Nytherisa
komentáře u knih
Lights Out
Navessa Allen
Kdyby mi někdo řekl, že se zamiluju do maskovanýho týpka se sklony k dominanci a znepokojivým chováním, asi bych si odkašlala a změnila téma. Ale Navessa Allen mě přesvědčila.
V tomhle žánru mám v hlavě hlavně Haunting Adeline, ale tady pro mě Lights Out jednoznačně vede. Hlavní hrdina? „Dark golden retriever“ – má to v hlavě evidentně složený jako puzzle z různých krabic, ale je v tom naprosto boží. Má charisma, má drive, a i když by vám zničil život, ještě vám podá deku, abyste neprochladli.
Chemie mezi hlavní dvojicí šlape jak hodinky. Bavila mě jejich hra na kočku a myš, to vzájemný napětí, masky… A pak… hrdinka odhalí jeho identitu. Moc brzo. Škoda.
Druhá půlka knihy pak přihazuje vedlejší zápletku. Není vyloženě špatná, ale mě to zkrátka přestalo bavit tolik jako předtím. Místo aby se dál rozehrávala ta temná hra, šlo se do kriminální linky, která mě už tolik nebrala.
Ale i tak – Lights Out mě dostalo. Bylo to sexy, drsný a trochu šílený.
Železný plamen
Rebecca Yarros
Nevím, jestli za to může obrovský mediální humbuk, ale přestalo mě to bavit. První část knihy, která se věnovala návratu kadetů do školy, se mi líbila – měla tempo i atmosféru. Zbytek příběhu už mi ale přišel natažený a bez jiskry. Vztah hlavních postav pro mě ztratil kouzlo a přestal být zajímavý. Knihu jsem několikrát odložila, než jsem se vůbec donutila ji dočíst.
Teorie lásky
Ali Hazelwood
Kniha, která slibuje vědu o lásce, ale bohužel spíš připomíná opakovaný experiment s předem známým výsledkem.
No, co k tomu říct... Na autorku jsem se naladila Nevěstou, která se mi opravdu líbila, ale pak jsem udělala tu chybu, že jsem si Šach a mat, Hypotézu lásky a Teorii lásky přečetla příliš rychle za sebou. Jediné, co na těchto knihách opravdu oceňuji, je netradiční prostředí – to mě baví a považuji ho za originální prvek.
Hlavní hrdinkou je opět nejistá intelektuálka, obdařená hypersenzitivitou, nedostatkem sebehodnoty a neutuchající potřebou zavděčit se všem. Ačkoliv se autorka snaží vykreslit Elsie jako empatickou ženu, která se umí naladit na každého, ve skutečnosti působí spíš sociálně a emočně neohrabaně. Tento rozpor zkrátka bije do očí. Člověku je jí líto, protože přijala životní roli otloukánka – a to téměř bez boje.
Na druhé straně tu máme opět pana dokonalého – vysokého, mohutného, v jistých ohledech velmi obdařeného, emocionálně vyzrálého. Zkrátka pana božského, až je to těžko uvěřitelné. Upřímně, autorku bych poprosila, aby si spicy scény odpustila – ty jí opravdu nejdou a místo žáru vyvolávají spíš rozpaky.
Když už to v poslední čtvrtině vypadá, že by příběh mohl nabrat růžovější směr, přichází standardní zádrhel, který čtenář tak nějak očekává od samého začátku. Žádné překvapení se nekoná. Upřímně mohu říct, že jsem měla co dělat, abych to dočetla.
Bez naděje
Colleen Hoover
Tak tohle bylo silné. Na knihách Colleen Hoover se mi líbí, že se nebojí vážných témat. Hlavní hrdinové, stejně jako v jiných jejích příbězích, čelí hlubokým traumatům z minulosti.
To, že si Sky nese nějaké trauma, se začíná naplno odhalovat až zhruba v polovině knihy. Právě druhá půlka má neuvěřitelný spád. Čtenář má pocit, že přišel na to, co se tehdy stalo – ale pak znovu a znovu zjišťuje, že pravda je ještě temnější, než čekal. Jediné, co bych knize vytkla, je poněkud dospělé chování hlavních postav. Nedovedu si představit, že by se teenageři v reálném životě chovali takhle vyspěle.
Pokračování z Holderova pohledu si určitě ráda přečtu – ale až s odstupem. Potřebuju si tuhle emocionální nálož nejdřív trochu nechat uležet.
