Nomia komentáře u knih

Tři sestry ve mně zanechaly spíš rozporuplné dojmy, nedokázale jsem s dívkami úplně sžít, fandit jim a hltat stránky.
Jejich konverzace, rozhodování, chování a vše, na mě působilo místy a příliš nerealisticky, přespříliš naivně, až uměle.

Za mě celé knize chyběla hloubka. Děsivé silné téma, ale díky malé uvěřitelnosti postav, ze mě nějak nevymačkala skoro žádné emoce. A to je právě to, co chci od knihy, chci aby mi nebyla lhostejná, aby ve mě vzbuzovala pocity, klidně i negativní, smutné, ale musí pusobit autenticky.

7 07.05.2022

Můj problém s touto knihou je ten, že už jsem přečetla až příliš knih od Kinga a neočekávám nic méně než naprostou dokonalost.
A když se pak najde dílo, které je dobré, velmi dobré, ale ne nejlepší, tak jako v případě Později, nevyhnu se lehkému zklamání a porovnávání.

Kvalitně napsána kniha, sympatické postavy a dle mě nepříliš originální, ale výborně fungující motiv. Nicméně zimomriavky nečekejte.

Jestli to stojí za přečtení? Stoprocentně. Jestli je to jedna z jeho nejlepších knih? Ani náhodou.

8 07.05.2022

Hezký, zavzpomíname si, ale toť vše.

4 07.05.2022

První díl Nixie jsem v hodnocení celkem sepsula, protože mi přišel víceméně jako jedna velká vesmírná paralela na Hunger games - s lehkým nádechem Enderovy hry. Ale ono to vlastně není tak podstatné, proč by si autor nemohl vzít inspiraci z jiných takřka kultovních děl... Důležité je, že celá trilogie jako celek funguje a baví. Nyxia určitě jede ve vyšlapaných kolejí a nepřináší nic moc originálního, či převratného, ale byla bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že je to čtivá a zábavná série.

Samotný závěrečný díl je podle mě ideální a důstojné vyvrcholení celé série. Není to nabité překvapivými twisty, ale je to pořádná dávka akce, kterou nám autor servíruje takřka bez přestávky. Osobně mi přišlo trochu škoda, že vyprávění neměnilo více dynamiku. Tempo a poloha a poloha vyprávění bylo pořád na jedno brdo, chybělo mi občasné zpomalení a pak o to silnější gradace. Nyxia povstává jede stále v jednom rytmu.

Oproti prvnímu a druhému dílu navíc také ubylo (respektive takřka vymizelo) úsměvných linek, ovšem v kontextu příběhu naprosto pochopitelné, naopak přibylo hutných emocích a temných scén.

Celá série se poměrně povedla, není to nijak náročné čtení, rozhodně se nejedná ani o čistokrevnou sci-fi s velkým množstvím věděckých pojmů, ale naopak je to taková příjemná YA oddechovka, kterou táhnou nahoru velice sympatické postavy, které jsou zakomponovány do pozoruhodného světa. Emmett se navíc jako hlavní hrdina povedl, je to ten typ sympatického kluka od vedle, spíš než akčního hrdiny, ale možná o to více mu člověk fandí. Také oceňuji samotný nápad s těžbou Nixie, látky obdařené mimořádnými vlastnostmi.

Fajné čtení.

8 31.03.2020

Kdo by býval řekl, že i statistika může být zábavná aneb, jak nahlížet na klíčové otázky trochu jinou optikou - dost možná optimističtěji. Polopatické, srozumitelné a zábavné, Faktomluvu pochopí každý - od puberťáka až po babičku.

11 31.03.2020

Krapet psychedelické a zároveň fantastické, z vytvořeného světa, systému a všech novotvarů jsem byla na větvi, neskutečně mě bavil a byl poměrně originální, ale několikrát jsem si v duchu říkala, že autorka to zřejmě vymýšlela při sjíždění nirvány. A tak, jak mě neskutečně bavil samotný svět a celé pozadí vyprávění, tak mě naopak příliš neuchvátil samotný příběh.

