Odehnalka komentáře u knih
(SPOILER) Pff... jedno velké ne a nechci tu autorku chvíli ani vidět. Jako čte se to rychle, nejedná se o náročné čtivo, ale... Žádná originalita v ději, jede to krásně přes kopírák Hypotézy a už od začátku víte, co se stane, jen tu tedy je hlavní postava Bee i dosti nesympatická, které nedochází, že lidi si budou myslet, že je vdaná, když nosí snubák (no shit, Sherlock). Zápletka vlastně žádná, černobílý pohled na vědu a vágně přidány informace o Marie Curie, která možná rotuje v hrobě.
Na předešlé díly tenhle poslední nemá. Zbytečně dlouhé, příliš obsáhlé, a ačkoliv mám Backmanovo filozofování v jeho knihách ráda, zde mi toho přišlo někdy až příliš. Mám z toho rozporuplné pocity. Bylo to čtivé, ale přesto jsem musela párkrát knihu odložit, jak se děj natahoval.
Doufám, že je to skutečně poslední díl a že Medvědín opustíme a nevrátíme se do něj v nějakém volném pokračování. Preferuji totiž autorovo filozofování a nadhledu, které nám předvedl třeba u Oveho, nebo v Úzkostech.
(SPOILER) Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Minulý rok jsem četla Haku, kniha mi tenkrát přišla milá a taková romantická jednohubka na oddech. Tohle je vlastně totéž, ale za mě sešup dolů - měla jsem pocit, že po celou dobu se nic moc neděje, zápletka vlastně žádná a problém nakonec úplně zbytečný a vyhrocený. Ne vždy mi i děj přišel domyšlený (moc o tetování nevím, ale tuším, že nechat se tetovat během léta a během herní sezóny a tréninků není nejlepší nápad).
Kéž by v knize bylo víc o počátcích Yumiko v nové zemi, víc o jejím dětství, víc třeba i o její mámě. Ale chápu, že do romantické jednohubky vážnější témata úplně nepatří.
Vadily mi i typografické a gramatické chyby.
Já nevím. Na knihu jsem se celkem těšila, protože konečně téma psychického týrání, které z mého pohledu bývá opomíjeno. Jenže... příběh má za mě několik děr a mnoho otazníků, kvůli kterým jsem nedokázala hlavní hrdince držet palce. Zvláštně napsáno, ale neboť je kniha útlá, tak přečteno celkem rychle.
Krásná kuchařka. Už jsem pokukovala po několika jiných od Maršálka, ale vždy mi přišlo, že v nich jsou recepty, na které jen tak suroviny nesežene v nejbližším obchodě. Ale tato je suprová, srozumitelná, rozumná, několik receptů vyzkoušeno a jsem z nich nadšená.
Čteno v angličtině a musím říct, že napsáno krásně čtivě, vtipně, krásně to ubíhalo, příjemně dlouhé kapitoly. Není moc knih, které bych si ráda přečetla vícekrát, ale tato mezi nimi patří.
Budu doufat, že to není první a zároveň poslední knižní počin Feltona, kniha se fakt četla sama.
Čteno v angličtině. Hlavní hrdinka mi nebyla vůbec sympatická, nejvíc jsem sympatizovala vlastně se zápornými postavami (u kterých dumáte, zda jsou vlastně záporné). A i v originále bylo oslovení "Babygirl" velmi otravné...
Čteno jedním dechem, člověk se od toho nemohl odtrhnout. Skvěle popsaná práce kriminalisty a policie obecně, a že dopadením vraha případ zdaleka nekončí, ačkoliv si to veřejnost často myslí. Poutavé, zajímavé čtení, u kterého si člověk uvědomí, že páchat zlo se nevyplácí, páč na vás stejně nějak dojdou. Pro fanoušky seriálu jak dělané a pro fanoušky detektivek vlastně taky. Doporučuji a právem plný počet hvězd.
Tak se přiznám, že u této knihy to vysoké hodnocení nechápu, pro mě velké zklamání a knihu bych vlastně nikomu nedoporučila. Kniha sice celkem čtivá, ale neustále čtete o tom, jak si nadávají, uráží (obojí má být důkazem, jak se celá parta mají rádi... osobně nechápu...), ubližují a nám čtenářům to má připadat vtipné? A ačkoliv se to celkem dobře četlo, tak se kniha strašně táhla, neb to bylo vlastně totéž dokola a pro mě celkem rychlý závěr.
No, uvidím, zda si od autorky přečtu ještě něco dalšího...
Krásné pohlazení po duši, jsem ráda, že jsem si knihu pořídila, neboť se k ní určitě budu ráda vracet.