Pán loutek
Sam Holland
Průměr. Bylo to moje první setkání s touhle sérií a musím říct, že mě docela zklamalo. Mrzí mě hlavně to, že kniha dost prozrazuje z děje Kopíráka – chápu, že to nějak souvisí s psychikou hlavních postav, ale i tak mi to přišlo jako zbytečný spoiler.
I když má čtenář být v napětí, kdy si pachatel políčí přímo na detektivy (neopakuje se to už trošku?), úplně napjatá jsem se necítila. Zároveň mě mrzí, že jsem si během čtení nevybudovala bližší vztah k postavám – asi mi tam chyběla nějaká jiskra nebo hloubka.
Plus dávám za zajímavý námět, ale celkově to byl příběh, na který si podle mě za pár týdnů už ani nevzpomenu.
Hladový hrob
Robert Galbraith (p)
Na další díl série s Cormoranem Strikem jsem se fakt těšila – a nezklamal mě ani trochu.
Tentokrát se autorka pustila do tématu sekt, a musím říct, že to zvládla výborně. Příběh je temný, napínavý a zároveň propracovaný do posledního detailu. Vím, že si někteří stěžují na délku knihy, ale mně to vůbec nevadilo – naopak, díky tomu jsem se mohla víc ponořit do děje a postavy mi přišly ještě živější.
Psychologie postav je tradičně silná stránka, a i tentokrát je na co koukat. Závěr přináší pár pěkně nečekaných odhalení – byla jsem fakt překvapená, jak to celé nakonec dopadlo. Jediné, co mi trošku vadilo, byl pocit, že finále je trochu uspěchané. Chápu, že má autorka ráda napětí a nechce hned všechno vykládat, ale asi bych ocenila víc prostoru pro samotné rozuzlení.
Líbilo se mi, že vztah mezi hlavními postavami tentokrát tolik neřeší – dostává jen jemné náznaky, které ale i tak nechávají spoustu otázek, co bude dál. A to mě na tom vlastně taky baví.
Šach a mat
Ali Hazelwood
(SPOILER) Zklamání. Jinak to nemůžu popsat. Moje třetí kniha od autorky a upřímně si nejsem jistá, jestli si ještě nějakou přečtu.
Ještě nikdy jsem neměla takovou chuť profackovat hlavní hrdinku, která byla naprosto natvrdlá, s božským komplexem a přemírou hrdosti, až to bylo naprosto stupidní. A co bylo kolem ní dál nesmyslné? Chování jejích sester a matky, které začaly v závěru knihy hrát podporující rodinu, do které měly celou knihu daleko. Autorka se snaží být progresivní, když hlavní hrdinku vykresluje jako sexuálně sebevědomou, ale na věk osmnáct mi to přišlo moc a nevím, zda je to úplně vhodný příklad pro mladé generace (mluvím o přístupu k sexu, ne o tom, že je bi).
Co se týče hlavního hrdiny, tak tomu se nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Já bych vlastně ocenila, kdyby byla kniha proložena kapitolami z jeho pohledu. Jako čtenář jsem si k němu neměla možnost vybudovat bližší vztah. Moc času s Mallory ve výsledku nestráví. Ačkoli se autorka snaží být v knize feministická (tento aspekt oceňuji) a progresivní, stále vykresluje hlavního hrdinu jako toho dokonalého, krásného a svalnatého. U toho posledního – jako vážně? Člověk, který většinu dne sedí nad šachy a stravuje se pofidérně? (Nemohly by být knížky zas v tomto trošku progresivní a realistické? Já bych to tedy rozhodně ocenila!)
A to zakončení? Moc uspěchané, vlastně až moc nekomplikované… od toho jsem tedy čekala rozhodně víc. Vlastně jsem se i těšila na průběh turnaje a čekala jsem napětí mezi hlavními hrdiny mezi partiemi šachu, kdy bychom byli v očekávání jejich další hry, a následně by došlo k rozuzlení mezi posledními partiemi, kde by došli k poznání a odpuštění.
Abych nezmiňovala jen kritiku – oceňuji prostředí šachového světa. To považuji za neotřelé a opravdu mě to bavilo, přestože je to pro mě prostředí neznámé.