Nebylo to vysloveně špatné, ale v kontrastu s daným světem se to zdálo trochu mdlé, čekala jsem o poznání větší pecku. Chyběly tomu pověstné "koule". Místy bylo vyprávění trochu zmatečné a jindy bohužel zbytečná vata. Osobně navíc nedokážu autorce odpustit postavu Pinkreatury, protože něco tak děsně nesympatického se opravdu jen tak nevidí. Jedna nosná postava, zbytek byl bohužel s prominutím napřesdržku.

Ale stále věřím, že se z celé série stane pecka, protože svět do kterého je vše zasazeno na to má. Doufám, že tohle bylo jen pomyslné první rande, kde se člověk pouze oťukává a seznamuje. A snad paní Kadlečková najde ony koule a příběh dostane ještě větší dynamiku a grády.

14 30.03.2020

Ale jo, proč se vlastně na chvíli nezastavit a nesvézt se na romantické vlně. Takhle nějak si představuji pěknou romantickou knihu. Kroniky prachu mají své osobité kouzlo, celkem sympatické postavy (i když na můj vkus občas pubertálně-spartakovský přístup) a i přes fakt, že příběh je naprosto předvídatelný a možná je to tak trochu novodobá vykradačka Austinové, tak mi to vlastně ani za mák nevadilo.

Je to jednoznačně ryze dámská záležitost - pro knihomolky, skryté romantičky, milovnice viktoriánské Anglie a Austenové, je kniha jako dělená. Je to přesně to čtení, u kterého ženská dušička pookřeje.

Klišoidnost bych jí tím pádem odpustila.
Chápu i autorčinu grafomanii a lásku k macatým knihám, ale myslím se, že menší osekání by knížce prospělo, přeci jen 550 stránek je na červenou knihovnu dost, ale četlo se to příjemně - o tom žádná.

Kdybych měla být naprosto objektivní dala bych pouze 3 hvězdičky, Kroniky prachu opravdu nejsou nic světoborného, ale kašlat na to, nutela je taky láska, i když víte, že to není ve skutečnosti žádná hitparáda...

13 30.03.2020

Strohý minimalistický vypravěčský styl (možná až puberťácky odvyprávěno) a toxické rodinné prostředí, ze kterého mrazí. Svým obsahem je to vlastně veskrze hnusná kniha, kterou ale člověk nedokáže odložit. Číst tuhle knížku je jako dostat sprchu negativních emocí.

Musím říct, že i díky střídání pohledu matky a dcery mě kniha o to víc zaujala, je to prostě instantní depka. Mám ráda knihy, které dokážou rozvířit emoce a to i ty negativní. Nemůžu říct, že by Vrány byly nějak třeskutě originální, občasnému klišé se také neubrání, ale fungují přesně tak, jak mají. A teď bych raději prosila nějakou pohádku s jednorožci, kde je ještě svět v pořádku...

12 30.03.2020

Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, jestli některých věcí tu není až moc - až moc barvitých popisů architektury (i když čtivé a zajímavé), až moc erotiky, až moc vztahových propletenců. Sama jsem "prasák", do puritána mám opravdu daleko, ale v dané knize mi toho přišlo nadbytečně. Celou dobu jsem si pokládala otázku, jestli je to autorův obvyklý vypravěčský styl, nebo jestli chtěl z knihy udělat větší trhák pro masy a tak se rozhodl lít tam prcání po hektolitrech.

Celá kniha je zvláštní hybrid mezi fikcí a realitou, ale jako celek je poměrně čtivá. Sama jsem byla překvapená, že mě v podstatě víc okouzlily pasáže o architektuře, než některé vztahové linky. Oceňuji zasazení do dobového kontextu, které se opravdu povedlo, tehdejší doba a Brno má prostě své kouzlo.