Zajímavý knižní rozhovor s Eliškou Krausovou, starší sestrou moderátora Jana Krause (díky rozhovoru dostáváte nový pohled na jeho osobu, kdy se třeba chopil plně starosti o rodiče apod.). Člověk se toho mnoho dozví o její rodině, nejen o dalších úspěšných sourozencích, ale také rodičích. Nahlédne, jak to funguje v Kolumbii a jak tam prožívá svůj život. Zajímavé a velmi čtivé. Klidně bych uvítala, kdyby kniha byla delší ještě o pár otázek.
Tak tohle pro mě bylo velké zklamání. Četla jsem "V zajetí zimy" a z této knihy jsem byla celkem nadšená, a tak jsem se těšila i na tuto. Nicméně už od poloviny se mi kniha neskutečně táhla, z mého pohledu některé popisy úplně zbytečné, celý ten svět se nějak z mého pohledu bortil a vlastně ani hlavní hrdinky mi nebyly tak moc sympatické. Moc nechápu to nadšení kolem knihy...
Skvělá kniha o ptactvu a o tom, jak zřejmě vnímají svět a jak každý druh vnímá ten svět trochu jinak. Pro milovníky ptáků skvělá kniha, naplněna mnoha informacemi a zajímavostmi. Škoda jen, že má hlava není schopna je všechny pobrat. :)
Knižní provedení divadelního představení o tom, jak díky Antonínu Holému existují molekuly, které léčí HIV, nebo hepatitidu B. A nejen díky němu, ale také díky úsilí amerických chemiků. Příběh o tom, jak je vlastně farmacie drahá a riskantní oblast. Doporučuji jak knižní, ale hlavně představení od Dejvického divadla. Krásně zpracované, že i nechemik porozumí.
"Když národu seberete hrdiny, uděláte z něj beztvarou masu, která nikdy ničeho nedosáhla. Přitom ve skutečnosti je tomu přesně naopak."
Úžasný a poutavý knižní rozhovor, u kterého se člověk trochu připomene to, co jsme se učili v hodinách dějepisu, ale mnohem více se toho dozví, protože naše historie je neskutečně bohatá v období druhé světové války a víme o ní všichni vlastně jen zlomek. Člověku se tají dech nejen při činech hrdinů odboje... o to víc je mu špatně, když si v medailoncích o jednotlivých osobnostech přečte, co se s nimi dělo po roce 1948.
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni, abychom si připomněli ty, kteří bojovali za naši vlast. Dlužíme jim to.
V dokumentu o Čepelkovi bylo řečeno u Cimrmanů: "Pozor, lidi chodí na Čepelku." A je to pravda! Čepelku nelze nemilovat a tohle bylo krásné počtení a vhled do jeho života a tvorby (neskutečně plodný autor, nečekala jsem to), ale taky do vzniku postavy Cimrmana a pak samotného divadla. Miloně žeru a zhltla jsem i tenhle knižní rozhovor. Ke knize se ráda určitě vrátím.
Knihy od Walliamse si ráda přečtu, ačkoliv nejsem cílová skupina, vždy mi ale připadalo, že pobavit se u nich může i dospělý čtenář. Nicméně Nejhorší učitelé jsou asi to nejslabší, co jsem zatím od autora četla. Některé příběhy bych klidně i vynechala, ke konci jsem se už trochu nutila knihu vůbec dočíst... jestli se o hromadě citoslovců dá vůbec hovořit o souvislém textu. Jsem zklamaná, ale ráda si od autora někdy v budoucnu něco přečtu.
Ačkoliv nejsem cílová skupina, tak jsem si příběh užila. Nejsem úplně fanoušek hororových knih, ale tohle bylo fajn i s hezkým posláním na konci. Jestli vyjdou u nás další díly ze série, ráda si je přečtu, Ardenová prostě umí.
No, myslím, že polovině obsahu jsem stejně nerozuměla, můj mozek to prostě nepobere... Ale knihu jsem si užila, člověk se u toho cítí tak nějak hned menší a uvědomí si, jak je ten náš vesmír a náš život velkolepý.
Po Hotýlku na Islandu, ze kterého jsem byla nadšená, je pro mě tento příběh v New Yorku velkým zklamáním. Příběh se neskutečně táhl, kdyby kniha byla o sto stran (a možná i více) kratší, knize by to neuškodilo.
Tentokrát má očekávání nebyla naplněna, po delší úvaze, zda dát dvě nebo tři hvězdičky, klaním se k první možnosti, bohužel.