Troufalá vášeň
Penelope Douglas
Vlastně moc nechápu ten poprask kolem téhle knihy. Možná jsem kvůli neustálému doporučování na BookToku čekala něco víc. Hlavní hrdinka mě místy dost iritovala – chvíli jako puberťačka (což vzhledem k věku chápu), jindy zas až přehnaně vyspělá. Hlavní hrdina na první pohled sympaťák, ale zároveň působí jako „tatík“, který se ke svému milostnému zájmu chová přesně tak, aby si zasloužil oslovení daddy. Kniha byla na můj vkus příliš dlouhá na to, jak málo se v ní vlastně dělo, a poslední třetina mě už vyloženě nebavila. Odkládám ji s pocitem, že z tématu věkového rozdílu a rodinného dramatu se dalo vytěžit mnohem víc. Za mě zklamání.
Prohnilé město
Leigh Bardugo
Druhý díl mě bavil snad ještě víc než ten první. Kniha je plná napětí a intrik – nikdy nevíte, co přijde dál nebo s jakou mazanou fintou Kaz vyrukuje. Až do poslední chvíle není jasné, jak to celé dopadne a jestli se hlavním postavám podaří dosáhnout jejich vlastního šťastného konce. Moc mě to bavilo.
Šest vran
Leigh Bardugo
Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do ruky dřív, než jsem viděla seriál. Překvapilo mě, jak silně mě vtáhlo tohle loupežné drama plné intrik, důmyslných plánů a nečekaných zvratů. Střídající se pohledy jednotlivých postav mě bavily – každá z nich měla vlastní hlas i tempo, což příběhu dodávalo výbornou dynamiku. Jediná věc, se kterou jsem trochu bojovala, byl jejich věk. Chápu, že jde o young adult a autorka míří na mladší čtenáře. Ale životní zkušenosti, cynismus i hloubka některých úvah působily spíš dojmem, že je postavám o deset let víc.
Jednou za život
T. L. Swan
Zase jedna z těch knih, u kterých úplně nechápu, kde se bere tak vysoké hodnocení. Příběh je natažený jako žvýkačka — neskutečně dlouhý na to, jak málo se v něm doopravdy odehraje. Jasně, spadá to do kategorie erotického románu, ale i tam člověk čeká aspoň trochu tah na branku.
Děj je předvídatelný až běda, stejně jako chování většiny postav. Po téměř 500 stranách jsem si k nim vlastně žádný vztah nevytvořila. Ironií je, že nejsympatičtější mi byl Tristan.
Co mě vyloženě mrzí, je naprosto nevyužitý potenciál linky o konkurenčním boji mezi mediálními společnostmi. Kdyby se autorka víc opřela do tohohle tématu, knížka by mohla zaujmout i čtenáře mimo čistě romantický žánr.
Upřímně? Nejsem si jistá, jestli se do dalších dílů série vůbec pustím.
Smlouva s ďáblem
Elizabeth O´Roark
Kniha byla pro mě odpočinkovým zážitkem. Příběh se soustředí na vztah mezi dvěma hlavními postavami: Hayesem Flynnem, arogantním plastickým chirurgem se zálibou ve skotské whisky a krátkodobých vztazích, a Tali, mladou ženou plnou nejistot, která se často staví na poslední místo.
Napětí mezi těmito dvěma postavami je patrné od samého začátku. Hayes, zdánlivě chladný a odtažitý, skrývá pod povrchem zraněné srdce. Tali, naopak, čelí vlastním démonům a nejistotám, které jí brání postavit sebe na první místo. Jejich vzájemné pošťuchování a sarkastické dialogy dodávají příběhu svěžest a humor.
Jak se děj vyvíjí, oba hrdinové musí čelit svým vnitřním konfliktům a přehodnotit své postoje. Nicméně, hlavní překážkou ke šťastnému konci se ukazuje být samotná Tali, která se dlouho nedokáže vyrovnat se svými nejistotami. V této fázi příběhu jsem cítila určitou frustraci z její nerozhodnosti a sebesabotáže.
Přestože je Hayes prezentován jako "ďábel", postupně odhalujeme, že jeho povaha je mnohem složitější a že jeho zdánlivá arogance je spíše obranným mechanismem než skutečnou zlobou.
Celkově jsem si čtení této knihy velmi užila.