U postav a jednotlivých dějových linek to ovšem pro mě bylo jako na houpačce, některé mi přišli perfektní a hltala jsem je, jiné se mi zdáli slabší. Ale i přes veškeré mé výhrady je Skleněný pokoj zajímavá kniha, která stojí za přečtení.

15 30.03.2020

Je to dobré, dokonce velmi dobré, ale bohužel vím, že King dokáže napsat knihy, které mi proniknou až do morku kostí, kde si budu pamatovat i zdánlivě bezvýznamné postavy ještě jako vetchá stařenka, ale Outsider to naneštěstí není.

Nenechte se mýlit, jak už jsem říkala - je to opravdu dobrá kniha. Nicméně není to pro mě nic fenomenálního a převratného, co by se stalo mou novou srdeční záležitostí. King opět servíruj, to co tak skvěle umí, je to napínavé, tajemné, místy strašidelné a jako vždy skvěle promyšlené.

Ale možná díky tomu, že už jsem od něj četla xxx knih, tak se mi to nezdá jako taková bomba. Kvalitně odvedená práce, která bude bavit valnou většinu čtenářů. A nebojte husí kůže se dostaví.

13 30.03.2020

Ak niečo závidím bratom Slovákom, tak je to Juraj Červenák. Na každé pokračování se těším a přiznám se, že i tentokrát jsem se při čtení takřka tetelila blahy. Je až s podivem, jak si autor dokáže drže laťku vysoko.

Opět napínavé, zábavné a hlavně neskutečně čtivé. Naprosto miluji jeho postavy, které jsou všechno možné, ale rozhodně ne nudné, či ploché.

Červenák je přesně ten autor, s kterým bych nejraději zašla na pivo a klidně do ráno poslouchala jeho vyprávění - a tak je to i s jeho knihami. Milerádi s nimi probdíte nejednu noc. :)

23 30.03.2020

A zase jsme u toho zpropadeného porovnávání, ale bohužel mi to nedá. Houbařka byla neskutečná, měla své chyby, ale byla to nezapomenutelná kniha. Hanišová se uměla pohybovat v ponuré atmosféře a temné minulosti. Ale v Rekonstrukci se už tolik nepovedlo.

Zřejmě jsem útlocitná, možná otázky mateřství a dětí beru již příliš osobně, ale prostě mi to nesedlo. Nemohu knize upřít ponurost a to, že v člověku dokázala vyvolat nepříjemné pocity, ale s blížícím koncem knihy ve mě zůstal jen pocit zmaru. Nic proti otevřenému konci, ale tady to působilo poněkud neutěšeně a jako výstřel do prázdna.

Za začátku jsem si říkala, že to bude hutné téma, ale vypadalo to na zajímavé čtení se silnou psychologickou linkou, ale bohužel v průběhu čtení se to nějak celé utopili v šílenství a lpění v minulosti. Je to morbidní, ale zároveň ze začátku chytlavé čtení, kterému v samotném závěru bohužel dochází dech - čtenář si o to pak víc uvědomuje, že postavy a veškeré vztahy v knize jsou prazvláštní. Chyběli byť i jen elementární sympatie.

11 28.03.2020

Nejsem na poezii. A nikdy sem nebyla. Ani nepoznám dobrou, od té špatné.
Ale Zlá milá mě bavila - a tak nějak jsem ji cítila.

6 28.03.2020

Vox aneb, jak zabít skvělý námět. Po přečtení mi zůstala hořká pachuť a jistý druh neuspokojení. Na knihu jsem se neskutečně těšila, nápad a anotace na jedničku. Koktejl dystopie, politiky a rovnoprávnosti zní přeci báječně, ne?

A tím to bohužel končí. Výborný nápad, ale veskrze průměrné zpracování, které navíc oplývalo velice nesympatickou hrdinkou. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že s knihou to šlo systematicky z kopce a samotný závěr rozhodně nepatří k nejlepším. Některé pasáže mi přišly natolik nudné, že jsem měla chuť přeskakovat.

