze sovětské strany v letech 1948 a 1968 (Stalin a Brežněv). Zajímavé jsou i vize těch českých politiků, kteří nesdíleli Masarykův plán pro rok 1918 a prosazovali jiné možnosti.

3 13.06.2012

Zweig napsal Hvězdné hodiny lidstva, kde zachytil "okamžiky", jež znamenaly zlom v dějinách, anebo jen jiný pohled na něco známého. Tato kniha Pavla Kosatíka přibližuje velice čtivě české "okamžiky" od smrti Karla IV. až po roli Miloše Jakeše v dnešní historii. Vychází nejen z archivních materiálů, ale i z osobních rozhovorů, a tím je záznam autentičtější a role knihy pro osvětu a vzdělání hodně přínosná. Navíc jsou zde pro Kosatíka tak typické řádky, které nutí k přemýšlení, diskusi a formování názoru. Jen dumám, proč je mi nad knihou tolik smutno ... Není to čtení o hrdinech a statečném národu, přestože některé odkryté příběhy zachycují zářné bytosti, základ však není v češství, ale v bohatém mravním základu a nadčasovém smyslu pro hodnotné lidství (advokát Kamill Resler, fungování a osud Středočeské koleje Jiřího z Poděbrad, Háchovo setkání s Hitlerem, Přemysl Pitter, plukovník Švec, Adolf Opálka, Havlův dopis Husákovi, Dubček v Moskvě). Některé kapitoly jsou ostudným svědectvím (husité a Tábor, zábor Stavovského divadla, Emanuel Moravec, Ladislav Štoll, Milouš Jakeš).

2 09.06.2012

České myšlení 20. století ... je až s podivem, že i při tak zásadních společenských otřesech (1918 vznik samostatného Československa, nacistická okupace a světová válka, 1948 u moci komunisti, 60. léta uvolnění, 1968 vojenská okupace, 1989 sametová revoluce) se tu "dařilo" myslitelům nejrůznějšího ražení. Autor si nevybírá ty školsky známé a profláklé figury, ale velice čtivou a přemýšlivou formou nabízí přehledné portréty, aniž by explicitně jednotlivé linie hodnotil. Někteří autoři podlehli iluzi komunistické spravedlivé společnosti, iluzi posléze ztratili, prošli si nuceným odmlčením, emigrací, izolací, bídou, samizdatem, výslechy, mučením, vězněním ... až se nabízí myšlenka, že se inteligenci daří mnohem víc v pohnutých dobách než v klidných chvílích, kdy si může soustředěně přemýšlet o smyslu života. Nad všemi portréty se nese poslání, že nejen materiálnem a tím, z čeho má zisk a prospěch, živ jest člověk.

3 04.06.2012

Zbyněk Zeman praví v předmluvě, že České snění není uklidňující čtení, je to "provokace inteligence národa". Přesné. Tato kniha zaujala v mé knihovně čestné místo a čítám si v ní často, protože 16 kapitol, českých "snů", je 16 velkých otazníků, jak se mohly vyvíjet české dějiny, nebýt osvícenců a jejich úporných (a často účelných) snah postavit český "národ" na piedestal, nebýt T.G. Masaryka, nebýt čtyřicetiletého pokusu o socialismus. Český národ, který ve středoevropské kotlině žil od počátků promíchán s živlem germánským a keltským, začal v 18. a 19. století snít svůj pošetilý sen o "jedinečnosti a výjimečnosti" a v zajetí tohoto snu se dodnes odehrává politika, vzdělávání, společenské vědy a sport. Namísto vícejazykové (kon)federace (po vzoru Švýcarska nebo USA), která by mnohem přirozeněji kopírovala historické dění, žijeme jásavě v jakési české hrdosti a vlastenectví, které jsou nám víceméně houby platné.

6 02.06.2012

Anotace říká vše. Nejen postava královny, ale i osoby v jejím okolí a revolucionáři, všichni jsou dokonale psychologicky prokresleni. Navíc Zweig vypichuje asi 20 situací, kdy se ještě mohlo podařit tragický osud zmařit. Také je to skvělá ukázka, jak se má pracovat s historickými prameny při zpracování životopisu. Zweig opět sleduje to, co ve všech svých dílech - vzepětí lidského ducha, lidské přirozenosti. Je dobře postižena bolest jakéhokoli revolučního procesu - jak se zpočátku ušlechtilé ideje zvrhnou, když se popřává sluchu nevzdělaným, prostým a nepřemýšlivým lidem, v nichž revoluční kvas probouzí ty nejtemnější pudy.

"Patří ke štěstí nebo neštěstí průměrného člověka, že necítí vnitřní nutnost, aby se změřil, že necítí zvědavost, aby se tázal sám na sebe, dokud se ho neotáže osud: bez užitku nechává v sobě spát své možnosti, zakrňovat své vlohy, jeho síly ochabují jako svaly, které necvičíme, dokud je nouze nenapne k skutečné obraně. Průměrný charakter musí být nejprve vypuzen ze své sféry, aby byl tím, čím by mohl být, a snad něčím víc, než sám dřív tušil a věděl; k tomu cíli nemá osud jiný bič než neštěstí."

7 08.05.2012

Erasmova idea bohužel nikdy neurčuje dějiny: jeho velký humanistický sen o smíření protikladů v duchu spravedlnosti a lidského rozumu. Ale to neznamená, že je tato myšlenka poražena, nebo že je nesprávná - pouze ideály, které se nenaplnily, prožívají věčný návrat. Je to pradávný vytoužený sen všech náboženství a mýtů o humanizaci lidstva a o vítězství rozumu nad sobeckými a pomíjivými vášněmi. Erasmus byl v pozemském životě poražen, ale jeho myšlenka, že nejvyšším úkolem lidstva je pečovat o trvalý růst lidskosti, duchovnosti a vzájemného porozumění, žije dál v každé generaci. Proti machiavellovskému nemorálnímu státnictví, kterému je dovoleno prakticky cokoli v honbě za mocí, je jeho učení nadosobní a nadčasové.
"Pouze to, co pozvedá ducha nad vlastní životní prostor do všelidské oblasti, dává jedinci sílu, jež přesahuje jeho vlastní sílu. Pouze na nadosobních a sotva splnitelných požadavcích měří lidé a národy své skutečné a posvátné schopnosti."

2 05.05.2012

Ano, jde o "hvězdné" hodiny, někdy minuty, někdy týdny a měsíce, ale společné mají eseje několik věcí: vzepětí lidského ducha a nadšení, které obsahuje tolik energie, že posune celé lidstvo dál; často zůstávají původci tohoto nadšení zapomenutí, jsou to "nehrdinové" (autor Marseillaisy, J. A. Suter, kterému patřila půda v Kalifornii, kde vypukla zlatá horečka; Cyrus Field, který pojal nápad, že spojí Ameriku a Evropu telegrafním kabelem; pokořitel Panamské šíje, který měl v plánu podrobit si říši Inků v Peru; Scott, který dorazil na Jižní pól až druhý za Amundsenem o několik týdnů a na zpáteční cestě zemřel), často je zachycen osudový moment, který zvrátil chod dějin, a který "tvůrci" dějin nepředpokládali (branka v hradbách Cařihradu, bahno, déšť a Grouchy, který nepřijde Napoleonovi u Waterloo na pomoc). Skvělé eseje ... jen mě napadá, jak trpké eseje by S. Zweig psal o lidstvu dál, kdyby nezemřel. A dějiny nejsou tak černobílé, jak jsou nám předkládány.

11 02.05.2012