Zvrácení
Penelope Douglas
Kniha mě bavila. Od první stránky byla nabitá napětím, které nepolevilo až do konce. Děj je silně prostoupený temnými scénami, jak se na pořádnou dark romance sluší. Už v úvodu vás čeká varování ohledně citlivých témat, takže máte možnost zvážit, jestli je tohle čtení pro vás.
Co se týče postav, nedokázala jsem si úplně vytvořit vztah k Michaelovi – zůstal mi tak trochu vzdálený. Naopak jeho parťáci mě zaujali mnohem víc, a nejvíc se těším na příběh o Kaiovi. Pokud od knihy čekáte zajímavé spicy scény, rozhodně vás nezklame.
Pan Romantik
Leisa Rayven
(SPOILER) Snažila jsem se, ale tahle knížka mi prostě nesedla… Přitom námět je docela originální – na jedné straně citově oploštělá Eden, na druhé muž, který se snaží v ženách probouzet romantické pocity.
Bohužel, k Eden jsem si po celou dobu nenašla cestu. Její charakter a přístup mi vůbec nesedl, a když už jsem si říkala, že by mě třeba něčím překvapila, tak ne. Většinu knihy tvrdohlavě odmítá romantiku, jen aby pak jako mávnutím kouzelného proutku bez váhání slibovala věčnou lásku muži, jehož „práce“ stojí na klamání a manipulaci žen.
Pokud jde o Pana Romantika, přála bych si, aby dostal více prostoru – hlavně co se týče jeho charakteru a celkového budování vztahu mezi hlavními hrdiny. Chyběl mi hlubší vývoj jejich vztahu, všechno se seběhlo moc rychle a nepůsobilo to úplně uvěřitelně. Vlastně by mi přišlo zajímavější, kdyby se v poslední kapitole ukázalo, že to byla jen hra.
Závěr mě už vůbec nebavil a rozuzlení nebylo nijak překvapivé. Naštěstí je kniha napsaná čtivě, takže děj rychle uteče a člověk se u ní alespoň nenudí. Celkově mě ale nijak neuchvátila a znovu bych ji rozhodně nečetla.
Ve spárech magie
Mona Kasten
Střední škola plná nadaných bytostí. Kde jsme tohle už slyšeli? Tolik oblíbené téma se opět objevuje, tentokrát v zajímavém zpracování. Hlavní postavou je Miss Everfall – Zoey, které se během jediného večera obrátí život vzhůru nohama. Z privilegované krásky se mávnutím kouzelného proutku ocitá na úplně opačné straně spektra oblíbenosti. Proč? U Zoey se projeví magie smrtivíly. Najednou je vyčleněná ze svého dosavadního života a musí se s tím poprat s grácií.
Člověk by čekal, že kniha bude plná samých klišé, ale není tomu tak. Všechno příjemně okořeňuje detektivní linka, kdy se Zoey společně s přáteli snaží rozlousknout záhadnou smrt studenta školy. I když… tématika i atmosféra mě několikrát přiměla vzpomenout si na seriál Wednesday. V knize se dočkáme i lehkého náznaku romantiky, která ale není nijak přehnaná nebo vtíravá.
Rozuzlení detektivního případu příjemně překvapí a kniha si ponechává otevřená vrátka pro pokračování. Naštěstí se však vyhneme stresujícímu cliffhangeru.
Celkově jde o příjemné oddechové čtení. V příštím díle bych uvítala větší propracování fantasy světa, ale uvidíme, kam nás autorka zavede dál.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Po této knize jsem s chutí sáhla poté, co jsem dočetla Nevěstu, která se mi moc líbila. Bohužel ji ale nemohu hodnotit pozitivně. Než nastal kongres, kniha mě vyloženě nudila a k hlavní hrdince jsem si nedokázala najít cestu. Přiznávám, že to možná souvisí s tím, jak rozdílné máme povahy. Na druhou stranu mi to aspoň dalo určitou představu o tom, jak může přemýšlet introvert plný nejistoty, který si všechny situace vykládá vůči sobě negativně.
Některé chování hlavních postav mi však nepřipadalo příliš dospělé, zvlášť s ohledem na to, že se jedná o vysoce vzdělané lidi. A víte, co mě už trochu nudí? To klišé, že i vědec, který tráví noci zavřený v laboratoři, musí mít vyrýsované břišáky. Nepřijde vám to už trochu přehnané?
Bonusovou kapitolu, která je jen popisem spicy scény z Adamovy perspektivy, bych z knihy klidně vypustila.