Průměrná dystopie, která nenadchne a neurazí, ale pro mě zklamání.

7 28.03.2020

Příběhů o nešťastných manželstvích a dysfunkční rodinách bylo už tolik, že jsem si říkala, že Tkaničky nebudou v ničem jiné. A možná, že ani jiné nejsou, ale za to na velmi malém prostoru ukazují, jak křehké jsou všechny rodinné vztahy a že takřka nikdo není bez viny. Krásně to reflektuje fakt, že ne všechny vztahy, které se jeví idylicky, takové skutečně jsou i pod slupkou.

Zůstat, nebo odejít, má smysl udržovat některé vazby silou vůle? Tkaničky na to nedávají žádnou univerzální odpověď, ale poukazují, že tak či tak, všechny strany budou svým způsobem trpět. A tahle trojitá perspektiva je právě kouzlo této knihy. Jak pravil klasik - láska je kurva.

19 28.03.2020

Vážně nemám nic proti erotickým románům nebo růžové knihovně, nejsem sice úplně cílovka těchto žánrů a příliš je nevyhledávám, ale zkusit se má vše. Navíc karanténa den XY, člověku už stejně tak trochu hrabe.

Na Mlékaře jsem náhodou narazila na sociálních sítích a rozhodla se, že se hecnu a zkusím tu knihu přečíst. Zajímalo mě, jestli samotný obsah může být horší než ta děsivá obálka. Kterou bych mimochodem z fleku nominovala na vizuální zvěrstvo roku. Každopádně musím konstatovat, že obálka naprosto koresponduje s knihou, oboje je prostě příšerné.

Myslím, že bych musela prodělat lobotomii, či být nepolíbená stará panna, abych měla větší pochopení pro danou knihu. Ono to snad není ani romantické, ani erotické, ale pouze patetické. Nicméně ruku na srdce, některé dialogy byly natolik dementně napsané, že se u toho člověk musel smát.

A jen poznatek na závěr, měla jsem pocit, že větší touha a jiskření je mezi hrdinkou a jejím milovaným sýrem, než mezi ní a "sexy" mlékařem". Všechno špatně.

14 28.03.2020

Tentokrát nebudu šetřil superlativy - Šikmý kostel je fenomenální. Popravdě ani nevím, čím to je, že ta kniha dokáže natolik okouzlit. Genius loci Karviné, skvěle napsané a barvité postavy a hlavně výborně vystavěný příběh.

Za celou dobu čtení jsem neměla pocit, že by mi na knize vadilo, žádná vata, hluchá místa, trapné dialogy, či nepochopitelné chování postav. Všechno sedělo, jak mělo. A ta atmoséfra! Člověk si říká, že by neměl být tak ukňouraný, o krušném životě vím vlastně prd. Knižní lahůdka a krásná prvotina, klobouk dolů.

27 28.03.2020

Vítězství formy nad obsahem. Není to špatné, kniha je zajímavá, ale bohužel mé chuťové pohárky nepřelouskaly až takové množství egocentrismu.

9 08.01.2020

Od startovního bodu "Eleanor je fakt divná kráva" jsem se plynule přesunula k adorační fázi a následně do fáze takřka plačtivé. Co si budeme povídat, není to typ ušlechtilé krásné literatury, kde by se člověk kochal květnatou mluvou, či se ukájel nad filozofickými otázkami bytí, ale je to po čertech dobrá kniha.

Namíchejte si nějaký pořádný drink, zachumlejte se v pelechu a dejte Eleanor šanci. Vsadím se, že Vás nezklame. Nepřeberné množství hlášek, kvanta ironie, dostatečně podivínská hrdinka, ale hlavně báječný a velmi čtivý vypravěčský styl. Ale nečekejte jen zábavnou jízdu, tohle čtivo umí být i celkem hutný materiál, u kterého budete pofňukávat.

23 08.01.2020

Dokonalost.

“He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”

9 04.01.2020