Poslouchala jsem knihu v audiopodobě a bohužel mi interpretace Ivany Uhlířové vůbec nesedla. Její přednes mě spíš iritoval a ještě víc mi kazil celkový literární zážitek.
Mor
Laura Thalassa
Nebudu lhát – nemohla jsem se od téhle knihy odtrhnout. Samotný námět příběhu mi přišel originální a zajímavý. Nicméně bych ocenila, kdyby bylo více odhaleno o povaze Jezdce a jeho minulosti.
Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka sváděla vnitřní morální boj, což příběhu dodalo hloubku. Co se týče samotného závěru, ten na mě působil uspěchaněji, než by měl. Také bych uvítala více informací o osudu hlavních postav po skončení děje – epilog byl na můj vkus až příliš stručný.
Pan Masters
T. L. Swan
(SPOILER) Upřímně řečeno, nerozumím tak vysokému hodnocení. Spicy scén je v knize opravdu hodně, ale po určité době mi začaly připadat repetitivní. Popisy se často opakují a neustálé vzájemné okouzlení hlavních hrdinů se brzy stává monotónním.
Na svou délku je děj poměrně jednoduchý. Ano, hlavní hrdina je komplikovaný a odtažitý, několikrát hlavní hrdinku výrazně raní, ale ta mu to nakonec vždy odpustí. Co mi však vadilo, bylo až přehnaně dokonalé vykreslení obou postav – hlavní hrdinka je samozřejmě nádherná a hlavní hrdina má nejen moc, peníze a auru nedostupnosti, ale i dokonalé tělo. Upřímně, kdy pan Masters vůbec stíhá cvičit, aby měl ty své vypracované břišáky? Zdá se, že kromě práce a milostných eskapád nemá na nic jiného čas.
Navíc mi některé scény přišly opravdu přes čáru – například erotické scény odehrávající se ve stejné místnosti, kde se děti dívají na televizi. To už bylo na mě příliš.
Závěr mi přišel uspěchaný a až příliš pohádkový – hrdina, který se nechce ženit ani mít další děti, si nakonec získá hlavní hrdinku právě žádostí o ruku a tím, že si pořídí hned tři děti? Tento zvrat mi připadal přehnaný a málo uvěřitelný.
Nevesta
Ali Hazelwood
Tato kniha pro mě byla velkým překvapením. Musím říct, že jsem se bavila od začátku do konce. Hlavní hrdinové byli velmi sympatičtí a bořili stereotypy o typických upírech a vlkodlacích. Na jedné straně stojí křehká upírka, která nikdy nikomu neublížila a záměrně se distancuje od svých soukmenovců. Na druhé straně je alfa, který sice byl zrozen k vůdcovství, ale jeho charakter sahá mnohem dál než jen k vynucování autority.
Oceňuji také vedlejší zápletku s hledáním přítelkyně i způsob, jakým se kniha věnuje vztahům mezi různými druhy. A ano, je to i velmi spicy.
Barbarský vetřelec
Ruby Dixon
Jediný důvod, proč jsem se pustila do druhého dílu této bizarní série, byl ten, že jsem potřebovala něco nekomplikovaného, u čeho nemusím zapojovat mozek.
Pokud očekáváte, že tato kniha přinese něco nového, bohužel budete zklamaní. Autorka se drží zaběhnutého konceptu, který prakticky kopíruje první díl. Dokonce si troufám tvrdit, že první kniha byla lepší – Georgie alespoň usilovala o záchranu svých kamarádek, takže příběh měl určité vyšší poslání. Autorka navíc vůbec nevyužívá možnosti hlouběji představit zmrzlou planetu, zvyky „barbarů“ nebo minulost hlavního hrdiny, která zůstává nedostatečně vysvětlená.
Na druhou stranu musím ocenit, že hlavní hrdina, plný pochybností o sobě samém, není úplně standardní archetyp hrdiny, což považuji za plusový bod. Sympatizovala jsem s ním, ale totéž bohužel nemohu říct o Liz, která byla na můj vkus vyloženě nesnesitelná.
Hodně mi také vadila přemíra vulgarismů, které působily zbytečně a rušivě. Mám dojem, že by se kniha dala napsat lépe i bez nich. Z nějakého důvodu mi vulgarity zní přijatelněji v angličtině než v češtině.
